Krasavice Interkontinentální: Představení, ve kterém se poznáte

S Marthou Issovou jsme se potkaly pracovně, když jsem jí nesla k vyzkoušení věci z Biorganicy.
Věděla jsem, že miluje BIO kosmetiku, ale netušila jsem, že jí Inlight pomůže natolik, že se o měsíc později domluvíme na spolupráci a že nás s Biorganicou pozve do La Fabriky na představení Krasavice Interkontinentální, kde hraje se svou kamarádkou Annou Polívkovou.

Představení vypovídající o ženském přátelství si herečky vymyslely samy a údajně ho chtěly den před premiérou zrušit. Bály se, že o něco podobného nemůže být zájem. To bylo před několika lety. A od prvního dne mají vyprodáno. Aby ne. Celý sál se královsky bavil!

Prvních deset minut jenom sledujete v rychlém sledu scény plné hysterie, pláče, smíchu a šílených grimas, kterých jsou tyhle dvě schopné. Nejdřív vlastně vůbec netušíte o co jde, ale v proměnlivosti nálad se trošku poznáváte. A kdyby jenom vy - v tomto bodě se nejvíce chlámou pánové, což vám zase tak vtipný nepřijde. Vůbec.

Během představení už role chápete a jen žasnete nad komediálností a hbitostí Marthy a ironickými poznámky Anny. V první půlce vás mrazí z toho, jak jsou všechna ženská kamarádství stejná a v druhé půlce si už jen přejete, ať to nikdy nekončí.

Celou dobu si však ve skrytu duše přejete v tomhle hrát taky. Protože nedávno u vína jste přesně tohle s kamarádkou řešila taky a dopadlo to úplně stejně tragicky. Chci říct. Komicky.

Zábavné rovněž je, že zatímco se ženy baví trefnými dialogy, pánové si naivně myslí, že jde o jednu velkou nadsázku.*

A pak vás také napadne, jak tohle představení herečkám závidíte, protože mít několikrát do měsíce možnost ze sebe vyskákat, vyřvat, vykřičet všechny emoce je lepší jak psychoterapie a fitko dohromady. A na Marthě i Aničce je to vidět - kromě jejich rozzářenosti při děkovačce mají brutálně hezký nohy.

Potvory!
Napsala jsem potvory? Ignorujte mě. Nějak jsem se do té role sama ponořila.

Luc.

* nejde

Vydaly jsme se s Biorganicou za Marthou do divadla. A vracely se nad ránem.

BIO blogerka pro tentokrát BIO vizážistkou

Vítám každou příležitost, kdy mohu ženám ukázat, jak funkční a skvělá BIO kosmetika může být a jak úžasné výsledky má při léčbě mnoha kožních problémů.

V pátek jsem tak vyrazila do Liberce, kde jsem v obchůdku Jo-Bio dokonce i líčila. Šlo o českou dekorativku Cosm´etika, která nabízí spoustu výborných výrobků, které pleť pěstí a zároveň profesionálně nalíčí.

Celá akce byla skvělá a přišlo tolik žen, že nebylo čas ani na pauzu, natož na oběď. Na každou půlhodinku byly objednané nové zákaznice, z nichž většina se přišla poradit ohledně líčení, pleti, kožních neduhů i bio kosmetiky.

Zajímavé je pro mě vždycky vidět, že ženy, které jsou zvyklé na přírodní výrobky mají podstatně zdravější pleť než ženy přivyklé konvenční kosmetice. V Liberci tak vůbec nebylo potřeba korektoru či krycího make-upu. Nebylo co zakrývat. Šlo jen o to, najít na tváři to nejkrásnější a zvýraznit to. Najít tu správnou barvu, správný tvar, tah štětcem.

Přejít tak na přírodní produkty znamená jediné - vyčistit a uzdravit pleť a postupně se tak dopracovat k tomu, že mi ke kráse stačí pár multifunkčních líčidel (a hodně výrazných rtěnek).

Věřím, že podobné akce mají smysl a že podobná kosmetická "revoluce" je v době atopických ekzémů a těžkého akné víc než potřeba.

Akce v Jo-bio byla velice podařená a moc ráda tenhle obchůdek se zdravou výživou a kosmetikou doporučím. Prodavačky jsou odbornice na svém místě, paní majitelka úžasný člověk. A pokud máte Liberec z ruky, zajít můžete tuto neděli 11.12. na Veggie market v Praze, kde se rovněž potkáme. Rovněž tam budu s Cosm´etikou a moc ráda vám ukážu celý svůj milovaný BIO svět.

Luc.

Pojďme na dobré kafe!

Rok 2016 pro mě zůstane ve vzpomínkách rokem zlomovým a velice intenzivním. Někdy vám o tom povím. Jedna z věcí, u které došlo ke změně, je například objevování nových věcí, stylů a chutí. A zatímco běžně ochutnávám ty nejlepší čaje a vína, tentokrát jsem přijala pozvání na workshop výborné kávy Nero. 

Na workshopu, ze kterého všichni odcházeli nadopovaní kofeinem a já jediná k tomu ještě opilá, se sešla výborná parta milovníků kávy. Vsadím se, že většina nedokázala usnout ještě nadcházející týden, jelikož jsme společně zkoušeli téměř všechny možné přípravy tohoto voňavého moku a následně testovali své chuťové buňky.

Pár poznatků jsem nabrala a díky důslednému zapisování mezi usrkáváním kávy si je i zaznamenala:

• Káva Nero má dokázat, že i tu nejkvalitnější kávu lze připravit kdekoli - třeba i na palouku v lese. To napadlo Boh, která se té myšlenky nehodlala pustit.
• Je pouze zrnková. To aby se vám aroma neztratilo někde po cestě k vám.
• Výběrovou kávu tu najdete z celého světa - Costa Ricy, Kolumbie, Brazílie, Indie, ale i vzácnou kávu z místa, kde to celé před mnoha a mnoha staletími vzniklo - v Etiopii.
• Jde o 100% arabiku.
• Uděláte z ní tu nejlepší Irskou kávu. Vyzkoušeno za vás. 

Nejdříve jsme se naučili něco z teorie, vyzkoušeli jednotlivé postupy v praxi a nakonec už jenom ochutnávali. Trvalo to hodiny a hodiny a nikomu to nevadilo, jelikož naspeedovaní kofeinem jsme byli všichni a hyperaktivně jsme poskakovali s každým douškem.

V úplném závěru nám pan barista namíchal kávový drink s whisky. A jelikož dobrou whisky nikdy nepohrdnu, bylo mi na workshopu kávy dopřáno kromě drinku ještě několik panáků, za což se stydím dodnes.

Naspeedovaná a lehce opilá jsem se hbitě a obratně rozloučila s Třicítkama, které seděly na baru a nevypadaly, že by chtěly odcházet před setměním, a doskákala jsem domů do postele. Bylo krátce po poledni.

Běžně se nestává, že byste mě potkali s šálkem kávy v ruce. 
Ale po tomhle workshopu jsem si řekla, že s kafemlýnkem a bialettkou hodlám řádit odteď už každé ráno!

Ale povězte mi. Pijete kávu? Jak často?
Luc.

Tipy na Vánoce. Zdravé, krásné, vonící.

Původně tenhle článek měl vyjít před půl rokem jako "nejlepší kosmetika měsíce."
Mno. Tak řekněme, že jsem nezaspala, nýbrž si spřádala plány na to, abych vám mohla něco doporučit pod stromeček.Jde jen o ten úhel pohledu. Ale jsem si jistá, že zabodujete.

Inca Collagen

Mořský kolagen, který je prozatím snad tím nejsilnějším na trhu a je tak lehce vstřebatelný, že jej tělo použije jakoby si jej samo vyrobilo. V jednom pytlíčku, který se rozmíchá s vodou a nemá naprosto žádnou chuť ani vůni, je 3000 mg čistého kolagenu, což je mnohy víc než u jiných značek v celém balení.

Kolagen je samozřejmě znám jako výživa chrupavek a kloubů, což po mě nechtějte, abych vám potvrdila. Ale kupovat si další balení budu pravidelně - kolagen výborně zpomaluje stárnutí a jeho tvorba je zcela zásadní pro pleť, nehty i vlasy. Tady musím pochválit hlavně výrazné účinky na pleť - už jsem četla spoustu článků o tom, jak zredukoval různé kožní neduhy a ekzémy. Za sebe říkám, že na pleť se tohle množství kolageu projevuje jako dvanáctihodinový spánek každý den. A to jsem extrémně vyčerpaná. Takže prosím, vezmu si pár kil příště.

Balm Balm - EO Černý pepř

Miluju éterické oleje a objevila jsem novou značku Balm Balm, která je natolik kvalitní, že jsem černý pepř EO použila jako dochucovadlo večeře. Na dvě porce stačí bohatě jedna kapička. Takhle malé množství je velice aromatické a zároveň se dá použít pro lepší trávení, k utlumení zvracení, ale i při bolestech krku či začínající chřipce. Černý pepř hodně stimuluje a prohřívá, v jedné kapičce však nijak nepálí. Použít se dá i k aktivaci kurkuminu z kurkumy.

V kosmetice bych jej využila k masážním přípravkům na namožené svaly.

EOS balzámky

Zůstávám věrná přírodním balzámkům EOS, kterých má doma spoustu a jejichž míra používání je vidět na první pohled. Zcela přírodní, narozdíl od většiny balzámků bez parafínu a syntetických vůní, s velkým podílem shea másla a velice dobře chutnající. Ten maličký červený mám od května, je prakticky bezedný a já přestala trpět na suché popraskané rty.

Naturalis - DEO Natural

Kuličkový deodorant, který je čistě přírodní, funguje tak, že jej používají i mnozí muži a voní velice intenzivně. Jakmile se tedy zapotíte, nejenže vás podrží, ale jeho vůně se navíc aktivuje stejně jako to dělá parfém. Nechávala jsem Naturalis testovat ještě několik novinářek a zatím slyším jen samé nadšené reakce. Superlativa musím přihodit i já, protože vůně je okouzlujícín a výdrž slušná. Že v něm nenajdete soli hliníku je u Naturalisu samozřejmost.

Cosm´etika - Henna na vlasy

Asi jediná henna, která krásně barví i šediny. A leskne se tolik, že házíte hřívou prasátka na vedlejší chodník. Je to jedna z nejkvalitnějších henn, velice drahá v nákupce, přesto pro zákazníka vyjde na velice příjemnou cenu. Šediny přitom barví bez nutnosti barvit nadvakrát - nejdříve čistou červenou hennou, potom až požadovanou barvou. Kdepak! Prostě nabarvíte jednou, necháte působit hodinku nebo dvě a s krásnou kšticí běžíte do práce.

Růžový obal se mění, teď už hennu hledejte v novém balení. 

Drags Imun

Tenhle přípravek od Energy znám dlouhé roky. Lidi si pro něj chodili po stovkách ještě v době, kdy jsem prodávala v Biooo. Jde o čistou pryskyřici, která umí rychle hojit řezné rány, ale to hlavní, proč to lidé kupují - Drags Imun musíte mít s sebou, pokud hodláte cestovat někam do exotiky. Chrání totiž výborně před žaludečními i střevními problémy. Léčí i záněty žaludku, střev i průjmy a zvracení.

Já ho vyzkoušela až nyní. A osvědčil se mi i na bolest v krku, rýmu (!!!), či při naprostém vyčerpání organismu. Poradit si má i s herpes viry, vředy, paradontózou a krvácení dásní i při bakteriálním onemocněním. A já jsem z něj nadšená už po prvním použití, takže než se do exotiky vypravím, kupuju dalších pár balení.

Balm balm - Balzám na chodidla

Bambucké máslo, včelí vosk, z éteráků levandule a tea tree. Olejový Balm balm balzámek, který krásně prokrví a zregeneruje chodidla po horké koupely, působí zde i jako deodorant, nicméně využití je mnohem širší - díky výše jmenovaným éteráčkům je to výborná dezinfekce ať už se stane cokoli. Bambucké máslo zase pomáhá rychlejší obnově kožního filmu, takže když na to dojde a vy nebudete mít nic jiného po ruce, rozhodně ho na cestách můžete použít prakticky na cokoli. Klidně i na intimní hygienu.

Gynastan

Bylinný čaj, který stojí pár korun a vyrábí se už od dob komunismu, je sice určený na ženské problémy s menstruací, ale prosím vás - ty bylinky jsou tak výborně namíchané, že nejvíc pomáhá proti otokům. Oteklé nohy či obličej? Zadržování vody v těle? Tak si dejte dva tři šálky denně a myslím, že se s lymfou něco pohne. Jeden z nejlepších odvodňovacích čajů koupíte v lékárně a dejte mi prosím vědět, zda pomohl i vám. A ano, mohou to i muži. Vyzkoušeno za vás :-)

Zuii - pudr Milk

Zuii pudry miluju! Jakožto vyhublá a vysušená skoro třicátnice si musím dávat pozor na to, abych pleť ještě více nepřesušovala. Miluju olejovou kosmetiku, která mi jediná pomáhá, ale nechci její účinky ničit čiště minerálními pudry, které mě - pokud jsou zcela bez pečujících látek - vysuší k nepříčetnosti. 

A Zuii nabízí velké množství odstínů pudru z květin. Z růží, heřmánku, jasmínu, obohacené o oleje, aloe vera a bylinné výtažky například z kopřivy. Ve finále mám tak pocit, že si místo pudru na pleť dávám výživnou masku! Pro mě tedy nejlepší produkt Zuii.

I+M Hydroperform tonik

Je to tonik, ale obsahuje to jen stopové množství alkoholu, takže nemá šanci vysušit pleť. Není to však pleťová voda, jelikož takhle skvěle pleťové vody netonizují. Nechápu, jak jsem léta tenhle poklad mohla opomíjet. Nevysuší, naopak nechá pleť úžasně vláčnou a provoněnou sladkou ovocnou vůni - snad ta papája? A opět chválím lecitin jako emulzi. To je vám báječná věc pro pleť, která je pleti přirozená a zároveň se dostane do mezibuněčného prostoru. Jupíjé!

Brandeis Clinic - Beautiful Hair

Plastické kliniky mě zatím nechávají chladnou, ač kdybych se měla řídit podle komentářů na svém Instagramu, měla bych stát první v řadě na různé zvětšení, zmenšení, odsátí. Když ale Brandeis Clinic uvedla na trh řadu přírodních doplňků, vyzkoušela jsem ráda.

Beautiful Hair pilulky obsahují pupalku, vitamíny sk. B, zinek, měď, selen a další řadu minerálních látek, které se mají postarat jak o zesílení vlasů, tak i o vlasopád a roztřepené nehty. Já jsem mile překvapená z pupalky, kterou příliš neužívám, ač mi s vlasy vždycky uměla poradit. Balení obsahuje 100 tabletek, denně se berou 2 tablety s jídlem. Balení tak vydrží víc jak na 6 týdnů, což je doba, která se na vlasech ještě neprojeví. Tedy aspoň u lidí jako já, jímž vlasy rostou pomalu. Z ničeho nic mi ale zase začaly růst "baby vlásky", což je vždycky známka toho, že se něco děje.

KOMBE - Korejský ženšenový čaj

Bývaly doby, kdy jsem bez ženšenu nevstala. Nepotrpím si příliš na kávu, a tak piju nakopávače v podobě čajů a výluhů. Teď jsem našla šestiletý červený ženšen od Kombe a hodilo mě to jako ještě nikdy do úplně jiných dimenzí naspeedování.

Ženšen pravý lze označit za silný antioxidant, jenž bojuje proti zátěži každodenního života (stres, špatné ovzduší, toxiny, alkohol...) a posiluje imunitní a endokrinní systém. Ženšen člověka nabuzuje, posiluje imunitu, chrání játra a spoustu věcí absorbuje - třeba alkohol, což ocení s kocovinou asi každý. Výborný vyprošťovák. 

KOMBE ženšen mě nadchnul tak, že si dávám 3 šálky denně. Omlazuje, dodává energii, stimuluje centrální nervový systém a regeneruje člověka, když mu je nejhůř, po všech stránkách. Samozřejmě neobsahuje kofein, přičemž jeden sáček podle výrobce obsahuje 360 mg účinných látek. S přídavkem jujuby, která zase dodává velké množství minerálních látek, jde o jedinou mou možnost, jak přežít zimu! 

Rozhodla jsem se ho dát k Vánocům speciálně všem bručivějším jedincům ze svého okolí, ale všeobecně jsem ráda, že tady něco takového na trhu je. Nic silnějšího jsem zatím neměla. Taky dává křídla, ale hlavně zdraví!

A teď vy. Co mi poradíte koupit k Vánocům?
Luc.

Život podle Lucie v říjnu

Letošní říjen mě obohatil především o poznání, že babí léto a kruté mrazy může dělit jen pár hodin.
Jinak to byl ale krásný měsíc!

Max&Co. otevřel první butik v ČR

Italská značka Max&Co. konečně oblažuje i český trh, jelikož svůj první butik otevřela v OC Chodov. Celou otevíračku měla na starosti moje krásná kolegyně Anička, která je i po celé Pařížské známá svým rozsáhlým šatníkem a pečlivým výběrem módních kousků a značek. Aničku nikdy nepotkáte v ničem, co by bylo ušité horkou nití nebo snad ze špatného materiálu. Je tak více než příhodné, že Max&Co, značku, která spadá pod MaxMaru, zastupuje právě ona. 

Já jsem pro značku vybírala trojku módních blogerek, které se vám brzy představí. Jednou z nich je Ina-T., která je ve skutečnosti ještě krásnější než na fotkách. Já si odtud odnesla krátký svetřík pudrové barvy a zamilovala se do fialového kulicha.

Křest knihy Bez jablka  

  

V říjnu se také konal křest nejvtipnější knihy letoška - knihy Bez jablka od Michelle Losekoot a Miloše Říhy. Jejich stejnojmenný blog je pokladem české blogosféry a neznám nikoho, kdo by vám naservíroval větší porci zábavy na téma "partnerské vztahy" než tihle dva. 

Dorazit o pár lidí víc, už by si museli pronajmout Sazka Arénu. A stát ve frontě na podpis o pár fanoušků víc, už by to chtělo bodyguardy. Kmotry knihy se navíc stala Táňa Kuchařová a Ondřej Brzobohatý. 

Podle davového šílenství je mi jasné, že blog Bez Jablka znáte. Je úplně jedno, že už jste ho v návalech rozchodových depresí pročetli celý třikrát, protože teď to potřebujete mít komplet jako knížku. 

Taková knížka se hodí vždycky. Pomáhá svým humorem na prvním rande, na první společné dovolené, na návštěvě u jeho rodiny (ať jste spolu jakkoli dlouho) a je tak dobré ji opatrovat jako oko v hlavě. Jako by už nikdy neměl být dotisk a knížka nebyla nikde k sehnání.

Ale on dotisk bude. A snad i pokračování.

Benefashion

Jelikož je říjen měsícem boje proti rakovině prsu, konala se poslední den i módní přehlídka Benefashion, kde se přední české návrhářské špičky spojily, aby vytvořily unikátní kousky pro modelky, kterými se tentokrát staly samotné pacientky. 

Přehlídka, která neunikla pozornosti mnoha médií, se konala letos už podesáté a hold vzdávala všem ženám bojujícím s touto nemocí a zároveň měla sloužit jako osvěta s poselstvím, že rakovina prsu se nevyhýbá ani velice mladým ženám. 

Ze všech návrhů mě okouzlil například model od Kláry Nademlýnské či Liběny Rochové. Celou akci, která mnohé dojala k slzám, opět skvěle moderovala Iva Kubelková.                        

Říjen byl krásný. 

Čím obohatil vás?

Luc.

Co mě stresuje na antistresových omalovánkách

Když se loni přiřítila vlna šílenství po antistresových omalovánkách, běžela jsem pro ně taky.
Vybrala jsem si omalovánky ze světa módy. Byla jsem přesvědčena, že vybarvování kabátků, šatiček, kabelek a obrovských podpatků ze mě udělá nejen zenově klidnou žínku, ale rovněž mi to vytříbí vkus.

Když jsem nad tím hlouběji přemýšlela, přesvědčila jsem se, že vybarvování není daleko od toho, co dělají módní návrháři. S nadšením, že budu taky tvořit a vymýšlet a kombinovat, jsem si koupila omalovánky rovnou dvoje!

Celá uřícená jsem doma zjistila, že vymalovávat nemám čím, jelikož poslední pastelky, které jsem kdy vlastnila, nepřežily základní školu. Což jim nezazlívám, bylo to náročné období nejen pro mě. Znovu jsem se oblékla a vyrazila pro pastelky.

Samotné vybarvování považuji s odstupem času za velice terapeutické. Asi jako když jste single a musíte si sama opravit boiler. Taky víte, že když to zvládnete, budete na sebe hrdá a dokážete si, že jste silná nezávislá žena, ještě zdatnější než vaše vlastní matka.

Jo, ty zatracený omalovánky byly podobnej očistec.

• Předně jsem bojovala s pocitem, že bych měla něco dělat. V kuchyni plný dřez nádobí, spousta neotevřených emailů, spousta nedočtených knih a spousta nevytržených zdivočelých chlupů jménem obočí. 
• Ale hlavně se nestresovat!
• Následně mě nebavilo vybarvovat velké plochy. Ono se řekne kabátek! Ale vybarvovat ho i s límečkem, když se musíte vyhýbat všem knoflíkům a serepetičkám - jelikož bóže, on to musí být kabátek s kytičkovaným vzorem - bylo náročné a hlavně úplně zbytečné.
• Začal mě srát kytičkovaný vzor.
• Mezi námi: už je dávno out.
• Modelky v omalovánkách měly rovněž moc dlouhý a hustý vlasy. Rovněž zbytečné a hlavně nereálné. Vybarvování vlasů mi trvalo stejně dlouho jako by kadeřnici trvalo tohle nabarvit!
• A jestli mi vadil kabátek, tak kabelky byly teprve peklíčko. Ono nestačí, že to má zip a dvě ucha. Ještě tam musí být přesky a různé přívěšky.
• U kabelky s logem LV už mi naběhla cévka na čele. To to nemůže bejt aspoň fejk?
• Po půl hodince vybarvování jsem se rozhodla si nikdy nepořídit Louis Vuitton kabelku, i kdybych na ni někdy náhodou měla. Už z principu si radši koupím chanelku.

...a pak přijdou na vybarvování listy, kde sedí 4 kamarádky na kávičce, všechny stylově oháknuté do kabátků s knoflíčkama, do květinových či kostkovaných vzorů a s LV kabelkou a vy se bojíte, že vám popraská těch cévek víc.

• Šla jsem si k tomu otevřít víno. 
• S vínem mi došlo, že na chanelku nikdy mít nebudu.
• Rozhodla jsem se, že se tím nenechám stresovat. Přestanu řešit módu a začnu těm pitomým nakresleným modelkám líčit jen obličeje. Malá plocha, na které se ovšem dá kreativně vyřádit. To mi pomůže. To přesně potřebuju.
• Ty obličeje, a to vám říkám, nebyly moc povedené. Modelky neměly řasy, což mě iritovalo, a místo hezky tvarovaného obočí měly jen úzkou čárku.

Po třech skleničkách vína jsem tak vztekle všude domálovávala řasy a obočí.

Jelikož se mi tou dobou ještě doma neválely zásoby xanaxu, bylo potřeba se ke vzniklé situaci postavit čelem. Zaútočila jsem na první second hand, díky čemuž jsem po zbytek měsíce jedla jenom rohlíky, ale - zaplať pámbu - jsem se konečně totálně vyklidnila.

Luc.

PS: A proč vám to dneska píšu? Protože jsem vlezla do Levných knih, kde vyprodávaly stohy nejrůznějších anti-stresových omalovánek za pár korun. Musím říct, že vidět je tam, jak se válí a nikdo o ně nestojí, bylo také velice uklidňující.

Co je pro mě toxické? Palmový olej!

Problematika palmového oleje budí stejné emoce jako Miloš Zeman. Ale narozdíl od Miloše Zemana to s ním není ani zdaleka tak jednoduché.

O palmovém oleji jsem se rozhodla napsat pro soutěž LOHAS Bloger 2016, protože se s celou problematikou díky své práci setkávám dennodenně. Palmový olej máme dnes i ve věcech, kde vůbec není potřeba. Nikdo přesně neví, kdo nebo co za tímto náhlým nárůstem spotřeby PO stojí, vždycky však existují alternativy.

A zatímco u jídla si hlídat složení můžeme, u kosmetiky si člověk nemůže být jisti nikdy. A tak tedy v článku Ekologická katastrofa jménem palmový olej přidávám i pár tipů na kosmetické značky, jež se PO vyhýbají úplně (včetně jeho derivátů), anebo si aspoň hlídají, odkud PO pochází. I to je vodítko, které nám pomůže v tom, co změnit můžeme. 

Když jsem předloni psala pro Lohas Bloger článek Šetřím sebe i přírodu. Používám přirozenou antikoncepci, zvedl se o téma tak obrovský zájem, že mi z toho dodnes chodí spousta emailů. Palmový olej tolik pozornosti bohužel zřejmě nevzbudí, přesto doufám, že splní účel a najde si ty čtenáře, kteří po alternativách pátrají. 

Pokud mezi ně patříte i vy, pak doufám, že si nenecháte ujít Green Beauty Market 12.11., kde má být jak spousta workshopů na téma udržitelnost, tak i prodejní akce toho nejlepšího z přírodní a BIO kosmetiky. 

Děkuji za pozornost a prosím, teď článek o palmáči si vážně přečtěte. Potěšíte mě.

Luc.

Pustit tak chlapa na nákupy

Potkali se v Kaulfandu

Pustit Holanďana samotného nakupovat, víme, nedopadá nejlépe.
S potěšením projíždí každý regál a vždycky domů dotáhne něco, o čem jste vůbec netušili, že to může existovat, natož že je to tak smrtelně důležitý, jak to vždycky popisuje.

Minulý týden domů - společně s chlebem a rohlíkama - dorazila i velká dlouhá plyšová ovce.
Je to ten typ plyšáka, který dáte pod dveře, aby z vedlejší místnosti netáhlo. Jednoduše je to dlouhé, na jedné straně najdete bambuli místo ocasu a na druhém konci chlupatou hlavu.

Ovci můj drahý choť pojmenoval po anglicku "Sheepie" a putovala rovnou do postele.
"Vidělas nový zvíře v posteli?" spustil večer Holanďan. Víte, on už jednou takhle koupil plyšového slona. V Lublani. Měkoučký plyšák byl v hotelu na nočním stolku k prodeji za 20 éček, a tak Holanďan běžel na recepci a se slovy: "beru slona!" jim tam ty těžký prachy nechal.

Teď ke slonovi přibyla ovce.
"Potkal jsem ji v Kauflandu," spustil Holanďan. "A nemohl jsem ji tam nechat!"
"Byl tam ještě jeden chlápek v mým věku a s takovým nadšením na ty plyšový ovce koukal," začal vyprávět. Jelikož je Holanďan dost společenský kluk, dal se okamžitě s oním taky-čtyřicátníkem do řeči: "Jo, to se vám ale opravdu líbí, že jo?" začal zdvořilý small-talk v supermarketu. "Jo, mně se taky líbí," odvětil pán.

"Ale bohužel," jak vzápětí dodal Holanďan, "ten chlap tam měl manželku. A manželka žádnýho plyšáka nechtěla. Hm. Bylo mi ho dost líto."

Manželka začala s manželem diskutovat o koupi ovce, což mi připomíná, že i já jsem hlavou rodiny, pokud jdeme zrovna nakupovat společně. "Ale tomuhle pánovi se taky moc líbí," hájil se manžel a ukazoval na seriózně vypadajícího Holanďana. I tak manželka jedním gestem nákup ovce zamítla a manžel poslechl.

Holanďan ovšem řádil na nákupech sám, a tak manželku výjimečně poslouchat nemusel. Nechal si od manželského páru ale poradit. V nabídce totiž byly ovce modré, ovce růžové a ovce šedivé. "Která se vám líbí nejvíc?" "Ta modrá. Je taková nejvýraznější," řekl manžel. Holanďanovi se ovšem líbila šedivá verze a tak tam všichni stáli, manželé a jeden cizinec, a společně vymýšleli, jakou ovečku pořídit. Nakonec se shodli na tom, že nejvýraznější je sice ovce modrá, ale tvar hlavy má nejhezčí šedivá.*

*Ty jo. Já jsem tak ráda, že se kluci shodli.

Bylo rozhodnuto. Šedivá byla nejhezčí, Holanďan ji tak pyšně přidal do košíku, poděkoval za pomoc s výběrem a spolu s Sheepie se rozloučili.

"Já jsem úplně viděl, jak ji ten pán strašně chtěl. Viděl jsem mu to na očích. Jako když dítě touží po nový hračce. Ale měl tam tu manželku a to nebyla šťastná volba, jak se ukázalo," řekl chytře závěrem.

A já bych ráda dodala následující: Chlapi prostě mají dětskou duši, a i když to možná mnohé ženy  nepochopí, je dobré je čas od času nechat nakupovat samotné.

A modlit se, aby jednou nepřivedli ovci živou.
Luc.

O dárcích a dorostenkách

Puberta je bouřivé, ale také citlivé pro všechno živé na planetě Zemi.
Pro dívky kvůli tomu, že začínají menstruovat a pro kluky proto, že vstupují do světa, jenž je od této chvíle řízen ženskými hormony a PMS. Zároveň stačí jediného křivého slova a dospívajícímu způsobíte rány na doživotí.

To ovšem nebyl případ mojí babičky. Dej jí pánbůh věčnou slávu.
Ta o mně za celý život nepronesla špatného slova a naopak si mou budoucnost malovala v zářivých barvách.

Ke dvanáctým narozeninám jsem od ní dostala krásně zabalený dárek.
Z balicího papíru vypadla krabička skýtající luxusní saténovou košilku na spaní. Dárek, kterým mě od té doby neobdaroval žádný muž, už tehdy stál neuvěřitelné peníze, ale babička tento dar považovala za zcela nezbytný.

Byla to investice do budoucnosti. Do mé budoucnosti.
Babička mívala vkus, a tak usoudila, že podobná noční košilka - krémové barvy a jednoduchého, leč rafinovaného střihu - přiláká nejednoho ženicha.

Minimálně, ale to před babičkou neříkejme nahlas, se mi postará o divoké milostné eskapády.

Ač byla košilka velikosti S, ve dvanácti letech se zdála být obrovská.
"Neboj," mávla rukou babička, když jsem namítala, že je mi dost veliká, "do toho časem dorosteš!"

Teď už je to víc jak dvanáct let.
Přesto jsem do té košilky nikdy nedorostla.
Pořád se ještě najdou partie, do nichž výplň chybí.

Promiň, babi.
Luc.

Když nenávidět, tak na úrovni

Ve světě jsou hate blogy velice populární.
Jenže ve světě se to umí udělat.
Jak tedy vytvořit "hejt" blog, který bude dobrý, zabávný a netrapný?

Musíte znát obor. A souvislosti.

Základem je dobře znát obor nebo prostředí, o kterém píšete a které hodláte kritizovat. Musíte být odborníkem v daném oboru. Pokud chápete jen třetinu z toho, co se děje, brzo vás někdo "sejme" jedním jediným komentářem.

Glosujte. Vtipně a s nadhledem. 

Nešvary, které odhalíte, je dobré vtipně glosovat - s nadhledem, s nadsázkou a ironií. Pokud tohle umění neovládáte, můžete si jej postupně pilovat třeba na Twitteru. Pokud vám ani to nepomůže a ironie a nadhled jsou vám cizí, neblogujte. 

Nejhorší, co se vám může stát, je, že se čtenář nebude bavit a vy místo svých morálních zásad odhalíte maximálně svoje frustrace a komplexy.

Budujte si jméno.

V zahraničí je spousta výborných "opozičních" blogů, díky nímž si autoři přišli nejen na spoustu čtenářů, ale i pracovních příležitostí. Blogují pod svým reálným jménem, protože vědí, že když dokážou správně a věcně argumentovat, mohou si vybudovat v branži jméno.

Pokud jste ovšem naprosto amorální, k tomu neschopní a nezaměstnatelní a jen potřebujete upouštět svým komplexům a stavět na odiv vlastní psychické poruchy, blogujte raději anonymně, jinak je jisté, že už vám žádná pracovní nabídka nepřijde. Nikdy!

Máte senzaci? Připravte si i důkazy!

Když přijdete s nějakou senzací, musíte mít i důkazy. Konec konců, kdo tvrdí, že bloger nemůže fungovat jako investigativní žurnalista?

Nevymýšlejte si.

Máte odhalovat a přinášet svým čtenářům pravdu, nikoli si vymýšlet báchorky za účelem co nejvíce pošpinit ty, o nichž píšete. Cítíte ten rozdíl? 

Buďte slušní.

Když komunikujete příjemně, bez urážek a agrese, hned si u čtenářů získáte aspoň nějaké sympatie a důvěryhodnost. Blog se hned lépe čte, když čtenář ví, že autor dokáže komunikovat v klidu, bez prasklé žilky v oku a když ví, že se dokáže omluvit a udělat si legraci i sám ze sebe.

Protože co se stane, když hejt blog psát neumíte?
Inu, příkladem nám budiž Černobílý blog.
Anonymní uživatel, jenž už v názvu prozrazuje, že všechno vidí černobíle, si hraje na znalce blogosféry.

Dlouho jsem se jím nezabývala.

Z principu nečtu nikoho, kdo si dělá hloupou legraci z druhých a nedokáže se zasmát sám sobě. Natož abych sledovala lidi, kteří vědomě a schválně ubližují komukoli na virtuální potkání.

Celkem dost to odsuzuju.

Když jsem minulý měsíc byla s Holanďanem na dovolené v USA, Černobílý bloger mě celou dobu obviňoval z toho, a že se živím jako společnice, a jsem tam “pracovně”. Přišel na to po dluhých uvahách poté, co jsem nezveřejnila žádnou společnou fotku s Holanďanem.

Mám důkaz. Mrkněte na printscreen z Instagramu:

A mám pro ČB blogera jednoduchou odpověď. Pár fotek z US:

Times Square

Společná v New Yorku

Tento článek vznikl na podporu Petry Lovely Hair a dalších blogerek, které byly Černobílým blogerem křivě obviněné. Byla bych ráda, kdyby se i ony k tomu vyjádřily a kdyby blogerky byly tím, čím by být měly v první řadě - inspirací pro ostatní. 

Nenávist ještě nikoho neinspirovala.
Pravda a láska ano.

Tímto pro mě celé téma končí. Nebudu se k němu už dále vyjadřovat a nikoho nikde osočovat či se obhajovat. Nehodlám si tímto špinit karmu. Ani jiné části vybavení koupelny. Nechám tak na každém, ať si obrázek utvoří sám. 

Jedno už víme ale jistě: hejt blogy tu v Česku nikdo psát neumí.
Radujme se tak z blogů, které nám aspoň umějí udělat radost...
Luc.

Co jsem vážně nestrávila

Mě příliš nepobuřuje fast-foodové stravování Američanů.
Těch 5 týdnů, které jsem teď v USA strávila, jsem zvládla bez úhony - nechytl mě žlučník, nepraskl vřed, neodrovnala jsem si žaludek, pravděpodobně i cholesterol zůstal v normě. Ale tlak mi lehce stoupal vždy, když došlo na stravování samotné.

Za dobu našeho road-tripu jsme vystřídali spoustu hotelů a motelů, z nichž ten nejhorší vypadal jak z béčkového hororového filmu a ten nejlepší jak apartmá z Pretty Woman. 

Přesto je pojila jedna věc - "kultúra" stolování a nádobí na jedno použití.

Papírové hrnečky na kávu s plastovým uzávěrem.

Talíře povětšinou plastové, případně směs papíru, plastu, molitanu.

Voda a džus, to patří do plastových hrnečků.

Příbory jsou rovněž z umělé hmoty.

Občas se dokonce najde i něco z hliníku.

A teď bych tu měla takovou slovní úlohu pro chytré hlavičky:

Průměrná americká rodinka o dvou dětech.
Každý člen rodiny si dá ke snídani pomerančový džus a kolu do kelímků. Rodičové usrkávají ještě z papírového kalíšku rozlévané kafe. Všichni čtyři si dají porci waflí nebo amerických lívanců, otec ještě použije další papíro-plasto-molitanový talíř na slaninu s vejci. Matka si běží přidat něco sladkého a děti potřebují další mini talířek na javorový sirup. Povětšinou si běží ale ještě pro druhou porci waflí, kterou však nemají šanci dojíst.

A teď mi vypočtěte počet veškerého odpadu a staletí, za která se tahle jedna jediná snídaně jedné jediné průměrné americké rodinky rozloží.

O rozkladu jedné průměrné americké rodiny ani nemluvě.
Luc.

Nejzákladnější zboží podle Američanů

Amerika, světe, Amerika.

Přijíždíme do Bostonu a zastavujeme u prvního Walmartu, jenž se u cesty nabízí. V nabídce je kromě regálů s jídlem i elektronika, oddělení s dětským oblečením nebo drogerie, ale my máme jasno - potřebujeme zásobu melounů.

Ve Washinghtonu jsme nad Walmartem přímo bydleli a desetikilové kusy jsme si tak vozili nahoru výtahem. To vám byl život, panečku. Tady procházíme celý obrovský supermarket, ale ovoce se zeleninou nemůžeme najít.

Když už si dáváme třetí kolečko, jsme vzteklí.
To, že mají v Americe trošku jiný systém řazení zboží než máme v Evropě, to už víme. Ale že by ovoce mělo být mezi elektronikou, to se nám nezdá.

"Prosím vás," zastavuje Holanďan prvního týpka s modrým tričkem Walmart, co tam doplňuje jogurty, "omlouvám se, ale nemůžu najít ovoce a zeleninu. Poradíte mi?"

A teď, přiznejte se, čekáte vtipnou pointu.
Já většinou i těm nejsmutnějším příběhům umím vymyslet zábavný konec.
Ovšem tentokrát nic podobného není v mých silách.

Klučina kývne a říká, že ovoce se zeleninou najdeme ve Walmartu o dva bloky dál, který je mnohem větší a nabízí tak komplet nabídku všeho možného.

"To víte," dodává s americkým úsměvem, "tohle je jenom malá pobočka, tady najdete jenom to nejzákladnější zboží...."

Bless you, America.
Luc.

New York City

Pittsburgh

NYC

Cleveland

Chinatown ve Washinghton DC

Pohled na New York

Pittsburgh

Pittsburgh

Někde na východním pobřeží

Cleveland