 |
| Hele miláčku, ujelo nám letadlo, zamáváme mu? |
Dostat nás dva z baráku si žádá množství psychologického umu.
Neděláme to schválně.
Víte, jak jsme z toho vystreslí?
Ale pokaždé, když se někam vypravujeme, to vypadá stejně.
Děj se co děj.
Nevíš, kde mám klíče?
Holanďan rána začíná miliardou otázek.
Nevíš, kde mám klíče? Peněženku? Brejle? Batoh? Kam jsem dal klíče od auta? To červený tričko? Mobila? A prozvoň mě, prosím tě.
A já? Já samozřejmě vím.
A pakliže ne, dokonale zanalyzuju to, kam to případně mohl dát, kde to mohlo zůstat a kam to zřejmě chtěl dát tak, aby to měl na očích. Jelikož, víme, taková místa bývají ta nejhorší.
Ale fajn, čtvrt hodinka je v háji...
Co kdyby pršelo
Všechno důležité máme sbaleno a vycházíme z domu.
Na poslední chvíli, ale když sebou hneme, tak ještě stíháme.
Jenže jsou mračna a vracíme se pro deštník. To dá rozum, jelikož zákon schválnosti je jediný zákon, který se nedá obejít.
Dobrá, pět minut navíc. To jsme rychlejší, než jsem předpokládala.
Já nás střelím
Oddychám si teprve, když jsme oba nalodění pohodlně v autě.
Konečně. To to trvalo.
Na mrtvici jsem zase až tehdy, kdy mi dojde - po hodině jízdy autem - že jsme sice dali do batohu jak peněženku, tak mobil i brýle, ale to jen proto, abychom celý batoh v ten moment, kdy jsme se podruhé vraceli pro deštník, nechali stát v předsíni.
Hodina v čudu.
Vlak v čudu, letadlo v čudu a my dva v prdeli.
A nejhorší je, že už to považujeme za normální.
Co vy a vypravování se?
Luc.
Tak to zní jako opsané od nás :-D máme to doma úplně stejně.
OdpovědětVymazatZase jsi mě Luci pobavila :D. No já se snažím být vždycky pozorná a mít všechno, ale spíš když už se vracíme tak kvůli příteli :D
OdpovědětVymazatveru-life.blogspot.cz
To jsem se zase pobavila. U nás jsem poslední já, stejně něco zapomenu - rtěnku, brýle, mobil, navonět se nebo rovnou celou kabelku, hlavně že mám odpadky v ruce...všechny boty si řádně obouvám až v autě.
OdpovědětVymazatJá to mám úplně naopak, neumím nikam přijít na čas a ani o trošku později, ale všude jsem vždycky STRAŠNĚ brzo a pořád jen čekám a čekám :D
OdpovědětVymazatA to i když třeba mám sraz s kamarádkou na místě, kam jezdím denně, a vím přesně, kolik minut mi to tam trvá, na minutu přesně.....ale stejně tam jsem vždycky o 15 minut dřív :D
Jó, to znám, u nás doma to máme všichni takhle :D Ale mohu tě ujistit, že tímhle trpí i tatínkové a jsou pak pěkně protivní ještě v autě :)
OdpovědětVymazatJa vím že to není legrace, ale fakt musíte byt ohromne roztomilí!
OdpovědětVymazatA i me se obcas povede neco zapomenout, neradeji pametovou kartu když jdu fotit, ale zatím jsem to naštěstí vždycky zjistila hned před domem ;-)
Já chodím všude brzo a naopak se bohužel přátelím s lidmi, co mají všechno na háku...takže já přijdu o 10 minut dřív a dotyčný si to přivalí o 20 minut později, takže parádní půl hodinka o samotě.
OdpovědětVymazatTo jsem se zase pekne zasmala, Luci. :) U nas to vetsinou brzdim ja, premyslim, co jsem zapomnela a pak pro to bezim. Vetsinou to ale zjist u auta. Muj muz s oblibou zapomina klice od auta, prijde k nemu a stracha po kapsach a pak mi s psim pohledem pozada, abych pro ne skocila. :-D
OdpovědětVymazatAjajaj... letadlo v čudu???? To není vůbec žádná sranda, z toho by mě kleplo.
OdpovědětVymazatAle já si říkala, že si nemusím myslet, že jsem divná, když jsme s malou došly do školy... a zjistily jsme, že aktovku jsme nechaly v předsíni :-))))))
Naštěstí bydlíme kousek, ještě jsem jí to stihla před začátkem vyučování donést :-)))))
:-D u nás je to přesně naopak!
OdpovědětVymazatJakmile se na dva západy zamknou vchodové dveře, Slávista už se pro nic nevrací!
Ani kdyby to měl být náš pes :-D
Je rád všude včas, rychle a bezbolestně (rozuměj bez toho se 3x vracet) :)
Já nesnáším vypravování u nás doma. Přítel mě uhání a já pak zapomenu plno věcí pro které se zamozřejmě nevracíme :-))
OdpovědětVymazatJá to mám opačně, problémy přijdou až když se vracím domů, to pak nevím kde mám klíče, peněženku, mobil :-)
OdpovědětVymazat