Když chlapa fascinuje menstruační kalíšek až moc

Pár vybírá menstruační kalíšek.

Pán pečlivě otevírá každé balení kalíšku, stahuje z něj sáček a zkoumá kalíšek.
Žena stojí vedle něj, jen tiše kouká.
"My potřebujeme S-ko, ještě jsme nerodili," upřesňuje pán, "takže ty velký můžete rovnou odnést."

Kalíšek dobře poměřuje, zkoumá i velikost M, prohmatává.
"Tenhle bude moc měkkej, spíš něco silnějšího, prosím vás."
Žena stále tiše kouká, špitá mu něco do ucha. V ruce žmoulá jeden kalíšek, ale pánovi se líbí jiný od jiné značky.

"Tady jsou ty dírky moc dole, to nechceme," varuje jí pán. "Já bych vzal tenhle, hele, ten je dost pevnej, ale zase mi přijde, že se snadno rozevře a ty dírky má až nahoře," radí. "A sama víš, že to nemáš nejslabší."

Žena si není jistá, rozpačitě a nerozhodně na vše kouká a nakonec nechává rozhodnout jeho.
"Víte," vysvětluje pán, "je hrozně těžký vybrat tu správnou velikost. Už se nám to jednou nesedlo, víte jak."

Žena se snaží rychle zmizet. Prý si tenhle vezme, není na tom co zkazit. Četla na něj nejlepší recenze a už ho prý jednou měla a byla moc spokojená.

Ne však ale pán.
"To radši vezmeme tenhle," ukazuje ženě pán. "A když nesedne, tak ho vrátíme."
Pozn: Menstruační kalíšek nelze vrátit.
Z hygienických důvodů.

"Ale my už ho jednou vraceli. Objednali jsme ho on-line, zkoušeli ho po celou dobu menstruace, ale měl jsem pocit, že nevyhovoval, tak jsem jim napsal a oni nám vrátili peníze," dožaduje se svého pán.

Ten, co si vybrala paní a se kterým byla tak spokojená, pán kupovat nechce.
Zvlášť, pokud se to nedá reklamovat.
Konec konců - on platí. A kdo platí, ten poroučí. Že.

"Já ti vezmu tenhle, je logicky ten nejlepší. Snad o tom taky něco vím, když...tak vím, jak jseš tam úzká, takže tenhle beru. A když nesedne, tak ho vyměníme za ten, co chceš."
Paní mu opakuje, že se kalíšek opravdu nedá vracet. "Jak to, že ne? Řekneme, že to byl vadnej kus, nebo že byl mechanicky poničenej a já si nechám účtenku, takže to vrátit musej!"

Fascinaci nad menstruačním kalíškem naopak vtipně ukazuje tohle video.
Ale my víme, že tenhle příběh (který se opravdu stal) o kalíšku vůbec není, že...?
Luc.

I Austrálie je nebezpečná. Říkal Holanďan.

I Sydney má zřejmě svá zákoutí

To jednou Holanďana pustíte samotného do Austrálie.
Bůh ví, že do takové Moskvy nebo Tbilisi jsem musela jet s ním.
Upřímně.
Kdo ví, jak by to dopadlo.

Jenže Protinožci se zdáli býti bezpečnými.
Nikde žádná diktatura, omezování svobody, naopak - lidé milí, liberální a s krásnou angličtinou.
OK, už na letišti byla spousta striktních omezení, ale je to jiný kontinent, že.
To se stává.

První týdny byly v pohodě.
Problém nastal v těch posledních dnech, kdy se rozhodl si to nejlepší ze Sydney vyfotit.
Viděli jste někdy jeho "úžasné" fotky ze zákoutí Prahy?
Staré železniční tratě a nádraží, skládka, zapadající slunce, stará tramvaj oznamující free wi-fi, hnusná teplárna a další skvosty, co rozhodně neukazují na krásy Prahy.

Vidí krásu v ošklivosti. 
Já furt říkala, že na to jednou dojede.

Tentokrát se tak toulal po uličkách Sydney, když se mu začalo líbit něco zřejmě nehezkého ražení.
S naprostou soustředěností odcvaká pár záběrů, když v tom je zastaven jednou rozzuřenou domorodkyní.

• Jak si to prý dovoluje tady fotit. Proč zrovna tady?

• Zavolá policii. A to okamžitě.

• Že se nestydí.

• A že jí musí ukázat fotky. A taky okamžitě.

Aha, zřejmě už došlo na věc - vyfotil něco tak dekadentního, že se za to místní stydí.
"OK, tohle asi nebude z nejkrásnějších čtvrtí Sydney, ale rozhodně se není za co stydět. Kdybyste viděla," říká Holanďan, "co jsem viděl na Sibiři."

Ženu to rozzuří ještě víc a svolává kamarádky.
Hlouček žen se seběhne a teprve po chvilce to Holanďanovi dochází - dětské hřiště v pozadí.
Děti. Focení dětí. Dětská pornografie.

Aha. Ale tohle Holanďana těžce urazí.
Ať si prý policii zavolají, že jim rád ukáže to, co si fotil.
Ale pak si milerád vyslechne omluvu.
Koutkem oka rychle projede každý záběr, jestli tam není náznak dítěte.
Není ani omylem. Kdo by si vůbec dětí všimnul, že jo?
Prý se to ale nesmí, dětská hřiště jsou strašně citlivá na podobný druh pozorovatelů, a tak záběry raději ukazuje.

Asi vím, co si Australanky v tu chvíli myslely.
Ale já ho mám ráda i tak.
I přesto, že vidí krásu v ošklivosti a zrezavělosti.
Protože upřímně? Jednou to čeká i mě.

Co vy a zážitky z úplně jiných kontinentů?
Luc.

Když vám chlap vezme vítr z plachet

Je milé, že se někomu líbíte a že s váma flirtuje.
Blbé je, když vám zavře hubu tak, že nevíte, co odpovědět.
A úplně nejhloupější je zase to, když se snažíte dělat jako by nic...

Mladej, hezkej, zajímavej, milej.
Málokdy se taková kombinace najde v jenom těle, že.
Chci říct.
Já o tom nic nevím, jen tupě přebírám názory svých kamarádek.
Ale přesto jsem ho v práci potkala. A vypadalo to, že i on by mě do stejné přihrádky hodil.

Povídá, lehce flirtuje, je převelice ochotný, usměvavý, vyptává se na otázky, které jsou naprosto zbytečné, ale ví, že mě tím potěší a navíc mě nechává mluvit tak dlouho, jak jen sama chci. A ještě se u toho tváří hrozně zaujatě.

Věc se má tak. Na takhle okaté oblbování já nejsem.
Kdybych (čistě teoreticky, samozřejmě) uměla ocenit flirtování řekněme svým číslem, musel by na to chlapec jít mazaněji. Něco v tom stylu, jako mě sbalil Holanďan.
Vzít mi vítr z plachet, jo, to by mohlo být ono.
Vypálit mi rybník.
Tak se na mě musí.

Po delší konverzaci však klučina chce platit.
"Můžu tu platit kartou?" ptá se.
"Samozřejmě. Klasicky nebo bezkontaktně?" zeptám se já.
Kluk se přiblíží k pultíku, spiklenecky mrkne a prohlásí: "Bezkontaktně? To ne. To budete muset vzít do ruky, slečno!"

V tu chvíli se zakuckám.
Bože, zaskočily mi vlastní sliny.
Myslí jako...?
Tak to jsem v prdeli.
Chvíli nevím, co dělat a kam s očima.
Snažím se dělat, jako by nic, ale koutky mi cukají.
Probublávám smíchy a klučina se taky směje. Buď ví, že mi to dopálilo anebo mu dopálilo, co zrovna řekl.

Teď jsme dva, co myslí na tu samou věc.
A ani jeden úplně neví, jak s tím naložit, nezakuckat se a nečervenat.

Očima nenápadně pátrám po kreditce. Tu přeci myslel. Že jo.
Vypálil mi rybník, zavřel hubu, vzal vítr z plachet.
Lísteček o platbě už odtrhávám se slzama v očích.

Asi moje naprostá neschopnost v tu chvíli zareagovat ho donutila mi jen třikrát popřát hezký den a nezeptat se na číslo.
Takže to beru zpátky. Kdybych (čistě teoreticky) uměla ocenit flirtování svým číslem, nesmí mi nikdo brát ani vítr z plachet, ani poslední slovo.

Jasný:-)?
Luc.

BIO novinka v ČR: Čokoláda do vany!

Je několik slastí, které si člověk nedokáže odpustit.
Teď mám na mysli čokoládu, například.
A nebo třeba dlouhé horké koupele.
A aby toho nebylo málo, tak si dneska pár kostiček čokolády dáme do vany.

A nebude to jen tak nějaká čokoláda.
Bude bílá, ohromně voňavá a taky ohromně zdravá, narvaná těmi nejlepšími olejíčky, extrakty a kakaovým máslem.

Co to je?

Ale teď už vážně. Krmit tělo tentokrát nebudeme, ale potěšíme pokožku celého těla a hlavně všechny smysly. Protože tohle je vážně síla! Dostala jsem k otestování jednu BIO novinku, co před pár týdny přišla do ČR (a na Slovensko) - BIO kosmetiku Calenu a její čokoládu do vany v sladkém retro obalu.

Bílá čokoláda. Moc si ale člověk nepochutná.

Jak se to používá?

Zklamu vás, nikoli vnitřně. Rozbalíte čokoládku z celofánu a nalámete si kostičky do vany. Množství je na vás. Já dávám celý jeden řádek na jednu (půl) vanu. Nechávám rozpustit a zalézám do vany. Díky kakaovému máslu a kokosovému oleji je to výborná věc na zvláčnění pokožky celého těla - vylézám sametově hebká, vláčná a celá provoněná. (To zní jak z laciného inzerátu v seznamce, nýbrž je to tak...)

 
Při takhle krémové koupeli už nepoužívám žádná pěnidla (ne, že bych je jinak používala). Přijde mi zbytečné odmašťovat pokožku, zvlášť po takhle voňavé záležitosti:-)

Trocha aromaterapie

Nevoní to čokoládově, ale vůně je to úchvatná. Výrobce sice neuvádí, z čeho se dané aroma skládá (jen, že jde o 100% přírodní aroma), ale je to ohromující. Provoní to pokožku, koupelnu, vanu, ve větším množství i oblečení či peřiny. Rostlinné oleje a extrakty například z ginkgo biloby a levandule taky úžasně působí jako proti stresovák po náročném dni (hodně štěstí maturantům!)

Verdikt

Těžko něco vytknout. Jakmile na to někdo půjde přes BIO kosmetiku, čokoládu a olejíčky, tak se obávám, že van Kotenovou utáhne vždycky. Ale tohle je vážně super. Jako dárek a zvlášť jako sobecký dárek sám sobě:-)

Za kolik a kde?

Calena čokoláda do koupele je 80 gramovka, stojí 279 Kč a koupíte ji snad zatím jen v obchůdku Let´s Be Green. Je plno vůní a plno (nejen) retro obalů. A jak dlouho vydrží? Já používám jeden řádek na půl vany, takže mi vydrží nějakých 6 koupelí.

Co vy a vanění?
Luc.

Panebože! Topí se mi slepice!

"To je slepice!"
Takové nařčení mi nikdy nepřišlo nějak extra urážlivé. Až doteď. Teď mi došlo, že slepice jsou fakt pitomé.

Jela jsem k našim na víkend s příslibem klidného víkendu. Místo toho mě nechali samotnou a nedovřeli vrátka od zahrádky, kde jejich slepice sídlí. Ty slepice, co snáší výborná domácí vajíčka. A taky ty slepice, co teď utekly na dvůr.

Pipiny pitomý.
To je mám snad nahánět po celým dvoře?
Zase já?
Jak je tam chci jako zpátky zase zahnat?
Vyběhnu na dvůr a začnu na ně dupat a křičet a divoce házet rukama.
Stoupnu si dokonce před dvířka od kurníku, aby jim jako došlo, kudy kam.

Slepice lze rozdělit do dvou skupin.

• Ta první je ta, co nereaguje vůbec a užívá si svobody, aby mohla osrat kde co.

• Ta druhá je ta, co reaguje, je vystresovaná, bojí se mě, a tak se snaží utéct. Snaží se utéct i přesto, že před sebou vidí plot. A tak naráží hlava nehlava do plotu a v té panice to ještě třikrát zopakuje, dokud je to nezačne bolet.

Nesnáším slepice.

Půlka panikaří a z té druhé půlky panikařím zase já.
Jedna slepice, zřejmě ta nejchytřejší, se však rozhodne vzlétnout, ale spadne do velké nádrže s vodou.
Panebože, mně se topí slepice.
Kurva!

Slepice začíná plavat. Tak vida, mají nějaký pud sebezáchovy.
OK, tak si plav, já budu nahánět ostatní děvčata.
Jenže ostatní devčata se buď šprajcla hlavou v plotu anebo jsou příliš zaměstnaná prozkoumáváním dvora.
Co? Že jí mám pomoct?
Proč zase já?

Chci říct.
Taková rozzuřená slepice mě určitě klofne.
A vůbec. Netrpím na černé svědomí.

Netrpím. Ale kromě sebe teď lituju i jí.
A naši mi nikdy neodpustěj, že jsem jim zabila slepici.
Číhnu, jestli nekoukaj sousedi a vrhám se do ledové vody pro slepici.
Ta, zřejmě ráda za záchranu, úplně zapomene na klování a nechává si pomoct.
No proto!
"Tak slepice, já tě zachránila, tak pojď do kurníku," křičím na ní hystericky.

Ještě chvilku lítám mezi slepicema, ale výsledek žádný.
Holky ze mě nemaj respekt.
Než přijel na pomoc taťka, půlka "holek" zpustošila dvůr a půlka došla k úrazu různého druhu. A já?
Já teď budu i vajíčkama opovrhovat!

Co vy a divoká zvěř?
Luc.

Video: Show my life

Původně to mělo být video Draw my life, ale nakonec můžete být rádi, že jsem vás toho kreslení ušetřila.

Takže pakliže jste na blog zavanuli nově nebo vám uniklo pár souvislostí, video vám doufám vše osvětlí.

Nějaké otázky:-)?
Luc.

Lekce holandštiny: Oh my Chod!

Hodně lidí, co se učí holandsky, si mi stěžuje, že s nimi Holanďani odmítají mluvit holandsky.
Že okamžitě přejdou do angličtiny, čímž jim znemožní procvičit si jazyk.
Já vím.
Ale dospěla jsem k názoru, že to vlastně nedělají schválně.
Stačí špatně chrochtnout a už to mění význam slov.

Vemte si van Gogha.
Van Gogh? O tom v Holandsku nikdy nikdo neslyšel.
Ven Goe, jak říkají Angličani? To bude zřejmě nějaký alternativec z Islandu.
Ale van Choch, to je přeci národní klenot!

Van Choch, van Chraaf, rentchen a tajně ty Holanďani podezírám i z Oh my Chod.

Kdysi jsem se potřebovala dostat z Utrechtu do městečka Nieuwegein.
Nieuwegein, čteno ňůchrejn.
Očekávaný vlak měl zrovna výluku a já netušila, kudy se tam dostanu.

Když se ztratíte kdekoli - v Americe, v Rusku, v Itálii či Bulharsku, vždycky se můžete zeptat.

Hello, nevíte, jak se dostanu do Little Rock?

Hallo, nevíte, který vlak teď jede do Drážďan?
Zdrástvujtě, kudy tudy z Ruska?

Ne tak docela v Holandsku.
Lidé jsou milí, usměvaví, rádi si začnou povídat a rádi vám ukáží směr.
Pokud zrovna budou rozumět ten malý nedůležitý detail. A tedy to, kam se chcete dostat.

Ňůchrejn jsem měla naposlouchaný od Holanďana. Stačilo říct "new" a slovo zakončit mohutným ostrým "chr" s důrazem na poslední slabiku slova.
"Dobrý den, hi, prosím vás, můj vlak má výluku," ptám se dvou pánů na zastávce, "a já nevím, jestli mi tam tenhle spoj jede. Potřebuju se dostat do Ňůchrejn," povídám.

"Ňůchrejn?" zopakuje starší z pánů. "A to je v Holandsku?"
"Promiňte, ta moje výslovnost. Má to být pár kiláčků odsud. Pořád to spadá pod Utrecht," dodávám.
Já vím, já vím.
Když mi jeden Američan vyprávěl o tom, že obdivuje Johna Hasa, taky jsem si několik dní myslela, že se bavíme o vítězi American Pop Idol. Že to byl Jan Hus, to mi došlo až při zmíňce o upalování.
Ale chci říct.
Přeci rozumím i lehce zkomoleným čtvrtím svého města, ne?

"Normálně tam má jezdit jedenáctka. Normálně bych měla vystoupit na konečné jedenáctky tímto směrem," mávnu rukou doleva.
"Ale jedenáctka," odpovídá mi pán, "jedenáctka běžně končí v Ňůchrrejn!"

Poker face.
A o čem tady celou tu dobu mluvím?
Řekla jsem to na prachchch stejně.
Přísahám!
"Vy jste říkala Ňůchrejn, ale tohle je Ňůchrrejn," dodá s důrazem na "chrr".
"A do Ňůchrrejn teď jede třináctka."

Myslím, že to nedělají schválně.
Myslím, že mají jen - v porovnání s ostatním světem - jiné podprahové vnímání.
Co vy a holandština?
Luc.

Když je ženská chlupatější než chlap

Měla to být jen nevinná masáž nohou na dovolené v Thajsku.
To by se ovšem nesměl vedle přisednout ten klučina.
Že to byl turista z Evropy, to mi bylo jasné.
Ale že to s náma je v Evropě tak špatné, to mi došlo až po chvilce.

Ty nohy! Takový jsem vždycky chtěla mít.
Tak úžasně štíhlé v nártech, tak úžasně bronzové, lesklé, tvarované, heboučké...
Počkat.
Zrychla zkontroluju obličej vedle mě - je to fakt chlap.
Není ošklivý. Za 20 let, až dozraje do mého vkusu, nebude úplně k zahození.
Chci říct.
On si holí nohy? Panebože fuj. Vedle koho to ležím!
Nesoudím lidi podle vzhledu, ale chlap, co si holí nohy, není chlap. Vlastně soudím. No a?

Zbývá mi ještě půl hodina masáže a já už se necítím dobře.
On má líp oholený nohy než já.
Vypadám jak tarzan a to ještě vedle chlapa, prosím...

Když už se s tím začínám vyrovnávat, kluk vytáhne zrcátko (!), pinzetku a začne si škubat obočí.
Hraju naprosto nevzrušenou.
To chlapi u nás v Evropě dělaj úplně běžně.
Si vemte jenom toho fotbalistu, co si vzal Victorii. Například.
Nedám klukovi ani kousek své pozornosti, i když by mě to zajímalo.
Dělám unuděnou, na povel zívnu a předstírám spánek.

Otevírám oči až v moment, kdy k němu přiskočí přítelkyně.
Holčina, co propadla ehm, přirozenosti.
Ha! Konečně nejsem jedinej tarzan v místnosti.
Nechci bejt zlá, ale hned je mi na tom světě o trochu líp.

Na masáži nohou jsem od té doby ještě nebyla.
Nedělá mi to dobře. A nejsem na to ten správný typ.

Co vy a masáže, salony krásy a mužská krása:-)?
Luc.

BIO kosmetika měsíce: Nesmrdící samoopalovák i zeštíhlovák roku!

S BIO kosmetikou to máte tak - něco vyzkoušíte, něco se vás nadchne a něco vám nesedne.
Léta používáte plno přírodních i nepřírodních věcí a stačí vám to.
Pak se něco stane a začnete zkoumat, kde všude se dá ta chemie nahradit. Protože, přiznejme si, občas to jde těžko (teď koukám na přírodní prací prášky!)

Nicméně. I minulý měsíc jsem objevila něco nového. Co to bylo?

Začínám přicházet na chuť Weledě. Zkouším od ní jednu zubní pastu - ratanhovou - a mile mě překvapila. Vlastně hodně mile. Nepění, což jistě ocení ti, co trpí na afty, koutky či opary a výborně chutná. Skoro jako klasická pasta, jen více po mátě. Je taky méně pálivá, ale dech osvěží a nechá zoubky vypucované!

Tělové mléko Divoká růže od Weledy mě zato nijak nezaujalo. Je příjemné, rychle se vstřebává, celkem normálně to voní, ale nic, co bych si musela podruhé koupit. Jen ta to jejich tělové mléko s rakytníkem, na to by mě ještě utáhli.

Houbičky z moře vytažený! Lepší jak kdejaká mořská potvora. Jsou nabité jódem, dokáží rychleji hojit rány, dezinfikovat je a stahovat. Navíc na pleť působí jako malé mořské klima se všemi ozdravnými procesy. Koupila jsem v balení tři pidi holky na obličej. Jednu dostal Holanďan (tu ve tvaru srdíčka) a čistíme pleť tak oba dva. On jen když si vzpomene, já houbičky používám i k odličování:-)

Cosm´etika se zase jednou pochlapila. Prázdná paletka se zrcátkem, do které si navolíte stíny podle svého. Je jich, odhadem, hodně. Tohle je moje paletka, která ač v tvrdém papíru, zvládá i pády a otřesy. Stíny nepráší, nezalézají do linek, drží a jsou výborně pigmentované. Bílou používám jako rozjasňovač, hnědou kdykoli a kamkoli (doporučuju, nejlepší hnědá, kterou jsem kdy na trhu potkala), khaki i švestkový odstín používám jen když je čas na pořádné vystínování. Ale dohromady jim to stejně sluší nejvíc!

Ha! Přírodní deodorant (bez solí hliníku, samozřejmě), co voní po tropickém vánku má na svědomí Desert Essence. Oni mají hodně voňavou kosmetiku, ale zatím mě lákají jen ty deodoranty. Tropical Breeze voní sladce, snad kokosovo-ananasově, přesto nic převoněného. Je průhledný a vydrží zhruba po celý pracovní den. Tedy pokud nejste workoholici, co by milovali dvanáctky:-)

Inlight je ta značka, ze které si polovina těch, co ji vyzkoušeli, učůrávaj. Já taky. Navíc jsem dostala k testování další cestovní sadu - tentokrát výrobků péče o tělo. Ahhh...
Začněme tělovým máslem. Je to máslo doslova. Hodně značek za máslo považuje jen hutný krém, ale tohle je doslova máslo - bylinky a oleje, co vám tají teplotou těla.
Balzám na chodidla je prý výborná věc na pedikúru a hrubou kůži. Já na chodidla moc nehraju, a tak roztírám na lýtka. Pomáhá totiž při oteklých nohou a na to já slyším.
Tělový olej s arnikou - vmasírujte do vlhké pokožky. Pak je celý člověk heboučký na dotek. A poslední věc z celé sady - Firm and Tone oil. Cítím z něj jasnou kopřivu a Britky si jej samy zvolily za nejlepší zeštíhlovák roku, takže co k tomu říct. Snad jen, že těch 5ml mi nestačí. 

Já věděla, že to jednou přijde - nesmrdící samoopalovák. A ještě BIO. Lehoučký, příjemný, nezanechává flíčky, dá se použít na celé tělo i obličej. První známky opálení poznávám po 3. natření - taková ta mile zdravá barva, kdy hravě můžete skončit s make-upem:-).

Co z BIO věcí právě objevujete vy?
Luc.

Největší ohrožení elektroniky - taťka!

Asi je to tím, že je náš taťka elektrikář.
Protože jinak si neumím vysvětlit, proč se bojí nových vymožeností typu mobilní telefon a počítač.

Mobil?

Mobil je zlo, se kterým lze zacházet jen s nejvyšší opatrností.
Taťka ten svůj model z roku 2003 (chápejte - to, co si kdysi kupovala ségra, následně ho zdědila mamka a když už pak byl zastaralý i na naší babičku, dostal ho taťka) má, ale zásadně ho nenosí s sebou.

Pakliže náhodou vyzváněcí mobil slyší, začne panikařit.
Drží mobil v obou dlaních jak nášlapnou minu a neví, co bude následovat. Umřel někdo? Musí do práce? Skončila jedna z jeho dcer na policii?
Když už hovor jen přeci přijme, hezky se představí celým jménem a dodá i název vsi, ve které žije. Aby si náhodou ti policajti nemysleli, že se dovolali špatně, že.

Počítač?

Počítač je zlo ještě větší. Kromě toho, že žere spoustu elektřiny, je ta mašinka moc drahá na to, že se dá rozbít jedním špatným stisknutím.

Když se náš taťka dvakrát ročně rozhodne použít počítač, musíme být v pohotovosti zase my.
Musíme u něj sedět a ťukat do klávesnice. Jelikož taťka nezná význam slova email, Facebook, blog, sociální sítě, web apod., většinou si jenom prohlíží nejnovější modely motorek.

A to ještě z bezpečné vzdálenosti.
Jakmile u něj odmítáte sedět a trávit hodinu prohlížením motorů, musíte mu být při ruce. Každým tlačítkem se totiž dá celá ta stránka motorek zničit, vymazat, špatným klikem se navíc zlikviduje myš, nedej bože celý počítač. Jedno blbý přehmátnutí a je to celý v prdeli!

A jelikož je ten počítač tak neuvěřitelně stresová záležitost, raději končí u obrázku první motorky.
Ten druhý model si prohlédne zase až na to bude mít dost psychických sil. Což v nejbližší době rozhodně nebude.

Inu, je to elektrikář.
Špatně spojíte dva drátky a je po vás.
Taky nějaké pracovní deformace v rodině?
Luc.

Hloubková hygiena kůže minerály

Dokáží minerály a soli vyčistit póry?
Dokáží rozpustit mastnotu, odstranit akné, zredukovat vrásky?
A dokáží snad "zvlhčit" kolagen v pleti?
Podle školení od Dry Cosmetics ano. A i když jsem o čistění pleti pomocí solí a minerálů psát nechtěla (jelikož to s blogem nemá co dělat a já jsem zastánce olejů), nakonec jsem se rozhodla hodit do placu své poznámky...

Co je to hloubková hygiena pleti?

Z dlouhodobých výzkumů vyplynulo, že po celý život se v kůži hromadí nežádoucí látky. Zejména jsou to zbytky kožního metabolismu, těžké kovy, alergeny, chemikálie, radioaktivní částice, ionty kalcia a kyselého vodíku.

Podle přednášející, PhDr. Natalye Lesnové, jde především o vlákno kolagenu v kůži. Když je člověk mladý, bez problémů se v něm drží voda. Jakmile člověk stárne, začíná se v něm místo vody usazovat kalcium a kyselý vodík. A tak vědci zkoumali, jak i v pokročilém věku tam opět dostat vodu a vyčistit jej od zbytků všeho možného a tím se zbavit kožních problémů...

Minerály a soli

Hloubkovou hygienu pleti pak vědci začali provádět solí (mořskou, jedlou) a minerály. A o tom jejich kosmetika je. Prim prý hraje zeolit. Co zeolit umí?

• nasává nečistoty
• dochází k iontové výměně
• rozpouští nečistoty ve vlákně kolagenu, které se okamžitě uvolňují
• je katalyzátor, který zesiluje účinky rostlin

OK, tohle zřejmě moje milované oleje umět nebudou. Ale stále mě tato minerální kosmetika neláká. Menší lákadlo je až argument, jak pěkně se to dá použít na vlasovou pokožku.

Minerály na vlasy?

Nevím, jestli vlasy jako takové úplně ocení dávku soli, ale dozvídám se, že se tímto dá velice dobře mýt i pokožka hlavy. Platí na mě argument, že když je pleť zanesená, tak nedokáže přijímat výživu. Tudíž veškeré mé doplňky stravy jsou mi možná na nic. Až při vyčištění pleť/pokožka hlavy dokáže přijímat výživu a hlavně - začíná se prokrvovat, čímž se stimuluje růst vlasů.

Jak to celé funguje?

Podle mé kolegyně výborně, vytáhla si tím všechny černé tečky. Já nevím, nezkoušela jsem. Celá věcička s názvem Litokomplex se ovšem aplikuje na vlhkou pleť a nechává se působit rovnou minutu, což vytáhne 1% všech kožních usazenin.

V Rusku mají ovšem prý i salony krásy, kde se tahle kúra jede ve velkém. Třikrát si zopakujete kolečko: celí se natřít Litokomplexem, 5 minut v sauně (ne více jak 65C, nad 100C se tělo přestává potit a má teplotní šok) a nějaký jejich spešl čaj. Ten pocit, když odejdete s novou kůží, se prý musí zažít. No jo no. Aspoň něco těm Rusům můžeme závidět.

S čím si to poradí?

• snižuje hloubku vrásek, tím zpevňuje pleť
• navrací pleti zdravé fungování
• prokrvuje pokožku
• lidvidací alergenů a veškerých zbytků v kolagenu čistí pleť např. od akné
• čistí póry
• vytahuje maz
• stimuluje růst vlasů
• doporučuje se např. po chemoterapii

Tímto mé poznámky k tématu končí.
Kdo je tu milovník solné a minerální kosmetiky?
Luc.

Natali Ruden Fashion Show

Fashion Show Natali Ruden byla strhující.
Stejně strhující jako modelky na mole.
A to je na tom to nejhorší.
Vedle Andrey Verešové, Petry Faltýnové, Denisy Domanské a dalších překrásných českých modelek člověk jednoduše nemůže vypadat dobře! Však se na to podívejte sami...

Lejla Abbasová jako moderátorka večera

Tyhle šatky mě nenechaly chladnou...

Další oblíbený kousek...

A tohle už je doslova must-have

Celá sláva se konala 28.4.2014 na Občanské plovárně v Praze, milou společnost a zároveň fotografku mi dělala Lucy Angel, které tímto moc děkuji za poskytnuté fotky i tento krásný portrét.

Portrét od Lucy Angel

Sledujete tvorbu Natali Ruden?
Kdo si přehlídku nenechal ujít?
Luc.