Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červen, 2016

Útěk z dětského tábora

Na obranu své sestřičky říkám, že je velice oblíbená v kolektivu.
Jen jí ten kolektiv nesmí lézt moc na nervy.
Což jsme zjistili až den poté, co jsme ji slavnostně odvezli na její první (a zároveň poslední) dětský tábor.

Byla to velká sláva! Dokonce i to archivní víno, které jsme měli otevřít až v moment, kdy se objeví nějaký amant, co o mě projeví zájem, jsme načali. Vidina 14 dní bez dítěte, které zavíralo pusu jedině pokud jedlo, byla totiž víc než amant!

Ségru jsme odvezli i s dodávkou jídla v sobotu odpoledne.
Ve středu nám od ní dorazil dopis. I s mléčným zubem.

Ahoj mami a tati, 
máme se tu dobře, jídla je tu dost. Zima tu není a skamarádila jsem se s holkama. V sobotu jsme měli táborák a zpívali jsme. Ale v neděli mi vypadl zub, tak ho posílám, aby se vám po mně nestýskalo.  

Nám se nestýskalo.
Ve středu přišel dopis s mléčným zubem, sestřička ovšem dorazila o den dříve.
Už v úterý jsme pro ni museli jet. Volali nám vedoucí tábora, že malá to nedává a pro efekt nám k sluchátku …

3 focení, která mi dělala radost

Poslední dobou jsem měla štěstí na moc pěkné projekty, které jsem mohla fotit.

Best Self Co.
Best Self Co diáře jsou za oceánem obrovským hitem. Jde o motivační diáře, které když pečlivě budete vyplňovat, tak se postaráte o takovou psychoanalýzu, že ušetříte jak za kouče, tak možná i psychologa. A protože svět je malý, majitelka diářů - žijící dnes v NYC - objevila v našich končinách talentovanou Máju (Magifešn), se kterou jsme nafotily mimo jiné i tyto fotky.







 Hedvábný šátek ALAE
ALAE asi znáte. Firma podporující mladé české návrháře, jímž vydávají samostatné kolekce i šperky a která má showroom na Vinohradech, teď ale přišla se zajímavou novinkou - obřím hedvábným šátkem, jenž se dá uvázat desítky různými způsoby. Lze z něj vyrobit kabelku, top i mini sukni. Třeba jak nafotil Mickey Grab.












Jsem holka z prasečáku

Takže prosím vás.
Já jsem přesně to dítě, co vyrůstalo v Pivkovicích v prasečáku. Není potřeba vědět, kde jsou Pivkovice nebo kde stál onen prasečák, jde o to si uvědomit, že každého jedince formuje úplně jiné prostředí. A že každý má se svým dětstvím spojené úplně jiné vjemy, vzpomínky a...vůně.

Vždycky, když se mě naši potřebovali zbavit, odlifrovali mě k babičce s dědou. Že babička věděla, jak zacházet se svou vnučkou jak se sluší a patří, připomínat nemusím. Pamatuju si noční smažení topinek i ranní pečení koláčů. Nebýt babičky, možná bych se bývala ani nebyla pořádně vyvinula. 

Babička pracovala v JZD, kam chodila vždycky ráno a po obědě krmit stovky prasat.
Jelikož jsem si nikdy neobhájila, že můžu zůstat doma sama, nasadila jsem žluté holinky a vyrazila v pět ráno s ní.

Hodila mě na babetu a jelo se do Pivkovic.
Nadšená jsem úplně nebývala. A nešlo jen o ty žluté holinky.
Vyhladovělá prasata řvala nocí a snažila se utéct. To nás spojovalo.
Po každém krmení nás navíc spojoval …