Přeskočit na hlavní obsah

Traumata z letních brigád

Řekl tady někdo nahlas cibule?

Hodně lidí se mě ptá, proč nepracuju jako kuchařka nebo servírka, když mám tu hotelovku.
Vždycky jim říkám, že proto, že jsem chodila na brigády.
A brigáda v restauracích, ta byla jen pro otrlé.

  • První den jsem dostala za úkol nakrájet 10 kg cibule. Pečlivě jsem všechny nejprve přebrala a vyházela všechny podivně měkké a uhnilé. Pak jsem dostala zprda, že plýtvám a neumím si vážit věcí, a tak jsem cibule musela znovu vylovit z koše, oloupat a nakrájet. Dodnes u krájení cibule brečím nadvakrát.
  • Neprodané pečivo se skladovalo na schodech mezi kuchyní a sklepem. Nechávalo se ztvrdnout na strouhanku. Většinou ale chytlo i modrý kožíšek, což byl prý bonus navíc pro strávníky. Od té doby nevěřím ani lákavým bonusům, ani chudince strouhance.
  • Rovněž plesnivé sýry se ukládaly k nivě, aby kromě běžné plísně přičuchly ještě k plísni ušlechtilé. Pak se z toho dělala výborná ušlechtilá sýrová omáčka, která se nabízela vegetariánům třeba s brokolicí. Aneb, věřím jen sójové omáčce.
  • Plechy s připraveným jídlem do trouby se dávaly pod tácy se skleničkami. V praxi to znamenalo, že když kuchař trochu bouchnul, skleničky popadaly, roztříštily se a pak měli brigádníci o práci vystaráno - z každého plechu a každého karbanátku jsme tak museli vybírat střepy. Já v tom byla extrémně pomalá, jelikož mě stresoval fakt, že můžu mít někoho na svědomí. Zhruba někdy v té době jsem se začala modlit. 


Může se mi někdo divit, že nepracuju jako servírka nebo kuchařka?
Já, taková...outlocitná?
A může se ještě někdo divit, s jakou láskou a oddaností sleduju Zdeňka Pohlreicha a jeho Ano, šéfe (a to nejen kvůli jeho vytříbené mluvě)?

Co vy a zážitky z brigády, praxe...?
Luc.


Komentáře

  1. Něco podobného už jsem slyšela od kamarádky co má také hotelovku, takže to asi opravdu bude tragédie ...fujky radši nevědět

    OdpovědětSmazat
  2. No tak to je síla. Jak si teď má člověk zajít do restaurace na jídlo? Chjo, teď už můžu věřit opravdu jen sushi, které se dělá přímo přede mnou.

    OdpovědětSmazat
  3. Jojo, člověk s hotelovkou, to je velké prozření. Praxe během školy mě naučily restauracím zásadně nevěřit a to prosím pěkně i těm, které jsou v čr považovány za to nejlepší! Už nikdy nic nebude stejné jako před hotelovkou:D

    OdpovědětSmazat
  4. Já byla opakovaně na brigádě v potravinách, také dost síla. Třeba přivezli několik beden loveckých salámů a já dostala za úkol je navážit a nacenit. Vezmu první štangli - plesnivá, lepší to nebylo ani u ostatní, nahlásila jsem to vedoucímu, v domnění, že se dodávka vrátí. Nikoliv, dostala jsem hadr a kýbl s octovou vodou, vše musela otřít a vše se následně prodalo. Majonézové saláty se vždy daly do lednice a prodávaly se ty, co tam už nějakou dobu byly uskladněny... a tak bych mohla pokračovat...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pořád je to stejné, taťka dělá v jedné nejmenované potravinářské firmě :D Plesnivé salámy se prostě omyjou a jede se dál.. do masa se napíchá voda + soli aby bylo těžší a podobně. A pak to žer :D A pak mám taky zkušenost z hospody, alkohol se ředí co to jde a kupuje se v kanystrech a pak se přelívá do lahví.

      Smazat
  5. Tohle jsem si neměla číst, teď se budu restauracím vyhýbat obloukem. :D :/ já mám také jednu "fajn" zkušenost z letní brigády z minulého roku, byli jsme s partou ve Skotsku sbírat jahody... Místo předpokládaného měsíce jsme jeli domů za týden, protože jsme nestíhali limity, které byly zhruba 35kg za 2 hodiny... :)

    OdpovědětSmazat
  6. Zrovna loni jsem dělala v jedné restauraci a už to nikdy nechci zažít. Místo cibule jsem loupala česnek (a páchla asi ještě týden), oškrabávala jsem plíseň z knedlíků, zeleniny, sýrů... To, co se zkazilo, se prostě nějak spotřebovalo právě do oněch omáček a podobně. No, není třeba dodávat, že od té doby mám vždy divný pocit, když jdu do restaurace :D

    OdpovědětSmazat
  7. Koukám všude samá plíseň... to je paráda teda :D Já jednou dělala noční recepční v hotelu, měla jsem za úkol i chystat snídaně. Když zbyly z předchozího dne, prostě se to použilo dál, jen se vyházelo to, co bylo hodně plesnivý nebo ztvrdlý... byla jsem pak celkem ráda, když ten hotel zavřeli :D

    OdpovědětSmazat
  8. Paráda, tak já asi přestanu chodit někam na jídlo, zadělalas mi na obsedantně-kompulzivní poruchu! Já mám jeden brigádní zážitek jako ze Šťastné třináctky. Někdy v sedmnácti, osmnácti jsem chodila učit angličtinu do soukromé jazykovky, bylo před Vánoci a já měla bandu dětí - tak jsem si řekla, že budu hodná pančelka, na youtubu stáhla vánoční song Grandma Got Ran Over By A Reindeer (v podstatě o tom, jak babička umřela na Štědrý večer, protože jí přejel Santa), poslouchali jsme to několikrát za sebou, aby si prckové stihli vychutnat vtipný text a doplnit chybějící slova; v průběhu hodiny a při poslechu písničky za mnou zašel bratr majitele jazykovky, jestli bych to nemohla trochu ztlumit. Ve vedlejší místnosti měli totiž pohřební hostinu za babičku.

    OdpovědětSmazat
  9. Taky mám hotelovku a nikdy v gastronomii pracovat nechci po všech těch brigádách :D

    OdpovědětSmazat
  10. Já jsem před několika lety pracovala na baru v multikině... Víte, co se stane s popcornem, který se ten den neprodá? No co by - zamete se do odpadkových pytlů a druhý den ráno se vrátí zpátky... Je potřeba napukat várku nového a ten promíchat se starým, aby to vonělo. Míru čerstvosti popcornu poznáte podle struktury - čím větší kousky, tím novější, pokud máte na dně kbelíku hodně drobků a malých úlomků, tak jste si vytáhli černého petra ;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. to jsou věci, ale já si popcorn v kině zásadně nekupuju, protože je všude strašně předražený, přitom náklad musí být minimální

      Smazat
  11. uch, tak to je hnus tohle. se mi úplně obrátil žaludek... tak jako do restaurace mě už jen tak někdo nedostane.

    OdpovědětSmazat
  12. No to se mi snad zdá! Ale jaképak copak.. to bychom asi byli uplně naivní, kdybysme si mysleli, že všichni poslušně vyhazují zkažené kusy!

    OdpovědětSmazat
  13. Naprosto tě chápu, Lucko! Teď se budu bát, se jít někam najíst.. :D

    OdpovědětSmazat
  14. P R E B O H A ! ...takisto brigádne pracujem v kuchyni berlínskej reštiky, dokonca ako kuchárka a bez hotelovky, a podobné príhody nepočujem poprvé (ale vždy rovnako zarazia), a teraz neviem, či sme výnimka alebo sa mám špeciálne českej (a predpokladám aj slovenskej) gastronómii vyhnúť :D brrr

    OdpovědětSmazat
  15. mluvíš mi z duše, taky mám vystudované hotelnictví a cestovní ruch a konkrétně to s tou cibulí je jak přes kopírák, to stejný brambory nebo třeba křen :D a od jisté doby taky nevěřím restauracím, ani těm nooobl :D

    OdpovědětSmazat
  16. No potěš .. :D Bohužel celkově takové restaurace, cukrárny a fastfoody ... mají své tajemství, které raději někdo nechce ani vědět. :D

    OdpovědětSmazat
  17. Já musím říct, že mám miliontisícsto horší zážitky z brigády v občerstvení, deset kilo cibule? A co takhle 10 kilo česneku, toj je jiná :)) Ale soucítím s utrpením!

    OdpovědětSmazat
  18. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  19. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  20. Ano Šéfe mám moc ráda a už se kolikrát ani nedivím, jaké věci se kolikrát v restauracích dějí.

    OdpovědětSmazat
  21. No raději ani nevědět, jinak bych už asi v životě nešla do žádné restaurace...
    Nejsmutnější je, jak se v komentářích objevuje, že ani ty "lepší" restaurace (které logicky budou také dražší) na tom nejsou o moc lépe. Člověk by si rád připlatil, aby dostal kvalitu, ale ani tam ji nenajde...
    Já osobně mám pouze krátkou zkušenost z pekařství v zahraničí, kde teda taky všechno nebylo úplně OK, ale že bych z toho měla trauma, to naštěstí ne. :D
    Spíš mě zaráželo (a rozesmutňovalo), že pečivo, které v daný den neprodali, prostě vyhodili do kontejneru. Ptala jsem se, proč to nedají na charitu třeba pro bezdomovce, ale prý by to tam museli dovézt, protože charita si pro to sama nepřijede, a to se jim samozřejmě (finančně, časově) nevyplatí. Každý večer sledovat čerstvé pečivo v kontejneru mi teda bylo dost líto...
    Ela

    OdpovědětSmazat
  22. Já byla na brigádě v restauraci taky a měla jsem štěstí, kdyby to všude fungovalo tak, jako tam, měli bysme se dobře :)

    OdpovědětSmazat
  23. Mluvíš mi z duše. Sice jsem nestudovala hotelovku ani nic podobného pohostinství, ale chodím každé léto na brigádu jako pomocná síla do kuchyně a je to prostě peklo. A přesně jsem zažila to, co ty s tou cibulí, akorát mě pěkně vynadali, že jsem si dovolila vyhodit schnilou petržel. :D -_-

    OdpovědětSmazat
  24. Ježišmarjá, no toto! To už snad jen aby člověk chodil do restaurací s otevřenou kuchyní :-(. Ale musím přihodit pro změnu pozitivní zážitek. Kdysi dávno na gymplu jsem měla 3 roky brigádu v KFC a musím říct, že zkažené, plesnivé ani prošlé jsme nikdy neprodávali, takové nechuťárny se vždy vyhazovaly. Na druhou stranu přítelova mamka pracovala kdysi v jedné známé (a drahé) restauraci a prý se tam tyhle věci taky děly...takže 3x hurá do fast foodu :-D.

    OdpovědětSmazat
  25. u nás máme jednu takovou lepší restauraci, jde tam vidět do kuchyně, dávají si na tom dost záležet, vidím tam i nějaké ty obecné Pohlraichovy rady, takže to už bude asi jediná restaurace, do které se odhodlám jít jednou za čas, vzhledem k cenám by to moc často nešlo. Ale co se tady dočítám je fakt hnus! Člověk vyhodí peníze za něco takového a ani nemá tušení, že se mu do těla může dostat plíseň. Hygiénu na ně.

    OdpovědětSmazat
  26. já už se vážně nedivím vůbec ničemu, mám zkušenosti s brigádou v supermarketu a v některých chvílích jsem měla sto chutí utéct a skočit z nejbližšího mostu.

    OdpovědětSmazat
  27. můj bývalý přítel byl kuchař, takže se mi občas svěřil s nějakou "chuťovkou" z práce :D a v tu chvílí jsem měla pocit, že si v restauracích nedám ani vodu :D
    ale pak pracoval v jedné skvělé hospůdce, kde to vedl a párkrát jsem mu tam chodila pomáhat a tam bylo všechno tak krásně uklizené, čisté, no prostě paráda :) takže ono hodně záleží na lidech a jaký k té práci mají vztah :)

    OdpovědětSmazat
  28. Já dělala dva měsíce v jednom baru, kde se normálně vařilo...teda byl to děs. Kdybyste viděly ten mrazák v zatuchlým, plesnivým sklepě...fuj! Teď brigádničím u přítele v restauraci a jsem spokojená. Čisto, voňavo a všechno přehledný...krása :)

    OdpovědětSmazat
  29. ešte pár takýchto článkov a schudneme do leta bez mučenia :-)

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tleskám: 4 nejlepší novinky přírodní kosmetiky roku 2019!

Rok 2019 byl mimořádně silný na poznání. Minimálně na poznání skvělých kosmetických bio značek.
Přesto jsem si řekla, že vyberu pouze 4 značky, které jsou na trhu nově a tento rok mě naprosto uchvátily. 

Už je určitě znáte. Mluví se o nich, píše se o nich a já je zmiňuji pravidelně: u 3 ze 4 jsem měla možnost poznat přímo výrobce a jejich filosofii, jako velké plus u všech čtyř značek vnímám i to, že k nám nepřiletěly přes půl planety, nýbrž maximálně od sousedních států a vždy jde o malé, poctivé výrobce, někdy i rodinnou firmu.

1.) dieNikolai

Země původu:Rakousko
Proč je miluju: 100% regionální a biodynamický produkt z Wachau
Pravdou je, že už jsem o dieNikolai psala loni touto dobou, jelikož jsou v Česku od podzimu 2018. Tento rok jsem však mohla poznat přímo výrobce a dvakrát zavítat tam, kde se to celé míchá - do biodynamických vinic ve Wachau, kde zrovna probíhala mimo jiné sklizeň šafránu. Zásady dieNikolai stojí na biodynamice, tedy pěstování bez chemických postřiků a s minimáln…

30 věcí, které jsem se naučila za 30 let

Jop. Je mi třicet. 
To je takový ten věk, kdy už by člověk měl mít aspoň rozum, když na moudrost si ještě musí počkat. Ale za 30 let jsem se naučila aspoň základních 30 věcí:


Že silonky mají být neviditelné.Že urputnost, lež a nenávist nikdy nevyhraje.Že mi rychlá chůze dělá sakra dobře, ale nesmí se tomu říkat sport. Že nechci žít/pracovat/přátelit se s těmi, které si před sebou musím neustále omlouvat. Že nedokážu žít bez kysaných mléčných výrobků, ať si kdokoli říká cokoli.Že co způsobím druhému, způsobí mi třetí. Že jsme všichni stejní, jen to máme každý nastavený jinak. Že je super udělat jednou za čas kompletní čistku - v lidech, v šatníku, v práci - a že je úleva chvilku nic nemít. Že prostě nejsem ranní ptáče a nemám s tím problém.Že je potřeba si to dělat hezký. Všude. Že hodní lidé se neopoustějí! Že ve všem můžeme klouzat po povrchu, nebo jít do hloubky. Ve všem. Že pavouci nejsou zlí, nejsou zlí, nejsou zlí!Že jsem pořád stejná, i když říkám, že ne. Že nemám chodit spát s …

Co bych letos doporučila Ježíškovi?

Na Vánoce vyvstávají dva problémy: člověk neví, co koupit těm druhým a zároveň neví, co si od nich má přát. Všechno máme, nebo si koupíme a spoustu věcí nechceme, aby za nás vybíral někdo jiný. (To podtrhávám, mami!)

Takže jestli máte podobné problémy, tak si pojďme přát něco z těch materiálních potěšení, které ovšem dávají smysl - jsou čistě přírodní nebo udržitelné a radost budou dělat někdy i po dlouhých desítkách let.
Niche parfém: Linda Landenberg: Lavender & wool  Jestli něčeho není dost, tak je to vůní. Parfémů. Ideálně niche parfémů, které používají kvalitní suroviny, z velké části přírodní, a které jsou tak neotřelé, že vás okolí identifikuje na míle daleko. Lavender & wool obsahuje francouzskou levanduli, lavandin, čokoládu, pačuli, mléčné tóny, kardamon, ale i pepř, šalvěj muškátovou, kmín či cedrové dřevo. Finální vůně je příjemně pudrová, lehce mýdlová, připomínající vůni vlněných svetrů a pytlíčků levandule v nich schovaných.  



Přírodní svíčka: L’ODAÏTÈS Přírodní …