Přeskočit na hlavní obsah

Když se splaší pes i Holanďan


Holanďan + pes.
Mohla jsem tušit, že pustit ty dva na procházku do lesa bude dost riskantní operace.
Holanďan vyfasoval kombinézu od našeho taťky, aby si neušpinil oblečení, pes dostal instrukce a šlo se.

Po většinu procházky dobrý.
Cestou zpátky začaly Pinďovi bolet pacičky, rezignoval a chtěl už se jenom nést. Holanďan, naprosto nezvyklý někoho chovat, tak přišel s brilantním nápadem - dvoukilovýho čoklíka schovat do vnitřní kapsy a rukou v kapse ho přidržovat.

Oba byli spokojení - Holanďan měl klid, Pinďa výhled.
Jak se vraceli zpátky do civilizace, Pinďa zahlídnul kocoura a chtěl po něm automaticky vystartovat. To je jeho záliba - startovat po cizích kocourech, zahnat je a pak se hrdě vrátit pro pochvalu.

Nečekaný a prudký pohyb však způsobil, že se chudák čoklík propadnul do nohavice celé kombinézy.
To vyděsilo Holanďana.
"Ježišmarjá," volal na Pinďu v nohavici, "žiješ?"
Pinďa si odfrknul a šplhal se po noze nahoru.


Mezi taťkou a Holanďanem je asi 40kg rozdíl.
Nicméně i přes hodně volnou kombinézu bylo obtížné Pinďu vylovit.
Chci říct.
Je to jen přeci ten obrovský pes, co vám v noci dokáže zabrat celý polštář i s půlkou postelí, že jo.

Holanďan rozepnul kombinézu do půli těla a jal se lovit Pinďu v nohavicích.
Mezitím na něj pořád mluvil, aby se ujistil, že Pinďa stále žije a že se mu nic nestalo.
Kolemdoucím se tak naskytl úžasný pohled:

Chlap v kombinéze uprostřed chodníku.
Zničehonic se začíná rozepínat, sahá si do nohavice a vytrvale tam křičí: "Pinďo, nestalo se ti nic? Pinďo, vydrž, už tě skoro mám. Pojď, já tě vytáhnu, no pojď!"

Do minuty byla ulice vylidněná.
Holanďan se nakonec ukázal jako hrdina dne, zázrakem vyprostil nebohého Pinďu, ten si zase jen odfrkl, zatvářil se kysele, že prošvihl kocoura a zbytek cesty už radši došel po svých.

Co vy a příhody s čoklíky?
Luc.

Komentáře

  1. To jsem se hned při snídani nasmála. Určitě to musel být zábavný pohled. Pinďa už bude jen ťapkat po svých. Hlavně že psík nenadělal v kalhotách žádnou škodu :-)

    OdpovědětSmazat
  2. To bylo vážně vtipné,super historka:)

    OdpovědětSmazat
  3. boží.!.vtipné.!.chechtame se s kamaradkou na lymfe..:)

    OdpovědětSmazat
  4. :DDD S Holanďanem tvoříte opravdu silnou jednotku. :D Každý zvlášť byste mohli soutěžit, komu se co povedlo směšnějšího :D, ale spolu jste úžasní. :D:D

    OdpovědětSmazat
  5. Přesně tohle jsem po dnešku potřebovala - příběh, u kterého se pořádně zasměju a zapomenu na všechno :D

    OdpovědětSmazat
  6. Moje historky s hafany by vydaly na celou knížku :D Máme Německého ovčáka č. 4 (tedy on se nejmenuje 4, ale Edie, je v pořadí za můj život čtvrtý, ale to není důležité). No vtip je v tom, že já jsem malá drobná a pes 40 kilo, já 40 kilo, takže je na nás krásný pohled. Ale mít velkého psa je i k nezplacení, třeba když k nám zamíří podomní prodejci plynu, elektřiny apod. Jak byli chlapci rádi, že zodpovědná osoba (máti) přijde až odpoledne, ale už se u nás neukázali, asi z prevence ;)

    OdpovědětSmazat
  7. Ježiši, už při té představě se lámu smíchy. Chudák pejsek :D

    OdpovědětSmazat
  8. :D :D úplně to vidím! Až příště potkám podezřelého člověka v parku v kombinéze, budu vědět, že možná loví psa :D

    OdpovědětSmazat
  9. Bože, málem jsem umřela smíchy :-D. Ale jsem ráda, že pejsci jsou vyčuraní všude, ten náš taky nechce po nějaké době chodit, takže si lehne na ulici a ani se nehne. Akorát váží 10 kilo, to se po nějaké době pronese. Ale odpouštím mu to, je mu 10 a je hodně nemocnej :-(.

    OdpovědětSmazat
  10. :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D umřela sem.

    OdpovědětSmazat
  11. Tak to jsem se zase pekne zasmala. :-D
    Hlavne, ze to prezil pes i Holandan a kombineza zustala cela. :)

    OdpovědětSmazat
  12. no neviem, co by som si pomyslela na tej ulici(o;

    OdpovědětSmazat
  13. To jsem tak jednou venčila mámina psa, který byl strašný poděs a když jsem ho na poli pustila proběhnout, nenapadlo ho nic lepšího než zaběhnout do řepky a ztratit se v ní. Takže poté štěkal a běhal sem a tam, protože nevěděl, kudy ven. A já stála na cestě, koukala do pole a křičela: "Káďáku! Ke mně!" Pán, co jel okolo, se zastavil a celý šokovaný sledoval, na koho že to křičím :D

    OdpovědětSmazat
  14. chlap,čo si hladá pinďu pri kolenách.no nedivím sa,že bola ulica razom vyludnená

    OdpovědětSmazat
  15. Tak tohle je to nejlepší, co jsem za poslední dobu četla na internetu :D :D

    OdpovědětSmazat
  16. Stavím sa, že nejaká staršia pani čumela za záclonou z okna a čakala kým Holanďan vytiahne piňdu von :D
    Bože to musela byť zase psina. Dobre som sa pobavila. Som rada, že náš Piňďušo má dobrých 14 kilov (možno už viac), takže do nohavíc si ho nikto strkať nebude.

    OdpovědětSmazat
  17. Takhle jsem se dlouho nezasmála! :D :D


    www.kratja.cz

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tleskám: 4 nejlepší novinky přírodní kosmetiky roku 2019!

Rok 2019 byl mimořádně silný na poznání. Minimálně na poznání skvělých kosmetických bio značek.
Přesto jsem si řekla, že vyberu pouze 4 značky, které jsou na trhu nově a tento rok mě naprosto uchvátily. 

Už je určitě znáte. Mluví se o nich, píše se o nich a já je zmiňuji pravidelně: u 3 ze 4 jsem měla možnost poznat přímo výrobce a jejich filosofii, jako velké plus u všech čtyř značek vnímám i to, že k nám nepřiletěly přes půl planety, nýbrž maximálně od sousedních států a vždy jde o malé, poctivé výrobce, někdy i rodinnou firmu.

1.) dieNikolai

Země původu:Rakousko
Proč je miluju: 100% regionální a biodynamický produkt z Wachau
Pravdou je, že už jsem o dieNikolai psala loni touto dobou, jelikož jsou v Česku od podzimu 2018. Tento rok jsem však mohla poznat přímo výrobce a dvakrát zavítat tam, kde se to celé míchá - do biodynamických vinic ve Wachau, kde zrovna probíhala mimo jiné sklizeň šafránu. Zásady dieNikolai stojí na biodynamice, tedy pěstování bez chemických postřiků a s minimáln…

30 věcí, které jsem se naučila za 30 let

Jop. Je mi třicet. 
To je takový ten věk, kdy už by člověk měl mít aspoň rozum, když na moudrost si ještě musí počkat. Ale za 30 let jsem se naučila aspoň základních 30 věcí:


Že silonky mají být neviditelné.Že urputnost, lež a nenávist nikdy nevyhraje.Že mi rychlá chůze dělá sakra dobře, ale nesmí se tomu říkat sport. Že nechci žít/pracovat/přátelit se s těmi, které si před sebou musím neustále omlouvat. Že nedokážu žít bez kysaných mléčných výrobků, ať si kdokoli říká cokoli.Že co způsobím druhému, způsobí mi třetí. Že jsme všichni stejní, jen to máme každý nastavený jinak. Že je super udělat jednou za čas kompletní čistku - v lidech, v šatníku, v práci - a že je úleva chvilku nic nemít. Že prostě nejsem ranní ptáče a nemám s tím problém.Že je potřeba si to dělat hezký. Všude. Že hodní lidé se neopoustějí! Že ve všem můžeme klouzat po povrchu, nebo jít do hloubky. Ve všem. Že pavouci nejsou zlí, nejsou zlí, nejsou zlí!Že jsem pořád stejná, i když říkám, že ne. Že nemám chodit spát s …

Co bych letos doporučila Ježíškovi?

Na Vánoce vyvstávají dva problémy: člověk neví, co koupit těm druhým a zároveň neví, co si od nich má přát. Všechno máme, nebo si koupíme a spoustu věcí nechceme, aby za nás vybíral někdo jiný. (To podtrhávám, mami!)

Takže jestli máte podobné problémy, tak si pojďme přát něco z těch materiálních potěšení, které ovšem dávají smysl - jsou čistě přírodní nebo udržitelné a radost budou dělat někdy i po dlouhých desítkách let.
Niche parfém: Linda Landenberg: Lavender & wool  Jestli něčeho není dost, tak je to vůní. Parfémů. Ideálně niche parfémů, které používají kvalitní suroviny, z velké části přírodní, a které jsou tak neotřelé, že vás okolí identifikuje na míle daleko. Lavender & wool obsahuje francouzskou levanduli, lavandin, čokoládu, pačuli, mléčné tóny, kardamon, ale i pepř, šalvěj muškátovou, kmín či cedrové dřevo. Finální vůně je příjemně pudrová, lehce mýdlová, připomínající vůni vlněných svetrů a pytlíčků levandule v nich schovaných.  



Přírodní svíčka: L’ODAÏTÈS Přírodní …