Já a moji divocí předci

Protože znám svojí famílii, tak si při pohledu do zrcadla říkám, že aspoň jednou se to tomu nebohému DNA povedlo.

Věty typu: "Po kom to dítě je?" "No po mně teda rozhodně ne!" "Beztak nám jí vyměnili v porodnici," slýchávám dodnes. Moc ráda bych ale dodala, že jsem skutečně našich. Ač to nepřiznávám ráda. Nicméně, o své čistokrevnosti jsem shromáždila spoustu důkazů. Čísly tři!

Předky, kteří byli celí já!

1.) Praprabábi divoška

Traduje se, že se mé prapraprabábi dost zapalovala lýtka, nicméně místo toho, aby spořádaně zkoušela nové a nové milence, si našla toho jednoho, kterého si vzala, porodila mu děti a donutila ho, aby se s ní vydal na celoživotní pouť po tehdejším Rakousko-Uhersku.

Pocházela pravděpodobně odkudsi z oblasti dnešního Maďarska, odkud vyjela a každý rok se s rodinkou stěhovala zase o kraj dál. Jakmile poznala celou vesnici, přestalo to být pro ní dobrodružné a musela zase vyrazit hledat místo, kde bude chtít zase na chvilku žít. Takhle se tahala celý život. Těžko říct, ve které fázi stěhování a kde umřel nebožtík praprapraděda. Nicméně babča to dotáhla až do jižních Čech.

2.) Prababička bordelářka

Maďarské babičky si dost považuju, i kdyby to měla být Rakušanka. Většina členů mé rodiny je a byla nicméně praštěně nudná. Možná to platilo svým způsobem i o mé prababičce z Mladějc, která mi ovšem byla sympatická už od (mých) prvních zoubků. Ba dokonce by se dalo říct, že jedině s touhle babičkou nás pojila víc jak krev - a to nelibost k uklízení a vášeň pro flegmatismus. Byla to dobrá babička.  

3.) Děda pisatel

Zato můj děda z tatínkovy strany měl básnické střevo, které se bohužel uchovalo v jeho kronikách o naší vesnici. Dá se ovšem říct, že psal prakticky o kravinách, liboval si v přehánění a pokoušel se o spoustu literárních žánrů. Kdyby neumřel, tak bloguje dodnes.

Praprapra bábi by na mě byla pyšná. Anebo nebyla. Foceno v Moskvě.

Tihle tři jsou moji nejdivnější předci vůbec.
Myslím, že by mi byli adekvátními rodiči.
Luc.