Důkaz ženského přátelství

Ženská přátelství, pokud mluvíme o nejlepších kamarádkách, stojí na pevných základech. S nejlepší kamarádkou nás pojí nejen intimita, ale i spousta tajemství, tudíž se dá říct, že je rozšířenou verzí nás samotné. Dokud se teda nepohádáme kvůli chlapovi.

Troufám si ale tvrdit, že tu nejlepší kamarádku mám já. Po dlouhých hodinách mého nesouvislého, leč dost depkoidního monologu, to vzdala se všemi moudrými radami a slovy útěchy, rozzářila se a povídá: "Já jsem ti vlastně koupila dárek."

"Když jsem to kupovala, speciálně jsem myslela na tebe. Jeden je pro mě a druhý pro tebe. Obě ho budeme nosit vždycky při sobě, slibuješ?"

Talisman s podkovou pro štěstí.
Náramek přátelství.
Zlatá mince přinášející lásku, peníze, úspěch, výhru v loterii.
Nikdy bych si nemyslela, že si na to potrpí. Hlavně je to trochu kýč, běží mi hned hlavou. Ale budiž.

"Hele, jeden pro tebe, jeden pro mě, dej si ho do peněženky," nadšeně mi podává k mému velkému překvapení těhotenství test a s obrovským úsměvem mi pyšně ukazuje ten svůj.

Já věděla, že to nebude nějaká cetka! A jsem vážně pyšná, že tohle číslo je moje nejlepší kamarádka.

"Ale musíme si slíbit, že ho počůráme, až si budem jistý, že se tam objeví dvě čárky. A ideálně, abysme si to stejně načasovaly, abysme tloustly spolu."

"Počkej, ale já..."
"Hele, platí to jen do roku 2019, tak sebou hoď."

To mě dojalo. Nic hezčího pro mě žádná kamarádka neudělala. Tohle gesto mi jasně ukázalo, že už si nemám fňukat a že naše přátelství postoupilo zase na vyšší level.

Jaký nejzajímavější dárek jste od kamarádky dostali vy?
Lucie

Recenze: Neumím jinak než láskou

Neumím jinak než láskou. Tak se jmenuje divadelní představení o životě a manželství Boženy Němcové, na které jsem vyrazila v sobotu do divadla Viola. To, že půjde o výbornou věc, dala tušit už Táňa Vilhelmová v hlavní roli.

Božena Němcová je tu vyobrazena jako mučednice lásky, po které celý život prahla a kterou vlastně nikdy nepoznala. To, že její manželství s Josefem Němcem, ze kterého vzešly čtyři děti, nebylo šťastné a měla celou řadu nápadníků a milenců, víme ze školy.

Hra Neumím jinak než láskou je pak výbornou sondou do nitra ženy, která v době, kdy manželka byla jen od toho, aby posluhovala muži, toužila jak po manželství z lásky, tak i po životním naplnění. A po osobě, se kterou by mohla sdílet to nejniternější, co se v ní odehrávalo. Místo toho byla doslova udána jako dítě zralému muži, vůči němuž cítila pouze chlad.

On nedokázal "cítit" a ona urputně potřebovala trochu něhy, lásky a vřelého obětí. Dostávalo se jí toho sice vrchovatě od ctitelů a milenců, v jejichž náruči pookřávala. Ovšem aby to nebylo tak jednoduché, byla pro každého muže možná múzou, nicméně vždy příliš komplikovanou osobou. 

Nebylo těžké ji pochopit, přesto byla těžce uchopitelná. Narozdíl od většiny žen ví bezpečně, co chce. Lásku. Místy však umí jednat chladně a tvrdě. Nenechá si brát své ideály, ale ten největší boj svádí hlavně uvnitř sebe sama. I když Božena Němcová působí jako hromádka neštěstí, Táně se ji podařilo zahrát zároveň jako silnou, osobitou, uznávanou osobnost. Tvrdohlavou a svobodomyslnou zároveň.

Hra vás nadchne poetičností, jazykem vyprávění, dialogy. Úžasná a podstatná je její hádka s manželem, kde konečně odkrývá nejen všechnu svojí bolest, ale i zklamání a pocity méněcennosti.

Přesto nejde o žádné depresivní představení, má to spád a vtáhne vás to do děje. Občas se i zasmějete, dokonce. Občas vám přejede mráz po zádech. Prostě Božena.

Jak řekla Meryl Streep na předávání Zlatých Glóbů: Take your broken heart and make it into art.

A vzhledem k tomu, jak Božena Němcová ovlivnila českou literaturu, se můžeme snadno dovtípit, že její srdce muselo být doslova roztrháno na kusy.

Lucie

Hrají: Taťána Vilhelmová, Tomáš Pavelka, Aleš Procházka
Režie: Miloš Horanský

Život Lucie 3

A dočetla jsem knížku od Františky Čížkové. Skvělá záležitost. Zvláště porozchodová.

Tento týden byl relativně klidný.
V práci jsme měli poradu, kde jsem nad celým kolektivem zvítězila v počtu snědeného sushi, sušenek a chipsů z červené řepy.

Ve středu se vrátil Holanďan z pracovně-relaxační cesty po Asii. Navštívil Thajsko, Malajsii, přednášel v Singapuru. Přišel se podívat na můj nový byt a přinesl mi dárky k Vánocům a mimo jiné adventní kalendář, který mi před svým odletem nestihl dát.

Otevřeli jsme tedy chlívečky z prvního, druhého a třetího prosince a těšili se z dárků k Vánocům. A z přítomnosti jeden druhého. Přijel s novou, křiklavě oranžovou šálou a koupil si i skvělou péřovku ve stejné barvě. Slušelo mu to. Opálený sice nepřijel, ale bylo na něm vidět, že si odpočinul, trochu pohubl a dal se do kupy. Taky to nese špatně.

 

Když jsem se odstěhovala, z kouta v obýváku zmizel můj pracovní stůl a prázdné místo Holanďan nesnesl. Asi jsme potřebovali nějaký rituál rozloučení. Došel si tedy do Albertu pro množství krabic od banánů a celý kout tím zatarasil, aby zaplnil tu prázdnotu. Symbolicky. 

 

Já si zase pečlivě schovala veškeré vzkazy, které mi kdy napsal. Například ke každým narozeninám mi dával mimo jiné i přání, kde každý rok psal - aniž by si to kdy uvědomil - to samé. Že pro něj vždycky budu mladá teenagerka a na "mnoho dalších společných let". To samé mi nechával psát jako vzkazy ke každé kytce, kterou mi nechal poslat. Občas mi někam připravil vzkaz jen tak, nebo když odjížděl pracovně na dlouho pryč. Anebo pokud na mě něco čekalo v lednici. Všechny tyhle vzkazy, malé radosti a památka na to, že tu jen přeci je někdo, kdo mě miluje, jsem si nechala a schovala.

Taky jsem si vystavila všechny flakónky parfémů, které mi daroval. Midnight Poison od Dioru, cestovní sadu od Chanelu a Brasil parfém od Yves Saint Laurent, což byl můj první parfém vůbec. Dostala jsem ho ke svým dvacátým narozeninám.

Ty jsme slavili v Krkonoších. Při snídani, kde byla spousta Němců a Holanďanů, mi na stůl naservíroval všechny pečlivě zabalené dárky. Já to rozbalovala místo předkrmu a Němci tleskali nadšením. Pak jsme vyrazili na Sněžku. Byl krásný sluneční podzimní den, já si přišla na vrcholu blaha a zamilovanosti. A jediné, co mě tehdá dělilo od dokonalého štěstí, byl fakt, že našim ten den umřelo kotě.

Pak mi pomohl přestěhovat stůl, pevně mě obejmul, dal mi pusu a odešel. 

Den poté jsem se rozptýlila na schůzkách a v kině. Zajděte si na Tanečnici. Je to skvělý film. Příběhy silných žen miluju a tenhle je rozhodně jedním z nich. Samozřejmě ve mně vzbudil zase pocit naprosté neschopnosti, protože zatímco hlavní hrdinka měla jasné představy o tom, jak tanec bude vypadat, jak budou vypadat kostýmy, jaká bude produkce, já nezvládnu ani vymyslet další pořádný článek na blog.

Rozhodla jsem se ale, že si dám minimálně jeden rok plný kultury a využila tak všech příležitostí navštívit divadelní představení a filmy v kině. Dneska vyrážím na Táňu Vilhelmovou ve hře Neumím jinak než láskou. Jde o zobrazení života Boženy Němcové. Má to být úžasně napsané, zrežírované, zahrané, hodně depka a trochu doják. Super. Půjdu si pobrečet na veřejnost.

Ale vezmu si pěkné šaty a nové kozačky. Nalíčím se a budu zase hezká. 
Jaký byl váš týden?
Lucie

Taky jsem dostala růži od blízké osoby.

A taky jsem se konečně vybalila a zabydlela!

A o čem bude blog teď?

"A o čem teda jako budeš psát, když už nemáš Holanďana?" zeptala se mě kamarádka. Je pravda, že jsme si s Holanďanem často dělali srandu, že jestli se někdy rozvedeme, můžu ten blog rovnou zavřít. Jednou mi dokonce řekl, že jestli se s ním někdy rozvedu, začne on blogovat o mně.

Kamarádce jsem nedokázala odpovědět. Vtipné historky ze života umřely spolu s mým smyslem pro humor. "Hlavně z toho nedělej Sex ve městě, to už je deset let pasé," dodala. "Jo. A nemám boty od Blahnika," dodala jsem já.

"Tak už bys jednou mohla taky začít psát sama o sobě," řekla po chvilce přemýšlení. "Jak to myslíš? Vždyť píšu o sobě."

"No nevím. Vždycky si z blogu spíš působila jak stepfordská panička," řekla. Chytře.
"Náhodou! Stepfordský paničky by na ty boty od Blahnika měly!"
"Vidíš? Zase se snažíš bejt vtipná. Kašli na to, prostě piš o tom, co se ti honí hlavou a jak doopravdy žiješ."

"A vůbec. Místo bot od Blahnika by sis stejně koupila ty svoje olejíčky, dyť tě znám."
Pousmála jsem se. Jo. Má pravdu.


A tak píšu. Dneska si přijdu silná. Za víkend jsem přečetla pár knížek z Vánoc, komplet se zabydlela, rozhodla se vyházet půlku šatníku a nepracovala. Konečně jsem si koupila kozačky a pár obrovských svetrů. Pánských XL. Přemýšlela jsem, proč jsem to udělala. Nosím zásadně sukně, šatičky a rozepínací svetříky obepínající tělo.

Ale přišla jsem si jak nahá a potřebovala jsem se schovat aspoň za obří svetr.
A pořídila jsem si rudou rtěnku. Teď, když nemám koho olíbávat, můžu být aspoň hezká.
Jo, samota je terapeutická. Snad mě finančně nezruinuje.

Lucie

Život Lucie v jednom týdnu

Byl to týden zásadní.
Po řadě měsíců jsem se odhodlala napsat text o tom, že jsme se s Holanďanem rozešli. A začít to říkat veřejně, protože ač už jsme jsme separé řadu měsíců, nikdy jsem nikomu nic nepřiznala. Všechny bolesti jsou mojí niterní záležitostí, kterou odhaluju až v moment, kdy se s tím sama dokážu vyrovnat. Článek si v prvních čtyřiadvaceti hodinách přečetlo přes 20 tisíc lidí a odhaduji, že několik set z nich mi psalo a snažilo se pomoci.

Nikdy jsem netušila, že se s pomocí nabídnou lidé, do nichž bych to nikdy neřekla. A že tolik věrných čtenářek se mnou bude sdílet svoje podobné bolesti, rozchody a pády. Lidé nabízeli, že mi přijedou pomoct se nastěhovat, že se u nich můžu kdykoli vyplakat, že mi klidně půjčí do začátků a jedna čtenářka mě pozvala k sobě do Colorada. Psali mi také neznámí lidé, že jim můj blog vždycky pomáhal a že teď chtějí pomoci mně. První dny v týdnu jsem tak strávila v lehčí euforii z toho, že dobří lidé ještě existují a že jich mám kolem sebe spousty.

Děkuji vám tedy převelice.
A celkově to byl hezký týden.

Stěhovala jsem se

Přestěhovala jsem se do krásného bytu, který je takový malý salonek. Ještě žiju mezi krabicemi, jelikož nebylo příliš času na vybalování, ale těším se na postupné zútulňování. Spím na dvoulůžku v patře, kde v peřinách a s noťasem na klíně trávím většinu dne. Je tu teplo a spousta prostoru na kosmetiku, knížky, čokolády a tři peřiny!

Česká Miss odlétala na Miss Universe

Nítěné knoflíčky mě opravdu zaujaly.

Andrea Bezděková v národním kroji, který byl vytvořen speciálně pro Miss Universe.

Celý týden jsem vlastně žila Českou Miss. Začaly castingy, bylo oficiální zahájení nového ročníku a miss Andrea Bezděková představila róby od Terezy Sabáčkové, ve kterých nás bude reprezentovat ve světě. Byla nádherná! Zaujal mě také národní kroj, který byl posetý nítěnými knoflíčky, kterými se kdysi zapínalo povlečení. Dodnes je to pouze česká tradice, nikde ve světě to už neumějí. Knoflíčky pomáhali tvořit žáci s mentálním postižením, kterým poputuje i výtěžek z šatů, až se vydraží. Zatím ale Andree přejme hodně sil!

Otevíračka Kusmi

Kusmi čaje piju ve velkém a předpokládám, že se budu muset vrátit pro jejich čaj s mandlemi, s mátou nebo s růží, protože bez nadsázky lze říct, že kromě kvalitního čaje je hrneček po ránu malou voňavou terapií v mrazivých dnech.

Na otevíračku nové prodejny v OC Chodov jsem tak pozvala své oblíbené blogery a při té příležitosti jsem dorazila také. Uváděla se novinka Blue Detox, což mě přivedlo na myšlenku lehčího detoxu po náročném roce. Jo! Začnu zítra. Ale čaj jsem začala pít už včera, je vynikající.

S Milošem Urbanem v ateliéru

Miloši, úsměv!

Miloš Urban je vynikající český spisovatel a člověk, kterého začalo strašně bavit focení. Zřídil si ateliér, pořídil patřičné vybavení a jelikož se známe, stála jsem mu chvilku modelem. Miloš je velice milý a tvořivý člověk a brzy mu vyjde kniha s titulkou, kterou si sám nafotil. Bude se jmenovat Závěrka a já ji mám dostat i s věnováním. Moje knihovna začne být konečně zajímavá!

Vybírali jsme make-up pro Aňu Geislerovou na natáčení

Z tohohle mám opravdu velikou radost. Vlastně tomu pořád nemůžu uvěřit, i když to spojení je logické. Aňa Geislerová miluje jak péči Inlight, tak i bio květinovou dekorativku Zuii, kterou chce být líčená na natáčení i společenské akce. Sešly jsme se tedy s vizážisty, kteří ji pro nový projekt HBO líčí a můj tajný sen - tedy ukázat lidem, že i bio kosmetika může sloužit k profi líčení a patří i do záře reflektorů - se tedy pomalu začíná naplňovat. Díky, Aňo! 

Večery trávím převážně prací a po létech jsem začala poslouchat rádio. Pomáhá to. Když je moc ticho.
Jaký byl váš týden?
Lucie

Coco Chanel: Pohled zblízka

Okamžitě odložte veškeré motivační knihy od autorů, co si jen navzájem vykrádají myšlenky a předhánějí se v tom, kdo ze síly pozitivního myšlení dokáže vymyslet srdceryvnější příběh a začněte číst strhující životopis té, která obrátila Evropu i Spojené státy vzhůru nohama. A nikoli válkou, nýbrž módou. Řeč je samozřejmě o Coco Chanel. Návrhářce, která definovala eleganci a francouzský styl. 

Protože Coco Chanel tím, co dokázala, strčí hravě do kapsy veškeré motivační pisálky. Bez nadsázky totiž lze říct, že je to žena, která ovlivnila svět umění 20. století jako málokdo. Nevymýšlela totiž módu, ale poprvé ženám ukázala, co to znamená "mít styl". Svými modely, kde zkracovala délku sukní, dělala z žen nejen elegantní krásky, ale malými, leč výborně promyšlenými kroky se zasadila o emancipaci žen. 

Ona totiž byla ta, co vyrostla u jeptišek prakticky bez rodiny. Maminka ji zemřela, otec opustil. Nikdy se jí nedostalo vzdělání a i v pozdějším věku, kdy už patřila do velkého světa, měla problém s gramatikou, a tak raději nikdy příliš nepsala. A Paříž začátkem 20. století opravdu nepřála chudým děvečkám bez vzdělání. Mohly být v lepším případě oficiálními milenkami bohatých mužů, nebo kurtizány.

Jakmile se ale jednou začtete do Coco Chanel: Pohled zblízka od Lisy Chaney, pochopíte způsob jejího uvažování, kouzlo a sílu její osobnosti a zároveň masku, za kterou se skutečná Gabrielle, jak se původně jmenuje, skrývá.

Coco Chanel nepřicházela každou sezónu pouze s novými modely. Učila lidi využívat nové materiály a hrála si s ženskou postavou, kterou přetvořila k obrazu svému. Vytvořila parfém No. 5, který patří mezi nejprodávanější v historii, dala vzniknout "malým černým", byla múzou mnoha umělců i německého nacisty, byla rovněž závislá na morfiu a nenáviděla svoje dětství.

A kromě vytváření modelů vytvářela celoživotně legendu s názvem Coco Chanel. Vždycky věděla, čím ji přiživit, co si přimyslet, co zatajit a jak použít svůj vliv ve prospěch společnosti. 

Životopisů o téhle legendární návrhářce vzniklo už za jejího dlouhého života celá řada. Posmrtně snad ještě více. Až Lisa Chaney se ale dostává k dosud neuveřejněnému vyprávění a k lidem, kteří ji znali. Osvětluje zcela nová fakta, což tvoří z jejího života zcela jiný příběh, než jak jsme ho znali doposud.

A zatímco žasnete nad tím, jak Coco přemýšlela a tvořila, žasnete rovněž nad úsilím autorky, který si s knížkou dala. Navíc vás Coco Chanel vtáhne do světa tehdejší pařížské smetánky, mezi aristokraty a milionáře a zároveň vám něco předá ze svého estetického cítění. 

Prostě - vybraná společnost na 440 stránkách.
Vydala Eroika.
A teď mi doporučte nějaký fascinující životopis vy!
Lucie

Rozvádím se. A píšu knížku.

 S Holanďanem jsme se do sebe zamilovali před téměř 9 lety okamžitě. Byla to obrovská láska, kde jsme jeden pro druhého udělali spoustu dobrého. Ba dokonce bych řekla, že jsme se tou láskou v danou chvíli zachránili. On se pro mě vzdal svého života starého mládence, já se s ním odstěhovala do Itálie. On mi ukázal svoje nejniternější a nejzranitelnější já a já se léta starala svou láskou o to, abych mu nikdy neublížila.

Holanďan je poklad ze všech mých životních pokladů nejdůležitější. To tak bude navždycky. Přes všechnu lásku a oddanost jsme se však loni dostali do patové situace - každý jsme chtěli od budoucnosti něco jiného. Dlouho jsme se snažili, aby ta budoucnost byla pořád společná, ale v určitém bodě nám došlo, že "pouze" láska nestačí a že se každý chceme vyvíjet jiným směrem.

A tak jsme se rozhodli rozejít a žít si každý po svém.
Není nic horšího, než ukončovat vztah ve fázi, kdy se oba dva velice milujete. Ani největšímu nepříteli bych nepřála ty stavy, kdy milujete, cítíte se s ním dobře, a přitom víte, že pokud to neutnete teď, můžete si v budoucnu ubližovat.

Třikrát jsem se zhroutila.
Prozvracela jsem půl roku v kuse. Z nervů.
Zhubla jsem způsobem, že by mě mohli používat jako kostru na hodiny biologie.
Zničila jsem si žaludek.
Nespala šest týdnů v kuse.
Pamatuji na doby, kdy mým jediným přijmem kalorií byl alkohol.

Trvalo to rok. A vždycky, když už jsem si říkala, že níž už klesnout nemůžu, vždycky jsem se propadla zase o něco hlouběji do temnot depresí.

Řeknu vám jedno tajemství - zatímco mě všichni díky blogu považují za někoho, o kom ví úplně všechno, neví o mně nic. Jsem nepřístupná. Mám obrovský krunýř, pod který jsem v životě pustila pouze jednoho člověka. A nevyplatilo se mi to.

Ale jednoho dne jsem měla zjistit, kde je dno. Pokud vám někdo říká, že ode dna už se můžete jedině odrazit, lže. Na dně totiž taky můžete zůstat a to libovolně dlouhou dobu. A tak jsem po celý rok přijímala ránu sem, ránu tam, až jsem se dostala do bodu, kdy už mi začalo být opravdu všechno jedno.

Své rodině jsem o rozchodu dokázala říct až po půl roce a jejich reakce zcela naplnila mé očekávání. Verdikt byl jednoduchý: přišla jsem o všechno a o všechny, i o většinu kamarádů. Nad vodou mě držela má nejlepší kamarádka Evička, Míša, která kromě toho, že vyrábí úžasnou zdravou kosmetiku je ještě úžasnějším člověkem, druhá Míša, která mi nabídla i to, že s ní a jejím přítelem můžu zůstat na Štědrý den a moje šéfová Pavlína, která - ač to možná netuší - mi pomohla nejvíc. Tím, že ve mě věřila.

V době, kdy mi bylo nejhůř, jsem nedokázala blogovat tak, jak se ode mě žádalo. Za celý rok jsem si přečetla tolik hejtů o tom, že už dávno nejsem vtipná a že už nikomu svým blogem už nepomáhám, že bych je mohla vydat knižně jako sbírku toho nejjedovatějšího, co lidé dokáží pod rouškou anonymity napsat.

Paradoxně ale články začaly být zřejmě mnohem zajímavější, protože stejně jako hejty od čtenářů se na mě sypaly nabídky napsat knihu. Za půl roku jsem si přišla asi k šesti nabídkám, které jsem však neměla moc v úmyslu přijmout. Vždycky jsem napsala neutrální odpověď s díky, ale nebylo to nic, co bych chtěla udělat.

Nakonec jsem přijala nabídku z Motta, které mi vzhledem k zaměření mého blogu, přišlo jako to nejlepší. Nicméně i tady jsem to nechala otevřené s tím, že se do psaní knížky pustím až budu chtít. Mezitím mi ale schválili celý koncept a dali jasně danou uzávěrku, dokdy musím rukopis odevzdat. Nic mi nepomohlo víc než tohle gesto. Vlastně pomohlo - moje práce, jejímž výsledkem občas je to, že lidem léčíte pleť.

Dno už jsem okusila, aniž bych to dala okolí jakkoli najevo. S americkým úsměvem jsem zvládala chodit přehlídky, fotit, schůzkovat, pracovat.

Strávit Štědrý den i Silvestra sama ve své provizorní garsonce, byl očistec, který by si měl prožít asi každý. Došlo mi, že pokud si veselé Vánoce a šťastný nový rok nepopřeju sama, nikdo jiný to za mě neudělá. A někde tam se to všechno zlomilo. Dospěla jsem a dospěla k jednomu úžasnému pocitu - úlevě, snad i vysvobození.

Svobodná.
Svobodná.
Svobodná.
Sama za sebe a svobodná.

Myslím, že to zvládnu.
Lucie

Týden Lucie

První lednový týden začal zostra.
Místo nového kabátu mě hřálo množství práce, za což jsem velice vděčná. Ale začínalo se líně a pomalu.

Příběh Coco Chanel jedním dechem

Ke Coco Chanel se vrátím v recenzi. Jako silná žena s neuvěřitelným životním příběhem tu rozhodně má místo.

Mám dojem, že někdy krátce po Silvestru jsem ulehla s životopisem Coco Chanel do peřin a vyhrabala se se spánkovým a vitamínovým deficitem o den později. Společnost mi dělal ještě ženšen - vyprošťovák po bujarých oslavách. Přísahám bohu, že vás to zachrání před otravou krve i bolehlavem. Já si na Silvestra dala 3 šálky v noci a ráno jsem byla fit. Vyrazila jsem na novoroční procházku a pak zalezla s Coco do peřin.

Aňa Geislerová s Biorganicou

A pak přijde den, kdy vám napíše email Aňa Geislerová, že jí Inlight uzdravil pleť a že miluje make-up od Zuii a že by si ráda něco objednala. Svolala jsem tedy Biorganicu k nám do 2media a s Aňou jsme se sešly. 

Mám velikou radost, že herečka jejího formátu se chce nechat BIO kosmetikou líčit i na natáčení filmů či důležité společenské události. Myslím, že Aňa je ta správná tvář, která by se měla lidem dostat do povědomí vždycky, když se řekne BIO kosmetika. Oplývá totiž éterickou krásou, má styl a vždycky je jemně, ale krásně upravená. A věřím, že i díky Aně už BIO kosmetika nebude považována za alternativní, nýbrž za tu základní a špičkovou péči o pleť.

Česká Miss 2017 právě startuje

Sledujte veškeré dění v 2media na Instagramu!

Další milou povinností tohoto týdne se stal nový ročník České Miss, kterou nově vede Eva Čerešňáková. Už z prvního setkání je jasné, jak schopná a odhodlaná tahle žena je (a jak úžasného chlapa má po svém boku. Českou Miss totiž znovu dávají dohromady s přítelem). Jelikož už se jim povedlo vybrat dostatek peněz na postavení školy v Bangladéši, tak věřím, že se máme nač těšit. Vynasnažím se samozřejmě i já! Sil mám po Novém roce dost a doufám, že ustojím ten nápor nádherných a o-hodně-mladších-než-jsem-já modelek.

Jaký jste měli týden vy?
Lucie

Nejlepší zdravá kosmetika roku 2016

Celý rok jsem žila převážně kosmetikou.
První půlka patřila různým rekvalifikačním kurzům a školení, druhá zase přinesla spoustu možností se díky zdravé kosmetice dostat k úžasným lidem. Celý rok jsem ale zkoušela, testovala a dokupovala to, co se za léta osvědčilo nejvíce. Dá se tedy říct, že jsem začala být věrná svým nejoblíbenějším značkám.

Tady najdete to nejlepší ze zdravé kosmetiky za rok 2016!

Na pleť: Vracím se k Inlightu

Na zimu jsem dokoupila povinnou výbavu: Cleanser na odličování a čištění pleti, který dokonale zdolá i voděodolnou řasenku a nejšetrněji jím odlíčíte i výrazné večerní líčení, tonikum, které je namícháno tak, aby podpořilo účinky cleanseru a pleť jemně tonizovalo bez kapky alkoholu. Protože mi příliš nevoní, navlhčím tamponek nejdříve vodou, čímž tonikum naředím. Účinky to nesníží a ještě mi vydrží jednou tolik.

Stálou klasikou u mě v koupelně je Noční balzám, který zahojí takřka všechno. Boláčky, velké hnisavé krvavé boláky i hormonálně rozhozenou pleť. Tím, že chrání a obnovuje kožní film, pleť vypíná a s ní i jemné mimické vrásky. Je to okamžitá pomoc i pro probdělé noci, nejlepší možný krém do hor nebo jednoduše do krutých přízemních mrazíků.

A pak už jen Softener, který zatím nepoužívám pořád, jen výjimečně po náročném dni nebo jako masku. Softener už představuje těžký kalibr v boji proti stárnutí pokožky, vyhlazuje, vypíná, mírní otoky. Používá se na celý obličej, já jej nanáším především na oční okolí. Je to skoro jako botox, jen člověku nemizí mimika a nevypadá jak vosková figurina. A je čistě BIO.

Na vlasy: Rhassoul šampon Urtekram

 

Pokud vám nevadí coco sulfáty, zamilujete si Rhassoul šampon z Urtekramu. Já pěnidla nepoužívám, tohle je zářná výjimka, která stojí zato. Rhassoul je jíl, který tvoří zhruba dvě třetiny šamponu. Jíl umí ten fígl, že vlasy na omak zpevní a doslova nadzvedne vlas od kořínků. Pokud tak používáte místo šamponu jíl, víte, o čem mluvím. Tady se jíl spojí s emulzí šamponu, takže netřeba patlat žádnou kašičku v dlani, jen napěnit a smýt. A užívat si objem!

Kondicionér: Bezoplachový kondicionér ve spreji Urtekram

Bezoplachové kondicionéry Urtekram ve spreji patří mezi moje oblíbence. Používám je skoro denně, kdykoli potřebuju vlasy rozčesat, před tepelnou úpravou a vždycky po mytí vlasů. Rozčesávat tahle věc umí stejně dobře, jako vonět. Doporučuju zabalit do turbanu a chvilku nechat působit. Momentálně mám kokosový kondicionér, vůně je sladce kokosová, trošku jiná, než na co je člověk zvyklý ze syntetických vůní, ale o to zajímavější.

Do sprchy: Sprchovací oleje Karel Hadek

Není nic lepšího, prostě není. Lidem mohou vadit PEGy v hydrofilních olejích, já jsem toho názoru, že jsou mnohem menší zlo než pěnidla. Každopadně pravdou zůstává, že po sprchovacích olejích KH už není potřeba žádné další péče jako jsou tělové krémy nebo mléka. Kožní film, který stojí za zdravou a odolnou pletí, nijak nenarušuje, pleť je po umytí vláčná, hebká, rozhodně ne stažená a suchá. Mám ráda jalovcový olej (rozproudí lymfu), šalvěj (omezuje pocení) nebo borovici.

Na ruce: Lecio Majo Karel Hadek

Další "Hadkovina", která nemá konkurenci. Lecio majo je lehká lecitinová emulze ve spreji, která se do pokožky okamžitě vstřebá (okamžitě!), takže zatímco máte ručičky jako v bavlnce, můžete směle operovat v kanceláři bez umaštění papírů. Jak se Karlu Hadkovi tato emulze podařilo, to nám nepoví, je to jeho know-how. Lecitin se ale vstřebává i do mezibuněčného prostoru, což je přesně ten rozdíl, který poznáte na první dotek. A pokud máte ruce hodně vysušené, pocítíte a možná i uslyšíte naprostou úlevu!

Na nohy: Balm balm balzám

Bambucké máslo, včelí vosk, z éteráků levandule a tea tree. Olejový Balm balm balzámek, který krásně prokrví a zregeneruje chodidla po horké koupely, působí zde i jako deodorant, nicméně využití je mnohem širší - díky výše jmenovaným éteráčkům je to výborná dezinfekce ať už se stane cokoli. Bambucké máslo zase pomáhá rychlejší obnově kožního filmu, takže když na to dojde a vy nebudete mít nic jiného po ruce, rozhodně ho na cestách můžete použít prakticky na cokoli. Klidně i na intimní hygienu.

Deodorant: Deo Naturalis

Kuličkový deodorant, který je čistě přírodní, funguje tak, že jej používají i mnozí muži a voní velice intenzivně. Jakmile se tedy zapotíte, nejenže vás podrží, ale jeho vůně se navíc aktivuje stejně jako to dělá parfém. Nechávala jsem Naturalis testovat ještě několik novinářek a zatím slyším jen samé nadšené reakce. Superlativa musím přihodit i já, protože vůně je okouzlujícín a výdrž slušná. Že v něm nenajdete soli hliníku je u Naturalisu samozřejmost.

Tonikum: I+M Hydroperform tonik

Je to tonikum, ale obsahuje to jen stopové množství alkoholu, takže nemá šanci vysušit pleť. Není to však pleťová voda, jelikož takhle skvěle pleťové vody netonizují. Nechápu, jak jsem léta tenhle poklad mohla opomíjet. Nevysuší, naopak nechá pleť úžasně vláčnou a provoněnou sladkou ovocnou vůni - snad ta papája? A opět chválím lecitin jako emulzi.

Barva na vlasy: Henna Cosm´etika

Asi jediná henna, která krásně barví i šediny. A leskne se tolik, že házíte hřívou prasátka na vedlejší chodník. Je to jedna z nejkvalitnějších henn, velice drahá v nákupce, přesto pro zákazníka vyjde na velice příjemnou cenu. Šediny přitom barví bez nutnosti barvit nadvakrát - nejdříve čistou červenou hennou, potom až požadovanou barvou. Kdepak! Prostě nabarvíte jednou, necháte působit hodinku nebo dvě a s krásnou kšticí běžíte do práce.

Na oči: Oční stíny Cosm´etika

 

Na obrázku ještě tmavě hnědý odstín Matt Chestnut.

V průběhu let také dokupuju jednotlivé oční stíny Cosm´etika, jelikož drží, jsou úžasně pigmentované a hlavně - neobsahují mastek! Mám na ně originální paletku se zrcátkem a stíny měním - momentálně u mě vede matná bílá (pod obočí), rozjasňující pearly beige (do vnitřního koutku), matná černá (kouřové líčení a spodní linka) a jestli můžu doporučit, tak vyzkoušejte fialový odstín. Ten se povedl moc a sluší takřka všem. Dodá na plastičnosti celému líčení, vypadá velice přirozeně, jemně a rozhodně ne ubrečeně.

Celá značka je veganská a stíny díky obsahu slídy dokonale drží na očním víčku i bez použití báze. Obsah kukuřičného škrobu zajišťuje jemnou a hebkou pokožku na dotek, bio olej ze semínek révy vinné pleť regeneruje a udržuje hydrataci.

Za krásné řasy: Řasenka Cosm´etika

 

Nejprodávanějším zbožím celé značky byla už řasenka původní. I když se muselo stírat trochu barvy, byla okamžitě pryč. Bylo to převážně proto, že jako jednu z mála řasenek snesly i majitelky těch nejcitlivějších očí. Loni uvedla Cosm´etika tedy ještě lepší verzi - složení stejně skvělé, štěteček základní a tak jemný, že nezapomene na jedinou řasu. Čekejte tak krásně oddělené a lehce prodloužené řasy.

Bronzer: Ten matný na všechno. Od Cosm´etiky

Bronzer a tvářenka Coral Pink od Cosm´etika. Tvářenka mimochodem úžasná pro olivovou pleť.

   

Cosm´etika má nové skvělé pudry, řasenky, tvářenky a jeden boží bronzer. Dneska si řekneme právě o něm, jelikož jsem zatím nenašla produkt, který bych mohla použít jako tvářenku, vykreslit jím obočí i udělat kouřové líčení.

Minerální bronzer, který neobsahuje mastek, je veganský a konzervovaný stříbrem, je čokoládově hnědý a bez perleti. Na stínování obličeje je tak geniální. Výborně se s ním pracuje a brunetky jej použijí jako první líčící pomoc na všechno. Navíc je v papírovém balení, aby po něm zbylo minimum odpadu až ho člověk spotřebuje. Tomu fandím.

Parfém: Čajová zahrada Acorelle

 

Jestli je něco těžké nahradit přírodní/BIO kosmetikou, pak jsou to parfémy a vůně všeobecně. Ne, že by přírodní věci nevoněly, ale nevoní tolik sofistikovaně jako syntetika z laboratoří. Já navíc nemám ráda těžké vůně a najít něco lehkého a svěžího je fakt oříšek.

Acorelle už znám ale pár let. Mají toaletní vody, které jsou z 88% čisté a parfémy, které jsou už 100% přírodní. Toaletek i parfémů nabízí Acorelle hodně, věřím, že si každý vybere něco. A já jsem šťastná, že se po létech vrátila do nabídky vůně Čajová zahrada. Je to úžasná stimulující vůně, která vás do nového roku nakopne. Pomůže motivovat a začít úplně znovu, jinak a lépe. Ostatně posuďte dle složek sami.

Citron : stimuluje živost ducha
Cedr : přináší sílu a odvahu
Pačuli : probouzí sensualitu, stimuluje pozornost

Maska: Anti-aging olivová od BioAroma

Pasta z černých oliv, arganový olej, sezamový olej, olivový olej, kokosový olej, levandulový olej a nic víc. Co víc by si rovněž mohla pleť přát, než pořádnou porci vzácných olejů a hojivé levandule. Černá maska, která voní po olivách a bude bavit především suchou, stárnoucí, ale i aknózní pleť, necháváme působit 15 minut. Kvůli velkému množství olejů příliš nezasychá a nestahuje, smýt ji můžete konjak houbičkou, se kterou to jde mimořádně dobře a pleť zůstává ve stavu, že máte pocit, že už další ošetření nepotřebuje.

Zubní pasty: Jedině Urtekram

O zubních pastách Urtekram už tu bylo napsáno mnoho. A nezměnilo se na jejich genialitě nic. Jde o nepěnivé veganské pasty na bázi jemně mleté křídy. Hojivou složkou je tu aloe vera, dezinfekční potom éterické oleje dle výběru - tea tree, eukalyptus, mandarinka (v příchuti aloe vera), nebo máta peprná. Čistit zoubky bez pěnidel znamená nepřesušovat dutinu ústní, která pak může trpět afty, boláčky, koutky. Urtekram pasty tak můžete dopřát i těm nejmenším, já jednou koupila omylem tutti frutti a vůbec jsem nelitovala. Vrátila jsem se do dětských let. 

BB krém: Cosm´etika

Že mám Cosm´etiku osobně ráda už řadu let, to se ví. Ostatně, neznám moc lidí, co by ji rádo nemělo. Líbí se mi, když si značka piplá složení a uvede na trh jen to, co je minimálně boží! A u BB krému se to opět povedlo.

Jeden odstín. S tím, že víc jich rozhodně není potřeba, jelikož se BB krém  - díky mikrokrystalické celulóze - skvěle pleti přizpůsobí a sám začne na tón pleti reagovat. Konzervován je navíc stříbrem, které póry dezinfikuje a zabraňuje bakteriím, aby se množily. Při pravidelném používá tak může BB krém předcházet nebo alespoň zmírňovat formy akné.

Stříbro jako konzervant a "přizpůsobivý" odstín je zase ta věc, která Cosm´etiku odlišuje. Potěší vás možná příjemná vůně a netřeba dodávat, že jde o výrobek VEGAN.

Na rty: Rtěnka Sheer Zuii

Tahle Zuii rtěnka také patří mezi mé dlouhodobé oblíbence. Je plná olejů (např. bambucké máslo, ricinový a jojobový olej, dále pak olej z muškátových květů, pelargónie, slupek pomeranče červeného a růže damašské...), tudíž působí i jako hojivý balzám na hodně přesušené rty. Voní a chutná lehce po růži.

Kdysi jsem od holek z Biorganicy dostala k Vánocům odstín Ruby. Což je odstín údajně pro odvážné, tudíž děkuji, že mě do této kategorie zařadily. A trefily se výborně a od té doby nemám ani potřeba sahat po jiné barvě.  Podtón do oranžova s jemnými třpytkami mi sedne výborně. Nejčastěji rtěnku používám jen na zvýraznění přirozené barvy rtů. Dělá z nich něco neuvěřitelně šťavnatého. Když si vyhraju a nanesu ji víc, jde už o opravdu krásnou sytou barvu, která se dá použít i k večernímu líčení. A pár hodin vydrží i s pitím!

Masážní olej: Purity Herbs Úleva pro namožené klouby

O tomhle masážním oleji na bolavé a namožené klouby jsem vám ještě nepsala, jelikož mi dlouho trvalo jej otestovat. Musím říct, že mě uchvátilo složení plné islandských bylinek a prokrvujících éteráků. Přišlo mi však škoda jej používat pouze jako masážní olej po koupeli, ač to rozhodně není problém. Olej sám o sobě nepálí. Jakmile si ale vlezete do horké vany a otevřou se vám póry, pak stačí dobře vmasírovat na bolavé místo (i krční páteř) a hned ucítíte horkost, prokrvení a úlevu. Tenhle trik funguje i při studených končetinách, doslova rozproudí krevní oběh a nohy se krásně zahřejí.

Pokud mezi vaše novoroční předsevzetí patří, že se o sebe budete lépe starat (já to mám jako první bod na nekonečně dlouhém seznamu), pak věřím, že tyhle výrobky vám dokáží, že zdravá kosmetika je ten první a zároveň nejjednodušší krok vpřed.

Krásný celý příští rok!
Luc.

Co jsem dokázala za rok 2016

Padnout na dno.
Přijít o ty nejbližší.
Objevit malou Lucinku.
Poznat skutečnou Lucii.
Uvědomit si svojí cenu.
Osvobodit se.
Nalézt klid tam někde uvnitř.
Dospět.
Přežít.

A možná pár lidem pomoc s pletí.

Byl to brutální a zcela zásadní rok.
Přeji vám jen samá správná rozhodnutí a hodně krásných chvil v roce 2017!
Lucie