Když se loni přiřítila vlna šílenství po antistresových omalovánkách, běžela jsem pro ně taky.
Vybrala jsem si omalovánky ze světa módy. Byla jsem přesvědčena, že vybarvování kabátků, šatiček, kabelek a obrovských podpatků ze mě udělá nejen zenově klidnou žínku, ale rovněž mi to vytříbí vkus.
Když jsem nad tím hlouběji přemýšlela, přesvědčila jsem se, že vybarvování není daleko od toho, co dělají módní návrháři. S nadšením, že budu taky tvořit a vymýšlet a kombinovat, jsem si koupila omalovánky rovnou dvoje!
Celá uřícená jsem doma zjistila, že vymalovávat nemám čím, jelikož poslední pastelky, které jsem kdy vlastnila, nepřežily základní školu. Což jim nezazlívám, bylo to náročné období nejen pro mě. Znovu jsem se oblékla a vyrazila pro pastelky.
Samotné vybarvování považuji s odstupem času za velice terapeutické. Asi jako když jste single a musíte si sama opravit boiler. Taky víte, že když to zvládnete, budete na sebe hrdá a dokážete si, že jste silná nezávislá žena, ještě zdatnější než vaše vlastní matka.
Jo, ty zatracený omalovánky byly podobnej očistec.
- Předně jsem bojovala s pocitem, že bych měla něco dělat. V kuchyni plný dřez nádobí, spousta neotevřených emailů, spousta nedočtených knih a spousta nevytržených zdivočelých chlupů jménem obočí.
- Ale hlavně se nestresovat!
- Následně mě nebavilo vybarvovat velké plochy. Ono se řekne kabátek! Ale vybarvovat ho i s límečkem, když se musíte vyhýbat všem knoflíkům a serepetičkám - jelikož bóže, on to musí být kabátek s kytičkovaným vzorem - bylo náročné a hlavně úplně zbytečné.
- Začal mě srát kytičkovaný vzor.
- Mezi námi: už je dávno out.
- Modelky v omalovánkách měly rovněž moc dlouhý a hustý vlasy. Rovněž zbytečné a hlavně nereálné. Vybarvování vlasů mi trvalo stejně dlouho jako by kadeřnici trvalo tohle nabarvit!
- A jestli mi vadil kabátek, tak kabelky byly teprve peklíčko. Ono nestačí, že to má zip a dvě ucha. Ještě tam musí být přesky a různé přívěšky.
- U kabelky s logem LV už mi naběhla cévka na čele. To to nemůže bejt aspoň fejk?
- Po půl hodince vybarvování jsem se rozhodla si nikdy nepořídit Louis Vuitton kabelku, i kdybych na ni někdy náhodou měla. Už z principu si radši koupím chanelku.
...a pak přijdou na vybarvování listy, kde sedí 4 kamarádky na kávičce, všechny stylově oháknuté do kabátků s knoflíčkama, do květinových či kostkovaných vzorů a s LV kabelkou a vy se bojíte, že vám popraská těch cévek víc.
- Šla jsem si k tomu otevřít víno.
- S vínem mi došlo, že na chanelku nikdy mít nebudu.
- Rozhodla jsem se, že se tím nenechám stresovat. Přestanu řešit módu a začnu těm pitomým nakresleným modelkám líčit jen obličeje. Malá plocha, na které se ovšem dá kreativně vyřádit. To mi pomůže. To přesně potřebuju.
- Ty obličeje, a to vám říkám, nebyly moc povedené. Modelky neměly řasy, což mě iritovalo, a místo hezky tvarovaného obočí měly jen úzkou čárku.
Po třech skleničkách vína jsem tak vztekle všude domálovávala řasy a obočí.
Jelikož se mi tou dobou ještě doma neválely zásoby xanaxu, bylo potřeba se ke vzniklé situaci postavit čelem. Zaútočila jsem na první second hand, díky čemuž jsem po zbytek měsíce jedla jenom rohlíky, ale - zaplať pámbu - jsem se konečně totálně vyklidnila.
Luc.
PS: A proč vám to dneska píšu? Protože jsem vlezla do Levných knih, kde vyprodávaly stohy nejrůznějších anti-stresových omalovánek za pár korun. Musím říct, že vidět je tam, jak se válí a nikdo o ně nestojí, bylo také velice uklidňující.
