Deník zoufalé manželky III.

Občas jsou dny, kdy je lepší se jen celej den usmívat.
Lidi si pak řeknou, že jsem aspoň hezká, když už jsem tak blbá.

Pondělí

Ráno mě potěšil pošťák. Vzbudil mě a aby mi neodjel s balíčkem v ruce, rychle odbzučím dveře, stáhnu pyžamo, nahodím první šaty, co vidím a jdu mu otevřít. Je trochu nesvůj, ale říká, že mi to dnes sluší. Překvapí mě to, jelikož jsem celá přeležená, neučesaná a nenalíčená. Ale jen do tý doby, než zjistím, že šaty prosvítaj. A že nemám kalhotky.

Úterý

Holanďan vysílá S.O.S. hladové zprávy z nemocnice a je ochoten sníst cokoli, co mu přinesu. No prosím! Po nemocniční stravě bude i moje vaření milovat.

 

Středa

V pondělí pošťák přinesl mou první objednávku z eBaye - krásnou kabelku, kterou tu jisto jistě nikdo nemá. Je naprosto dokonalá a nechápu, že jsem eBay objevila až teď. Při chůzi se ale urvou oba traky a kabelka jde i s obsahem k zemi. Nesnáším eBay.

Čtvrtek

Po návštěvě Holanďana v nemocnici jsem překročila návštěvní hodiny takovým způsobem, že se nejen začalo smívat, ale oni mi už i hlavní vchod oddělení zamknuli. Půl hoďky zkouším všechny dveře v nemocnici a hledám východ. Jedny dveře se za mnou zabouchnou a jsem lapena. Po tmě hledám kontakt a volám na recepci, že jsem "tady u těch lehátek" a ať si pro mě přijdou, že jinak budu mít doživotní traumata.

Pátek

V metru proti mě sedí ženština, co ukusuje z tabulky čokolády. Každé sousto si labužnicky se zavřenýma očima vychutnává, pak zbytek čokolády vyplivne vedle do sáčku od rohlíků. Takhle to jede celé tři zastávky a celé čtyři řádky čokolády. Pak vystupuju, selhává mi totiž ta příkopka od žaludku.

Jak říkám - občas jsou dny, kdy je lepší se jenom usmívat.
Nebo máte lepší taktiku?
Luc.