Jak jsem potají sledovala černochy ve sprše

Byla to černošská rodinka - matka a dva dospělí synové.
Moc milí lidé.
Bydleli v Itálii naproti nám a společně jsme sdíleli jeden dvorek.

Dvorek plný palem a další džungle.
Milovala jsem ty západy slunce na balkoně, a tak tam trávila dobrou hodinku večer co večer.
Černoušci taky trávili večery na balkoně, takže jsme se znali od vidění a zdravili se.

Když zalézali domů, vždycky velice pečlivě srovnali záclonu, aby dovnitř nebylo vidět.
Jednoho večera byla ovšem záclona mírně rozhrnuta, což stačilo k tomu, abych si všimla, že přímo u balkonu měli černoušci koupelnu a že se tam jeden právě sprší.

Oni maj koupelnu a pak balkon?
To se takhle všem sousedům vystavujou?
Chvíli koukám s otevřenou pusou - napravo umyvadlo, nalevo bude asi záchod, uprostřed ta malá vanička, ve které se v Itálii spršilo. V ní obrovskej černoch.
Tak obrovskej, že okraje vany jsou mu nad kolena.

Panebože, já mu vidím nad kolena?
Ještě se zrychla stačím kouknout, abych náhodou nepromeškala třeba tu jedinou životní šanci vidět černocha nahého a upaluju dovnitř.

Nejsem žádná špízlařka.
Neočumuju lidem nahý zadek ani nic jiného.
Nepotřebuju znát své africké sousedy tak důvěrně.
A hlavně černoši (proč jsem jim říkala černoušci, sakra?) nesmějí vědět, co jsem viděla.

Ten večer jsem splnila svou životní misi a už mě na balkon nikdo nedostal.
Styděla jsem se.
Na balkon se tak chodilo jen pokud černoši nebyli doma nebo když seděli oblečení na balkoně.
Za ten rok se však scénka se záclonkou opakovala ještě párkrát.
Chci říct. Jen párkrát.

Vždycky jsem potají koukala, ale tak, abych nebyla chycena při činu.
Ani černochama, ani Holanďanem.
Ani jedno by nedělalo dobrotu.

Může se mi tedy někdo divit, že za ten největší zážitek z Itálie považuji právě ten černošský?
Co vy a ... černoši, sousedi, nečekaná odhalení?
Luc.