On: 25 letý Vláďa, student posledního ročníku práv v Plzni. Krásnej už od pohledu, milej a galantní.
Já: 15 letá Lucie, studentka prvního ročníku na střední v Plzni. Buclatá, křiklavě oranžové vlasy s kroutící se ofinou, oranžovými rovnátky a křiklavě originální módou (jinými slovy se tomu taky říká puberta).
Seděli jsme naproti sobě cestou vlakem z Plzně.
Koukali jsme na sebe v odrazu okna, když si se mnou začal povídat.
Takovej hezkej a milej a hned podezřelej.
Chápejte, s mým tehdejším vzhledem jsem si nemohla říct: "Jde mu jenom o to jedno." Kéž by.
- S těma rovnátkama a ofinou jak po zásahu elektrickým proudem máte právě že úplně opačný problémy.
- Nikdo vás nechce ani na to jedno.
- Nebo možná - hlavně na to jedno vás nikdo nechce.
- A to, co jsem zrovna měla na sobě, to taky neodpovídalo ničemu, s čím by mužská fantazie uměla pracovat, jestli mi rozumíte.
Byl tudíž podezřelej.
Což mi opravdu vůbec nevadilo. Lepší podezřelej a hezkej, než žádnej. To budou holky ve škole čumět. Chci říct. Hezkej brunet s propalujícíma očima. A právník.
Řekla jsem, že je podezřelej? Ale kdeže.
Jen prostě není tak vizuálně zaměřenej a vidí i mou všudypřítomnou vnitřní krásu, že jo.
Ne, nemá divnej vkus.
Jen prostě není povrchní a ženskou nesoudí podle vzhledu.
A ano, je to fakt chlap.
Koutkem oka jsem tak omrkla "Školu flirtu" v Bravíčku a při odchodu mu dala číslo.
Ozval se a pozval mě na kafe.
Kafe šlo dobře. Zvolila jsem méně křiklavých doplňků, sladila aspoň čepici s rukavicema a říkala si, že ta právničina musí bejt ve finále dost sexy.
A pak jsem udělala tu chybu. Na jeho SMSku o tom, že to bylo super a že by to moc rád zopakoval, jsem mu neodpověděla. Předpokládala jsem, že to bylo jasný, ježišmarjá, samozřejmě, že to bylo super, to bylo na mně přeci vidět, že jo, a nikdy mu už nenapsala. Čekala jsem na druhý rande, ne na to, jak to bylo super.
A v tom blbým Bravíčku nepsali ani slovo o nějakým odepisováním.
Tak si dneska říkám, kde já dneska mohla bejt. Ale nebojte, pořád se učím...
Čím jste to zazdili vy?
Luc.
A teď je určitě z něho zahořklej soudce někde kdesi v divočině, co všem Luciím dává doživotí :-D.
OdpovědětVymazatJá se u těch tvých příběhů tak pobavím :D.. Je super že pořád máš co psát a pořád je to tak záživné!:*
OdpovědětVymazatLuci tys mě zase rozsekala. Fakt jsem dneska potřebovala zvednout náladu a tohle je opravdu článek kterým jsi to dokázala.
OdpovědětVymazatNo nič lepšie som si pred spaním prečítať nemohla :D
OdpovědětVymazat"Odmítám vypovídat!"
OdpovědětVymazatJá jsem totiž na flirtování nemožná doteď :D
Haha, tak toto je pecka! :D
OdpovědětVymazattak to nemá chybu :DD
OdpovědětVymazatNé asi! já jsem se pro změnu v bravíčku girl dočetla, že holka má dělat tlaky, takže jsem taky neodepsala a bylo to.. ale ono možná lepší:-D
OdpovědětVymazatLuci, opět super příběh a zase jsem se nasmála. :-)
OdpovědětVymazatJá to v patnácti zazdila zkrácenými vlasy a do teď v tom flirtování trochu tápu. Rozuměj, v mužským kolektivu v práci je fuk, že jsem vdaná. :-D