Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2014

Sérum na růst řas NutraLuxe Lash MD: Stojí mi ty řasy za to?

To mám za to, že jsem se nechala zlákat.
Že jsem nad tím nemávla rukou a neřekla si, že podobné mainstreamovky mě nezajímají, že mám svoje vlastní poklady. Ty přírodní. A vůbec. Že mně už nepomůže ani svěcená voda.

Jenže taky jsem jenom ženská a taky se ráno dennodenně musím koukat do zrcadla.
A jelikož mě Matka Příroda obdařila (kromě jiných "super" věcí) super krátkými, světlými, rovnými a zcela nevýraznými řasami, chtěla jsem víc. Chtěla jsem řasy husté, krásné, dlouhé.

A prodloužit řasy u mně nepřipadá v úvahu, víme. Nedají se na ně použít oleje.
Takže volba padla na sérum na růst řas NutraLuxe Lash MD, zřejmě to jediné sérum, po kterém vám řasy skutečně začnou bujit.

Nutno dodat, že obsahuje látky, které EU zakázala, a tudíž se musí objednávat přes e-bay z Ameriky. Já ho koupila od tohoto autorizovaného prodejce a do dvou měsíců se těšila na první viditelné výsledky. Těch jsem se dočkala.

Krvavé bělmo
To, že mi sérum očka dráždí, jsem věděla hned. Oči mírně zarudlé mi o…

Traumata z letních brigád

Hodně lidí se mě ptá, proč nepracuju jako kuchařka nebo servírka, když mám tu hotelovku.
Vždycky jim říkám, že proto, že jsem chodila na brigády.
A brigáda v restauracích, ta byla jen pro otrlé.

První den jsem dostala za úkol nakrájet 10 kg cibule. Pečlivě jsem všechny nejprve přebrala a vyházela všechny podivně měkké a uhnilé. Pak jsem dostala zprda, že plýtvám a neumím si vážit věcí, a tak jsem cibule musela znovu vylovit z koše, oloupat a nakrájet. Dodnes u krájení cibule brečím nadvakrát.Neprodané pečivo se skladovalo na schodech mezi kuchyní a sklepem. Nechávalo se ztvrdnout na strouhanku. Většinou ale chytlo i modrý kožíšek, což byl prý bonus navíc pro strávníky. Od té doby nevěřím ani lákavým bonusům, ani chudince strouhance.Rovněž plesnivé sýry se ukládaly k nivě, aby kromě běžné plísně přičuchly ještě k plísni ušlechtilé. Pak se z toho dělala výborná ušlechtilá sýrová omáčka, která se nabízela vegetariánům třeba s brokolicí. Aneb, věřím jen sójové omáčce.Plechy s připraveným …

Šetřím sebe i přírodu. Používám přirozenou antikoncepci.

Jako velký BIO milovník mě zaujala přirozená antikoncepce.
Ano, čtete správně. Přirozená antikoncepce.
Ne, nejde o směs bylinek a éterických olejů, které by zabraňovaly početí.
Celá ta věc má pár gramů, v Německu se vyrábí přes 25 let a říká si Pearly.

Když jsem v lednu skončila v nemocnici, následovala různá (a různě bolavá) vyšetření, na kterých se mimo jiné ukázalo i to, že ze všeho nemůžu obviňovat chudokrevnost nebo štítnou žlázu. Tu mám například zcela v pořádku. Sáhla jsem si do svědomí a skončila s HA.

Při pátrání po jiné formě antikoncepce jsem na jednom anglickém fóru objevila pár hezkých slov o Pearly. Jde prý o malý teploměr bazální teploty, který ukazuje plodné a neplodné dny. Neplodné dny člověk řešit nemusí a plodných dní má žena 4 - 6 dní v měsíci a to jednoduše použije kondom.


Jeden den ovulace a pár plodných dní předtím.
A kvůli pár dnům mám brát HA s omluvou, že v blbým kuřeti je víc hormonů jak v celém platíčku pilulek? A jak si asi chci omluvit fakt, že tím ničím…

Nadlidská síla čoklíků

Osobnost, charisma, aura nedotknutelnosti a neuvěřitelná vyčuranost.
Jedním slovem: Pinďa.
Člověk už si zvykl, že Pinďovi náleží místo u stolu, největší kus postele, celá matrace u topení a hlavně poslední slovo. Ale to, že se na vás vlastní pes (tedy snad ten jediný přítel, který vás má poslouchat aspoň trochu) urazí, to nás dostalo všechny.

To si to takhle mamka štráduje za kamarádkou Blážou, Pinďu bere vyvenčit.
Ten, divokej radostí, že Blážu vidí, přesviští k ní silnici těsně před autem, což způsobí v mamce takový šok, že okamžitě jde jednat.

Ten dostane, prevít jeden.
Jen počkej!
Mamka přeletí silnici, vezme Pinďu a jednu mu sekne.
"Ale jen takovou, aby mu to došlo, ale nebolelo. Na to já nemám srdce," říká mamka. "A víš co mi ten kanec provedl?" vypráví.

Vím.
Pes je tak překvapenej, že se urazí.
"Normálně, ten pes mnou úplně opovrhoval, tos měla vidět, jak na mě kouknul."
To jsem viděla mnohokrát.
Na to je Pinďa borec.


Něco ve stylu: Cože? Tys mi d…

Inlight - nová dimenze BIO kosmetiky

BIO nacisti, BIO sadisti a BIO fanatici, pozor!
Do Čech (i na Moravu a Slezsko) se přiřítila nová kosmetika Inlight. Kosmetika, která má 100% ingrediencí cerfikovaných v BIO kvalitě. Ani o fň míň.

Na tiskovku jsem šla lehce skeptická, ocházela nadšená. Pravda totiž je, že i z BIO ingrediencí se dá vytvořit kosmetická pohroma. To máte jako s BIO jídlem. Když ho připálíte, stejně máte po srandě. Ale...

Kromě 100% BIO ingrediencí je tu taky 0% vody. Takže jde vlastně o olejové balzámky, které se skládají převážně z vybraných rostlinných a éterických olejů a extraktů. A na to já sakra slyším. Vodu totiž do BIO kosmetiky taky dokáže napumpovat každý (a ještě hlásat něco o hydrataci...)


Celá tiskovka, v čele s majitelkami firmy, která kosmetiku do ČR dováží a modelku Janou Doleželovou, se nesla v duchu toho, jak s mastnou pletí překonat odpor k olejům a v duchu zlepšení pokožky, zahojení akné, vyžehlení, napnutí a tak dále a tak dále a tak dále.

Většinou na zázraky nevěřím.
Ale dostávám vz…

Jak jsem potají sledovala černochy ve sprše

Byla to černošská rodinka - matka a dva dospělí synové.
Moc milí lidé.
Bydleli v Itálii naproti nám a společně jsme sdíleli jeden dvorek.

Dvorek plný palem a další džungle.
Milovala jsem ty západy slunce na balkoně, a tak tam trávila dobrou hodinku večer co večer.
Černoušci taky trávili večery na balkoně, takže jsme se znali od vidění a zdravili se.

Když zalézali domů, vždycky velice pečlivě srovnali záclonu, aby dovnitř nebylo vidět.
Jednoho večera byla ovšem záclona mírně rozhrnuta, což stačilo k tomu, abych si všimla, že přímo u balkonu měli černoušci koupelnu a že se tam jeden právě sprší.

Oni maj koupelnu a pak balkon?
To se takhle všem sousedům vystavujou?
Chvíli koukám s otevřenou pusou - napravo umyvadlo, nalevo bude asi záchod, uprostřed ta malá vanička, ve které se v Itálii spršilo. V ní obrovskej černoch.
Tak obrovskej, že okraje vany jsou mu nad kolena.


Panebože, já mu vidím nad kolena?
Ještě se zrychla stačím kouknout, abych náhodou nepromeškala třeba tu jedinou životní š…

Takové to, když zase máte pravdu

Na dovolené ve Španělsku náš taťka vyreklamoval slovem "kaputo" vadné lehátko tak bravurně, že se nám Španělové omlouvali ještě týden poté. Naše teta na dovče v Itálii rukama nohama dokázala obstarat veškerá stříkátka na hubení dravých komárů. A já?
Já naši rodinnou tradici dotáhla k dokonalosti.
Já jsem v Itálii dva roky žila a italsky jsem celou tu dobu neuměla ani čůrat.

Ale ty první týdny jsem se chtěla italsky učit, a tak jsem se přihlásila do kurzu, kam chodili jen PhD studenti místní univerzity. Alma, naše temperamentní učitelka italštiny, mluvila výborně anglicky, ale angličtinu používala jen pro ty nejtěžší případy tuposti. 
Pro mě.


Už ta první hodina mi ukázala, že to nebude fungovat. "Předpokládám," řekla anglicky Alma, "že tady všichni tak nějak italsky mluvit umí. Káááždej mluví italsky. Minimálně základy," vysvětlovala. "A tak se všichni navzájem představíme!"

Prý káááždej.
Chudák ženská, bude zklamaná, říkám si.
Já, příklad za vš…

Příběhy čtenářů: Postelové zážitky

Pamatujete na článek Jak jsme v Rusku zničili půlku postele?
Byl o polekané pokojské, která našla v naší posteli spoušť od kokosového oleje:


Nehnutě stojí nad postelí stojí a kouká.
Zřejmě to jaksi zatuhlo a bílý povlak na povlečení nevypadá nejlíp.
Hromada toaleťáku asi taky ne.


Opatrně a jen do nehtů sbírá toaletní útržky.
Fascinovaná tím, co v tý posteli kdo vyváděl.
Bojím se, že tuším, co si myslí.


A bojím se, že je taky v rozpacích.
Ježiš, ona k tomu i opatrně čuchá.
Bože!
Koutkem oka mě zbystří a úlekem odhodí toaleťák.

Co teď?
Mám ji říct, že to je jenom olej?
Mám ale zmiňovat, že to je možná zničenámatrace?
Nevím.
A tak se jen debilně a omluvně usměju a řeknu Spasíba.


Taky si často říkáte, že různé situace se můžou stát jenom vám nebo jenom u vás doma?
Dneska vám chci ukázat, že i v tomhle jsme si všichni rovni.
Tady je výběr vašich komentářů a příhod...


Anička mě naprosto setřela. Jakýpak kokosák, když někomu bouchne v posteli impregnační sprej na boty, že? Mimochodem, na co s…

BBB krém

Už jste slyšeli o BBB krému? Že ne?
Dobře, není to další vynález marketingových hlaviček, nýbrž jsem si to vymyslela já.
To ovšem neznamená, že v tom zase bude nějaká bejkárna.
Naopak.
BBB krém je mé označení pro BIO BB krém, nebo chcete-li, přírodní BB krém s BIO Acai plody od Lavery.

Nikdy jsem k žádnému BB krému ani nepřičichla, a tak mám nyní svou premiéru. Očekávám něco jemně tónovaného, nýbrž po prvním vymáčknutím mě čeká docela tmavá barva odpovídající například klasickému make-upu. Trošku se toho bojím, jelikož to má naoranžovělý podtón a já teď podle doktorů nemám zdravou barvu.


O to větší je moje překvapení, když kapku BBB krému rozetřu naprosto do ztracena. Žádná černoška, žádné tmavé přechody, žádná maska. A pak že prý nemám barvu. Beru to ještě na víkend k našim a pokusnými králíčky mi jsou tentokrát sestřička a maminka. V obou případech barva sedí. Abych hodila nějaký důkaz, na této fotce mám BBB krém jen na jedné půlce obličeje. Poznáte na které?


Zatímco levá půlka se …

Jmenovala se Natalia a fantazírovala o dětech s Holanďanem

Jmenovala se Natalia, pocházela z Ukrajiny a bývala to Holanďanova spolužačka z vejšky. Po 20 letech se potkali jako kolegové ve Florencii a milá Natalia nás zvala na večeři. Vždycky trvala na tom, že Holanďan musí přivést i mě a vždycky ty rozhovory byly na chlup stejné. Vždycky byly jen o následujícím:

1. FÁZE
To, že Natalia má asi ráda ženské pohlaví mi neustále připomínal fakt, jak se před Holanďanem rozplývala nad mou krásou, nad mýma očima, nad "krásnými souměrnými rysy a rozkošně kudrnatými vlasy," jak ráda říkávala.
Rozverně to opakovala stále dokola a já se vždycky jen přihlouple usmívala a za všechno jí děkovala, neboť mi to ještě nikdy nikdo neřekl, natož ženská. 


2. FÁZE
To, že Natalia určitě nemá ráda ženské pohlaví mi však došlo v zápětí.
"Taková nádherná ženská," povídá Holanďanovi. "Já si furt říkám, jak zrovna ty si jí mohl sbalit, to prostě nechápu," říkala.

"Ty," dodala dramaticky, "takovej průměrnej chlap by si měl najít…

Jak mi Holanďan kupoval silonky

Holanďan měl jeden bojový úkol - koupit mi silonky.
Chudák chlap, už mu to nikdy neprovedu.
Doma jsem mu ukázala, co to silonky jsou, jak vypadají a podala další instrukce, ale chytrej z toho nebyl. To vím už od pohledu.

Ale co se dá na obyč silonkách zkazit, že jo?

Holanďan nakluše do obchodu, najde oddělení se silonkami a asi deset minut přemýšlí.
Deset minut divoce kouká na obaly všech silonek v nabídce.
Nějak moc to hraje barvama.
Holanďan všechno bedlivě sleduje, zkoumá materiál, přepočítává velikost.
Celou dobu mu přitom vrtá hlavu, proč na něj ten chlápek z ochranky tak divně civí.
Je přeci jasný, že to není pro něj, že.
Svou postavou nepřipomíná transvestitu.
Budygurdi jsou dneska fakt divní.

Asi po čtvrt hodince vybírání to vzdá, vezme mobil a hodlá mi jedny silonky vyfotit a poslat.
Jakmile však začne fotit, chlápek z ochranky to nevydrží a ptá se ho, co má za problém.
"Já tu nemůžu fotit? Víte, já to potřebuju nafotit manželce, protože já fakt nevím..."
"

Taková normální rodinka II.: Babička s dědou

Babička s dědou.
Ti dva vždycky vymyslí, jak svým vnoučatům nenápadně vrazit co nejvíc peněz i to, jak Pinďovi nepozorovaně rozdat půlku balíku psích dobrot ("ale poslední, Pinďo, už jsi dostal!")

Za ta léta jsme se já, ségra i mamka naučily nemluvit o tom, co chceme.
Zmínit jen tak mezi řečí, že "ten svetr byl boží", "budu potřebovat novou bundu" nebo "letos asi nikam nepojedem, nejsou prachy," to by byla osudná chyba. To víme.

Ale třeba babička dokáže ze všeho vydedukovat, že potřebujete na něco peníze.
Je jedno, jestli se bavíte o počasí, politice nebo o jídle.
Vždycky se najde věc, kterou nutně musíte mít.

To pak - když jsou všichni z dohledu - zabrousí babička do peněženky, i tisícovku přehne na tisíc kousků tak, aby se jí v pohodě vešla do dlaně a chvíli pokračuje v běžné činnosti. Občas mám pocit, že s tím maličkým kouskem papírku v ruce dokáže i cedit omáčku.


Chvilku čeká, až se mamky bude moc zbavit, pak za váma rychle běží do pokoje a …

Já že mám tlačit auto s holým zadkem?

"A tak manželka vylezla a to auto popadlo nový dech a odjelo," povídá svým studentům Holanďan, jako kdyby to byla moje prdel, kdo to auto tížil.

To byl ten první den ve Florencii, kdy jsme hledali byt.
Postarší auto narvané kuframa a nábytkem nezvládlo toskánské kopce a ten nejstrmější se mu stal osudným - nevyjelo to a za náma se začala tvořit kolona.

"Prosím tě, můžeš vylézt a trochu zatlačit?" křičí Holanďan.
Kdo? Já?
Já mám na sobě plavky, jen s lehkou tunikou.
To mám jako takhle vylézt?
A před zraky horkokrevných Italů tlačit?

"Nakrucuj se, ať ti s tím pomůžou," chytračí Holanďan.
No já snad špatně slyším.
On mě tu nabízí jako kus masa, jenom aby mu to nechcíplo!
Cha!
Teď vylezu pomalu, ladně, líbezně se rozhlédnu na všechny strany, vyšpulím zadek a začnu tlačit.
Chci vidět, jak se bude tvářit, až sem přilákám ty davy Italů, co ochotně zatlačí na cokoli.

Vykročím, nasadím brýle, hodím hřívou, dojdu pomalu k zadku auta, vyšpulím svůj zadek a tlačím.