31. srpna 2015

Když je člověk blbě poctivej



Moje máti a moje ségra jsou si dost povahově podobné. Naneštěstí pro mě a pro taťku.
Ale s tím už člověk nenadělá nic. Jednou se to geneticky posralo a vypadá to, že ona povahová chyba se bude možná dědit dál. Já zaplaťpanbu z tohoto DNA cyklu byla vyjmuta a povedla jsem se pěkně. Údajně po babičce z Mladějc, co byla pořádná bordelářka a po dědovi, jenž měl básnické střevo a psal naší vesnici krutopřísnou kroniku.

Ale dneska si povíme o těch dvou. O mamce a sestře.
Obě jsou dost stejné, takové blbě poctivé. Musela jsem tuto neblahou skutečnost ségře sdělit. Bylo to s ní jednu dobu tak špatné, že za podpory naší máti dobrovolně chodila na vejšce na nepovinné předměty, které ještě začínaly v milou ranní dobu 7:00. 


Jo, až takhle daleko to nechala zajít.
Promluvila jsem jí do duše a ona mi slíbila, že už to nikdy neudělá. Že bude chodit jen na předměty povinné, které nejde nějak obejít, ale zároveň že dodrží veškeré povolené absence. Chápejte, mít za ségru šprta, to by byla teprve ostuda!

Ségra si tak najednou začala vyspávat skoro až do nějakých nehorázných osmi ráno, do školy chodila jen na to podstatné - oběd a angličtina - a zbytek se biflovala ve svém volném čase. Tedy v práci. Mamka však odpočítávala dny prvním mrtvičkám, jelikož taková nepoctivost na ní byla až příliš.

Jakmile se blížilo zkouškové, byla mamka jak na trní.
"Morfologie? Učila ses? Umíš to všechno?"
"Co když to nedáš na poprvý? Budeš se jenom nervovat!"
"Tys to nedala? Takže už jenom dva pokusy? Co když to nedáš? Co potom? Roky vejšky v čudu? Co budeš dělat?"



Zatímco moje ségra zvládala školu celkem s přehledem, jelikož je konec konců chytrá po mně, mamka to nedávala vůbec. V tomhle tenkrát pomohly České dráhy, za což se jim sluší poděkovat. Pravidelný rychlík ze Strakonic do Budějc, kde ségra studuje, měl pravidelné asi hodinové zpoždění, které si tenkrát ségra kvůli zkoušce nemohla dovolit.

Došla zpátky domů pro auto, že teda do školy bude muset sama dojet.
Panika z toho, že pojede sama do Budějc autem, do toho obrovskýho megaměsta, kde je to samá křižovatka, byla silnější než její poctivost: "Víš co? Vůbec se tou zkouškou nenech stresovat, jo? Vo nic nejde. Tak to dáš příště, no. Hlavně buď na sebe opatrná. Vůbec na tu školu při jízdě nemysli. Hlavně, abys dojela živá. A napiš, až dojedeš!"

A to byl panečku najednou klid.
Co dokáže jeden zpožděnej rychlík...
Nějaké vaše zážitky ze studia?
Luc.

24. srpna 2015

Online svět: Komunikace mezi mužem a ženou


Je blbost, že doba mobilů a sociálních sítích nám tu komunikaci usnadnila. Úplně naopak je to. Neusnadnilo se nic a kromě toho, že furt kontrolujeme displaye  a jsme nasraní, že ten druhej neodpovídá, se ještě ukázalo, že komunikace s chlapama je jak u blbejch. A s ženskejma taky.


Jak komunikuje ženská


Ona: Ahoj zlato, prosím tě, máš už něco domluvenýho na víkend? Mají přijet naši, teď mi máti volala. Ale prý se nezdrží dlouho, chtějí nám jenom přivézt králíka. Budeš teda mít čas? Jako já vím, je to narychlo, ale znáš naše. Odmítnout je nemůžu a potřebuju, abys tu byl taky. A můžu taťkovi slíbit, že se mu podíváš n ten počítač? Díky!
On: V pohodě.

Ženský zákon: Zaplaťpánbu, že už není potřeba se vejít jenom do 160 znaků.

Jak komunikuje chlap

On: Zejtra přijede máti.
Ona: Takhle narychlo? Dokdy tu zůstane? Co mám uvařit? Co jsem dělala minule, nevíš? Já že musím nakoupit, ale nevím kdy, jsem až do večera v práci. Ty pro ní pojedeš?
On: Jenom jí vyzvednu na nádraží.


Mužský zákon: Ona má možná miliony otázek, ty jí ale odpověz na tu poslední. Ta jediná utkví v paměti.

Jak komunikuje Holanďan



 

Jak říkám. Jak u blbejch. Ať už jde o kohokoli.
Je tu někdo, co má doma zářnou výjimku?
Luc.

17. srpna 2015

Móda podle rodičů

Řekl tady někdo stará mladá?

S našima byly problémy už od narození. Tedy od mého narození.
Jako dítě jsem chudák musela zvládat jak mamku, tak taťku. 
On totiž blbej aby se v nich vyznal. 
Co schvalovala mamka, z toho byl taťka minimálně na mrtvičku.
A co schvaloval taťka, za to mě zprdla mamka. 

A povím vám, vypěstovat ze sebe člověka, kterej dokáže vybalancovat oblíbenost jak mamky, tak taťky, nebylo nic jednoduchýho. Zvlášť, když nesouhlasíte ani s jedním. Dám vám velice čerstvý příklad z tohoto léta.

Jako správně vychovaná dcera jezdím k našim na návštěvu tak jednou měsíčně. Poptat se, jak jim slouží zdraví, nechat si u taťky spravit boty a u mamky zúžit sukni a nafasovat domácí vajíčka, rajčata, broskve, v zimě aspoň kompoty. 

Naši jsou samozřejmě za mou návštěvu více než šťastni, jelikož mají pocit, že se jim navrátila ztracená dcera, která - kvůli tomu, že nezůstala s nima na vesnici - se tam někde v Praze chytla špatný party a jak taky skončila. Hubená jak lunt, vařit neumí, pořádně nepracuje, beztak je na drogách. 

Přijela jsem nedávno v sukni nad kolena.
Taťku to pobouřilo: "V takhle krátkej sukni jezdíš po Praze? Vždyť ti z toho kouká půlka zadku!"
Mamku to pobouřilo ještě o něco víc: "Ježiš, to je dýlka. Ve svým věku bys měla nosit mini sukně. V tomhle vypadáš jak stará mladá."

Tady mi došlo, že tentokrát jsem to vybalancovat nedokázala a že má oblíbenost u obou dvou poněkud klesla. Minimálně ke kolenům. Dost jsem se tomu divila. Po všech těch letech a po dětství plném protichůdných mouder od obou dvou jsem se naučila na výbornou, jak být rozdvojená osobnost. 

Nakonec jsem odjela jen s upomínkou pro příště a dokonce i rajčata jsem vyfasovala. Takže se zase ukázalo, že to jsou naši, se kterejma jsou problémy už od narození.
Někdo má snad podobnou famílii? 
Luc.




10. srpna 2015

Volání a SMS zdarma v rodině? Za trest!

Mám volání a SMSky zdarma, je jasné, že jdu hned psát mamince!

Volání zdarma v rodině a ještě s možností psát SMSky neomezeně, to je teprve peklo!
V reklamách na to lákají pořád, jakoby to snad byla výhra. Jakoby rodina, která si tuhle službu nenechá aktivovat, nebyla dost rodinou. Jakoby se snad ani neměla ráda. Protože je přeci normální mít své blízké nablízku. Nebo aspoň minimálně na drátě.

A tak určitě - maminku nebo manželku chce mít na drátě immer vere každý.
Obzvláště v dnešní době, kdy není co dělat a lidi se jen tak poflakujou.
Moje ségra tuhle službu vysloveně miluje. O tom svědčí i tato konverzace:


Mamka: Už jseš doma?
Ségra: Jo.
Mamka: Máš v troubě jídlo.
Po 5 minutách...
Mamka: Najedla ses? Ohřála sis to?
Ségra: Jo.
Mamka: Zalilas mi kytky?
Po 10 minutách...
Mamka: A přijel už taťka?
Mamka: Až přijede, tak napiš.
Ségra: Jo, jo a ne.
Mamka: Co ne? Najedla ses? Přijel taťka? Zalilas mi kytky?
Ségra: Jo, jo a ne.
Mamka: Tak je ještě rychle zalej. A umej nádobí.
Po půl hodině...
Mamka: Co Pinďa? Bylas s ním na procházce?
Ségra: Jj
Mamka: Srandil?
Mamka: Dej mu ty nový granule, ty starý žrát nechce.
Po 20 minutách...
Mamka: Snědl to?
Ségra: Jn
Po hodince...
Mamka: Co děláte?
Mamka: Psala Lucka, že přijede dneska v pět. Vyzvedneš jí?
Ségra: Jj

(V 17:00)
Mamka: Tak už přijela Lucka?
Mamka: Řekní jí, ať mě neignoruje, že jsem jí psala. Dojela už?
Ségra: Jo, už je tady.
Mamka: Tak ať mi napíše, jaká byla cesta a dokdy tu bude. Ignorujete mě obě, můry!
Ségra: Kde mám to nový červený tričko?
 Po 10 minutách...
Ségra: Neignoruj mě!
Ségra: V prádle není a já ho potřebuju!
Ségra: Nevíš?
Ségra: Pinďa srandil a hezky papal.
Mamka: A zalilas ty kytky?
Ségra: Jo. A umyla nádobí.
Ségra: Kde je to tričko?
Ségra: Halo? Já už musím jít!
Mamka: To nový červený? To jsem si dneska půjčila!


Někdo to má ve své milující rodince jinak?
Luc.