Raději nerozmazávat

Vypadá to jako čokoláda, a není to čokoláda.

Pamatuju si, že jsem recepční omluvně říkala, že v tom pokoji se nedělo to, na co to vypadá. Jelikož byl ale hotel rezervován na Holanďana, nemusela jsem se bát, že bych Česku dělala ostudu. To bych nesla těžce.

Znáte kombo máslo? Já ho taky neznala. Čistá surovina, údajně podobná máslu bambuckému, byla sice skoro černá a mazlavá, ale měla pomáhat na bolavé klouby a namožené svaly. V Bulharsku vyšlo na pár kaček a já pod vidinou nového exotického másla si koupila pořádnou pixlu.

Večer jsem hodlala vklouznout do vany a dopřát svému zuboženému tělu olejovou kúru. S kombo máslem. Začátek mé seance ve vaně začínal slibně. Vydatné máslo vypadalo na maximální potěšení z koupele. Ponořila jsem se a na chvíli vytuhla.

Při probuzení mě čekal pohled na cosi, co výrazně připomínalo ekologickou katastrofu. Celá pokrytá hnědou zapáchající hmotou, která mi na těle tvořila "ropné skvrny", jsem tupě sáhla po bílém hotelovém ručníku.
Základní amatérismus.

I vypustila jsem vodu a chtěla se ze sebe tu hrůzu ospršit.
Bohužel se nedařilo, ač jsem měla pocit, že jsem si divokým drbáním odírala všechny vrstvy kůže. Osušit jsem se bílým ručníkem nemohla, a tak jsem křikla na Holanďana, aby mi šel pomoci umýt záda. A zadek.

Do koupelny vpadl Holanďan s širokým úsměvem, jelikož to vypadalo na příslib velké večerní romantiky, místo toho viděl mě pokrytou hnědými nánosy ve vaně, která už odmítala vcucávat víc té podivné hmoty. Obrat jeho natěšených myšlenek byl znatelný na výrazu ve tváři.

"Ježiš, honey, proč si nic neřekla? Mám tu na průjmy nějaký léky," koktal ze sebe zmateně. Moc se mu nechtělo dovnitř, pak si ale řekl, že v dobrém i ve zlém a hodlal pomoci. Říkala jsem, že já jsem v pohodě, ale to blbý máslo nejde dolů. Rozhodně tedy ne po dobrým.

Padla i ta poslední vrstva kůže.

Problém byl však jiný - vana! Neoplývala úplně zářivou čistotou. Neoplývala ničím, co by připomínalo bílou vanu. Po ruce na hotelu navíc nebyl ani hadr, ani odmašťovadlo. Jak to mám sakra vydrhnout?

Do půlnoci zbývala půlhodinka a jediné, co bylo po ruce byla rolička toaleťáku.
Nerozmazávala bych, jak jsem vanu čistila. Nejsem na to úplně hrdá. K výsledku se dá říct asi jen to, že ekologická katastrofa se taky nezpacifikuje přes noc a že jsem byla ráda, že to byla naše poslední noc v daném hotelu.

Omlouvám se pokojským. Doufám, že to pustilo. Nebo že to jednou pustí. Časem. Že nebude třeba ten pokoj zapečetit.

Nějaké vaše zážitky?
Luc.