Přeskočit na hlavní obsah

Třídní sraz po 10 letech: Na co se ptát

A přihlásí se ten, kdo už byl u moře.

Na třídním srazu po 10-ti letech chce člověk zapůsobit.
Musí udělat dojem.
Zvlášť před lidma ze základky, se kterými se loučil v době, kdy mu začaly všude rašit chlupy, roupy a puberta. Člověk musí ukázat, že to všechno je již minulost.

Což jsem hodlala předvést už ve svém manuálu třídního srazu.
Takže se všichni postupně zvedneme a řekneme o sobě pár základních informací.
A ostatní jsou zticha!
Aby někdo neokecával a něco nezakecával, vypracovala jsem pár otázek.
Přidělený časový limit pro každého: minimum 5 minut, maximum 10.

Ano, pamatují si mě i jako Xenu s dřevěným nožem.

  • Jak se jmenuju - pro případ, že bychom to zapomněli nebo že bychom dotyčného pod tíhou 10 let nepoznali.

  • Jak se mám - otázka na zahřátí, ovšem zde se pozná, jak moc velký je dotyčný kreativec.

  • Co dělám - zaměstnavatel, pozice, náplň práce. Na sentimentality ohledně "splnil se mi sen", "jsem flexibilní a hodně cestuju", "na plat si nemůžu stěžovat" a "zde se můžu plně projevit" není nikdo zvědavý, pomlouvání šéfa však není nijak časově limitováno.

  • Co jsem vystudoval - titul. Potřebuju znát titul. Obor mě nezajímá, jako správnej Čech si potrpím jen a jen na tituly.

  • Kde žiju - název města stačí. To, že v rodinném domečku kousek za městem, to už je nepřípustné chlubení, které se nebude tolerovat.

  • Partnerský vztah - s kým, jak dlouho, jak moc. Jen slovíčko pro orientaci (a o orientaci).

  • Můj největší dosavadní úspěch - cokoli, co dotyčný považuje za směrodatné. Ale pozor, tohle je chyták jako ve škole! Na tomhle bodě se teprve pozná skutečná inteligence a někdo si na něm možná vyláme zuby.

  • Kolik mám dětí - případně opět s kým, jak starý, pohlaví a jméno. Radši to vypisuju, aby nedošlo k nesrovnalostem a děti se nám nepomíchaly. 

  • Jsem šťastnej? - jedna filozofická otázka nakonec, abychom mohli uronit slzu a dodali si tak povzbuzení, naději, společnou lásku a pocit otevřenosti, upřímnosti a jednoty. 

Udělat dojem. To je to, o co tu kráčí.


Můj geniální manuál třídního srazu - k mému velkému překvapení - neprošel.
Koukám, že se nic nezměnilo.
V osmičce například, v době svého brutálního zápalu pro zdravou výživu, jsem prosazovala celozrnné knedlíky, hummus a naklíčenou pohanku do školních jídelen a taky to neprošlo.

Nikdy jsem holt nebyla třídní lídr. A doteď to nechápu.
Nějaké příhody z třídních srazů?
Luc.


PS: Mají se všichni dobře, jsou šťastní, úspěšní a dostudovaní. Zaplaťpánbu, že se na to nikdo neptal mě.

Komentáře

  1. Je mi pětadvacet a pořádný třídní sraz jsme nikdy neorganizovali. Díky bohu, neb skladba naší třídy byla taková, že by stejně nikdo nepřišel. Včetně mě. :D
    My Make-up Store

    OdpovědětSmazat
  2. 5-10 minut na osobu? Nevím, jak u vás, ale nás bylo ve třídě 30..představuju si, že při takovém tempu u pátého člověka do sebe leju pátý panák, abych vydržel dalších pět a pak se s velkým halekáním na dobro ze srazu vytrácím =D

    PS: Xena za 1 s *

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětSmazat
  3. Nedivím se, že manuál neprošel. :-) Otázka kolik mám dětí a partnerský vztah byla na srazech vždycky to hlavní, co každého zajímalo (a proto jsem na srazy přestala chodit). Jenže, co je komu do toho? Po 10 letech už jsou spolužáci naprosto cizí lidi, tak proč bych jim právě tohle měla vykládat?
    Přijde mi, že lidé, kteří tuhle zdánlivě nevinnou otázku pokládají jaksi už nedomysleli, že taková otázka může být sakra osobní pro někoho, kdo děti mít nemůže, nebo se marně o dítě snaží, nedejbože mu dítě zemřelo... Budu tohle vykládat cizímu člověku? A je pak snad lepší varianta snášet odsuzující pohledy, pokud jsem v kategorii 30+ a děti nemám...?
    Prostě některé otázky by měly být tabu. Přitom to neznamená, že se tu kýženou informaci z rozhovoru nedovíte (Jak se máš? Jo, dobře, o víkendu jsme byli s manželem a dětma tam a tam...)

    OdpovědětSmazat
  4. Já školu nad slunce nesnášela a nešla bych tam ani po deseti letech, bleah, celkem scifi si představit, že dřepim se spolužákama ze základky U JEDNOHO stolu...

    Ze střední je to lepší, můžu sedět u jednoho stolu, ale to je asi tak všechno. Po hodině prchám (prchla bych dřív, ale přišlo mi to neslušný)...
    A tak se dozvídám kdo má kolik dětí, případně s kým... A hlavně co dítě umí říct, jak spí nebo nespí, přesné složení jeho potravy a HLAVNĚ konzistenci jeho stolice...

    Dost, už ne to nemám, pusťte mě vééén...!

    OdpovědětSmazat
  5. my sme mali zraz nedávno, ale zo strednej, po 5 rokoch od matury a bolo to super :) pol Európy sa zliezlo späť do hniezda, strávili sme spolu viac než 12 hodín a o tom, kde kto čo a ako sme sa vôbec nebavili, len sme si zopakovali pařbu ako voľakedy :) už sa teším na ďalšiu

    OdpovědětSmazat
  6. Sakra, při čtení toho manuálu se mi zatmělo před očima, sraz se základkou po 15 letech máme v červnu a já ještě nemám připravenou žádnou řeč :D Abych začala přemýšlet a sepisovat, musím přece zapůsobit, že jo? :D

    New in: March 2015

    OdpovědětSmazat
  7. Třídní srazy! Mohla bych napsat knihu! Jeden ale vešel do dějin a neopomene se nikdy připomenout. značně připitá jsem si sedla na schody místní hospody přímo na střep a samozřejmě jsem si rozřízla zadek. No a protože jsem nebyla jediná kdo měl upito, přišlo se na to až když mi krev tekla i po botě a moje kalhoty byly až po koleno nasáklé krví. Kamarádka tomu nasadila korunu když pak na celou ulici zařvala "Jé ty si to dostala!". A jinak na našich srazech už je tradicí, že spolužáci, kteří mají děti na srazy nechodí - jsou raději s rodinou než s někým kdo není schopen založit rodinu :-P

    OdpovědětSmazat
  8. Ale mně by se to líbilo! Hlavně to s tím představením. Moje vizuální paměť má stejné základy jako bezdomovecká osada. Když jsem se ocitl na místě srazu, tak jsem ve tmě viděl dva hloučky lidi a nevěděl, ke komu se přifařit. Ukázalo se, že to bylo někde trochu jinde a oba hloučky byly špatně. Ale nakonec jsem nějak dorazil a divil, kdo už do toho praštil a kdo je v tom.

    OdpovědětSmazat
  9. Já byla na srazu 5 let od maturity. Byla jsem jediná, co nebyla těhotná a nebo neměla už dvě děti. Takže kolem mě se štěbetalo o tom, jak ztratily mléko, kolovaly fotky ratolestí a já tam sedim, svobodná, bezdětná, jako na střední, kdy jsem jako jediná nerandila. Kdyby se pořádal další sraz, seděla bych tam, vdaná, ale bezdětná a kolovaly by tam fotky vnoučat. Takže sraz nikdy víc.

    OdpovědětSmazat
  10. Je vidět, že 10 let a rok je furt hroznej rozdíl, u nás je to stále o tom, kdo se nejvíc ožral, kde a hlavně z čeho. Bonusový body jsou za to, kdo přidá pár vět o tom, jak je jeho vejška naprosto hrozná. Prostě zlatej gympl. :D

    www.infinitetreasure.blogspot.cz

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tleskám: 4 nejlepší novinky přírodní kosmetiky roku 2019!

Rok 2019 byl mimořádně silný na poznání. Minimálně na poznání skvělých kosmetických bio značek.
Přesto jsem si řekla, že vyberu pouze 4 značky, které jsou na trhu nově a tento rok mě naprosto uchvátily. 

Už je určitě znáte. Mluví se o nich, píše se o nich a já je zmiňuji pravidelně: u 3 ze 4 jsem měla možnost poznat přímo výrobce a jejich filosofii, jako velké plus u všech čtyř značek vnímám i to, že k nám nepřiletěly přes půl planety, nýbrž maximálně od sousedních států a vždy jde o malé, poctivé výrobce, někdy i rodinnou firmu.

1.) dieNikolai

Země původu:Rakousko
Proč je miluju: 100% regionální a biodynamický produkt z Wachau
Pravdou je, že už jsem o dieNikolai psala loni touto dobou, jelikož jsou v Česku od podzimu 2018. Tento rok jsem však mohla poznat přímo výrobce a dvakrát zavítat tam, kde se to celé míchá - do biodynamických vinic ve Wachau, kde zrovna probíhala mimo jiné sklizeň šafránu. Zásady dieNikolai stojí na biodynamice, tedy pěstování bez chemických postřiků a s minimáln…

30 věcí, které jsem se naučila za 30 let

Jop. Je mi třicet. 
To je takový ten věk, kdy už by člověk měl mít aspoň rozum, když na moudrost si ještě musí počkat. Ale za 30 let jsem se naučila aspoň základních 30 věcí:


Že silonky mají být neviditelné.Že urputnost, lež a nenávist nikdy nevyhraje.Že mi rychlá chůze dělá sakra dobře, ale nesmí se tomu říkat sport. Že nechci žít/pracovat/přátelit se s těmi, které si před sebou musím neustále omlouvat. Že nedokážu žít bez kysaných mléčných výrobků, ať si kdokoli říká cokoli.Že co způsobím druhému, způsobí mi třetí. Že jsme všichni stejní, jen to máme každý nastavený jinak. Že je super udělat jednou za čas kompletní čistku - v lidech, v šatníku, v práci - a že je úleva chvilku nic nemít. Že prostě nejsem ranní ptáče a nemám s tím problém.Že je potřeba si to dělat hezký. Všude. Že hodní lidé se neopoustějí! Že ve všem můžeme klouzat po povrchu, nebo jít do hloubky. Ve všem. Že pavouci nejsou zlí, nejsou zlí, nejsou zlí!Že jsem pořád stejná, i když říkám, že ne. Že nemám chodit spát s …

Co bych letos doporučila Ježíškovi?

Na Vánoce vyvstávají dva problémy: člověk neví, co koupit těm druhým a zároveň neví, co si od nich má přát. Všechno máme, nebo si koupíme a spoustu věcí nechceme, aby za nás vybíral někdo jiný. (To podtrhávám, mami!)

Takže jestli máte podobné problémy, tak si pojďme přát něco z těch materiálních potěšení, které ovšem dávají smysl - jsou čistě přírodní nebo udržitelné a radost budou dělat někdy i po dlouhých desítkách let.
Niche parfém: Linda Landenberg: Lavender & wool  Jestli něčeho není dost, tak je to vůní. Parfémů. Ideálně niche parfémů, které používají kvalitní suroviny, z velké části přírodní, a které jsou tak neotřelé, že vás okolí identifikuje na míle daleko. Lavender & wool obsahuje francouzskou levanduli, lavandin, čokoládu, pačuli, mléčné tóny, kardamon, ale i pepř, šalvěj muškátovou, kmín či cedrové dřevo. Finální vůně je příjemně pudrová, lehce mýdlová, připomínající vůni vlněných svetrů a pytlíčků levandule v nich schovaných.  



Přírodní svíčka: L’ODAÏTÈS Přírodní …