Raději nerozmazávat

Vypadá to jako čokoláda, a není to čokoláda.

Pamatuju si, že jsem recepční omluvně říkala, že v tom pokoji se nedělo to, na co to vypadá. Jelikož byl ale hotel rezervován na Holanďana, nemusela jsem se bát, že bych Česku dělala ostudu. To bych nesla těžce.

Znáte kombo máslo? Já ho taky neznala. Čistá surovina, údajně podobná máslu bambuckému, byla sice skoro černá a mazlavá, ale měla pomáhat na bolavé klouby a namožené svaly. V Bulharsku vyšlo na pár kaček a já pod vidinou nového exotického másla si koupila pořádnou pixlu.

Večer jsem hodlala vklouznout do vany a dopřát svému zuboženému tělu olejovou kúru. S kombo máslem. Začátek mé seance ve vaně začínal slibně. Vydatné máslo vypadalo na maximální potěšení z koupele. Ponořila jsem se a na chvíli vytuhla.

Při probuzení mě čekal pohled na cosi, co výrazně připomínalo ekologickou katastrofu. Celá pokrytá hnědou zapáchající hmotou, která mi na těle tvořila "ropné skvrny", jsem tupě sáhla po bílém hotelovém ručníku.
Základní amatérismus.

I vypustila jsem vodu a chtěla se ze sebe tu hrůzu ospršit.
Bohužel se nedařilo, ač jsem měla pocit, že jsem si divokým drbáním odírala všechny vrstvy kůže. Osušit jsem se bílým ručníkem nemohla, a tak jsem křikla na Holanďana, aby mi šel pomoci umýt záda. A zadek.

Do koupelny vpadl Holanďan s širokým úsměvem, jelikož to vypadalo na příslib velké večerní romantiky, místo toho viděl mě pokrytou hnědými nánosy ve vaně, která už odmítala vcucávat víc té podivné hmoty. Obrat jeho natěšených myšlenek byl znatelný na výrazu ve tváři.

"Ježiš, honey, proč si nic neřekla? Mám tu na průjmy nějaký léky," koktal ze sebe zmateně. Moc se mu nechtělo dovnitř, pak si ale řekl, že v dobrém i ve zlém a hodlal pomoci. Říkala jsem, že já jsem v pohodě, ale to blbý máslo nejde dolů. Rozhodně tedy ne po dobrým.

Padla i ta poslední vrstva kůže.

Problém byl však jiný - vana! Neoplývala úplně zářivou čistotou. Neoplývala ničím, co by připomínalo bílou vanu. Po ruce na hotelu navíc nebyl ani hadr, ani odmašťovadlo. Jak to mám sakra vydrhnout?

Do půlnoci zbývala půlhodinka a jediné, co bylo po ruce byla rolička toaleťáku.
Nerozmazávala bych, jak jsem vanu čistila. Nejsem na to úplně hrdá. K výsledku se dá říct asi jen to, že ekologická katastrofa se taky nezpacifikuje přes noc a že jsem byla ráda, že to byla naše poslední noc v daném hotelu.

Omlouvám se pokojským. Doufám, že to pustilo. Nebo že to jednou pustí. Časem. Že nebude třeba ten pokoj zapečetit.

Nějaké vaše zážitky?
Luc.

Za boj proti rakovině prsu: Módní přehlídka Ruce na prsa

Rakovina prsu.
Mluví se o ní hodně, měsíc říjen je spojován s bojem proti této nemoci, většinou se ale zapomíná na jeden fakt: rakovina prsu se čím dál častěji diagnostikuje už i mladým dívkám 20+, které její prevenci podceňují.

Já taky. Moc ráda jsem se tak zúčastnila Módního čaje o páté, módní přehlídky, která šířila osvětu o prevenci a samovyšetření prsu. Hlavní hvězdou byla modelka Andrea Verešová a Iva Kubelková, která pro změnu akci moderovala.

Součástí celého večera, a zato jsem fakt ráda, byla i názorná ukázka samovyšetření. Dokonale to vyděsilo nás všechny. Přitom k prevenci stačí málo - pravidelně každý měsíc, ve stejný den cyklu prosahat prsa a lymfatické uzliny a v případě jakéhokoli podezřelého nálezu utíkat ke gynekologovi.

Přehlídky byly vlastně dvě.
Začínalo se unikátními šperky ZORYA, které zdobily po celý večer jak Ivu Kubelkovou tak Andreu Verešovou, druhá přehlídka pak byla v režii každé z nás.

Prezentace outfitu podle našeho výběru byla doplněná o růžové botasky Novesta, které byly symbolem boje za rakovinu a celého večera. Samozřejmě společně s růžovými stužkami. Já vynesla model od návrhářky Terezy Havránkové, která šije pod značkou SHIU. Terka má ráda extravagantní střihy a výrazné křivky, takže splývavé šaty doplnil osvětlený límec.

Extravagantní podsvícený límec má na svědomí Tereza Havránková.

ZORYA šperky

Růžové botasky NOVESTA jako růžový symbol celé akce.

Zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by byl krásnější než Kristine.

Jana Schwarz alias Jane Bond vynesla své boží šaty.

Herečku Nikol Kouklovou určitě znáte. Je skvělá, má výborný blog i hřívu.

Výjimečně za přísnou. Jana Janata za blog Love Fashion.

Kočky z Made in PRG

Running Blondies vystihly outfit na jedničku.

A konečně...Veronika D.

Já děkuji organizátorům Ruce na prsa za vynikající večer a neuvěřitelnou ochotu kdykoli kamkoli přijet nebo vysvětlit celou problematiku věci. Můžete se jich ptát, jsou kdykoli k dispozici a připraveni pomoci.

Díky,
Luc.

Za fotky děkuju organizátorům a PhotoGrab.

Vyznání lásky před barákem

Zvoním před barákem a říkám Holanďanovi, ať mě pustí domů, že jsem si tam zapomněla klíče. Ano, jsem připravena na to si od něj vyslechnout, že už jsem horší jak on a taky vím, že budu muset dobrej půl den chodit a se slovy "co bych bez tebe dělala" mu bejt vůbec vděčná, že mě pustil dovnitř.

"Kdo nemá klíč, musí zůstat ven," povídá mi chytře do mikrofonu a uchechtne si. Tady to jeho zlomyslný uchechtávání nemám ráda. Znamená to, že má hravou náladu a dostatek času si mě náležitě vychutnat.

"No tak, pusť mě domů. Něco jsem ti koupila," zkouším ho utáhnout na velký překvapení, i když pro něj mám jenom blbej puding z Alberta.

"Heslo?"

"Jaký heslo?"

"Tak mi řekni, jak moc mě miluješ."

"To víš, že tě miluju."

"Jak moc?"

"Úplně ze všech nejvíc."

"Pokračuj."

Prej pokračuj.

"Miluju tě úplně ze všech nejvíc, víc už prostě nejde milovat nikoho na světě," povídám venku do mikrofonu.

Upřímně. Stačí, aby nás poslouchali sousedi a budou si myslet, že jsem praštěná nebo že si to u něj potřebuju z nějakého důvodu vyžehlit.

"Řekni mi, proč jsem ten nejlepší chlap," chechtá se Holanďan. Člověk by až řekl, že ho doma málo chválím, že si to teď najednou chce všechno poslechnout, ale já mu to říkám pořád a mezi námi - i kdybych mu šla nahoru oznámit, že je konec, že se od něj stěhuju a hodlám ho oškubat při rozvodu, tak to mu teď říkat nebudu.

"Protože jseš velice milující, vtipnej, je úžasný s tebou žít, protože si pořád plný energie, staráš se o mě, nenutíš mě vařit..."

To je pravda. Za to si ho fakt cením. 

"Neslyším."
Slyší moc dobře, jenom zaregistroval, že je ulice plná lidí, co se vracejí domů z práce a chce, abych mu tam to milostný vyznání přeřvávala před všema.

"Protože jseš vélice milující, je úžasný s tebou žít, jseš pořád plný energie a výborně se o mě staráš, ale tohle už vážně není vtipný."

Vtipný to není, ale on se zřejmě baví výborně. Jen už netuší, na co se zeptat.

"Jaký mám oči?"
Ty vole. 

"Zeleno-šedý?"
"Co Ti na mě přijde nejvíc sexy?"
"Takovejch věcí! Ale když mi otevřeš, tak ti řeknu, co mě na tobě nejvíc rozpaluje."
Tak určitě. Až mě pustí nahoru, tak ho ledatak zrasím.
"PIN k mojí kreditce?"
"No ten neznám!"
"Tak to pojď nahoru."

A ozve se bzučák.

Myslím, že už si nikdy nedovolím zapomenout klíče.
Luc.

Moje srdcovky

Obdivuju hodně lidí pro hodně věcí. Třeba ty, co nechtějí dělat kompromisy mezi tím, čemu věří a co dělají. To, s čím přijdou na trh většinou dělají líp než skvěle a snaží se něco změnit.

Jo. Pár lidí to dělá jinak. Proto jejich projekty budu vždycky podporovat.
Moje srdce bude vždycky bít pro:

Veg Teg

Moje kamarádka Janička si dlouho chtěla otevřít vlastní veganskou cukrárnu. Trvalo to dlouho než se všechno začalo realizovat, ale nakonec si s kamarádkou rozdělily funkce a mají svojí pohodovou kavárnu/cukrárnu s výborným kafem a veganskými dorty VEG TEG. Ty dvě nedávno oslavily 1. rok svého vysněného podnikání. 

Bodejť by ne. Nikdy jsem sice nepochopila, jak může být veganský dort, kde se jako náhrada za šlehačku používá tofu, k nerozeznání od dortu běžného, ale Janička to holt umí. A vím, co říkám. Na různých oslavách jsem toho od ní snědla fakt dost.

biOrganica

Asi teprve až někde v moment, kdy jim značka, kterou si do té doby kupovaly v Anglii, vyčistila jak pleť, tak děti s atopickým ekzémem, se tyhle 3 kamarádky rozhodly ji přinést do ČR. Značka se jmenuje Inlight a tyhle tři kamarádky - dvě manažerky na vysokých postech a advokátka - Lucie, Petra a Andrea.

Minimální znalost PR, sociálních sítích a propagace je stála sice plno pokus-omyl situací, v mých očích ale vždycky byly superženy. Malé děti, manželé, kariéra a po nocích ještě BIO kosmetika Inlight.

Jestli jsem v životě chtěla mít určité lidi, tak jsou to tyhle ženský. Nepředpokládám, že by spaly víc jak hodinku denně a tuším, že jim baterky dobíjí právě to, čemu tolik věří. Jejich touha naučit lidi, aby se zajímali o složení výrobků je navíc přitahuje jako magnet k dalším opravdu hodně zajímavým lidem. I díky tomu k Inlight postupně přibyla dekorativka Zuii, Butterbeans a Naturalis.

Děkuju, že mě tou energií strhly taky.

Go Green

Jestli hledáte youtuberku a blogerku, která vám poví něco pořádného o BIO kosmetice, pak vám mileráda doporučím svou kamarádku Sáru. To je mozkovna! Když nevím, ptám se Sáry. A proč? Protože jí znám a vím, že má tak skvělou pleť, že se nepotřebuje ani líčit. Že má hřívu, se kterou stačí pohodit a všichni chlapi jsou na kolenou. A že má tuhej kořínek. Je to ta nejlepší a nejkrásnější reklama, jakou si přírodní kosmetika mohla kdy přát.

Jenom teda Sáro, poslední příspěvek z 18. září, že ti není hanba. Takhle dlouho nás nechat čekat!

Dr. Popov 

 

Malou rodinnou firmu Dr. Popov zná asi každý - bylinné masti, čaje, tinktury, psyllium, tea tree a plno dalšího sortimentu se běžně prodává v lékárnách i obchodech. Za hubičku. Jejich recepty jak z dob našich babiček mě snad ještě nikdy v ničem nezklamaly. A jejich neuvěřitelně přátelský a nápomocný přístup taky ne. 

Doufám, že tahle firma nás bude kurýrovat ještě za pár generací...

Cosm´etika a Ladybio

Míšu Kochanovou už asi znáte. Pod svá křídla si kdysi vzala dekorativku Cosm´etika, kterou dodnes na zakázku vyrábí v Itálii a která se nyní může chlubit novou kolekcí konzervovanou stříbrem. Ale Veroniku Lonskou už možná znát nemusíte. Přitom stojí za obchůdkem Ladybio, kde najdete opravdu jen špičku z přírodní a BIO kosmetiky.

A řeknu vám příběh - kdysi se mě Míša Kochanová ptala, zda nevím o někom, kdo by jí mohl dělat obchodního zástupce. Dala jsem tehdy její inzerát na Facebook svého blogu a ozvala se Veronika. Pak se ty dvě nějak někde potkaly, to už nevím, ale plácly si a šťastně spolupracují dodnes.

Takže jo, tohle se mi tenkrát povedlo. Borec, Lucie, borec.

4nohy

No dobře, tohle je srdcovka hlavně našeho Deníka (Deník, takzvaný Pinďa). Z e-shopu 4nohy mi napsali, že si všimli jakéhosi čtyřnoháka na mém Instagramu a zda mu mohou poslat něco dobrého na zub. Za e-shopem stojí Jana a Jirka a připravují pro čtyřnohé mazlíčky jídlo z prvotřídních surovin, masa, olejů a bylinek. Ideální pro starší nebo hodně aktivní psy. 

Jelikož Pinďa patří k těm postarším (ač vypadá výborně, samozřejmě!) a ještě k těm, co mají móresy vůbec něco sníst, poprosila jsem je jen o minerály do žrádla. To by mohl dát bez keců. Nakonec Pinďovi dorazil balíček plný dobrot - vepřového, hovězího, minerálů a dokonce lososového oleje.

To, jak to náš rozmazlenec začal hltat, jsme dokonce natočili. Jestli teda můžu apelovat za něco, co má fakt smysl a ještě chuť, pak jsou to věci z 4nohy. Přidávám je tak do svých srdcovek, jelikož je mi Pinďa vším. Ale to už víte. Je to ten nejlepší čoklík na světě. I s těma móresama.

Janě a Jirkovi tak patří moje velké dík.

Lohas Blogger

Abych to ukončila tím, co na lidech obdivuji, tedy schopnost nežít v pohodlnosti a něco změnit, pak nemůžu nezmínit blogerskou soutěž Lohas Blogger. Soutěž za udržitelný a ohleduplný životní styl má letos už 2. ročník a výzvy se může zúčastnit opravdu kdokoli z blogerů. Součástí je celonárodní kampaň Hate Free.

Stačí nápad. Téma. Cokoli, co vás šokuje nebo čím dokážete lidi přimět přemýšlet. Výherci navíc získají opravdu obří množství skvělých cen, které jejich kuchyně a koupelny zásobí vším přírodním na dobrých pár let.

Jaké jsou Vaše srdcovky? Co milujete vy?
Luc.

Do cizích lednic se neleze!

Byla jsem zvyklá z intru vstávat v 5:30.
A okamžitě běžet na snídani, kterou jsem musela mít vydatnou a nejpozději do půl hodiny od probuzení. Jinak hrozilo riziko selhání organismu.

Stejný byl i ten první víkend, kdy jsem přespávala u Holanďana - v půl šestý už jsem byla vzhůru a co bude k snídani a co budeme dělat? Trochu jsem nejdřív nechápala, proč on ještě spí. Tak ono už svítá a pán si bude ještě spát?

Potřebovala jsem nutně snídani. Před šestou jsem se začala třást hlady a cítila se natolik vyšťavená, jakobych místo spánku celou noc běhala na běžícím páse. Každou půlhodinu se přitom mé stavy zhoršovaly:

7:00
Klepu se v kuchyni hlady.
Stydím se si něco sama vzít.
Doma mě učili, že po cizích bytech se nešmejdí! Nedejbože, aby se otevíraly lednice.
Sakra, mami. Taky si mi do života nemohla dát lepší poučku?

7:30
Z posledních sil se plazím do ložnice a snažím se ho nenápadně vzbudit.
Tu hledám něco v kufru.
Tu mu nenápadně stahuju peřinu.
Tu zase vytahuju žaluzie.
Nenápadně pokašlávám.
Kejchám.
Smrkám.
Kňournul, že jsem otravná jak moucha a spal dál.

8:00
Má neúspěšná budící mise končí zase v kuchyni, kde mě trýzní myšlenky typu "do cizí lednice se neleze", "do cizích poliček se neleze" a "po cizím bytě se nešmejdí."

8:05
Jebat! Jsem tu už druhou noc. Druhou! Nejsem cizí. Ať chce či nechce, teoreticky už jsem jeho. A jestli mě ten chlap chce někdy zase vidět, musí si mě zasloužit. Se svou typickou skromností tak otevírám ledničku, krájím chleba, dělám si čaj. Žeru nezřízeně.

11:30
Někdo se probouzí.

12:00 
Pán se uráčil vstát. Už jsem se i naobědvala.

5 YEARS LATER...

8:30
Holanďan vstává.
Leží v posteli a čte něco na počítači.

10:00
Začíná do počítače třískat.
Začíná šmejdit po bytě.
Nenápadně kašle.
Nenápadně mi bere peřinu.
Nenápadně vytahuje žaluzie.

11:00
Je unuděnej, což se mnou ani nehne. Jde se najíst sám.

12:30
Probouzím se. 
Prý chtěl čekat se snídaní, ale potřeboval rychle cukr, jinak by mu hrozilo selhání organismu.
Tak už se i naobědval. A jestli mi jako nevadí prospat půlku soboty.

Vědci bylo dokázáno, že dlouhodobé vztahy svědčí mužům a škodí ženám. Tady to máme.
Jak jste na tom vy? A co vám říkali doma, jak se máte chovat u cizích?
Luc.

Jaký byl život podle Lucie v ZÁŘÍ 2015

V září se všechno zase rozjelo.
A úplně jiným směrem, než jak to bylo před prázdninami.
Byl to dobrý měsíc. Jen já jsem zase o rok starší.

1.) Bulharsko

Dovolená se povedla. Přivezla jsem si dva páry bot, několikatery letní šaty, klobouk a tři kila navíc. Prochodila jsem Sofii, lehce Burgas, Sunny Beach, Nessebar a Elenite. Za ten komfort chození bych ráda poděkovala značce Scholl, která mi na cestu darovala Pocket Balleriny.

Baleríny do kabelky, co se složí a váží zhruba stejně jako balíček sušenek přijdou vhod vždycky, když člověk potřebuje vyzout podpatky. Ač balerínkám neholduju, v Bulharsku jsem je z nohou nesundala. Na běhání po městě prostě není lepší varianty.

2.) Festival mladé módy ArColor

Sociální sítě toho byly plné, vznikla spousta fotek a holkám z Love Fashion děkuju za povedené video z celé akce. O co šlo? O módní přehlídku v ulicích Prahy s nejdelším molem světa - zhruba 3 km se šlo v botách Superstar od Adidas a v kolekci Můj kraj od módní návrhářky a vítězky minulého ročníku ArColor Terezky Havránkové.

Díky Adidas je teď každý Superstar!

Její modely jsou natolik originální, že byly vidět z dálky. Letošní ročník byl navíc první, kdy modely vynesly blogerky, nikoli modelky. Příprava trvala celý den - kromě extravagantního líčení a účesu bylo potřeba fittingu a nacvičení trasy. Ten den jsem si opravdu hodně užila a díky organizátorům za to, že to všechno tak krásně klaplo.

3.) Odešla jsem z Biooo

Bylo to moc fajn období. Parta lidí k nezaplacení. Teď už se tam ale mihnu jenom jako zákazník. Přesto platí, že sortiment znám (zatím pořád) celkem dobře, a tak dejte echo, kdyby vás cokoli zajímalo.

4.) Součástí BiOrganica týmu

Velkou radost jsem měla, když přišla nabídka stát se součástí týmu holek z BiOrganicy. Nevím, co všechno mě čeká, a tak se zatím po večerech šprtám ingredience a bylinky jednotlivých krémů, ale těším se, co všechno společně vymyslíme. Konec konců, moje srdce bije pro Inlight už dávno a dostala mě i dekorativka Zuii. Takže děkuju za příležitost!

5.) V pořadu Život je fajn

 

V pořadu Život je fajn na TV Mňam jsme si povídaly s Tinou Pletánkovou na téma Moje pýcha. Záznam jsem sice nestihla, ale konverzace probíhala v podobném duchu:

Moderátorka: "Prozraďte, kolik tak máte čtenářů?"
Já: "Nevím. Pár, pár tisíc, asi...?"
Moderátorka: "Vy jste na tom blogu tak vtipná."
Já: "Děkuju."
Moderátorka: "Máte nějaký nesplněný blogerský sen?"
Já: "Ani ne."
Moderátorka: "Budete letos bojovat o titul Blogerka roku?"
Já: "Tak uvidíme."
Moderátorka: "Vy na blogu působíte tak otrle, pro ostřejší slovíčko nejdete daleko. Ale ve skutečnosti působíte spíš tiše."
Já: "Jo?"
Moderátorka: "Vy asi radši píšete, než si povídáte, že?"
Já: "Ale já si i ráda povídám."
Moderátorka: "Váš manžel je taky takový kliďas?"
Já: "Jo, on je taky flegmouš."
Moderátorka: "Hádáte se někdy třeba?"
Já: "Ani ne."

Předvedla jsem se výborně. Bude to mít kolosální úspěch. Buď mě tam teď budou zvát pořád, anebo mi dají rovnou vlastní talk show.

6.) Měla jsem narozeniny

Takové to, že se pořád cítíte na nějakých osmnáct, a pak se jednoho vzbudíte a lidi vás oslovují "mladá paní". Jakožto mladá paní, co neuměla pařit a pít ani v pubertě, jsem se jala slavit ve vší počestnosti a bez následného bolehlavu. Večer jsem strávila na módní přehlídce s BiOrganicou, což mi ke štěstí plně stačilo. Dárek, který mi holky připravily, už byl jen dokonalým zakončením dne. A děkuju za něj převelice.

Jaké bylo vaše září?
Luc.