Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2014

3 osvědčení pomocníci na chudokrevnost

Když mě v lednu vezli do nemocnice, měla jsem hemoglobinu 55.
Z doporučených 140. To už je ta fáze, kdy vám tělo začíná odumírat a kdy už jen vstát z postele vás fyzicky bolí a vyčerpává.

Dostala jsem čtyři transfúze krve, ale hemoglobin jsem ztrácela okamžitě. Když jsem odcházela z krevních testů teď v srpnu, měla jsem hemoglobinu 157. "Je vidět, jak hezky berete Aktiferrin," povídá mi doktor. "Ale už snižte dávky." Usměju se. Aktifferin jsem brala ze začátku. Je to výborná rychlá pomoc při doplnění železa. Ale já si chtěla potvrdit, že to zvládnu i jinak.

Mladý ječmen
Jasno jsem měla po přečtení knížky Zelené potraviny. Mladý ječmen obsahuje velké množství chlorofylu, který se chová jako lidský hemoglobin. Je to tak první potravina, která se doporučuje při chudokrevnosti. Dávám si jednu pořádně silnou skleničku denně. Nemám ráda nic vodového. Nechutná to špatně a když se do toho přidá citron, je to vlastně docela dobrá věc.

Mladý ječmen je navíc ještě narvaný vl…

Jak poznáte, že vám z dítěte roste učitelka

Když se naši kdysi dávno rozhodli přistavět koupelnu, pomáhalo jim pár známých.
Někde tam mezi cihlama, hřebíkama, vápnem a maltou se začalo krystalizovat ségřino povolání. 
Jako špunt v první třídě chodila stavbu pravidelně kontrolovat - seděla na schodech a pozorovala každého. Musela mít přehled o všem a o všech.

Jako správná "big sister" jsem ji v jejím talentu pochopitelně podpořila.
Pořídila jsem jí deník, kam si všechno měla zapisovat.
Aby si jako přišla důležitá, chápejte.

To, že se to trochu zvrhlo, to jsem nemohla vědět.
Měla to být zábava a památka na to, jak nám před očima rostla koupelna.
Nemohla jsem tušit, že sestřička - pedant začne zapisovat i docházku a pauzy všech dělníků.


Její zápisky byly velice podrobné:

Všem pánům dala jménoVšem dennodenně zapisovala docházku s přesností na minutyVšem zapisovala kávičky, pauzičky a úplně nejvíc byla zasedlá na cigáraU každého měla poznámku, co všechno za ten den dělal a co zvládlNakonec fungovala jako píchačky - na konc…

RETRO reportáž z osmdesátek: Než jsem se narodila...

Mám pětadvacítku. A v představách úplně jasno, jak žila moje mamka před tím, než jsem se narodila.
A teď mám, kromě svědectví mé babičky, i důkazy!

-----------------------------


Před 25 lety
Mamka je odjakživa kočka a parádnice. Jde s dobou, přátelí se s kulmou, fénem, natáčkami i trvalou. A zrovna bohužel frčí květák, tupírování a všechno kudrnaté.




V sedmnácti se jí plní sen - dostává svůj vlastní pokoj s peřákem, přehrávačem na elpíčka, dřevěnou lampou a mrazákem. Ta nejdivočejší léta jejího svobodného života začínají...



Kdykoli s ní však mlátí puberta a plaší se jí hormony - a co si budeme nalhávat, to se stává i rodičům - je zapřažena do domácích prací. Proto dneska zvládne úplně všechno.



Dokud se nešlo na první myslivecký bál, nebyla dívka ženou. A to mamka moc dobře ví. Netřeba tedy dodávat, že si její první myslivecká party žádá hodně sexy outfit, což v tomhle mamka beze zbytku splňuje.




Lahvičky s chlastem se vozí pokaždé, když jede někdo do SSSR. Znamenají zřejmě radost z bytí…

5 věcí, na které už jsem dost stará

V sedmnácti mě chytla panika z toho, že stárnu.
Seděla jsem na posteli a věděla jsem na beton, že už mě nic dobrého nečeká.
Pak mi skončilo PMS a já zase byla v pohodě.

Ale dnes, ještě než oslavím to čtvrt století, bych si už vážně měla stanovit nějaké hranice toho, na co jsem už fakt stará.

1.) Psát blog o blbostech. Závěrečná znělka, titulky, v hlavní roli hráli, režie, datum výroby a konec.

2.) Bojovat proti tomu, co nemůžu změnit. Teď jsem si oddychla. Nemůžu tak změnit sebe, protože pak bych to nebyla já. A být někým jiným bych fakt nemohla.

3.) Na důchodové pojištění. Nebo na zhuntování těla. Buď (se) budu šetřit, anebo se důchodu ani nedožiju. Toť otázka.

4.) Mít línou hubu. Mít líného cokoli. Jen přeci už jsou mladší, pracovitější, krásnější, vzdělanější a dravější.

5.) Pochopit své rodiče. Vždyť mi to říkali pořád, že jednou pochopim, že to se mnou mysleli dobře. Ale stejně vím, že nutit mě hrát na harmoniku a chodit na balet byla vlastně jen odplata za každou probdělou noc, kt…

Fashion Week plný pseudo znalců módy

Jsem velký milovník módy. To je pravda.
To, že nejsem považována za módní ikonu, to je věc druhá. Sama to nechápu. Moje modely jsou občas tak vybroušený, že si říkám, že jsem vymyslela úplně novej styl, kterej tu fakt ještě nebyl. Ani divoká šedesátá léta mi nemůžou konkurovat.

A tak jsem se jala očíhnout samotný New York Fashion Week.
Ne, že bych seděla v prvních řadách.
Tam má kreativita zatím nedosáhla. Ale výborným průvodcem mi byla show Jimmy Kimmel.
Ta vyrazila za návštěvníky Fashion Weeku, aby se jich zeptala názor na jednotlivé návrháře.

Na návrháře smyšlené, kteří jednoduše neexistují na Fashion Weeku tak nic neprezentovali.
A reakce všech těch, co módou žijí, milují ji a považují se (taky) za ikony?


Jsem tu, protože žiju módou
"Ano, přijel jsem z velké dálky až sem do New Yorku jen abych mohl být u toho. Miluju módu, móda je celý můj život, ostatně pracuji v módním byznysu a tohle je součástí toho, kdo jsem."

No jasně, znám
"Samozřejmě že znám," říkají li…

Když vám myši padají z půdy na pánvičku

Holanďan je chlap mnoha talentů.
Jedno mu však nejde - vybírat byty, ve kterých by se dalo pohodlně žít bez toho, že bych si musela říkat: "A přeci může bejt ještě hůř."
Jeho staromládeneckou garsonku, do které mě poprvé vzal, komentovat nebudu.
Ale tehdá ve Florencii musel bejt fakt hodně přepracovanej.

"Objevil jsem super byt v centru Florencie," nadšeně poskakoval radostí. "Z okna se člověk dívá na Ponte Vecchio a ani to není drahý. A provede nás tam slečna, co tam teď žije a bude se stěhovat zpátky do Kanady. Schůzku máme ve středu ráno."

Znělo to jako pohádka.
V centru Florencie. Výhled na řeku, na nejromantičtější most v celej Evropě.
A s balkonem, kde budu moc trávit večery při západu slunce.
Moje naivita dosáhla vrcholu.

Byla by to vcelku pěkná a zachovalá budova. Kdyby zdi a stropy společné chodby nebyly pokryté plísní, která vypadala, že tam byla už za dob renesance.
Byt mě ale překvapil.


Vlhkost z něj nesálala. Měl sice tmavou maličkou ložnici…

Giveaway o 3 psyllium balíčky dle výběru

Možná si v zimě zasoutěžíme o něco, co vás pořádně prohřeje. Na podzim si však dáme něco, co nám utuží imunitu a připraví tělo jak na období chřipek (které teď nebude mít šanci), tak na nadcházející vánoční přežírání.
Ano, nabízí se psyllium od Dr. Popova. Přesně ta vláknina, která zvětšuje svůj objem v trávicím traktu až 40krát, čímž dokáže pomoci při nočních nájezdech do lednice a navodit sytost až do rána. A s plným břichem se tak dobře spí.
Kromě toho, že si tak zvýšíte denní příjem tolik potřebné vlákniny, tak se zbavíte škodlivých zbytků, které se ve střevech už léta tráví. Výsledkem může být víc energie, čistější pleť, dopnuté staré džíny a podzim bez stonání.
A pokud vám samotné psyllium nechutná, vyzkoušet ho můžete buď nasladko (oslazené stévií, doporučeno Holanďanem) nebo jej zobat v tabletkách. A pokud se zrovna kurýrujete po antibiotikách, pomůže určitě psyllium ve spojení s probiotiky, které znovu nastolí zdravou mikroflóru. Takže ...

O co se tedy hraje?
Mám tu tři pouk…

Miluju tě, bejku

Skutečné přátelství neznamená, že vám přinesu upečenou buchtu jen tak z čista jasna.
V tom by spíš byl nějaký háček.
Skutečné přátelství v té nejryzejší podobě znamená, že vám začnu říkat třeba Bobe.
Nebo jakoukoli jinou sladkou verzí a zdrobnělinou, kterou mi připomínáte.
Třeba Bejku.

Jako malá jsem vynikala v pojmenovávání všech našich koček. A že jich bylo.
Bedřich, Špunt a Vana, Františka, Čmoud, Kraťas nebo třeba Pipina.
Nutno dodat, že všechny kočky na tak debilní jména slyšely a že jim šla jména výborně k vzhledu či charakteru.

Ale nezůstávalo jen u domácích mazlíčků.
S oddaností jsem vymýšlela jména i věcem, které mi dobře sloužily. Vysavač byl Johnny, připomínal mi Jacka Sparrowa. Staré auto našich zase Pelikán,současné auto Zdenička.
A fungovalo to obráceně - jména si zasloužily i věci, které jsem bytostně ráda neměla. Ani radši nechtějte vědět, čemu jsem říkala Bolifant.


Funguje mi však jedno pravidlo.
Jméno nelze vymyslet ihned. To jméno musí sedět. Musíme se nejdříve …

Takový ten sen o tom, že jsem bohatá a chladná

Takový ten sen, kde když se probudíte, tak realita vám přijde ještě docela fajn.
A takový ten sen, kdy si můžete zahrát na někoho úplně jiného a stejně si myslíte, že jste to vy.

V tom snu mi volala policie. Už tu máte na stanici dceru, přijeďte si pro ní, říká mi policajt.
Říkám, že dceru nemám, že to bude nějaké nedorozumění a že nikam nejdu.
Naléhá.
"Podívejte, to dítě jsem sice mohla zapomenout, ale porod bych si pamatovala, že jo."

Jsem tak brutálně asertivní, to se mi líbí. Mám dokonce pocit, že jsem těžce za vodou a neuvěřitelně snobská. Mám podpatky, velké sluneční brýle, velkou drahou kabelku, šátek a nula emocí. To se mi líbí ještě víc.

Doma na mě ale čeká Holanďan s dítětem. Asi čtyřletou holčičkou.
Že by Holanďan někomu to dítě hlídal?
Ten sen začíná bejt fakt divnej.
Čí je to holčička, ptám se. "Víš...dá se říct, že je naše," začíná zhurta Holanďan.


"Naše? Myslíš jako tvoje?" ptám se a jdu seřvat hospodyni, kde je jako sakra ta večeře.
Sledu…

Když holíte Brazilky

Na střední jsem byla na brigádě v kosmetickém salonu, což jsem tenkrát považovala za naprostý vrchol blaha. A všeobecně to blaho bylo.
Ale taky jsem viděla něco, co ve mně zanechalo jakousi stopu.
Ještě minulý týden se mi o tom zdálo.

Do salonu totiž chodilo na depilaci celého těla i několik Brazilek.
Tahle epilace voskem stála tenkrát nějakých dvanáct stovek.
Nechápala jsem, proč platit takových peněz za něco, co se v pohodě udolá žiletkou.
Brazilky byly holky pěkný, ale jen do té doby, než se svlékly.

Pak začal těžký boj s chlupy, které se táhly v trsech po celém těle a nevynechaly ani takové partie jako břicho, záda, krk či prsty na nohou. Omlouvám se za nejapné vtipy o žiletkách.
Tohle šlo udolat voskem jen s vypětím všech sil.
Sil mých a sil Brazilek.


Muselo se taktizovat, protože...
Porost rostl v různých směrech, takže nebylo lehké určit odkud kam mám trhatJedna páska s voskem vzala jen třetinu celé divočinyPři druhém pásku se mi místo chlupů začala odlupovat kůže té nebohé Bra…

Kosmetické radosti srpna

Srpen v mojí koupelně nebyl vůbec špatný.
Přinesl pár zajímavých věciček...


Zuii Organic Lesk na rty
Už jste slyšeli o nové dekorativce Zuii? Je to organická kosmetika z Austrálie, která jede především na výtažcích z květin. Rtěnky, pudry, make-upy tak krásně voní například po růžích a komu nesedí kosmetika na bázi minerálů, ten si Zuii zamiluje. Pudry nevysušují, nezanáší póry a jsou hebké na dotek. 

Já od nich dostala lesk na rty v odstínu Sea Shell, tedy lehce metalická nude barva. Trefili se úžasně do vkusu. Výrazné černé linky, pleť jako z porcelánu, dlouhé řasy, vlasy s jemným melírem a nude rty. Klasika, která mě vždycky dostane. A tenhle lesk tomu přesně odpovídá. A je to navíc přesně ten lesk, který má nulovou lepivost.



Karlovarské vřídlo
Karlovarské vřídlo jsem dostala od jedné své čtenářky. Je to takové solné léčivé bahýnko, které můžete použít jako obklad pro těžké nohy, použít jej jako masku pro mastnou či zánětlivou pleť (fakt to umí krásně hojit), přidat ho do wellness z…