Přeskočit na hlavní obsah

Škrtící se ovce a já


Jednou člověk přijede k našim na vesnici a i sousedovic zvířata páchaj sebevraždu.
Sousedovic ovce náš dvůr vlastně celý život považují za hlavní zdroj zábavy.
Ne, že bych se jim snad divila. Ale tentokrát to zašlo fakt moc daleko.

Většinou taková ovce jenom stojí a civí. Mám pocit, že ani nemrká, ani nežvýká. Stojí nehybně, sleduje všechno. Moc na ně nemluvíme (chápejte, i naše rodina má nějaké meze. To, že si povídáme se psem a kočkama už je jiná) a ani Pinďa už na ně neštěká.

Tahle ovec ale nebezpečně vystrkovala hlavu skrze díry v plotu.
"Nemůžeš vytáhnout hlavu, co?" říkám si v duchu a jdu dál.
Po chvilce slyším jen krátké přidušené bečení a vidím namodralou ovci.
Do prdele drát. Ona se fakt dusí.

  • Podívejte, není to moje ovce.
  • Nejsem vegan.
  • Ale zachránila jsem jednou tonoucí slepici (a to je mnohem blbější zvíře), a tak jdu pomoct i ovci.
  • Odkdy já jsem tak outlocitná?

Vyšplhám se za ní, balanc udržuju jednou rukou a druhou se jí snažím zvětšit díru v plotě, aby prorvala hlavu zpátky.
S plotem to ani nehne.
Ovec mezitím modrá, začíná se seriózně dusit a jede z posledního.

Tohle je jen romantická vize vesnice.

Operace musí bejt rychlá, oživovat jí fakt nebudu. Zase tak outlocitná nejsem.
Musím přejít k bolestivější proceduře - tlačit ovci za hlavu jejím směrem a sundavat jí drát plotu směrem druhým.
Beru jí za čelo a tlačím.
Hele, já vím, že to zní jako týrání zvířat. Ale je to naopak - je to týrání moje. Jsem ještě neřekla, jak ta ovce smrdí!

Z mírného kopečku mi však ujede noha, letím k zemi, v rychlosti ještě chytám za plot a ejhle, ovce je venku. Jen se otřepe a zase nehne ani brvou. Přitom už byla fialová. Fakt.

Bere to holt s nadhledem. Tak klidně. Nepanikaří, nehysterčí, nebečí. Prostě jen tak nehybně stojí, civí a ani nemrkne. Zato já jsem celá zpocená, hysterická, špinavá, rozdrbaná a smrdím bůhvíčím.
Já to říkám pořád, že na vesnici nepatřím!

Luc.

Komentáře

  1. Budu se opakovat, ale číst tvoje články takhle po ránu je to nejlepší na nastartování skvělého dne:-) Mám tu pusu od ucha k uchu:-)
    Já mám jeden vesnicový zážitek, kdy jsem se v ledové říčce na sakra kluzkých kamenech snažila lovit rukama rybičky. Voda v říčce smrděla bůhvíčím, rybičky se mi chytit nepodařilo. Vylezla jsem smradlavá, mokrá, špinavá, s podřenými koleny, ale spokojená, šťastná a vyřechtaná do bezvědomí:-) A skoro mě mrzí, že moje děti tohle nezažívají. Nemáme nikoho na vesnici, jsou to děti města.
    Taky jsem jako malá milovala starat se o králíky, po ránu v pyžamu jsem k ním běžela, vyhrabala zasr..... podestýlku (v pyžamu), dala čistou, nanosila mrkev, šťouchané brambory, čerstvou vodu. Králíčci mě měli za druhou mámu, lezli mi po ramenou, hryzali prsty.
    Proháněla jsem slepice, dávala jim zbytky od oběda, vybírala ještě teplá vejce. Bála jsem se krocana a hus. Jezdila na pole na koni. Ach jé. Byly to krásné roky. A moje děti tráví dětství na výletech (dobře, procestovali jsme s nimi dokonale středočeský kraj, Krkonoše, Šumavu), ale tak nějak si myslím, že na ty vesnicové zážitky, co mám já, to prostě nemá.

    OdpovědětSmazat
  2. Mečí koza, ovce bečí :D ale skvělý článek, jako vždy.

    OdpovědětSmazat
  3. Já mám tak nudnej život Lucko :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To si taky pokaždý říkám! :D

      www.infinitetreasure.blogspot.cz

      Smazat
  4. celou dobu, co jsem četla článek, jsem si to představovala, jak tu ovci rveš z toho plotu :D :D

    OdpovědětSmazat
  5. To neplatí! :-D Myslela jsem, že jsem jediná, kdo má takovouhle historku. Akorát v té mojí figuruje koza (nikoliv sousedů, ale naše vlastní) a namísto plotu provaz, za který byla uvázaná. Navíc můj zážitek byl ještě víc šokující, protože poté, co jsem ji domněle zachránila, se koza nehýbala. Po několika minutách mojí hysterie jsem naštěstí sebrala odvahu se na ní ještě jednou podívat a ona už se zase vesele pásla, jako by se nechumelilo.

    OdpovědětSmazat
  6. Nemuzu se prestat smat! :D Jak malo staci k zachrane ovce! :D

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tleskám: 4 nejlepší novinky přírodní kosmetiky roku 2019!

Rok 2019 byl mimořádně silný na poznání. Minimálně na poznání skvělých kosmetických bio značek.
Přesto jsem si řekla, že vyberu pouze 4 značky, které jsou na trhu nově a tento rok mě naprosto uchvátily. 

Už je určitě znáte. Mluví se o nich, píše se o nich a já je zmiňuji pravidelně: u 3 ze 4 jsem měla možnost poznat přímo výrobce a jejich filosofii, jako velké plus u všech čtyř značek vnímám i to, že k nám nepřiletěly přes půl planety, nýbrž maximálně od sousedních států a vždy jde o malé, poctivé výrobce, někdy i rodinnou firmu.

1.) dieNikolai

Země původu:Rakousko
Proč je miluju: 100% regionální a biodynamický produkt z Wachau
Pravdou je, že už jsem o dieNikolai psala loni touto dobou, jelikož jsou v Česku od podzimu 2018. Tento rok jsem však mohla poznat přímo výrobce a dvakrát zavítat tam, kde se to celé míchá - do biodynamických vinic ve Wachau, kde zrovna probíhala mimo jiné sklizeň šafránu. Zásady dieNikolai stojí na biodynamice, tedy pěstování bez chemických postřiků a s minimáln…

30 věcí, které jsem se naučila za 30 let

Jop. Je mi třicet. 
To je takový ten věk, kdy už by člověk měl mít aspoň rozum, když na moudrost si ještě musí počkat. Ale za 30 let jsem se naučila aspoň základních 30 věcí:


Že silonky mají být neviditelné.Že urputnost, lež a nenávist nikdy nevyhraje.Že mi rychlá chůze dělá sakra dobře, ale nesmí se tomu říkat sport. Že nechci žít/pracovat/přátelit se s těmi, které si před sebou musím neustále omlouvat. Že nedokážu žít bez kysaných mléčných výrobků, ať si kdokoli říká cokoli.Že co způsobím druhému, způsobí mi třetí. Že jsme všichni stejní, jen to máme každý nastavený jinak. Že je super udělat jednou za čas kompletní čistku - v lidech, v šatníku, v práci - a že je úleva chvilku nic nemít. Že prostě nejsem ranní ptáče a nemám s tím problém.Že je potřeba si to dělat hezký. Všude. Že hodní lidé se neopoustějí! Že ve všem můžeme klouzat po povrchu, nebo jít do hloubky. Ve všem. Že pavouci nejsou zlí, nejsou zlí, nejsou zlí!Že jsem pořád stejná, i když říkám, že ne. Že nemám chodit spát s …

Co bych letos doporučila Ježíškovi?

Na Vánoce vyvstávají dva problémy: člověk neví, co koupit těm druhým a zároveň neví, co si od nich má přát. Všechno máme, nebo si koupíme a spoustu věcí nechceme, aby za nás vybíral někdo jiný. (To podtrhávám, mami!)

Takže jestli máte podobné problémy, tak si pojďme přát něco z těch materiálních potěšení, které ovšem dávají smysl - jsou čistě přírodní nebo udržitelné a radost budou dělat někdy i po dlouhých desítkách let.
Niche parfém: Linda Landenberg: Lavender & wool  Jestli něčeho není dost, tak je to vůní. Parfémů. Ideálně niche parfémů, které používají kvalitní suroviny, z velké části přírodní, a které jsou tak neotřelé, že vás okolí identifikuje na míle daleko. Lavender & wool obsahuje francouzskou levanduli, lavandin, čokoládu, pačuli, mléčné tóny, kardamon, ale i pepř, šalvěj muškátovou, kmín či cedrové dřevo. Finální vůně je příjemně pudrová, lehce mýdlová, připomínající vůni vlněných svetrů a pytlíčků levandule v nich schovaných.  



Přírodní svíčka: L’ODAÏTÈS Přírodní …