8 důvodů, proč jsou pro cizince nejlepší Češky

Teoreticky. Já bejt chlap, třeba nějaký cizinec, tak jedu za ženskejma jedině do Česka. Ono to sice platí i o Slovenkách, ale nemůžu si kazit nadpis článku, že jo.
Jako chlap bych jednoduše nemohla jinak.

1.) Krásný ženský. Bez plastik.

Když budu Němec, Angličan nebo Amík, tak za francouzským ležérním stylem žen fakt nepojedu. Protože pak by se mi mohlo stát, že až z ní to super oblečení spadne, tak se radši otočím a uteču. U krásných Brazilek se zase budu bát, aby se jim nezdeformovala nějaká plastika, když na ni sáhnu.

Takže pojedu tam, kde možná ženský běžně neběhaj na podpatcích, ale kde jim to sluší i bez nich. Paříž to nebude. Pojedu do Prahy.

2.) Celkem rozumný národ

Taky bych mohl jet hodně na Východ, tam jsou taky pěkný kousky. Jenže se trochu bojím, že po někom, kdo je ze Států nebo třeba z EU poletí takovým způsobem, že budu mít za a) na svědomí nechtěné otěhotnění, za b) ultimátum svatby, za c) hrozbu, že bych tam taky mohl zůstat.

Proto nebudu vědomě opouštět zónu Evropské unie. Takže mi zase zbývá Praha.

3.) Žádná arogance

Důležitý je taky nejet do země, kde jsou lidi arogantní, nepříjemní a kde mají pocit, že oni jsou středobod světa. Potřebuju ženskou, která si mě bude považovat a pochopí, že se její jazyk učit nebudu, protože je příliš šílený na pochopení.

Takže buď Česko nebo Maďarsko. Maďarština zní hůř, takže Česko.

4.) Ani chladná, ani uřvaná

Jsem jenom chlap, některých věcí se bojím. U každý ženský počítám s občasným křikem nebo tichou domácností. Je to holt taková rasa, ony za to nemůžou. Ale jen občasně! Nezvládám však neustálou hysterii a divoký temperament, stejně jako mě děsí chlad a odtažitost.

Takže zaparkuju někde uprostřed - třeba v srdci Evropy. Aha, to je zase Praha.

5.) Zvyklá pracovat

Kdybych se, chraň bůh, někdy na svých cestách zamiloval a chtěl se, nedej bože, dobrovolně oženit, usídlit a uhnízdit, tak půjdu spíš tam, kde budu vědět, že i pro ženskou je normální pracovat a že tudíž nebudu muset mít dvě práce, abych uživil celou famílii.

Tudíž přeskočím hodně zemí jižní Evropy. A zase zbejvá Praha!

6.) Emancipovaná

Když už k podobnému scénáři dojde, uvítám, když nebudu mít ženskou neustále na telefonu, aby mi oznámila, že zrovna nastoupila do autobusu, zrovna vystoupila, zrovna nakupuje, zrovna jde z práce, zrovna minula pekařství, zrovna jí to ujelo před nosem a zrovna odemyká dveře bytu, takže "pusinko, už tě vidím, tak končím."

Zase Praha. Ach jo.

7.) Nepřeemancipovaná

Na druhou stranu, ani s tím severem mi to zřejmě nevyjde. Opravdu chci mít tak emancipovanou domácnost, že se budu bát doma zeptat o jídlo a kde nechám ženskou platit i za přibití blbýho hřebíku?

Asi ne. V Praze bude dobře.

8.) Potencionální děti? Nerozmazlený!

OK, tak když už dojde na nejhorší, budu rád, když si nebudu muset kvůli dětem kupovat červený auto jenom proto, že má oblíbená bílá se jim nelíbí a že by bílou nepřenesly přes srdce. Nebo že za pohlavek budu odsouzen nejen dalšími rodiči, ale především svou vlastní ženou, tchýní a mezinárodním soudem.

S mejma genama to budou super děti všude. Ale z tý druhý strany bych bral jedině Češku.

→

Ze mě by byl dobrej diplomat.
Poštvala bych proti sobě půlku Evropy.
Ale víte jak - já jsem ráda Češka. A cizinci nás milují. A to i přes to, že vlastně nemáme styl. Mně je těch Francouzek tak líto teď.
Co se na Češkách líbí vám?
Luc.