S Holanďanem jsme se do sebe zamilovali před téměř 9 lety okamžitě. Byla to obrovská láska, kde jsme jeden pro druhého udělali spoustu dobrého. Ba dokonce bych řekla, že jsme se tou láskou v danou chvíli zachránili. On se pro mě vzdal svého života starého mládence, já se s ním odstěhovala do Itálie. On mi ukázal svoje nejniternější a nejzranitelnější já a já se léta starala svou láskou o to, abych mu nikdy neublížila.
Holanďan je poklad ze všech mých životních pokladů nejdůležitější. To tak bude navždycky. Přes všechnu lásku a oddanost jsme se však loni dostali do patové situace - každý jsme chtěli od budoucnosti něco jiného. Dlouho jsme se snažili, aby ta budoucnost byla pořád společná, ale v určitém bodě nám došlo, že "pouze" láska nestačí a že se každý chceme vyvíjet jiným směrem.
A tak jsme se rozhodli rozejít a žít si každý po svém.
Není nic horšího, než ukončovat vztah ve fázi, kdy se oba dva velice milujete. Ani největšímu nepříteli bych nepřála ty stavy, kdy milujete, cítíte se s ním dobře, a přitom víte, že pokud to neutnete teď, můžete si v budoucnu ubližovat.
Třikrát jsem se zhroutila.
Prozvracela jsem půl roku v kuse. Z nervů.
Zhubla jsem způsobem, že by mě mohli používat jako kostru na hodiny biologie.
Zničila jsem si žaludek.
Nespala šest týdnů v kuse.
Pamatuji na doby, kdy mým jediným přijmem kalorií byl alkohol.
Trvalo to rok. A vždycky, když už jsem si říkala, že níž už klesnout nemůžu, vždycky jsem se propadla zase o něco hlouběji do temnot depresí.
Řeknu vám jedno tajemství - zatímco mě všichni díky blogu považují za někoho, o kom ví úplně všechno, neví o mně nic. Jsem nepřístupná. Mám obrovský krunýř, pod který jsem v životě pustila pouze jednoho člověka. A nevyplatilo se mi to.
Ale jednoho dne jsem měla zjistit, kde je dno. Pokud vám někdo říká, že ode dna už se můžete jedině odrazit, lže. Na dně totiž taky můžete zůstat a to libovolně dlouhou dobu. A tak jsem po celý rok přijímala ránu sem, ránu tam, až jsem se dostala do bodu, kdy už mi začalo být opravdu všechno jedno.
Své rodině jsem o rozchodu dokázala říct až po půl roce a jejich reakce zcela naplnila mé očekávání. Verdikt byl jednoduchý: přišla jsem o všechno a o všechny, i o většinu kamarádů. Nad vodou mě držela má nejlepší kamarádka Evička, Míša, která kromě toho, že vyrábí úžasnou zdravou kosmetiku je ještě úžasnějším člověkem, druhá Míša, která mi nabídla i to, že s ní a jejím přítelem můžu zůstat na Štědrý den a moje šéfová Pavlína, která - ač to možná netuší - mi pomohla nejvíc. Tím, že ve mě věřila.
V době, kdy mi bylo nejhůř, jsem nedokázala blogovat tak, jak se ode mě žádalo. Za celý rok jsem si přečetla tolik hejtů o tom, že už dávno nejsem vtipná a že už nikomu svým blogem už nepomáhám, že bych je mohla vydat knižně jako sbírku toho nejjedovatějšího, co lidé dokáží pod rouškou anonymity napsat.
Paradoxně ale články začaly být zřejmě mnohem zajímavější, protože stejně jako hejty od čtenářů se na mě sypaly nabídky napsat knihu. Za půl roku jsem si přišla asi k šesti nabídkám, které jsem však neměla moc v úmyslu přijmout. Vždycky jsem napsala neutrální odpověď s díky, ale nebylo to nic, co bych chtěla udělat.
Nakonec jsem přijala nabídku z Motta, které mi vzhledem k zaměření mého blogu, přišlo jako to nejlepší. Nicméně i tady jsem to nechala otevřené s tím, že se do psaní knížky pustím až budu chtít. Mezitím mi ale schválili celý koncept a dali jasně danou uzávěrku, dokdy musím rukopis odevzdat. Nic mi nepomohlo víc než tohle gesto. Vlastně pomohlo - moje práce, jejímž výsledkem občas je to, že lidem léčíte pleť.
Dno už jsem okusila, aniž bych to dala okolí jakkoli najevo. S americkým úsměvem jsem zvládala chodit přehlídky, fotit, schůzkovat, pracovat.
Strávit Štědrý den i Silvestra sama ve své provizorní garsonce, byl očistec, který by si měl prožít asi každý. Došlo mi, že pokud si veselé Vánoce a šťastný nový rok nepopřeju sama, nikdo jiný to za mě neudělá. A někde tam se to všechno zlomilo. Dospěla jsem a dospěla k jednomu úžasnému pocitu - úlevě, snad i vysvobození.
Svobodná.
Svobodná.
Svobodná.
Sama za sebe a svobodná.
Myslím, že to zvládnu.
Lucie
Luci, přeji Ti hodne sil v náročném období, a klobouk dolu za odvahu to sem napsat. Misa.
OdpovědětVymazatMilá Lucko, prošla jste si očistcem. Teď jste o hodně silnější...vím o čem mluvím, kolem rozvodu jsem ztratila spoustu sil, kil a všeho kolem. Držím Vám palce ať se psaní daří a kniha se prodá sama :-)
OdpovědětVymazatZlých lidí si nevšímejte, oni za to nestojí.
Mějte se krásně. Hodně štěstí!!!
Katka
Lucí, co napsat...
OdpovědětVymazathodně zdraví, hodně sil, pevné nervy, mraky štěstí a jen lidi, co Tě mají rádi!
El.
Lucka, samozrejme, že to zvládnes... Iné východisko proste nieje. Si silná ženská, prajem Ti všetko krásne :-*
OdpovědětVymazatHodně sil a hlavně zdraví přeju. Já se takhle rozcházela s přítelem po 7 letech a je to přesně jak píšeš. Člověk dotyčného miluje, ale ví, že to musí utnout teď, protože v budoucnu by to bylo ještě mnohem horší. Odepsala mě rodina, nejlepší kamarádka a naopak mě podrželi lidi, do kterých bych to předtím vůbec neřekla. Bylo to šílený, ještě rok a půl po rozchodu jsem byla doslova v prdeli a to i když jsem měla už vztah jiný. Mně pomohl až čas a nový vztah, tak držím palce, ať tě drží nad vodou taky nějaká pořádná motivace :)
OdpovědětVymazatBuď statečná zlato :( moc mě to mrzí.
OdpovědětVymazatty kráso. Přeju hodně sil a pozitivna kolem sebe, ale i v sobě :) už to bude jenom lepší
OdpovědětVymazatTady je zase jednou vidět, jak nesmyslný obrázek si o lidech děláme díky internetu, kde všechno vypadá jen růžově. Moc vám držím palce!
OdpovědětVymazatLuci, hrozně moc ti držím pěsti, ať máš mnoho sil a energie. Pro mne jsi pořád stejně úžasná a skvělá.
OdpovědětVymazatLuci, hodně sil <3
OdpovědětVymazatObdivuji, že jsi to sem takto otevřeně napsala. Přeji ti Luci hodně sil a aby už bylo jen a jen
OdpovědětVymazatlépe :)
Gratuluji ke svobodě, Lucko. Máš ji draze vykoupenou a věřím, že už o ni nepřijdeš, ať bude po Tvém boku v životě kdokoli. Užívej si ji a opatruj se, čeká Tě za tu dobře zvládnutou zkoušku spousta odměn :-).
OdpovědětVymazatVíc než to, že jste se rozešli, mi je líto, jak se zachovala tvá rodina a blízcí. Doufám, že si jednou uvědomí, co udělali. Tobě přeju jen to nejlepší a hodně sil... Vím, jak ti je.
OdpovědětVymazatLucko, moc ti držím palce a přeji, aby se vše v dobré obrátilo ♥. Přijde mi naprosto strašný, jak lidi soudí a odsoudí ostatní, aniž by věděli, co třeba právě prožívají. Drž se!
OdpovědětVymazatLuci, přeju hodně sil. Takové kroky nikdy nejsou snadné a věřím, že teď už se všechno bude obracet jen k lepšímu.
OdpovědětVymazathttp://www.obycejny-blog.blogspot.com
Milá Lucko. Díky za Tvou otevřenost a upřímnost. Držím palce, ať je líp. I
OdpovědětVymazatMilá Luci,
OdpovědětVymazatve chvíli, kdy se mořím s nemocí a říkám si, že tenhle stav bych nepřála ani svému největšímu nepříteli a myslím si, jak se mám opravdu mizerně, vidím, že to ještě nebude tak zlé.
Čtu si to tady a jenom valím oči ... jak ??? jsi to dokázala vše projít a zvládnout a ustát a ... prostě tohle všechno ... a život a okolnosti.
Je vidět, že jsi silná žena, která i když se topí v mnoha věcech, za čas se sebere a nějakým způsobem se po malých krůčcích zvedne a půjde dál. Vím, půjde to asi pomalu, ale půjde ... a já ti přeji aby to zas jednou došlo z toho času temnot do nádherného slunečního světla :) Myslím na tebe a ráda tě pozvu na kafe, bude li časem nálada na setkání a povídání :)
Jana Včelka Mája :)
Luci, to mě moc mrzí. Ale je dobře, že jste si na rovinu řekli, co je pro vás nejlepší. Není nic horšího, než setrvat někde, kde už to nemá budoucnost. Držím palečky! Xoxo
OdpovědětVymazatTohle je tak silnej článek, že nemám slov! Luci jsi neuvěřitelná a silná ženská. Držím ti palce a přeju jen to nejkrásnější! Ať je 2017 rokem šťastným, zasloužíš si to!
OdpovědětVymazatJá jsem to nezvládla odejít v pravý čas a zůstala jsem s ním 25 let!!! O to horší byl pak rozchod. Ale když jsou tam děti tak je to taky něco jiného
OdpovědětVymazatLuci, na tohle asi nejsou žádná správná slova, jen ti chci napsat že jsi úžasný člověk a ať na to nikdy nezapomínáš!! 2017 bude super rok, pro nás všechny SVOBODNÉ! :-*
OdpovědětVymazatLuci, absolútne držím palce a je mi veľmi smutno z toho, ako sa zachovala tvoja rodina.
OdpovědětVymazatať je lépe!! <3
OdpovědětVymazatJANNIEBEL
hodně sil Lucinko, zvlándeš to! jako vždycky všechno <3
OdpovědětVymazatLuci, díky za tvou zpověď, myslím, žes tím ukázala svou sílu a dala i druhým, kteří různě tápou, naději. Moc držím palce, přeji pevné zdraví a sobecky se těším na Tvou knihu. Už teď vím, že bude dobrá a najde si své čtenáře! Přeji Ti krásný, jiný, nový ..nový rok! Inka
OdpovědětVymazatLuci, díky za to, jak upřímná teď jsi. Za to, že vidíme, že i z těch největších smutků světa se dá vyhrabat. Pomalu, těžce ale dá! Hrozně ti přeju štěstí a hlavně klid na duši. Zase to bude dobrý, jsi fakt silná ženská!
OdpovědětVymazathodně sil Lucie...když nejde o život....vím o čem mluvím:-)))hodně sil
OdpovědětVymazatAť už napíšu cokoliv, je to všechno tak nějak jako chodit s křížkem po funuse. Když si potřebovala podporu nejvíce, byla jsi skoro sama a teď když už se chystáš vyletět z klece, přihrne se dav. Nejdříve jsem chtěla napsat "To mě strašně mrzí, Luci.", ale víš co? Jsem na tebe sakra hrdá...tak jako jen cizí člověk může být. Jsi zatraceně silná žena, kde záleží na jediném, že jsi vstala. Snad pro tebe bude rok 2017 nově zrozená naděje, moc ti to přeju...tak jak to jen cizí člověk může přát.
OdpovědětVymazat:) Drž se a nebo víš co - pusť se. :)
Panebože. Nemam slov. Držim palce a těším se, až si knížku koupim :)
OdpovědětVymazatUž se na knížku moc těším a přeju do Nového roku to nejlepší, hlavně zdraví! :)
OdpovědětVymazatLucka, čítam ta uz nejaký ten mesiac/rok. Pre mna si bola vždy vtipná a nad vodou žena, sranda je, ze som si za tento rok prešla niečim veľmi podobným a hej je to pravda čím ťažšie rany od života, čím väčšia bezcitovost a nezmyselnosť života o to viacej to prestáva bolieť, človeka sa to priam prestáva dotýkať ..držím palce a úspešný štart do nového roku :)
OdpovědětVymazatRozvedla jsem se i když mám děti, nedokázala jsem žít v prázdném vztahu ani kvůli dětem.Když se objeví NIC nejde to DÁL. Spoustu lidí mne odsoudilo, ale část rodiny mne překvapila a pomáhají mi. Děti celou situaci dobře zvládají jen díky dobré komunikaci mezi námi rodiči,jeden druhého nehaníme a snažíme si vycházet vstříc.Bolí to když jste opouštěni ale i když opouštíte. Rozumím Vám Lucie a věřte, že je nám v té zkoušce naloženo jen tolik kolik zvládneme... :-) Přeji hodně příjemné práce a užívejte si sama sebe.
OdpovědětVymazatOno je vlastne v poriadku ze si padla na dno.otriast sa a povedat si vsak co zivot ide dalej by nebolo v poriadku.prajem vam obom aby ste nasli to co hladate.
OdpovědětVymazatLuci, klobouk dolů za to, že jsi to zvládla. Držím pěsti s knihou a se vším co Tě čeká, přeji hodně svobody a sebelásky, je to třeba. <3 Těším se na knihu!
OdpovědětVymazatLucinko ... je mi z toho smutno uz jen proto ze minuly rok jsem mela v podobném duchu. Jsi statečná a silná ženská a tvuj blog me hrozne baví. Na knížku si počkám a doufam ze pak na nejake autogramiádě mi ji podepíšeš a budeš se u toho usmívat opravdové. Vse ma svůj duvod i kdyz je to někdy k nepochopení. Bude lip. Drz se.V
OdpovědětVymazatLucie, máme tě rádi......!
OdpovědětVymazatJsi silná ženská. Bude zase líp. Vím to. Drž se!
OdpovědětVymazatLucinko preju ti jen to nejlepsi. Je to pro tebe novy zacatek, zacatek neceho lepsiho. Moc se tesim na tvoji knizku, verim, ze bude uzasna stejne jako tvuj blog ☺
OdpovědětVymazatŽivot je boj. Držím palce.
OdpovědětVymazatSe mnou se skoro po 11 letech rozešel přítel, 2.1, takže super start do nového roku, už mě prý nemiluje, ale já jeho pořád ano, bolí to, a bude ještě dlouho bolet, musím se odstěhovat z bytu, na který máme společně hypotéku, k rodičům..takže zase začínat od nuly. Teď ještě spolu bydlím, a je to pro nás těžké, i pro něj, vycházíme spolu dobře, jeho to mrzí, i si pobrečíme, ale kde není láska, tak bohužel, nevím jak bych o jeho lásku měla zabojovat, když už mě nemiluje...ale vztah jsme měli fakt super...
OdpovědětVymazatdržím pěsti tobě i sobě, ať to zvládneme...
Vážím si tě, co jsi tu napsala. Přeji ti jen to nejlepší. Já sama jsem byla na dně a dlouho! Není to nic jednoduchého, když se na tebe všichni vyserou a ty zůstaneš sama a jen sama
OdpovědětVymazatdrž se a hlavně hodně sil.
OdpovědětVymazatTo víš že jo, nespala jsi šest týdnů v kuse. Jsi jen tupá attention whore a vždycky jsi byla.
OdpovědětVymazatNo hlavně, že máš koule to sem napsat anonymně hrdino :D Já za tupce třeba považuju ty, kteří se bojí svůj názor vyjádřit jinak, než anonymně, kteří by ten svůj názor, ani nedovedli obhájit. Pokud nemáš odvahu někam psát pod svým jménem, tak jsi obyčejný ubohý srábek a tvůj názor nemá sebemenší váhu.
VymazatPřeji hodně síly. To je fakt šílený, jak Tě kamarádi a rodina odsoudila! Tohoto typu lidí je nějak moc (jako ne rodiny, ale hnusných blbečků).
OdpovědětVymazatBude líp.
Je to smutné, ale jsou v životě horší věci. Je jasné, že sis zažila těžké časy a určitě to není lehké, ale vše zvládneš a co je skvělé, že tě toho spousta čeká, máš se na co těšit!:)
OdpovědětVymazatDržím ti palce.
OdpovědětVymazatL.
Hodně sil a štěstí! Nejdůležitější je se alespoň maličko odrazit, vždycky se to vrací a vždycky to v tobě bude ale musíš se od toho co nejvíce odpoutat. Ale rady a porady jsou naprd, každy to máme jinak. Proto to štěstí a sílu ❤
OdpovědětVymazatk.
Luc, držím palce, aby už to bylo jen lepší. Jsi odvážná, že jsi to zvládla prásknou takhle upřímně, já bych to nedala. Podobným očistcem jsem si prošla, a tak ti fandím, aby bylo zase dobře. Těším se na knížku (snad nebude složená z nevtipných hejtů! :D)
OdpovědětVymazatČetla jsem tvůj prispevek jedním dechem, hluboka, bolestná a tak surova zpověď, že kromě obdivu a přání jen toho nejlepšího do dalších dní a ať je brzy aspoň o trošku lip, napsat nemohu!
OdpovědětVymazatAhoj Lucko, vážím si tě.. přeji ti hodně sil. Do budoucna jen to dobré. Zlé ať se ti obloukem vyhýbá. Jednou, "až se ti bude chtít" ráda si přečtu tvé články, cokoliv! A těšíme se na knížku! ;) Ahoj H.
OdpovědětVymazatMilá Lucie, držím vám palce, ať vše zvládnete. Určitě bude lépe.
OdpovědětVymazatLucie B.
Fakt jsi byla sama na Vánoce, jo? https://www.instagram.com/p/BOcIBT4AlgI/?taken-by=lucievankoten
OdpovědětVymazatLucie psala, že byla na Štědrý den a Silvestra sama, ne celé Vánoce...Navíc nepíše, že nedobrovolně, možná si tak zvolila sama, protože nechtěla prostě slavit a nuceně se bavit.
VymazatVždyť i zmiňuje, že pozvání dostala od kamarádky a jejího přítele...
Ale vůbec, je to ujetý tady takhle spekulovat nad lidskou bytostí z masa a kostí a jejím soukromým životem, jen chci říct, že to co sem dáváte za odkaz podle mě vůbec nic nevyvrací...
A Lucii přeji jen to nejlepší, co by byl život bez těžkých zkoušek, chce to čas...!
Milá Luci, mrzí mě, čím jsi prošla a procházíš. Zažila jsem něco dost podobné, je to očistec a člověka to hodně změní. Ale ty už víš, že bude líp a jednou si řekneš, že to vlastně bylo takhle dobře. Prostě některý vztahy jsou super, ale jen na dobu určitou. Přeji lepší rok 2017!
OdpovědětVymazatLucko, držím palce (i na nohách).
OdpovědětVymazatPosílám: ♥ ♥ ♥
OdpovědětVymazatPs. Zrovna o knihách z nakladatelství Motta píšu bakalářskou práci. Těším se na tvou knihu.
Přesně v těhle chvílích jsou ty keci prostě na nic. Mnohem lepší by bylo objetí. Akorát to se dělá přes internet docela špatně. Co naplat. oHUGo
OdpovědětVymazatHodně sil ale věř mi že jsou na tom lidé o mnoho hůř. Těžko říct, nejsem ve tvém těle ale něco mi to říká že jsi dala přednost kariéře než lásce. I tak to bývá a hold každý to máme nastavený trochu jinak. Každopádně věř mi, že dřív nebo dýl se oklepeš a zase spokojeně půjdeš dál.
OdpovědětVymazatA co kdyz je to naopak? Co kdyz Lucka treba chtela rodinu a Holandan ne? Nebo je duvod uplne jinde?Lidi nechme jejich duvody jim, vysledek to nezmeni a hlavne je to dost jedno, hlavne at se oba brzy uzdravi a preboli to.
VymazatLuci foukam na bolavou dusi a srdce a verim, ze vsechno, i to nejtezsi v zivote, ma svuj smysl a duvod. Kuliskowa
Prajem veľa síl a veľmi držím prsty!
OdpovědětVymazatZ.
S přítelem jsem se rozešla po 9 letech a navázala hned na vztah nový. Krom nekonečných výčitek, probdělých nocí, nechutenství, špatné nálady a samozřejmě i ztráty části "kamarádů", mi to bohužel dala sežrat i rodina, od které to bolelo snad nejvíc a do dnes to nechápu - prostě se s tím nedokázali srovnat a tak místo vlídných slov na mě čekala spíš studená sprcha. Už je ale vše v pořádku, s rodinou vše srovnáno a jsem šťastná a jsem ráda že jsem to udělala. Přeju ti hodně sil a uvidíš, že všechno zase bude jak má být a budeš šťastná :-)
OdpovědětVymazatLucko, moc držím palce! :)
OdpovědětVymazatJe mi lúto, že sa rozvádzate. Môj priatel je odo mňa o 20 rokov starší a vy ste boli pre mňa dôkazom toho, že aj vzťahy s veľkým vekovým rozdielom môžu fungovať...
OdpovědětVymazatAhojky tvůj blog čtu zase po delší době, ale docela mě tvoje situace překvapila. Hned si člověk uvědomí, že toho koho máme vedle sebe si musíme hýčkat a vážit, protože nic nemusí trvat věčně. Partnera nám také 9 let, máme syna 2 roky a čekáme dceru a úplně mě píchlo u srdce, když jsem si představila, že by to bylo jinak. Držím pěsti v lepší zítřky.
OdpovědětVymazatAhojky tvůj blog čtu zase po delší době, ale docela mě tvoje situace překvapila. Hned si člověk uvědomí, že toho koho máme vedle sebe si musíme hýčkat a vážit, protože nic nemusí trvat věčně. Partnera nám také 9 let, máme syna 2 roky a čekáme dceru a úplně mě píchlo u srdce, když jsem si představila, že by to bylo jinak. Držím pěsti v lepší zítřky.
OdpovědětVymazat