Sérum na růst řas NutraLuxe Lash MD: Stojí mi ty řasy za to?



Řasy od přírody - nenalíčené i s řasenkou. Nula nula nic.

To mám za to, že jsem se nechala zlákat.
Že jsem nad tím nemávla rukou a neřekla si, že podobné mainstreamovky mě nezajímají, že mám svoje vlastní poklady. Ty přírodní. A vůbec. Že mně už nepomůže ani svěcená voda.

Jenže taky jsem jenom ženská a taky se ráno dennodenně musím koukat do zrcadla.
A jelikož mě Matka Příroda obdařila (kromě jiných "super" věcí) super krátkými, světlými, rovnými a zcela nevýraznými řasami, chtěla jsem víc. Chtěla jsem řasy husté, krásné, dlouhé.

A prodloužit řasy u mně nepřipadá v úvahu, víme. Nedají se na ně použít oleje.
Takže volba padla na sérum na růst řas NutraLuxe Lash MD, zřejmě to jediné sérum, po kterém vám řasy skutečně začnou bujit.

Nutno dodat, že obsahuje látky, které EU zakázala, a tudíž se musí objednávat přes e-bay z Ameriky. Já ho koupila od tohoto autorizovaného prodejce a do dvou měsíců se těšila na první viditelné výsledky. Těch jsem se dočkala.

Krvavé bělmo


To, že mi sérum očka dráždí, jsem věděla hned. Oči mírně zarudlé mi ovšem v ničem nezabránily. Víme přeci, že mám hroší kůži a nevadí mi takřka nic. Navíc - internet přetéká pochvalnými recenzemi na sérum a Petra Lovely Hair je chodícím důkazem, že i při dlouhodobém užíváním můžete mít oči krásné a řasy až do nebes. U Peti tedy minimálně k obočí.

Po 2 měsících užívání.

A já? Já jsem zase ta blbá výjimka, co potvrzuje pravidlo.
Po měsíci se však zarudlých očí zbavuju a vesele ho tak používám dál. Začala jsem toho dávat jen skutečně malinko, a tak se utěšovala tím, že takhle je to správně.

Po dvou měsících se mi ke krásným řasám až do nebes přidalo i krvavé bělmo. Především ve vnitřním koutku. Už nevypadám jak ubrečená, teď už jsem jak se zánětem spojivek. Lidé se mě na rudé bělmo ptají a snaží se pomoci.

Bolestivé odličování


Za asi nejšetrnější techniku odličování považuji pleť navlhčit pleťovou vodou a prsty rozetřít po celém obličeji olej, který si poradí se vším. Tomuhle stylu odličování je však konec, jelikož sérum takhle začíná dost pálit a štípat a oči jsou pak ještě rudější.


Stojí mi to za to?


To se ptám sama sebe docela často. Řasy mám teď dlouhé a pěkné, i když ano, kdybych sérum nanášela denně tak, jak se má, mohlo to být ještě lepší. Jenže mám skutečně pokračovat? Po jedné aplikaci trvá očím minimálně týden, než se zbaví krvavého bělma. Týden!

A co když se jednou vzbudím a zjistím, že jsem si poškodila oko nadobro? Že už se s bílým bělmem můžu rozloučit? Třeba to není možné, ale co já vím. A když to takhle dráždí mě, co teprve ti citlivější jedinci? Na druhou stranu - ostatním to očividně funguje a nevadí. Takže mě klidně můžete ignorovat:-)

Suma sumárum


To mám za to. Jednou ujedu a takhle to dopadá. Ještě jsem se nerozhodla, co se sérem budu dělat, ale už vím, že ať už budu kdykoli chtít změnit cokoli, přes podobné dryáky to už nebude. Fakt ne. Dlouho mě lákaly silikony, ale jestli to dopadne stejně jako s řasama, tak radši jednou umřu plochá než po celém těle podivně hrbolatá.


Co vy a NutraLuxe Lash MD? Osobní zkušenosti? Pro a proti?
Díky za rady,
Luc.



Traumata z letních brigád

Řekl tady někdo nahlas cibule?

Hodně lidí se mě ptá, proč nepracuju jako kuchařka nebo servírka, když mám tu hotelovku.
Vždycky jim říkám, že proto, že jsem chodila na brigády.
A brigáda v restauracích, ta byla jen pro otrlé.

  • První den jsem dostala za úkol nakrájet 10 kg cibule. Pečlivě jsem všechny nejprve přebrala a vyházela všechny podivně měkké a uhnilé. Pak jsem dostala zprda, že plýtvám a neumím si vážit věcí, a tak jsem cibule musela znovu vylovit z koše, oloupat a nakrájet. Dodnes u krájení cibule brečím nadvakrát.
  • Neprodané pečivo se skladovalo na schodech mezi kuchyní a sklepem. Nechávalo se ztvrdnout na strouhanku. Většinou ale chytlo i modrý kožíšek, což byl prý bonus navíc pro strávníky. Od té doby nevěřím ani lákavým bonusům, ani chudince strouhance.
  • Rovněž plesnivé sýry se ukládaly k nivě, aby kromě běžné plísně přičuchly ještě k plísni ušlechtilé. Pak se z toho dělala výborná ušlechtilá sýrová omáčka, která se nabízela vegetariánům třeba s brokolicí. Aneb, věřím jen sójové omáčce.
  • Plechy s připraveným jídlem do trouby se dávaly pod tácy se skleničkami. V praxi to znamenalo, že když kuchař trochu bouchnul, skleničky popadaly, roztříštily se a pak měli brigádníci o práci vystaráno - z každého plechu a každého karbanátku jsme tak museli vybírat střepy. Já v tom byla extrémně pomalá, jelikož mě stresoval fakt, že můžu mít někoho na svědomí. Zhruba někdy v té době jsem se začala modlit. 


Může se mi někdo divit, že nepracuju jako servírka nebo kuchařka?
Já, taková...outlocitná?
A může se ještě někdo divit, s jakou láskou a oddaností sleduju Zdeňka Pohlreicha a jeho Ano, šéfe (a to nejen kvůli jeho vytříbené mluvě)?

Co vy a zážitky z brigády, praxe...?
Luc.


Šetřím sebe i přírodu. Používám přirozenou antikoncepci.

Pearly - v ČR nová přirozená antikoncepce

Jako velký BIO milovník mě zaujala přirozená antikoncepce.
Ano, čtete správně. Přirozená antikoncepce.
Ne, nejde o směs bylinek a éterických olejů, které by zabraňovaly početí.
Celá ta věc má pár gramů, v Německu se vyrábí přes 25 let a říká si Pearly.

Když jsem v lednu skončila v nemocnici, následovala různá (a různě bolavá) vyšetření, na kterých se mimo jiné ukázalo i to, že ze všeho nemůžu obviňovat chudokrevnost nebo štítnou žlázu. Tu mám například zcela v pořádku. Sáhla jsem si do svědomí a skončila s HA.

Při pátrání po jiné formě antikoncepce jsem na jednom anglickém fóru objevila pár hezkých slov o Pearly. Jde prý o malý teploměr bazální teploty, který ukazuje plodné a neplodné dny. Neplodné dny člověk řešit nemusí a plodných dní má žena 4 - 6 dní v měsíci a to jednoduše použije kondom.


Jeden den ovulace a pár plodných dní předtím.
A kvůli pár dnům mám brát HA s omluvou, že v blbým kuřeti je víc hormonů jak v celém platíčku pilulek? A jak si asi chci omluvit fakt, že tím ničím životní prostředí? Čtu tedy dál...

Co Pealy slibuje?


  • Slibuje přirozenou ochranu před početím
  • Určí plodnost ženy pro nejbližších 24 hodin a předpoví ji i pro následujících 6 dní
  • Měření bazální teploty 1x denně po dobu 60 sekund
  • Srovnává a vyhodnucuje naměřená data s více než 700 tisíci ovulačními cykly
  • Spolehlivost 99,3% ověřená klinickými studiemi
  • Přesné zachycení nepravidelných cyklů
  • Dá se navíc použít i obráceně a použít jej k početí

Než se člověk začne ohánět větami, že to určitě fungovat nebude, nechť si výše propočte veškeré studie, kterými tahle věcička prošla. Po dlouhé kalkulaci všech dat a pročítání všech diskuzí, co se jen daly ve světě internetu objevit, se nakonec přesvědčí i Holanďan a Pearly objednáváme.

Manuál k pearly

Co mě na tom baví?


  • Ráno vstanu, naměřím teplotu a vím, jak moc budu celý den ne/plodná
  • Velice rychle se zorientuje v celém cyklu 
  • Ukazuje to nejen plodné dny, ale i ovulaci
  • Měří to teplotu
  • Budí to o fous příjemněji než uřvaný budík
  • Dokáže rovněž určit i těhotenství a to už 18. den od početí
  • Informuje také o anovulaci (nepřítomnost ovulace)
  • Předvídá a pracuje s celým menstruačním cyklem

Ač je ještě brzy na nějaké závěry, jsem zatím velice spokojená a velice netěhotná. Řeším pouze první neduhy, které s sebou přináší vysazení HA. Klasika. Ale jsem radši, že nemám vůči životnímu prostředí a svému tělu další BIO vroubek.

Přidávám se tak k životnímu stylu LOHAS (Lifestyles of Health and Sustainability – Životní styl pro zdraví a udržitelnost) a to i přesto, že je mi jasné, že Pearly vyvolá vlnu skepse a vlnu kritiky. Nebudu vás o ničem přesvědčovat, stejně jako vy mě o nezávadnosti HA taky nepřesvědčíte. Kdo si chce informace vyhledat a zajímá ho to, vyhledá si víc. Kdo ne, ten může vsadit na kondomy či nehormonální tělísko, cokoli je libo. LOHAS není nic, co by mělo život komplikovat. Jde jen o to vylézt z váčku ignorace a pohodlnosti a začít se zajímat o to, jak můžu pomoci (a neubližovat) já.


Někdo si třeba ještě pár let počká než to v něm uzraje. I já jsem s HA žila 7 let a vždycky jsem o zdravotních rizicích věděla. Doufám jen, že vás od braní pilulek nedonutí zdravotní problémy a miliarda různých (a různě bolavých) vyšetřeních.

Jak řešíte antikoncepci vy?
Luc.


Nadlidská síla čoklíků


Osobnost, charisma, aura nedotknutelnosti a neuvěřitelná vyčuranost.
Jedním slovem: Pinďa.
Člověk už si zvykl, že Pinďovi náleží místo u stolu, největší kus postele, celá matrace u topení a hlavně poslední slovo. Ale to, že se na vás vlastní pes (tedy snad ten jediný přítel, který vás má poslouchat aspoň trochu) urazí, to nás dostalo všechny.

To si to takhle mamka štráduje za kamarádkou Blážou, Pinďu bere vyvenčit.
Ten, divokej radostí, že Blážu vidí, přesviští k ní silnici těsně před autem, což způsobí v mamce takový šok, že okamžitě jde jednat.

Ten dostane, prevít jeden.
Jen počkej!
Mamka přeletí silnici, vezme Pinďu a jednu mu sekne.
"Ale jen takovou, aby mu to došlo, ale nebolelo. Na to já nemám srdce," říká mamka. "A víš co mi ten kanec provedl?" vypráví.

Vím.
Pes je tak překvapenej, že se urazí.
"Normálně, ten pes mnou úplně opovrhoval, tos měla vidět, jak na mě kouknul."
To jsem viděla mnohokrát.
Na to je Pinďa borec.

Když vám trucuje pes

Něco ve stylu: Cože? Tys mi dala na zadek? Mně? A tady na veřejnosti, v centru celý vesnice a před Blážou?

Poníženě chce dolů, odfrkne si na stranu a pomalu, uraženě a bez jediného ohlédnutí jde sám domů. Nezajímá ho, zda jde mamka za ním. Je mu to ze srdce jedno. Mít lidskou sílu, tak je na celou ves slyšet to jeho bouchnutí dveří.

On ale lidskou sílu nemá.
Jeho síla je totiž, jako každého rozmazleného čoklíka, co umí polykat naprázdno a dělat psí oči, nadlidská. O tom jsme se tenkrát přesvědčili všichni, a tak jsme se mu byli za tak neadekvátní chování naší mamky omlouvat hned několikrát. Ležel na SVOJÍ posteli a do páté sušenky nepřestal trucovat...

Co vy a čoklíci:-)?
Luc.



Inlight - nová dimenze BIO kosmetiky

Kromě certifikátů má Inlight na kontě i množství ocenění

BIO nacisti, BIO sadisti a BIO fanatici, pozor!
Do Čech (i na Moravu a Slezsko) se přiřítila nová kosmetika Inlight. Kosmetika, která má 100% ingrediencí cerfikovaných v BIO kvalitě. Ani o fň míň.

Na tiskovku jsem šla lehce skeptická, ocházela nadšená. Pravda totiž je, že i z BIO ingrediencí se dá vytvořit kosmetická pohroma. To máte jako s BIO jídlem. Když ho připálíte, stejně máte po srandě. Ale...

Kromě 100% BIO ingrediencí je tu taky 0% vody. Takže jde vlastně o olejové balzámky, které se skládají převážně z vybraných rostlinných a éterických olejů a extraktů. A na to já sakra slyším. Vodu totiž do BIO kosmetiky taky dokáže napumpovat každý (a ještě hlásat něco o hydrataci...)


Celá tiskovka, v čele s majitelkami firmy, která kosmetiku do ČR dováží a modelku Janou Doleželovou, se nesla v duchu toho, jak s mastnou pletí překonat odpor k olejům a v duchu zlepšení pokožky, zahojení akné, vyžehlení, napnutí a tak dále a tak dále a tak dále.

Většinou na zázraky nevěřím.
Ale dostávám vzorečky a sadu malých cestovních lahviček - denního oleje, květového tonika, čistícího balzámku a nočního krému, který se zdá být tím nejluxusnějším, co jsem kdy zkusila.
Bez prdele.

Čistící balzám se vlastně skládá jen z olejů, a tak se dá použít jako krém i jako odličovač i toho nejodolnějšího voděodolného make-upu. Funguje beze šmouhy dokonale a stačí mi i malé množství. Neštípe, nepne, krásně voní. Květové tonikum má 0% alkoholu, přesto čistí taky výborně. Jen ta vůně mi moc nevoní, je zvláštní, ale nic odpudivého. Na den dávám olejíček, který se vsakuje okamžitě a stačí mi po celý den. Na rozdíl od mnohým olejů skutečně pleť nezmastí. Na noc beru jen na bříško ukazováčku Noční balzám a jemně vklepávám. Ráno se probouzím s obličejem mimina.


Na čem Inlight staví?


  • Sezamový olej
  • Bambucké máslo
  • Včelí vosk
  • Levandulový olej
  • Makadamiový olej
  • Kokosový olej
  • Pupalkový olej
  • Výtažky z mrkve, z kořene zázvoru, z citronové kůry, zeleného čaje, cypřiše či šípku   


První reakce?


@Terrynka mi na Instagramu napsala: "Dostala jsem sadičku v pátek a od sobotního rána šetřím na plná balení."


Já šetřím už asi 3 týdny (heč!). Ceny jsou totiž kvalitě odpovídající - od 700 - 1460 Kč. Jo, šetřit se musí. Jediným mínusem je poměrně malý sortiment výrobků, jde jen o produkty čistě pleťové a tělové kosmetiky, ani o fň víc. Přitom by mě zajímala i BIO péče o vlasy, například. Na druhou stranu - na přírodní a BIO kosmetice je fajn jedna věc a to, že oleje z ní dělají kosmetiku na všechno. Jeden produkt na tucet použití.

Co vy a olejová, BIO nebo přírodní kosmetika?
Nějaký fanatik se tu najde:-)?
Luc.

Jak jsem potají sledovala černochy ve sprše


Byla to černošská rodinka - matka a dva dospělí synové.
Moc milí lidé.
Bydleli v Itálii naproti nám a společně jsme sdíleli jeden dvorek.

Dvorek plný palem a další džungle.
Milovala jsem ty západy slunce na balkoně, a tak tam trávila dobrou hodinku večer co večer.
Černoušci taky trávili večery na balkoně, takže jsme se znali od vidění a zdravili se.

Když zalézali domů, vždycky velice pečlivě srovnali záclonu, aby dovnitř nebylo vidět.
Jednoho večera byla ovšem záclona mírně rozhrnuta, což stačilo k tomu, abych si všimla, že přímo u balkonu měli černoušci koupelnu a že se tam jeden právě sprší.

Oni maj koupelnu a pak balkon?
To se takhle všem sousedům vystavujou?
Chvíli koukám s otevřenou pusou - napravo umyvadlo, nalevo bude asi záchod, uprostřed ta malá vanička, ve které se v Itálii spršilo. V ní obrovskej černoch.
Tak obrovskej, že okraje vany jsou mu nad kolena.


Panebože, já mu vidím nad kolena?
Ještě se zrychla stačím kouknout, abych náhodou nepromeškala třeba tu jedinou životní šanci vidět černocha nahého a upaluju dovnitř.

Nejsem žádná špízlařka.
Neočumuju lidem nahý zadek ani nic jiného.
Nepotřebuju znát své africké sousedy tak důvěrně.
A hlavně černoši (proč jsem jim říkala černoušci, sakra?) nesmějí vědět, co jsem viděla.

Ten večer jsem splnila svou životní misi a už mě na balkon nikdo nedostal.
Styděla jsem se.
Na balkon se tak chodilo jen pokud černoši nebyli doma nebo když seděli oblečení na balkoně.
Za ten rok se však scénka se záclonkou opakovala ještě párkrát.
Chci říct. Jen párkrát.


Vždycky jsem potají koukala, ale tak, abych nebyla chycena při činu.
Ani černochama, ani Holanďanem.
Ani jedno by nedělalo dobrotu.

Může se mi tedy někdo divit, že za ten největší zážitek z Itálie považuji právě ten černošský?
Co vy a ... černoši, sousedi, nečekaná odhalení?
Luc.

Takové to, když zase máte pravdu


Na dovolené ve Španělsku náš taťka vyreklamoval slovem "kaputo" vadné lehátko tak bravurně, že se nám Španělové omlouvali ještě týden poté. Naše teta na dovče v Itálii rukama nohama dokázala obstarat veškerá stříkátka na hubení dravých komárů. A já?
Já naši rodinnou tradici dotáhla k dokonalosti.
Já jsem v Itálii dva roky žila a italsky jsem celou tu dobu neuměla ani čůrat.

Ale ty první týdny jsem se chtěla italsky učit, a tak jsem se přihlásila do kurzu, kam chodili jen PhD studenti místní univerzity. Alma, naše temperamentní učitelka italštiny, mluvila výborně anglicky, ale angličtinu používala jen pro ty nejtěžší případy tuposti. 
Pro mě.


Už ta první hodina mi ukázala, že to nebude fungovat. "Předpokládám," řekla anglicky Alma, "že tady všichni tak nějak italsky mluvit umí. Káááždej mluví italsky. Minimálně základy," vysvětlovala. "A tak se všichni navzájem představíme!"

Prý káááždej.
Chudák ženská, bude zklamaná, říkám si.
Já, příklad za všechny, jsem sem šla, abych se italsky teprve začala učit.
A hlavně - přiznejme si to - italština není světový ani evropský jazyk.
Tipuju to na 3 lidi, co ze sebe vydaj slovo italsky.
Jak říkám, chudák ženská.

Švéd:


Ahoj, jmenuju se Ule, já žil ve Stockholmu, pak studoval v Oslu a teď dodělám PhD tady. Florencie je krásná a mé město plné vody.

Němka:


Ahoj, jmenuju se Helen, studuju ekonomii a přijedu včera do Itálie. Těší mě.

Brazilka:


Já jsem Michelle, jsem z Brazílie, tam se nemluví španělsky, ale portugalsky. Ale nosově portugalsky. Studuju ekonomii a přijela jsem do Evropy šířit pravdu o tom, že Brazílie není jen Rio de Janeiro a že není chudá.

Polák:


Dobrý den, jmenuju se David, jsem z Varšany a moc nemluvím italsky. Studuju politologii a tenhle rok chci procestovat celou Itálii.


Kurva!
On tu italsky mluví fakt každej.
Ti šprti dávaj už základní konverzaci.
Co je to za lidi?
Všichni navíc dělaj, jak je jim trapně mluvit.
Takové to přemlouvání: ne, já nechci, já se stydím, dělám chyby, nic jsem si nepřipravil...


I prd.
Jsou úplně zdivočelí předvést, co už všechno uměj.
Co všechno doma nastudovali.
Jak pilní byli.
Každej se snaží říct o větu víc než ten předchozí.

A já?
Já opět potvrzuju, že kááááždej italsky nemluví.
Hrdě se narovnám, jelikož jsem měla pravdu. Ostatně, jako vždy.
Chudák Alma.

Co vy a výuka jazyků? Kolikrát jste člověkem?
Luc.

Příběhy čtenářů: Postelové zážitky

Pamatujete na článek Jak jsme v Rusku zničili půlku postele?
Byl o polekané pokojské, která našla v naší posteli spoušť od kokosového oleje:


Nehnutě stojí nad postelí stojí a kouká.
Zřejmě to jaksi zatuhlo a bílý povlak na povlečení nevypadá nejlíp.
Hromada toaleťáku asi taky ne.


Opatrně a jen do nehtů sbírá toaletní útržky.
Fascinovaná tím, co v tý posteli kdo vyváděl.
Bojím se, že tuším, co si myslí.


A bojím se, že je taky v rozpacích.
Ježiš, ona k tomu i opatrně čuchá.
Bože!
Koutkem oka mě zbystří a úlekem odhodí toaleťák.

Co teď?
Mám ji říct, že to je jenom olej?
Mám ale zmiňovat, že to je možná zničená matrace?
Nevím.
A tak se jen debilně a omluvně usměju a řeknu Spasíba.


Taky si často říkáte, že různé situace se můžou stát jenom vám nebo jenom u vás doma?
Dneska vám chci ukázat, že i v tomhle jsme si všichni rovni.
Tady je výběr vašich komentářů a příhod...


Anička mě naprosto setřela. Jakýpak kokosák, když někomu bouchne v posteli impregnační sprej na boty, že? Mimochodem, na co sprej na boty v posteli:-)?


Tomu říkám kosmetická blogerka za všech okolností, Nikolko. Jsem si jistá, že nikdo nemá levandulku otestovanou lépe jak Ty:-)


Sakra, zase všechno to uznání slíznou Němci!


Bebe je výborná už proto, jaký je optimista. Nicméně by mě zajímalo, co se jí asi tak honí běžně hlavou...:-)


Mám to ale zvrhlé čtenáře, Martinko:-)

Díky za vaše komentáře, jsou skutečnou útěchou, zábavou i inspirací.
Luc.

BBB krém



Už jste slyšeli o BBB krému? Že ne?
Dobře, není to další vynález marketingových hlaviček, nýbrž jsem si to vymyslela já.
To ovšem neznamená, že v tom zase bude nějaká bejkárna.
Naopak.
BBB krém je mé označení pro BIO BB krém, nebo chcete-li, přírodní BB krém s BIO Acai plody od Lavery.

Nikdy jsem k žádnému BB krému ani nepřičichla, a tak mám nyní svou premiéru. Očekávám něco jemně tónovaného, nýbrž po prvním vymáčknutím mě čeká docela tmavá barva odpovídající například klasickému make-upu. Trošku se toho bojím, jelikož to má naoranžovělý podtón a já teď podle doktorů nemám zdravou barvu.


O to větší je moje překvapení, když kapku BBB krému rozetřu naprosto do ztracena. Žádná černoška, žádné tmavé přechody, žádná maska. A pak že prý nemám barvu. Beru to ještě na víkend k našim a pokusnými králíčky mi jsou tentokrát sestřička a maminka. V obou případech barva sedí. Abych hodila nějaký důkaz, na této fotce mám BBB krém jen na jedné půlce obličeje. Poznáte na které?


Zatímco levá půlka se chlubí jen olejíčkem, stíny a řasenkou, pravá půlka dostala navíc ještě BBB krém. Jediný rozdíl vidím v tom, že BBB krém lehce zakrývá drobné žilky na víčku (nebo kdekoli, kde je kůže průsvitná) a černé tečky na nose.

BB krém od Lavery má vyhovovat každému typu pokožky, s čímž souhlasím. Jen odstín nebude nic pro blondýnky nebo bledulky s narůžovělým podtónem. Pokud tedy musíme mít všechno striktně v tom nejsvětlejším odstínu, nekupujte to naslepo. Zato olivová pleť se myslím nemá čeho bát. A to ani v zimě. Souhlasím s tím, že se dobře vstřebává, lehce matuje a zakrývá menší nedokonalosti.

A k těm BIO surovinám...BIO plody acai jsou bohaté na minerály a vitamíny a působí tak výborně i jako antioxidant. Jelikož má krém čistě přírodní složení (NaTrue a Vegan certifikát) bez všeho ropného a syntetického, barví díky přírodním minerálním pigmentům. 


Suma sumárum:


Jako BB krém splňuje požadavky všechny. Jako krém se hodí především pro normální, smíšenou a mastnou pleť. Já pod něj dávám ještě kapku oleje. Občas ho použiju i jen na sjednocení barvy víček či místo korektoru na černé tečky (ač nemá krycí schopnosti). Vůně neutrál.

Zamiluje si ho každá organická duše, každá veganská duše a všichni ti, co ráno nemají moc času na zdlouhavé vytváření člověka:-)

Co vy a BB krémy? Používáte?
Luc.

Jmenovala se Natalia a fantazírovala o dětech s Holanďanem



Jmenovala se Natalia, pocházela z Ukrajiny a bývala to Holanďanova spolužačka z vejšky. Po 20 letech se potkali jako kolegové ve Florencii a milá Natalia nás zvala na večeři. Vždycky trvala na tom, že Holanďan musí přivést i mě a vždycky ty rozhovory byly na chlup stejné. Vždycky byly jen o následujícím:

1. FÁZE


To, že Natalia má asi ráda ženské pohlaví mi neustále připomínal fakt, jak se před Holanďanem rozplývala nad mou krásou, nad mýma očima, nad "krásnými souměrnými rysy a rozkošně kudrnatými vlasy," jak ráda říkávala.
Rozverně to opakovala stále dokola a já se vždycky jen přihlouple usmívala a za všechno jí děkovala, neboť mi to ještě nikdy nikdo neřekl, natož ženská. 


2. FÁZE


To, že Natalia určitě nemá ráda ženské pohlaví mi však došlo v zápětí.
"Taková nádherná ženská," povídá Holanďanovi. "Já si furt říkám, jak zrovna ty si jí mohl sbalit, to prostě nechápu," říkala.

"Ty," dodala dramaticky, "takovej průměrnej chlap by si měl najít nějakou průměrnou ženskou. Někoho víc k sobě. Třeba mě," dodávala vždycky se smíchem.

"No řekni, jestli bysme se měli špatně?" dávala Holanďanovi otázku, na kterou nechtěla odpověď.
"Měli bysme nor-mál-ní manželství. Nemusel by ses bát, že bych tě podváděla, protože nejsem vůbec hezká, aby mě někdo chtěl, já bych se taky strachovat nemusela, no řekli, jestli bysme se měli špatně?"

"Byli bysme průměrnej, ale nor-mál-ní pár. Lidi by se nedivili, že patříme k sobě. Čas od času bys na mě skočil, děti bysme měli ošklivý, ale chytrý a nadaný na ekonomii. No řekni," dodávala se smíchem.


Počkat.
Ona mluví o dětech?
A s mým Holanďanem?
A přede mnou?
Ta ženská nebude lesba.
Sakra!

Holanďan ani já jsem nikdy nevěděli, co říct nebo jak se tvářit.
I když se vlastně na nic neptala a fantazírovala dál. Manželství i děti viděla naprosto barvitě, jakoby o tom přemýšlela léta. Děti by prý vychovávali multikulturně, ale přála by si pro ně holanské občanství, jelikož: "kdo ví, kdy bude Ukrajina v EU."

3. FÁZE


Ve třetí fázi si Natália vždycky uvědomila, že se asi rozohnila moc a že možná překročila jakousi hranici. Bylo vidět, jak moc jí je trapně, a tak se to snažila obrátit.

"Takže, Holanďane," začínala s vystrčeným ukazováčkem, "když máš tááákhle hezkou manželku a tááákhle mladou, tak se o ní musíš výborně starat," udělovala rady do života.
"Musíš jí stále milovat, opečovávat, ve všem s ní souhlasit, nikdy jí neodporovat, nikdy jí nic neodmítat..."

Moje slova.
Já tu Natálku měla vždycky ráda.

"A hlavně," dodávala nakonec, "musíš bejt prostě pozornej manžel, jinak ti uteče!"


Odcházeli jsme pravidelně v rozpacích.
neměla ráda to její fantazírování o manželství a dětech, on byl zase dotčen, že ho nepovažovala za dost atraktivního.
Já ji měla ráda za veškeré lichotky a jemu zase lichotilo to, když mu chválila, jak dobře si vybral.
Nebo možná mu lichotilo, že by si ho ráda vzala.
Nevím. Nikdy jsem neměla dost odvahy se zeptat...

Co vy a podobné kolegyně/spolužačky/nápadnice/ctitelky vás nebo vašich poloviček?
Luc.

Jak mi Holanďan kupoval silonky


Holanďan měl jeden bojový úkol - koupit mi silonky.
Chudák chlap, už mu to nikdy neprovedu.
Doma jsem mu ukázala, co to silonky jsou, jak vypadají a podala další instrukce, ale chytrej z toho nebyl. To vím už od pohledu.

Ale co se dá na obyč silonkách zkazit, že jo?

Holanďan nakluše do obchodu, najde oddělení se silonkami a asi deset minut přemýšlí.
Deset minut divoce kouká na obaly všech silonek v nabídce.
Nějak moc to hraje barvama.
Holanďan všechno bedlivě sleduje, zkoumá materiál, přepočítává velikost.
Celou dobu mu přitom vrtá hlavu, proč na něj ten chlápek z ochranky tak divně civí.
Je přeci jasný, že to není pro něj, že.
Svou postavou nepřipomíná transvestitu.
Budygurdi jsou dneska fakt divní.

Asi po čtvrt hodince vybírání to vzdá, vezme mobil a hodlá mi jedny silonky vyfotit a poslat.
Jakmile však začne fotit, chlápek z ochranky to nevydrží a ptá se ho, co má za problém.
"Já tu nemůžu fotit? Víte, já to potřebuju nafotit manželce, protože já fakt nevím..."
"Tak manželce," říká ironicky ochranka. "Vymyslete si něco lepšího, tady jste v dětským oddělení!" říká už docela zostra chlápek.


"Ježišmarjá, ale ona mě do tohohle obchodu poslala," říká v šoku Holanďan.
"Jste tu čtvrt hodiny, jedinej chlap v tomhle oddělení, koukáte a saháte na všechny silonky a teď si to ještě budete fotit! Podívejte pane, nic jste neukradl a nemám právo vás odsud vyhodit, ale udělal bych to milerád."

Teď mu to dochází.
Bože.
Ten chlap si myslel, že je to úchyl. Nebo ještě hůř - pedofil.
Při nákupu silonek pro dceru se u toho otec asi tak "nevyžívá", že.
A on se smál, že snad nevypadá jak transvestita.



Holanďan okamžitě mizí, nechává tam i ty silonky, kterým tak věřil, že mi budou a zdrhá.
Silonky nakonec kupuje v malém stánku v průchodu metra, prý něco pro manželku, je takhle vysoká a takhle široká, děkuju, mějte se a na shle.

Co vy? Poslali jste své milované mužské protějšky pro něco stejně zákeřného?
Luc.

Taková normální rodinka II.: Babička s dědou


Babička s dědou.
Ti dva vždycky vymyslí, jak svým vnoučatům nenápadně vrazit co nejvíc peněz i to, jak Pinďovi nepozorovaně rozdat půlku balíku psích dobrot ("ale poslední, Pinďo, už jsi dostal!")

Za ta léta jsme se já, ségra i mamka naučily nemluvit o tom, co chceme.
Zmínit jen tak mezi řečí, že "ten svetr byl boží", "budu potřebovat novou bundu" nebo "letos asi nikam nepojedem, nejsou prachy," to by byla osudná chyba. To víme.

Ale třeba babička dokáže ze všeho vydedukovat, že potřebujete na něco peníze.
Je jedno, jestli se bavíte o počasí, politice nebo o jídle.
Vždycky se najde věc, kterou nutně musíte mít.

To pak - když jsou všichni z dohledu - zabrousí babička do peněženky, i tisícovku přehne na tisíc kousků tak, aby se jí v pohodě vešla do dlaně a chvíli pokračuje v běžné činnosti. Občas mám pocit, že s tím maličkým kouskem papírku v ruce dokáže i cedit omáčku.

Na a neříkej to mámě!

Chvilku čeká, až se mamky bude moc zbavit, pak za váma rychle běží do pokoje a se slovy: "Na a kup si ten svetr," vám mačká peníze do dlaně.
Odporujete?
Pchá!
Babička - celý život pracující v JZD - dokáže zkrotit mnohem divočejší zvířata, a tak není dobré se bránit. Ani žádné argumenty nemají smysl. "Ajť si," řekne babička. "Peníze budou, my nebudem. Tak si to vem, něco si kup a neříkej to mámě!"
A uteče.

Děda zase používá taktiku: "tady jsem něco našel po kapsách, tak si to nech, co já bych s tím dělal."
Když jsem jako malá měla na vysvědčení samé jedničky, mohla jsem vysypat jeho prasátko s drobnými. I když tam přispíval pravidelně, vždycky dělal, že ani netuší, jestli tam ještě něco vůbec je.


Babička s dědou.
I když jsme je proukly za ta léta dokonale, ti dva vždycky vymyslí, na co přispět.
Peníze budou, my nebudeme. A nemel a neser!

Co vy a úžasní prarodičové?
Luc.

Já že mám tlačit auto s holým zadkem?



"A tak manželka vylezla a to auto popadlo nový dech a odjelo," povídá svým studentům Holanďan, jako kdyby to byla moje prdel, kdo to auto tížil.

To byl ten první den ve Florencii, kdy jsme hledali byt.
Postarší auto narvané kuframa a nábytkem nezvládlo toskánské kopce a ten nejstrmější se mu stal osudným - nevyjelo to a za náma se začala tvořit kolona.

"Prosím tě, můžeš vylézt a trochu zatlačit?" křičí Holanďan.
Kdo? Já?
Já mám na sobě plavky, jen s lehkou tunikou.
To mám jako takhle vylézt?
A před zraky horkokrevných Italů tlačit?

"Nakrucuj se, ať ti s tím pomůžou," chytračí Holanďan.
No já snad špatně slyším.
On mě tu nabízí jako kus masa, jenom aby mu to nechcíplo!
Cha!
Teď vylezu pomalu, ladně, líbezně se rozhlédnu na všechny strany, vyšpulím zadek a začnu tlačit.
Chci vidět, jak se bude tvářit, až sem přilákám ty davy Italů, co ochotně zatlačí na cokoli.

Vykročím, nasadím brýle, hodím hřívou, dojdu pomalu k zadku auta, vyšpulím svůj zadek a tlačím.
Chlapi, pojďte mi pomoc, běží mi hlavou.
Dělejte, já to sama nedám.
Je to těžký jak kráva.
Chlapi, no tak.
Nebudu vás přeci přemlouvat.
Přestaňte troubit a pojďte mi pomoc s tlačením.

Chlapi!
Zoufale se rozhlížím...
Kurva!
Do jaký země se to já vůbec stěhuju?
Nevím, co víc by ještě tak chtěli.  
Jak teď vypadám? Jak zoufalec, kterej ani v tom nejtitěrnějším kousku oblečení nedokáže klofnout chlapa, tak vypadám!
Nechytl se nikdo.
Ani to s nima nehnulo, zatímco s motorem naší Zdeničky (tak té těžkopádné autí dámě říkáme) jo a vesele se do kopce rozjíždí.


"Stačilo, aby manželka vylezla a to auto popadlo novej dech," baví studenty Holanďan.
Tak abyste věděli.
To já ji (sama!) vytlačila.
A to já ten den utrpěla obrovský šrám na svém sebevědomím.

Co vy a S.O.S situace na cestách?
Luc.