Já že mám tlačit auto s holým zadkem?

"A tak manželka vylezla a to auto popadlo nový dech a odjelo," povídá svým studentům Holanďan, jako kdyby to byla moje prdel, kdo to auto tížil.

To byl ten první den ve Florencii, kdy jsme hledali byt.
Postarší auto narvané kuframa a nábytkem nezvládlo toskánské kopce a ten nejstrmější se mu stal osudným - nevyjelo to a za náma se začala tvořit kolona.

"Prosím tě, můžeš vylézt a trochu zatlačit?" křičí Holanďan.
Kdo? Já?
Já mám na sobě plavky, jen s lehkou tunikou.
To mám jako takhle vylézt?
A před zraky horkokrevných Italů tlačit?

"Nakrucuj se, ať ti s tím pomůžou," chytračí Holanďan.
No já snad špatně slyším.
On mě tu nabízí jako kus masa, jenom aby mu to nechcíplo!
Cha!
Teď vylezu pomalu, ladně, líbezně se rozhlédnu na všechny strany, vyšpulím zadek a začnu tlačit.
Chci vidět, jak se bude tvářit, až sem přilákám ty davy Italů, co ochotně zatlačí na cokoli.

Vykročím, nasadím brýle, hodím hřívou, dojdu pomalu k zadku auta, vyšpulím svůj zadek a tlačím.
Chlapi, pojďte mi pomoc, běží mi hlavou.
Dělejte, já to sama nedám.
Je to těžký jak kráva.
Chlapi, no tak.
Nebudu vás přeci přemlouvat.
Přestaňte troubit a pojďte mi pomoc s tlačením.

Chlapi!
Zoufale se rozhlížím...
Kurva!
Do jaký země se to já vůbec stěhuju?
Nevím, co víc by ještě tak chtěli.  
Jak teď vypadám? Jak zoufalec, kterej ani v tom nejtitěrnějším kousku oblečení nedokáže klofnout chlapa, tak vypadám!
Nechytl se nikdo.
Ani to s nima nehnulo, zatímco s motorem naší Zdeničky (tak té těžkopádné autí dámě říkáme) jo a vesele se do kopce rozjíždí.

"Stačilo, aby manželka vylezla a to auto popadlo novej dech," baví studenty Holanďan.
Tak abyste věděli.
To já ji (sama!) vytlačila.
A to já ten den utrpěla obrovský šrám na svém sebevědomím.

Co vy a S.O.S situace na cestách?
Luc.