Čím si dělám radost

S přicházejícím jarem mi je lépe. Sice se začínají ukazovat důsledky toho, co jsem na sobě loni napáchala, ale už jsem aspoň klidnější a veselejší. Svět už nevidím v černých barvách a jsou dny, na které se doslova těším. A občas si udělám radost i sama.

Chodím za kulturou

Miluju kina a divadla. Divadla o trochu víc. Ač je v poslední době navštěvuju několikrát týdně, od jisté doby už nemám pocit, že bych díky večeru v divadle utíkala před samotou mezi čtyřmi stěnami. Beru to spíš jako obohacující večer s těmi, které mám ráda.

Víkendy o samotě. A s knížkou.

O víkendech nerada vylézám ze svého kutlochu. Vlastně nerada vylézám ani z pyžama. Víkendy nechci moc pracovat, jen si číst, případně připravovat články, prát a věsit prádlo. Z knih jsem si teď oblíbila Zlatý kondom, což je kniha od psycholožky, která celý život pracuje s páry. Do knížky vybrala jen ty nejzajímavější příběhy lásky - ne vždy s happy endem. Kromě velkých dramat a šťastných konců, kdy spolu žili šťastně až do smrti, je tu i spousta příběhů neopětované lásky, chorobné žárlivosti, obětí a posedlostí. Vše je ovšem psáno velice pozitivně, laskavě a partnerské chování přitom dáno do souvislostí celého vztahu.

Zlatý kondom je čtení, který velice dobře funguje na zlomené srdce. Dodává odvahu, naději a víru, že ta největší láska na nás teprve čeká...

Píšu tenhle blog

Začalo mě to znovu bavit. Po velké tvůrčí krizi v minulých letech se opět dostavila ona inspirace a nová síla pokračovat. S bolestí se otevřela i spousta nových nápadů, které by ve šťastných chvilkách nepřišly. A když nepíšu s nastavením ve své hlavě, že musím za každou cenu lidi bavit a dělat za každou cenu komedii, přijdu si hned svobodnější. Konečně cítím, že jako bloger můžu ovlivnit své čtenáře nejen tím, o čem píšu, ale čemu se věnuju a co baví především mě samotnou.

Chodím do fitka. Občas.

Nejsem ve sportu příliš zdatná, a tak na sebe musím opatrně. Ale začala jsem aspoň jednou týdně chodit do fitka, což beru jako velký osobní úspěch. Často se zničím na běžícím pásu a myslím, že v tu chvíli se mi děje něco jako ono mýtické vyplavování hormonů štěstí. Stárnu, tak se mi neposmívejte.

Jedu ve smoothies

Nevařím a nikdy jsem nevařila. Cpu do sebe celé dny za pochodu zrovna to, co mi přijde pod ruku. Převážně pak pečivo, což se stydím přiznat. Ráno si sice potrpím na ovesné kaše, kam kromě vloček a ovoce nacpu i křemelinu a množství rozličného zrní, zbytek dne už jedu v čemkoli, co mě zasytí.

Ale jestli mám doporučit něco, co mě motivovalo dělat aspoň něco málo pro zdraví, pak je to Smoothie Book jednička a dvojka od Kateřiny Enders. Nemusím sama nic vymýšlet, jen nakoupím suroviny a podle návodu rozmixuju. Zatímco má kulinářská fantasie zvládne pouze kombinace pomeranč + banán + jablko, Kateřina používá do smoothie například batáty, špenát, různé druhy superzeleniny, spirulinu a macu například. Ještě mi ty ingredience popíše, abych věděla, jak moc zdravá a krásná z toho budu a všechna smoothie jsou prostě chuťově vyladěná a výborná!

Nechala jsem se ostříhat

Chtěla jsem si původně nechat vlasy dorůst do své obvyklé délky po lopatky, nakonec jsem si ale řekla, že je lepší začít s lehkou hlavou a šla opět na mikádo. To se kroutí, vlní, neposlouchá a ráno mi připomíná, že v koupelně strávím ještě hodně času, ale baví mě to. Mám ráda kratší účesy a vlny jako za starého Hollywoodu.

Prolévám se čajem

Součástí jakéhosi detoxu, který jsem si naordinovala, je i dostatečný pitný režim. A protože miluju čaje, s radostí jsem se vrhla na Čajové bedýnky, které objednáte a dorazí vám mix sypaných černých, zelených, bílých čajů a teasanů. Je to vždycky tak trochu překvapení, díky kterému objevíte spoustu kvalitního čaje a chutí z celého světa. A třeba ještě jednu drobnost.

Pochopitelně nepiju zelené a černé čaje celý den, je to spíše pro chuť, případně jako obřad (ač nemám čajový servis, i když po něm už dlouho koukám). A díky teinu i obrovský životabudiž, který mě probere ráno spolehlivěji než studená sprcha. Jsou to často taková milá provoněná rána!

Pekařství za barákem

Jestli mám z něčeho opravdu radost, tak z úžasného pekařství za rohem. Nejsem líná si tam každý den skočit pro rohlíky, čerstvý chleba nebo kafe a pak zase zajet se snídaní do postele. Uvědomuju si, jaká banalita to je, ale nikdy jsem nežila takhle blízko všeho dění a mám tak Vánoce ze všeho, co je minutku ode mě.

Čím si děláte radost vy?
Lucie