Přeskočit na hlavní obsah

4 důvody, proč nemůžu být servírka


Hotelovka v Plzni dělí své období přede mnou a po mně. A o těch restauracích, kde jsem měla praxi, ani nemluvím. Fakt jsem se snažila, ale zručnost holt neodstává do vínku každej. To je jako se vším - ne každej má trojky prsa, ne každej má hustý dlouhý vlasy a ne každej má matematický nadání. 

Moje šichty se tak daly dělit do čtyř průserových kategorií:

1.) Rozbryndané kafe


Presíčka byla v pohodě. Ale turci, tam byl problém. Vysoká úzká slenička mrskající se na podšálku zaručovala, že lógr vyjede ven ještě dřív, než stačí padnout ke dnu.

Turka jsem tudíž servírovala s největším možným úsměvem a lascivními pohledy tak, aby si nikdo hned nevšiml, že má pobryndanej i ubrousek a cukříky! Díky bohu, že ženský jely na presíčkách.

2.) 1+1 jídlo = nová chuť


Nosit 3 talíře v jedné ruce jsem se holt nikdy nenaučila.
Dva talíře v levé ruce byly moje maximum, pokud se jednalo o dvě přiměřeně suchá jídla. Třeba jako řízky se salátem, zapékané těstoviny či sekaná s nehybnou kaší z pytlíku.

Polévky byly už zlo. Omáčky, které na konci talíře nebyly bržděny knedlíky, ještě větší. Pamatuju si i na den, kdy mi svíčková z horního talíře stékala dolů rovnou na řízek.


3.) Otevírání vína


Otevřít správně víno je pěkná dřina. Má se totiž otevírat jen jednou rukou a to ladně a líbezně. Jediný způsob, kterým jsem dokázala otevřít láhev já byl ten, kdy láhev držíte mezi koleny, vývrtku táhnete s vypětím všech sil a se slovy: "Ty vole, dělej!"

Většina lidí můj výkon ocenila se slovy, že už ani nemusejí do divadla. Jen skuteční vinaři ze mě nadšení nebyli. Protože jsem někde v tom procesu otevírání dokázala rozjebat korek takovým způsobem, že už si k tomu nikdo fakt čuchat nechtěl.

4.) Čepování piva


Čepování piva mě celkem i bavilo. Bylo to to nejméně náročné.
Ale ani pivaři mě neměli rádi. Kupodivu. A nechápu proč, protože mně pivní pěna vždycky přišla jen jako vedlejší a zcela nepodstatný produkt.

Chci říct. Když víme (a víme, jelikož jsme v Plzni), že je to uvnitř dobrý, tak nač hledět na zevnějšek.
Jenže to né. Spadlá pěna byla prohřeškem, na který už nestačil ani úsměv, ani lascivní pohledy, ani minisukně, ani nevim-co-vic-by-jeste-chteli-kurva-drat.


Hned v prváku tak bylo jasný, že se obsluhováním nikdy neuživím. Pro naše to byl šok. Zvládal to každý, práce v hospodě bude vždycky, jenom jejich dítě skončí na pracáku!

Ale, to snad nemusím připomínat, to víme, zase jsem mega talentovaná někde úplně jinde. Ale moc užitku člověku nepřinesu.

Co vy a vaše povolání?
Luc.


Komentáře

  1. Tak "rozjebat korek" mě fakt dostalo. Takhle se hezky po ránu zasmát.

    Hezký sváteční den!

    OdpovědětSmazat
  2. :D Servírku jsem si vyzkoušela asi na týden a to jen v kavárně, a stačilo mi to, nic pro mě :D nejde mi to, neumím, nebaví mě to:D

    OdpovědětSmazat
  3. :D Skvělý článek. No já zatím studuji
    Blog by Veru

    OdpovědětSmazat
  4. Já jsem na tom úplně stejně. Jeden rok jsem brigádničila jako servírka a myslím, že nikdo nedostal jídlo s tou pravou chutí, protože běžně se mi míchali dohromady dvě, tři....a možná i víc jídel :-D

    OdpovědětSmazat
  5. Poslední asi půlrok čtu každý tvůj článek, a všechny jsou super, ale dneska jsem se fakt pobavila :). Hlavně to otvírání vína mě dostalo :)

    OdpovědětSmazat
  6. Já pracuju v kavárně a mám strašně slabou levou ruku, takže když v ní něco nesu, tak se to třese jak kdyby vedle toho někdo hrál na bicí :D Chtěla jsem se zeptat, dá se prací v bio obchodě nějak dobře uživit? Přemýšlím o tom, docela by mě to i bavilo, ale potřebuju si zaplatit nájem :D

    OdpovědětSmazat
  7. já poměrně dobře točím pivo, i s pěnou. Všechno ostatní by vypadalo plus mínus stejně, navíc bez podrobných poznámek v tom objednávkovém bločku stylu "paní-červený šátek-presso-tři cukry-voda, paní-fialový přeliv-vada řeči-turek-tonic" bych byla v prdeli jak Baťa s cvičkama :-) Talíře bych neunesla ani dva, máš můj obdiv :-)
    A rozjebanej korek made my day :-)

    OdpovědětSmazat
  8. "A nechápu proč, protože mně pivní pěna vždycky přišla jen jako vedlejší a zcela nepodstatný produkt." To mě rozsekalo :D Skvěle jsem se pobavila, jako vždy u tvých článků :)

    OdpovědětSmazat
  9. :D :D To já vždycky chtěla být učitelka, ale studuji dopravku....ehm, kde, že je problém? :D

    Skills of Art

    OdpovědětSmazat
  10. Rozjebanej korek a pivni pena jako vedlejsi produkt mi po ranu rozsekali. :)

    OdpovědětSmazat
  11. mluvíš mi z duše, taky mám hotelnictví/cestovní ruch a ty dva roky hotelnictví a praxí od škrábání brambor k obsluze...:D no s tím řízkem a svíčkovou jsem to měla podobně a vždycky jsem ty talíře nesla se smrtelným výrazem v očích a v hlavě mi znělo "hlavně to nepusť!" :D

    OdpovědětSmazat
  12. Jo, jako můj kdysi teenage pokus o brigádu servírky dopadl otřesně... Jednak mi to tam absolutně sralo, ptž zákazníci byli drzý, druhak mi to absolutně nešlo, nosit tácy s těžkejma pivama... omg už nikdy víc...!

    OdpovědětSmazat
  13. S tíhmel to mám stejně. :D Maminka dříve bývala servírka a je v tom dokonalá,tatínek to měl chviličku jako práci také, ale já asi nejsem jejich. :D

    OdpovědětSmazat
  14. Já jsem ráda, že jsem vystudovala gympl, tam jsem nemusela roznášet kafíčka.
    Ale asi jsem si moc nepolepšila, když mi bylo vytýkáno, že mi asi nefunguje pravá hemisféra mozku.

    Hlavní je vědět v ČEM - JSME - DOBŘÍ!

    No třeba, že si dokážeme uvědomit, jak zatraceně špatní jsme!...

    OdpovědětSmazat
  15. Hihi, ve Strakonicích v Hangáru to naštěstí minisukýnka a lascivní pohledy často zachránily, když jsem tam dvě léta brigádničila :)

    OdpovědětSmazat
  16. tak jsem se zase nasmála :D já bych neunesla v jedný ruce ani ty dva talíře. do jedný ruky jeden a do druhý druhý :D a kafe ve vysoký skleničce do obou, bedlivě pozorovat a plížit se šnečím tempem :D :D

    OdpovědětSmazat
  17. Já dnes rozlila limonádu a to jsem nesla jen jednu skleničku, takže na tom jsi ještě dost dobře :D Skvělý článek !

    OdpovědětSmazat
  18. Ja bych to delat taky nemohla, pracovala jsem jako debarasse na brnenskem foodfestivalu a uz jen to sklizeni pouziteho nadobi byla fuska. Navic me slachy dostaly basketbalem a praci na pocitaci natolik zabrat, ze nevydrzi delsi namahu. Holt se musim po praci porozhlednout jinde :-D bára.kára blog

    OdpovědětSmazat
  19. :)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

    OdpovědětSmazat
  20. A teď si představ obsluhovat na bruslích, jó, to by byla teprv sranda :))).

    OdpovědětSmazat
  21. To mě po ránu opravdu pobavilo :D zvlášť,když pracuju po nocích brigádně jako servírka a mám podobné občasné problémy,které popisuješ :D you made my day :D:D

    OdpovědětSmazat
  22. Johoho, i já kdysi brigádničila v pohostinství, ještě že jsem byla docela k světu, jinak by mě páprdové ukamenovali :D

    OdpovědětSmazat
  23. Boože, dneska jsem se fakt zasmála, musela jsem to i přečíst spolubydlícím. Obzvlášť mě pobavila svíčková na řízku a víno mezi koleny. :D

    www.infinitetreasure.blogspot.cz

    OdpovědětSmazat
  24. Talíře unesu maximálně čtyři najednou :D Nicméně já a stavař? To by taky neklaplo. Přinejlepším by podle mého výkresu mohli barák tak akorát zbourat a ne postavit :D

    OdpovědětSmazat
  25. Páni! To jsem nevěděla, že jsi z Plzně - já totiž taky :D
    A jinak si z toho nic nedělej, já taky vybryndam, co můžu (ale nechodím na hotelovku) :-)

    OdpovědětSmazat
  26. Som tak trochu rada že v tomto nie som sama.. :D
    Nikdy neprestanem lutovať že som si vybrala hotelku a nie niečo - hocičo iné. Na praxi vždy niečo vylejem, rozbijem, či popletiem objednávky... Tiež si myslím že sa s týmto neuživím :/

    OdpovědětSmazat
  27. Jsem na tom úplně stejně, ale nejhorší je nosit to jídlo, zvlášť když jsou těžké talíře, a taky latté, který má ještě na talířku tu dlouho lžičku, to je taky za trest :-)

    OdpovědětSmazat
  28. Tvůj článek mi zlepšil den. Jsem na brigádě jako servírka 3.den, nikdy v životě jsem to nedělala a podle toho ta prace vypadá. Sice jsem ještě nic nerozlila ale nacepovat správně pivo nebo si zapamatovat objednávky s milionem připomínek. Je to k zblaznění, ale vydržím :D

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tleskám: 4 nejlepší novinky přírodní kosmetiky roku 2019!

Rok 2019 byl mimořádně silný na poznání. Minimálně na poznání skvělých kosmetických bio značek.
Přesto jsem si řekla, že vyberu pouze 4 značky, které jsou na trhu nově a tento rok mě naprosto uchvátily. 

Už je určitě znáte. Mluví se o nich, píše se o nich a já je zmiňuji pravidelně: u 3 ze 4 jsem měla možnost poznat přímo výrobce a jejich filosofii, jako velké plus u všech čtyř značek vnímám i to, že k nám nepřiletěly přes půl planety, nýbrž maximálně od sousedních států a vždy jde o malé, poctivé výrobce, někdy i rodinnou firmu.

1.) dieNikolai

Země původu:Rakousko
Proč je miluju: 100% regionální a biodynamický produkt z Wachau
Pravdou je, že už jsem o dieNikolai psala loni touto dobou, jelikož jsou v Česku od podzimu 2018. Tento rok jsem však mohla poznat přímo výrobce a dvakrát zavítat tam, kde se to celé míchá - do biodynamických vinic ve Wachau, kde zrovna probíhala mimo jiné sklizeň šafránu. Zásady dieNikolai stojí na biodynamice, tedy pěstování bez chemických postřiků a s minimáln…

30 věcí, které jsem se naučila za 30 let

Jop. Je mi třicet. 
To je takový ten věk, kdy už by člověk měl mít aspoň rozum, když na moudrost si ještě musí počkat. Ale za 30 let jsem se naučila aspoň základních 30 věcí:


Že silonky mají být neviditelné.Že urputnost, lež a nenávist nikdy nevyhraje.Že mi rychlá chůze dělá sakra dobře, ale nesmí se tomu říkat sport. Že nechci žít/pracovat/přátelit se s těmi, které si před sebou musím neustále omlouvat. Že nedokážu žít bez kysaných mléčných výrobků, ať si kdokoli říká cokoli.Že co způsobím druhému, způsobí mi třetí. Že jsme všichni stejní, jen to máme každý nastavený jinak. Že je super udělat jednou za čas kompletní čistku - v lidech, v šatníku, v práci - a že je úleva chvilku nic nemít. Že prostě nejsem ranní ptáče a nemám s tím problém.Že je potřeba si to dělat hezký. Všude. Že hodní lidé se neopoustějí! Že ve všem můžeme klouzat po povrchu, nebo jít do hloubky. Ve všem. Že pavouci nejsou zlí, nejsou zlí, nejsou zlí!Že jsem pořád stejná, i když říkám, že ne. Že nemám chodit spát s …

Co bych letos doporučila Ježíškovi?

Na Vánoce vyvstávají dva problémy: člověk neví, co koupit těm druhým a zároveň neví, co si od nich má přát. Všechno máme, nebo si koupíme a spoustu věcí nechceme, aby za nás vybíral někdo jiný. (To podtrhávám, mami!)

Takže jestli máte podobné problémy, tak si pojďme přát něco z těch materiálních potěšení, které ovšem dávají smysl - jsou čistě přírodní nebo udržitelné a radost budou dělat někdy i po dlouhých desítkách let.
Niche parfém: Linda Landenberg: Lavender & wool  Jestli něčeho není dost, tak je to vůní. Parfémů. Ideálně niche parfémů, které používají kvalitní suroviny, z velké části přírodní, a které jsou tak neotřelé, že vás okolí identifikuje na míle daleko. Lavender & wool obsahuje francouzskou levanduli, lavandin, čokoládu, pačuli, mléčné tóny, kardamon, ale i pepř, šalvěj muškátovou, kmín či cedrové dřevo. Finální vůně je příjemně pudrová, lehce mýdlová, připomínající vůni vlněných svetrů a pytlíčků levandule v nich schovaných.  



Přírodní svíčka: L’ODAÏTÈS Přírodní …