Přeskočit na hlavní obsah

3 pohádky, které nečtěte dětem na dobrou noc


Moje mamka brala čtení pohádek jako něco velice výchovného.
Věděla, že tím může formovat celý můj budoucí život.
A jelikož nechtěla, abych ještě na stará kolena čekala na prince na bílém koni, pohádky o princeznách to nebyly. Mezi její oblíbence patřila následující literatura:

Malá prodavačka zápalek


Děj: Malá rozkošná holčička je sirotek, sama si na ulici přivydělává prodejem sirek. Je Štědrý den a ona kouká do oken lidí, co slaví se svou rodinou Vánoce. Mají dárky, zpívají si a jsou v teple domova, zatímco ona mrzne bez bot na ulici, je jí zima a smutno. Končí to tak, že umrzne a v nebi se potká s babičkou.

Jak to viděla mamka: To dítě uvidí, že rodina je to nejdůležitější a začne si jí vážit.
Jak jsem to viděla já: Ona na konci umře? Proč jí ti lidi nepozvali dál k sobě domů? Teď mám jako usnout?


Broučci


Děj: Je brouček a má kamarádku berušku Janinku. Celé léto spolu zažívají plno dobrodružství a pořád si dělají zásoby na zimu, aby přežili. Nakonec neumřou hlady, ale rovněž umrznou a vyrostou po nich nějaký kytky.

Jak to viděla mamka: Je důležitý, aby věděla, že se musí šetřit na horší časy a že je smrt součástí života.
Jak jsem to viděla já: Takže já si dělám zásoby celý léto a pak nakonec umrznu a je mi to všechno na nic? Proč bych to dělala?

Kytice - Vodník


Děj: Mladá holčina jde k potoku (neposlechne svou matku), vodník ji stáhne, mají spolu dítě a on jí drží v otroctví pod vodou. Když chce dívka navštívit svou matku, musí slíbit, že dítě nechá "doma" s vodníkem. Matka jí ale zpátky nepustí, a tak vodník uřízne dítěti hlavu. A pak ta scéna o tom, jak je pod dveřma plno krve.

Jak to viděla mamka: Aspoň bude vědět, že se nesmí spustit s každým debilem a že má poslouchat maminku.
Jak jsem to viděla já: A to po mně ještě chtěj, abych chodila plavat?


Dneska nedokážu ušetřit ani korunu, plavání nemám ráda a jsem přecitlivělá na zimu.
A víme, odkud to teď pramení.
Ale jinak jsem hrdá na to, že jsem výchovu našich přežila bez větších traumat.
Co četli na dobrou noc vám?
Luc.
 

Komentáře

  1. Jo! Tohle si přesně pamatuju, tyhle děsuplný pohádky. Ještě hustá byla Sněhurka (jiná varianta klasické pohádky)...dědeček a babička neměli vnoučata, tak si ze sněhu uplácali malou holčičku Sněhurku a ona jim pak roztála nebo snad spadla do kamen či co, no prostě se rozpustila a obří slzy jako hrachy se koulely babičce a dědečkovi po tvářích...no ty vole, to jsem nesnášela!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To byla SněhuLka (nebo alespoň v knížce mojí babičky) a náhodou, já tyhle mordbidní pohádky milovala :)) Ale číst jsem si je musela sama :-D

      Smazat
  2. :D :D :D Hodně jsi mě Luci pobavila. Na Broučky jsem se dívala v televizi a vlastně jsem měla kazetu do rádia. A jinak u nás spíš jeli ty princezny a tak :)
    Blog by Veru

    OdpovědětSmazat
  3. Děda s babičkou mi četli Broučky a potom ještě pohádky od Erbena...a to s tou Sněhurkou, co se rozpouštěla, tak taky. Pamatuju si Špalíček pohádek, kde byly šíleně temný kresby a knížky jsem se bála. Mamka pak četla Děti z Bulerbinu a Kocourka Modroočka.. To bylo hezký...ale v Modroočkovi byl kocour (asi se jmenoval Žluťák nebo tak...) a ten Modroočka málem jedné noci zabil...Dnes máme kočku a nesmí být přes noc venku. A když ji volám a nevrací se, tak strašně plaším, že bude venku přes noc a přítel se mi směje..co by se prý v noci kočce stalo. No vím svoje.......

    OdpovědětSmazat
  4. Ty vole, to su rozpravky! Z tychto poznam len tu o zapalkach, ale nastastie mi ju mamka necitala. Este som neznasala o Malej morskej vile, ktora sa stala clovekom a citila bodnutie nozom pri kazdom kroku,… strasne som ju lutovala. Vtedy som sa bala takych rozpravok a nastastie som si mohla vybrat co mi budu citat.
    Neexistuje nahodou take nepisane pravidlo, ze kazda rozpravka ma mat dobry koniec? Ved inak to nie je rozpravka, ale horor pre deti.
    Pri tomto mi pridu americke "bojove" rozpravky uplne soft.

    OdpovědětSmazat
  5. Babička je Němka takže bratři Grimové jí asi taky přišli jako super čtení pro děti....No a ač zbytek republiky miluje Popelku a Šafránkovou já jsem poznamenaná tou verzí " macecha uřízla dceři prsty na nohou aby jí pasoval Popelčin střevíček" oooops :-)

    OdpovědětSmazat
  6. :D :D Hodně vtipný a výstižný, také mi to připomnělo moje dětství!
    Ovšem pro mě byla nejvíce traumatizující pohádka "krteček a sněhulák", kdy si krteček sestavil kamaráda-sněhuláka, podnikali spolu celou zimu různý hezký věci, no a pak přišlo jaro a bylo po sněhulákovi... Pokaždý, když jsem tenhle díl krtečka viděla, tak jsem to ořvala.

    OdpovědětSmazat
  7. Jojo, jedna pohádka krvelačnější než druhá, ale zas v nich byly dost jasně dané hodnoty... Psala jsem na to téma bakalářku a co jsem se tehdy nedozvěděla! Třeba jak Červená karkulka je o dospívání a o... věcech mezi mužem a ženou... :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já psala diplomku na téma dětské literatury v díle Fr.Hrubína a taky jsem se dověděla zajímavé věci...to o tom dozrávání mi taky utkvělo v paměti...:-)

      Smazat
  8. Pohádka o holčičce se zápalkami mi v dětství předčítána byla, a pamatuji si, jak mi z ní bylo vždy smutno, a místo spaní jsem si představovala, jak holčičku pozvou k sobě domů a vesele tam s nimi žije, prostě lepší konec:) Beru to jako ponaučení, malé děti jsou citlivé, takže raději pohádky s happy endem. Na druhou stranu, moje mladší ségra vyrůstala na South Parku, to je zas jiný extrém :)

    OdpovědětSmazat
  9. Naprostý souhlas, jo a na pohádku o holčičce a sirkách jsem si vzpomněla až ted díky tobě, pěkně děkuju měla jsem z ní trauma už jako malá a ted se to vrátilo :D

    OdpovědětSmazat
  10. Musím naprosto souhlasit :D a pohádku Dívka se sirkami jsem obrečela, taky jsem byla naštvaná na to, že jí nikdo nepozval domů...

    OdpovědětSmazat
  11. mě vždycky babička vyprávěla pohádky o červené karkulce a hodným vlkovi, nebo o perníkové chaloupce s ježibabou, která byla hodná :D
    neměla sem ráda totiž pohádky v originále, takový horory poslouchat už od malička :D

    OdpovědětSmazat
  12. Dost pobavilo :D. U nás je to tragédie a postižení touhle dobou. Mně teda ještě pohádky četli a pak jsem v 10ti přešla na poslouchání CDček z časopisu Méďa Pusík nebo tak nějak, mám jich doma hromadu, ale co teprv moje sestra. Tu čtení a poslouchání strááášně nudí a musí to prostě vidět v televizi. Na zabití!

    OdpovědětSmazat
  13. Nepamatuji si přesně co mi četla babička, tuším, že to bylo ošklivé káčátko, ale děda mi na 100% vyprávěl každý večer o budulínkovi .

    OdpovědětSmazat
  14. Och ano, holčička se sirkami, to jsem nemohla vůbec číst, to jsem ořvávala hrozně. Kdybych to dnes otevřela, jistě bych brečela zase. To dětem nečtu.
    Erbenova Kytice je nádherná, to spíš pro větší děti, ale tu mám ráda.
    U nás se čte Neználek, Mach a Šebestová, Anička malířka, Honzíkova cesta. No a bohužel frčí Animáček, ale toho musím cenzurovat - želvy Ninja, Gormiti a podobné násilnické pohádky prostě nepustím, i když ječí.

    OdpovědětSmazat
  15. Jaktože nikomu neříkali pohádku O zlobivých koťátkách? Snad si ji taťka nevymyslel...
    Tři koťátka spolu žila ve stodole, jednoho dne začala stodola hořet, ale protože zlobila, tak jim nikdo nepomohl a koťátka uhořela.

    OdpovědětSmazat
  16. Paráda Luci, zase jsem se pořádně nasmála :D U nás vedl Budulínek, Smolíček a Tři prasátka :D Jinak na zimu jsem taky přecitlivělá, plavání taky nefandím a šetřit jsem se dodnes nenaučila :D

    Victoria´s Secret - Vánoční Giveaway

    OdpovědětSmazat
  17. Mně teda naši nečetli Broučky, já se na ně dívala jako na pohádku, a milovala jsem je :D Nějak mi ani ten konec nepřišel smutný.. :D U nás se jen četli Brémští muzikanti, Kocourek v botách a Vodník Česílko, to byly moje srdcovky. Horší bylo když mi mamka zpívala ukolébavku Můj malý broučku. V podstatě je to jen o tom, že matka opouští své dítě a manžela, kvůli jinému muži. Takže jsem byla každý večer v depresi a nemohla jsem pak usnout, když mi ji mamka dozpívala, s tím, že jednoho dne od nás vážně odejde... :D

    OdpovědětSmazat
  18. Naprosto dokonalý článek! Mne by tedy zajímalo, které pohádky vyprávěli mně. Vzpomínám si jen tu o třech prasátkách a že měla barevnou TV....proto asi mám doma tak obrovskou televizi. Tak nevím, nevím, jak jsou poučné...tahle zrovna vedla k materialismu :-) (a já pořád, proč mám tolik bot)

    OdpovědětSmazat
  19. Super článek, připomněl mi vlastní dětství :-D Broučky jsem četla jenom jednou a od té doby je nemusím, ovšem bezkonkurenčně nejhorší pro mě byl Slavík a růže. Btw, znáte tu verzi Budulínka, ve který se malým liščátkům sekají hlavičky, když je vystrčí z nory? Taky taková něžná pohádka...
    Takže když jsem pak četla pohádky ségře, dost jsem je cenzurovala - lištičky si dědeček s babičkou vzali domů do psí boudy, vlkovi v Karkulce jsem dávala anestezii a po probuzení ho vypouštěla do rezervace, kůzlátka neměla šanci (jaký pilování jazyka?! Nevíte někdo, co s tím?) a z draků prošel akorát dráček Mráček :-)
    Tamurile (nevím, jak se podepsat do hlavičky komentáře, když nemám stránky :-))

    OdpovědětSmazat
  20. Prodavačku zápalek si pamatuju taky a k tomu ty šedivé a ponuré ilustrace :) Nám se sestrou máma četla taky, jen jí občas přes to obrovské zívání nebylo rozumět a taky párkrát vynechala prostředek a četla rovnou závěrečnou pasáž :-D

    OdpovědětSmazat
  21. Ty jo, to jsou vzpominky, my s brachou nemeli radi Otesanka, protoze mu na konci rozsekli bricho motykou,aby mohli vylezt vsichni, koho snedl:o)

    OdpovědětSmazat
  22. Opet jsi pobavila, Luci! Perfektni clanek. Mimochodem takivy Jenicek a Marenka, kdy Jenucka rizne Jezibaba do prstu, to taly neni nic na klidnou noc pro dite... :-)
    Mne vypravela mamina Cervenou Karkulku a ja po case vypravela kus sama. Mamina: byla jednou jedna holcicka a ta se jmenovala... Ja skocula do reci: ... Venka (neumela jsem rict Verunka) a v kosiku mela zvejku, parky, rum a cekadu (rozumej cokoladu). Ja to vzala zase po svem nu. :-)

    OdpovědětSmazat
  23. Mamka mi casto vypravela Polednici nebo Vodnika...vzdycky z toho na me sla takova temna atmosfera, ale rada jsem to poslouchala :D Jinak byla na vypraveni spis moje babicky, kdyz jsem u ni spala. Nekdy tradicni pohadky, ale ja mela nejradsi jeji zazitky ze zivota :)

    OdpovědětSmazat
  24. Já teda nezapomenu na pohádku z jedné knížky, Wilhelm Hauff - Pohádky. V jedné z pohádek odřezal mladík hlavu své milované proto, že mu někdo (čarodějnice?) řekl, že už je mrtvá a že ji tím zachrání. Bohužel vydechla naposledy. Ufff... ani teď ve skoro čtyřiceti bych to číst nechtěla.

    Ale možná jsem to jako dítě vnímala jinak a pohádka není až tak brutální :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hauffa mám taky doma, jako malá jsem si to v pohodě četla..:D

      No a ještě jsem četla ruské pohádky ve sbírce Krása nesmírná - to jsou teprv horory..:D

      Smazat
  25. :-D :-D, tak tohle mne totálně rozsekalo :-)))), jj, Broučky jsem taky nesnášela kvůli tomu debilnímu konci. Super článek!!

    OdpovědětSmazat
  26. Fuj a fuj ešte aj za komentáre.
    Dievčatko so zápalkami som ešte nevidela, aj keď nejaké útržky z filmu som videla, ale celé ešte nie a ani sa nechystám. Je to smutné podľa obsahu a ja nemám rada smutné veci.
    Tie dve nepoznám, ale tiež nevyzerajú lákavo.
    Aj keď tá jedna mi pripomína rozprávku o nejakej kobylke, ktorá si mala robiť zásoby na zimu a nerobila si, tak tuším umrela od hladu alebo zamrzla? Už si to moc nepamätám.
    Bode, to sú akože naozaj rozprávkové knižky? To kto napísal? Nejaký "milovník" deti, ktorý chce, aby už v mladosti ošediveli?
    Mne čítali asi také klasické rozprávky. Moc si už nepamätám. Najviac si pamätám, že mi čítali povesti a bájky a vymýšľali si rozprávky o politikoch, o Mečiarovi a tak :D Takže keď sa to vezme, aj to bolo také trochu strašidelné.
    Ale inak zabavila som sa :) Hlavne, z toho maminho pohľadu a tvojho :D

    OdpovědětSmazat
  27. Prodavačku zápalek znám z čítanky, četli jsme to ve škole :D To je opravdu zajímavá ohádka před spaním :D A vodník... to rovněž :D Řekla bych, že jsou v Kytici i méně děsivé "pohádky" :D

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tleskám: 4 nejlepší novinky přírodní kosmetiky roku 2019!

Rok 2019 byl mimořádně silný na poznání. Minimálně na poznání skvělých kosmetických bio značek.
Přesto jsem si řekla, že vyberu pouze 4 značky, které jsou na trhu nově a tento rok mě naprosto uchvátily. 

Už je určitě znáte. Mluví se o nich, píše se o nich a já je zmiňuji pravidelně: u 3 ze 4 jsem měla možnost poznat přímo výrobce a jejich filosofii, jako velké plus u všech čtyř značek vnímám i to, že k nám nepřiletěly přes půl planety, nýbrž maximálně od sousedních států a vždy jde o malé, poctivé výrobce, někdy i rodinnou firmu.

1.) dieNikolai

Země původu:Rakousko
Proč je miluju: 100% regionální a biodynamický produkt z Wachau
Pravdou je, že už jsem o dieNikolai psala loni touto dobou, jelikož jsou v Česku od podzimu 2018. Tento rok jsem však mohla poznat přímo výrobce a dvakrát zavítat tam, kde se to celé míchá - do biodynamických vinic ve Wachau, kde zrovna probíhala mimo jiné sklizeň šafránu. Zásady dieNikolai stojí na biodynamice, tedy pěstování bez chemických postřiků a s minimáln…

30 věcí, které jsem se naučila za 30 let

Jop. Je mi třicet. 
To je takový ten věk, kdy už by člověk měl mít aspoň rozum, když na moudrost si ještě musí počkat. Ale za 30 let jsem se naučila aspoň základních 30 věcí:


Že silonky mají být neviditelné.Že urputnost, lež a nenávist nikdy nevyhraje.Že mi rychlá chůze dělá sakra dobře, ale nesmí se tomu říkat sport. Že nechci žít/pracovat/přátelit se s těmi, které si před sebou musím neustále omlouvat. Že nedokážu žít bez kysaných mléčných výrobků, ať si kdokoli říká cokoli.Že co způsobím druhému, způsobí mi třetí. Že jsme všichni stejní, jen to máme každý nastavený jinak. Že je super udělat jednou za čas kompletní čistku - v lidech, v šatníku, v práci - a že je úleva chvilku nic nemít. Že prostě nejsem ranní ptáče a nemám s tím problém.Že je potřeba si to dělat hezký. Všude. Že hodní lidé se neopoustějí! Že ve všem můžeme klouzat po povrchu, nebo jít do hloubky. Ve všem. Že pavouci nejsou zlí, nejsou zlí, nejsou zlí!Že jsem pořád stejná, i když říkám, že ne. Že nemám chodit spát s …

Co bych letos doporučila Ježíškovi?

Na Vánoce vyvstávají dva problémy: člověk neví, co koupit těm druhým a zároveň neví, co si od nich má přát. Všechno máme, nebo si koupíme a spoustu věcí nechceme, aby za nás vybíral někdo jiný. (To podtrhávám, mami!)

Takže jestli máte podobné problémy, tak si pojďme přát něco z těch materiálních potěšení, které ovšem dávají smysl - jsou čistě přírodní nebo udržitelné a radost budou dělat někdy i po dlouhých desítkách let.
Niche parfém: Linda Landenberg: Lavender & wool  Jestli něčeho není dost, tak je to vůní. Parfémů. Ideálně niche parfémů, které používají kvalitní suroviny, z velké části přírodní, a které jsou tak neotřelé, že vás okolí identifikuje na míle daleko. Lavender & wool obsahuje francouzskou levanduli, lavandin, čokoládu, pačuli, mléčné tóny, kardamon, ale i pepř, šalvěj muškátovou, kmín či cedrové dřevo. Finální vůně je příjemně pudrová, lehce mýdlová, připomínající vůni vlněných svetrů a pytlíčků levandule v nich schovaných.  



Přírodní svíčka: L’ODAÏTÈS Přírodní …