Mluvit doma anglicky neznamená umět anglicky

Možná už neumím nepřímou řeč, ale rozkazy furt zvládám. Fotil Photograb.

Časy, kdy jsem se vyžívala ve frázových slovesech, anglických předložkách, nepřímé řeči o pěti souvětích a kondicionály jsem mrskala i v polospánku, jsou pryč.
Když jsem v Itálii žila mezi anglicky mluvící komunitou, byla jsem za machra. Britové v úžasu otevírali pusu, Amíci už nerozuměli.

Dobře, trochu přeháním. Jen chci ilustrovat fakt, že jsem bývala sakra dobrá.
Holanďan mi dával číst The Economist a když jsem to přelouskala, mohla jsem na něj za odměnu zkoušet nepřímou řeč plnou kondicionálů, frázových slov a záludných předložek po dobu jednoho celého večera v měsíci. Jinak jsem musela držet hubu.

A pak jsme se přestěhovali zpátky do Česka. Já znovuobjevila češtinu a angličtina pomalu začala chátrat. Nebylo kdy jí používat. Nebylo s kým ji procvičovat. Nebylo si s kým anglicky povídat. Že mluvíme doma s Holanďanem anglicky?

A taky umím dobře tvořit otázky. Foto: Daniel Špitálník

Podívejte, to, co my máme doma, tomu se říká manželství.
Man-žel-ství.
V manželství moc člověk s anglickou gramatikou nezamachruje. Co jako chcete v běžným životě použít za echt angličtinu, že jo.

"Umej nádobí." *
"Ukliď si to po sobě."
"Vyper mi to červený prádlo."
"Pojď už."
"Pořádně zamkni."

Pravda, s kondicionály už je to trošku snažší.

"Kdybys vydělával víc, mohli jsme bejt už dávno ve svým!"
"Spíš kdybys ty uměla vařit, tak bysme nemuseli utrácet za restaurace."

Jediné, v čem se angličtina jakž takž procvičí, to je tvorba otázek.

"V kolik přijdeš?"
"Cos dělal celej den?"
"Jak to, že nikam nejdeš?"
"Už budeš?"
"Miluješ mě?"



Jinými slovy: pokud se nevyžíváte přímo v sadu-masu, po večerech skutečně nepraktikujete brutálnosti a výjimky pokročilé anglické gramatiky. Což je k vzteku zvlášť tehdy, když za studium angličtiny zaplatíte za dva roky víc, než si za pět let vyděláte. Asi do toho SM půjdu. Nemůžu si dovolit zapomenout, jak se v angličtině tvoří rozkazy. Páč to už by byla jasná tichá domácnost...
Odpověděla jsem vám, jak moc umím anglicky?
Luc.


* Veškeré přímé řeči jsou smyšlené. Povětšinou. A zatím. Ono to jednou přijde...


7 komentářů:

  1. Ta fotka s nozem me dostala. Paradni clanek!

    OdpovědětVymazat
  2. Co fotka, to úplně jiný člověk..jakože výrazově..povahově..

    A ta angličtina..na filmy nekoukáte? Nebo seriály? Nebo knihy v angličtině..i tak se dá procvičovat.. =P

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  3. Já být vámi tak mluvím zásadně česky. Pak budeš mít plno nových super historek ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Jojo, svatá pravda ... taky mi přijde, že s Adrim doma mluvíme hooodně "jednoduše" :D Ale zase na druhou stranu, proč to říkat složitě, že jo? :) Chybí ti tam jedna zásadní kouzelná otázka: "Can you please ..." :D

    OdpovědětVymazat
  5. Holt si musíte více a složitěji povídat asi. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Angličtina je velmi zvláštní a tajuplný jazyk. Jednou mi někdo řekne, že umím dobře a o chvíli později musím od dalšího člověka sklidit pohled směsice lítostí a zoufalství, že fakt ne. Ale dokud jsou ruce a nohy na svých místech, dá se dorozumět i tak...

    OdpovědětVymazat
  7. Tak tento clanek me opravdu moc pobavil :-) my do a kolikrat resime, jak uz nam anglictina pomalu zacina stagnovat. Jsem rada, ze to neni jen u nas :-) i kdyz tedy me se dvema detmi na matarske stagbuje uz i ta cestina a pomalu se blizim svou reci ke cvakani s pomlaskavani krovackeh kmene

    OdpovědětVymazat