Mé ranní kosmetické rituály pro krásu



Nemám problém se doznat k tomu, že mi vstávání dělá problémy a že se mnou ještě hodinu poté, co mi zazvoní budík, není řeč. Navykla jsem si však na určité rituály, které ze mě udělají člověka aspoň použitelného, když už ne milého. A naučila jsem se pár věcí, díky kterým se tělo rychleji zmátoří. 

1.) Osprchovat


Zajet pod studenou sprchu nepřipadá v úvahu. Otužování  už po sobě léta nechci. Sprchuji se buď sprchovými/hydrofilními oleji, případně sprchovými gely s jemnými cukernými tenzidy.

Oblíbenci:



Jelikož jednak nemám ráda plýtvání vodou a druhak si myslím, že je pro kůži vždy lepší krátká sprcha než dlouhé máčení ve vodě, jsem rychle venku. Tuhle zásadu porušuji jednou, maximálně dvakrát za měsíc, kdy si dopřávám masáž celého těla Debrisoftem.

Debrisoft je měkká houbička se speciálně sestřiženými vlákny tak, aby dokázaly čistit rány, postižené tkáně na sebe nabalily a připravily tak ránu na další ošetření. Spoustu ran, ale například i těžké akné začínáme mazat hojivými mastmi bez toho, aniž bychom je předem vyčistili, což je chyba. Místa se pak hůře hojí, případně zůstávají viditelné jizvičky. Debrisoft ale používám primárně jako velice jemný peeling, který snese i citlivá suchá pleť.

Hodně se mě lidé ptají na to, jak ošetřovat pokožku při/po holení. Obávám se, že na téma holení nemám příliš vychytávek - já sama zjemňuju chloupky pouze čistým olivovým olejem. Že nejsem příznivec jednodruhových olejů na pleť (povíme si příště), na holení mi nijak nevadí - zjemňují chloupek, čímž usnadňují holení žiletkou a zároveň ošetřují pleť po holení.

2.) Namazat


Po sprše to celé začíná. Tělové oleje nebo mléka střídám často, zde nebývám úplně nejvěrnějším zákazníkem, kromě složení si je vybírám ještě podle vůně, která mě pak provází celým ročním obdobím. Tělová péče mi vydrží dlouho. Tím, že neničím kožní film agresivní pěnou, už není potřeba příliš krémovat. Oleje, například, vtírám ještě do vlhké kůže po kapkách.

Oblíbenci:  



3.) Vyčistit zoubky


Už dlouhá léta používám zubní pasty bez pěnidel. Výbornou, známou a skvělou volbou jsou zubní pasty Urtekram na bázi křídy a éterických olejů, které dezinfikují celou dutinu ústní.

Poslední rok je střídám s pastami značky Yotuel, které mají neutrální PH a obsahují 10% xylitolu, tedy přírodní látky, která se používá jako prevence kažení zubů. Xylitol najdeme běžně například i ve žvýkačkách, ale vždy záleží na jeho koncentraci, která by měla být minimálně 7,5% aby se mohl za účinnou látku skutečně považovat. A dalším argumentem, který mě přesvědčil je, že ač jde o zubní pastu bělící, level abrasivity je pouze 36 RDA, což u normálních past bývá kolem 60RDA a u bělících klidně až přes 100 RDA. Přitom čím agresivnější mikro částice v pastě, tím méně šetrné vůči zubní sklovině jsou.

Jednou týdně čistím Léčivým sérem Dulcia. Jde vlastně o směs kokosového oleje - který má bělící účinky sám o sobě - a jedlé sody, která je zase zásaditá. Pak k tomu připočtěme ještě éterické oleje jako badyán, citron, rozmarýn (prokrvuje dásně), skořice a hřebíček (výborné přírodní analgetikum). Chuť je slaná s příchutí badyánu, sérum nepění, neobsahuje žádné bělící látky.

Oblíbenci:




4.) Nakrémovat


O odličování jsem tu psala, stejně jako o své současné denní péči, které je teď, když přituhuje, víc než aktuální a potřebná. Co jsem asi zapomněla dodat je, že teď v zimě je potřeba chvíli počkat, než pleť veškerou péči vstřebá a nevyrazit tak nakrémovaný okamžitě do mrazů. 

5.) Učesat


Přírodní péče o vlasy je tématem na samostatný článek, který určitě připravím. Ale co dělám každé ráno, nehledě na to, zda si vlasy myju a tvaruju, je vyčesávání. Už léta nepoužívám žádné jiné hřebeny, než z kančích štětin. Zvlášť pro suché či elektrizující vlasy jsou požehnáním a žádný kus plastu je zatím nesesadil z trůnu.

Máte mastné vlasy u kořínků, ale suché konce? Na tohle je kančák ideální - přírodní štětiny totiž dokáží rozdistribuovat maz po celé délce vlasu, čímž předchází jejich lámání a suchým roztřepeným konečkům. Je sice potřeba vlasy česat dlouho a opravdu od kořínku, ale za ten lesk to stojí. Masáž a prokrvení hlavy je navíc úžasně příjemné a to nejen ráno!

Oblíbenci: 



6.) Nakopnout (se něčím)


I o svých nakopávačích imunity jsem tu nedávno psala. Ráno si dopřávám teplou vodu s jablečným octem,  vydatnou sladkou snídani a podle krize dávkuju množství ženšenu. Připomínám jen starou známou pravdu, že po noci je tělo dehydratováno a potřebuje co nejdříve doplnit tekutiny.

Oblíbenci:





Asi nejlépe bych tuhle ranní rutinu nazvala oživovacím procesem. 
Jakmile tohle všechno zvládnu, povzbuzuju se, že to nejhorší už mám za sebou a když vytrvám, možná to zvládnu až do večera.

LvK



10 věcí, díky kterým jsem prokoukla


Facebook nám denně a se vší zákeřností sobě vlastní servíruje vzpomínky všeho, co jsme na něj přidávali před rokem, před pěti, před osmi...


Jakoby nestačilo, že má člověk těžké ráno. Ona ho musí ještě dohonit vzpomínka na to, co byl schopen dát si před lety na sociální síť. Nebo ještě hůř: co byl schopen vzít si na sebe.



Na druhou stranu, nic po ránu nepotěší víc než vědomí, že hůř už bývalo. A to mnohem hůř.
Nevím jak vy, ale já si to s čistým svědomím říct můžu.
Já totiž za posledních x let hodně prokoukla. Jak to? 
Změnila jsem pár drobností. Fotky nechť jsou mi důkazem.

1.) Obočí


Tady se těch bodů potkává více: 1, 2, 4 a dokonce i 8. Čtěte dál. 

Ano, byly doby, kdy si obočí odbarvovala jak Táňa Kuchařová, tak Lady Gaga a nelze toto období považovat za veselé. Já se k zesvětlování nikdy nedostala, přesto má největší životní změna byla, když mě napadlo dodat obočí jak tvar, tak barvu. Troufám si tvrdit, že to ze mě udělalo přes noc prakticky jinou ženskou s docela jiným orámováním obličeje. Tahle zásadní změna se udála někdy na pomezí let 2012/2013 a nepředpokládám, že bych ještě někdy zažila podobně důležitý milník ve svém životě!

2.) Tvářenka


Teď trochu sci-fi scénář: představte si, že dospíváte, s tělem se vám dějou podivné věci, na obličeji vám raší jeden beďárek za druhým a svět ještě nezná beauty tutorialy, které by vám ukázaly, jak se "nahodit" na první rande. Ano, to se dělo a já si to ještě pamatuju. A tak bylo potřeba, aby vás do tajů líčení a módy zasvětila vaše matka, která k tomu přistupovala sice s radostí, že si může udělat "beauty chvilku" se svou dcerou, ale každou radu, jak se nalíčit, začínala slovy: "Tak za komunistů se říkalo, že..." 

Kromě obočí mi na tak obličeji chyběly spodní řasy, na něž jsem řasenku nepoužívala z toho důvodu, že stejně nejsou dostatečně vidět. To se taky říkalo za komunistů. A ještě to, že se nemá nosit rudá rtěnka, protože pak ženská vypadá, jako když zakousla králíka.

Má máti však měla pravdu jednou a to v moment, kdy mi k tomu všemu na obličeji chyběly tváře. "Jak můžeš chodit bez tvářenky? To ti rýsuje obličej. Na, tady máš," a podala mi tvářenku.

3.) Linka

V této době už jsem přes rok blogovala. Jasnej beauty influencer!

Facebook mi ukázal větší než velké množství fotek, kdy jsem si prznila tvar očí vnitřní linkou dole. Stačila mi černá tvrdá kajalka. Byla jsem z domova instruována, že oko je dobré prodloužit "cancourkem", a tak jsem směle přetahovala. Hrůzných zjištěním pak bylo, že tyto fotky pocházejí z dob ještě po svatbě, kdy už by měl mít člověk aspoň trochu rozumu.

Bylo to až roku 2013, kdy jsem se učila dělat horní linku a krutostí osudu je, že jsem se ji pořádně naučila skoro až po rozvodu.

4.) Vlasy


Jak jsem si vždycky přála mít vlasy rovné jak hřebíky. S vlnitými vlasy se moc parády nedalo udělat a jakmile trochu zaprší, nelze moc parády dělat ani dnes. Má mnohaletá úprava vlasů však spočívala v tom, že jsem si je v předklonu namočila a vmačkala do nich spoustu gelu, který je zvlnil a zároveň zafixoval. Nebo jsem si to aspoň tehdy myslela. Dnes vidím, že jsem nikdy neměla chlupatější vlasy! 

5.) Pudr


Pudr je pro mě objev až posledních pár let. Vždycky jsem razila teorii, že pokud není na pleti co maskovat, není potřeba make-upů a pudrů. Vlastně je to pravda. Bohužel už mi nedocházelo, že pokud se ráno, večer i přes den mažu vydatnými hutnými oleji, bylo by záhodno trochu ubrat na mastném lesku, jenž házel prasátka na všechny lidi v okolí.

6.) Méně barev


Zřejmě jsem si načetla něco o trendu efektního vrstvení.

Jestli jsem potřebovala pár zasáhů ve své kosmetické péči, pak tehdejší šatník zasloužil polít benzínem, udělat pápá a škrtnout sirkou. To, do čeho jsem tenkrát byla schopná obléct své nebohé tělo, opravdu nebylo vyjádřením kreativního génia ve mně, nýbrž nedostatku vkusu a barvosleposti.

Facebook mi netaktně ukazuje, že byly doby, kdy to vypadalo, že mi stylistu dělá Lenka Kořínková.

7.) Obří push-upky


Dnes mám dvě - černou hladkou bezešvou a bez ramínek a tu samou tělovou. Ty nosím v případě, že potřebuju nahodit tvary a vyrovnat široké boky. Ale! Byly doby, kdy ty podprsenky chodily metr před tím, než mi přišel obličej. Místo sexy žlábku pak ale přišly "dekoltní kosti", často trčící z divoce barevné krajky, jež se rýsovala pod hladkým tričkem. Je až s podivem, že jsem nebyla šikanovaná!

8.) Cingrlátka


A teď ten o vnitřní kráse, prosím.

To nebyly šperky. Ani doplňky. Protože ty by musely něco doplňovat. Cingrlátka, která jsem si kupovala třeba na trzích v Gruzii nebo v Moskvě, budily podezření, že jsem okradla nebohé cikánské dětičky nebo rovnou vydrancovala africké vesnice! A nejšťastnější jsem bývala, když jsem mohla všechny styly hezky předvést dohromady v jednom outfitu!

9.) Prodlužování vlasů


Hlavně nikdo nesmí poznat, že jsou to vlasy prodloužený.

Vlasy jsem si nechala prodloužit dvakrát. Jistě proto, abych své lacinosti dodala ještě reálnější obrysy a to obří helmou vlasů, které se začaly za deště rovnat, zatímco mé vlasy se začaly vlnět. Jiná struktura vlasů a jiná kvalita se rovněž vždycky dokázaly postarat o úplně jiný odstín vlasů pravých a vlasů fejkových. Omlouvá mě snad jen fakt, že v té době s napletenými vlasy zápasila úplně stejně i Ivetka Bartošová. Tam pro změnu zase haproval melírek.

10.) Extravagance


Problém ale nebyl jen ve stylu. Pokud jsem si kdy chtěla dopřát nějakou tu extravaganci, pak jsem ještě nevěděla, že k tomu potřebuju kvalitní materiály, co tomu dodají aspoň trochu nádech luxusu nebo kultivovanosti. Ale to nééé! Hezky pěkně si vzít pěknou neforemnou pestrobarevnou umělotinku, protože to upoutá pozornost za každou cenu. Za každou cenu. I kdybyste nechtěli. Ano, nechtěli.

Tak.
A víte, co je na všech těch hrůzách nejhorší?
Že na Facebook si člověk vždycky dává ještě ty hezčí fotky. 

LvK



Do čeho chci investovat tento rok


Dle čínského horoskopu nám před pár dny začal rok Zemského psa, což ve mně zase spustilo touhu vytáhnout papír, obyčejnou tužku a s vůní nových začátků si pěkně sepsat všechno, co v novém roce potřebuju pro to, abych byla zase o něco šťastnějším, lepším a hezčím člověkem.

Ono se řekne vnitřní krása. Ale vnitřní krásou se dnes ohání už takové množství žen, podlých a charakterově mělkých, že nechci mít s vnitřní krásou nic společného. Radši budu ta s tím krásným kabátem. 


Loni jsem investovala nejvíc peněz do cesty na Srí Lanku, vlněných svetrů a seminářů rodinných konstelací, předloni do kosmetických kurzů. Nejvíce energie pak do bolavého vztahu, trojího stěhování a dopsání knihy. Letos si už podobné alotrie hodlám odpustit. Mám spoustu lepších věcí, do kterých bych chtěla investovat - čas i peníze.

  • Do kvalitních slunečních brýlí.
  • Do tanečních. Se sousedem si slibujeme už řadu měsíců, že na ně začneme chodit.
  • Radost bych si ráda udělala perlovým náhrdelníkem. 
  • Kosmetických kurzů už bylo dost. Prozatím. Letos chci zkusit kurzy herectví. Stačí letní škola.  
  • Klobouky a kloboučky potřebuju celoročně, že ano.
  • Pouzdrové šaty. Zelené, žluté nebo hořčicové. 
  • Investovat čas potřebuju momentálně do blogu. Než se mi vykrystalizuje, co psát dál...
  • Potřebuju psaníčko. Žluté. Ale fakt designovku. 
  • Dlouho sháním peněženku. Tipy na originální kousky?
  • A v létě budu potřebovat vybílit.

Kožíšek:  Marks and Spencer,  rolák:  Dolce&Gabbana,  sukně:  Jil Sander,  boty:  vintage.  Fotil: Vojtěch Resler. 


S čím nám vnitřní krása nepomůže a že se opravdu vyplatí investovat aspoň čas a energii do "povrchových úprav" sebe sama, to si ukážeme hned v příštím článku.
Do čeho letos chcete investovat vy?

LvK


Nedat chřipce šanci: 5 potravin, které mi pomáhají na imunitu!


Že řádí chřipková epidemie jsem nezjistila ze zpráv, ale podle toho, že mi za poslední dva týdny vždy odpadly tři pracovní schůzky. Ze tří.

Každý den děkuji svému tělu, že existuje a že mi zatím odpouští to všechno, čeho se na něm dopouštím: nesportuji, pestrou stravu si nehlídám, ponucuju a s vínem nekončím u jedné skleničky. Přesto jsou věci, které neporušuji: nejím (příliš) smažené, tučné, uzené a aspoň dvakrát ročně si dopřeju velkou antibakteriální, antivirovou a protiplísňovou kúru pomocí éterických olejů. A pak se starám o imunitu. Těchto 5 dobrot mi k tomu dopomáhá!

Tekutý chlorofyl


Chlorofyl má podobnou molekulární strukturu jako hemoglobin, který rozvádí kyslík po celém těle.  Pomáhá nejvíce v dobách po úrazu, zranění, porodu či silné menstruaci - bojuje totiž proti chudokrevnosti, kterou jsem kdysi podchytila na poslední chvíli a že jsem přišla tenkrát o všechny vlasy, tak můžu mluvit o obrovském štěstí. Od té doby preventivně beru zelené potraviny a i když už mi nevadí, mívám období, kdy už je prostě nesnesu.

Tekutý chlorofyl mě zachraňuje, protože chutná po mátě. Stačí jedna čajová lžička do skleničky vody, takže balení vydrží zhruba na 3 měsíce a člověk to dobere bezbolestně a bez přemlouvání. Přidat ještě plátek citronu a je to vynikající nápoj na léto. 

A kromě toho, že podporuje tvorbu červených krvinek ještě detoxikuje střeva a krev a obohacuje tělo o množství vitamínů a minerálů. Mně výborně funguje i proti padání vlasů (ale vždy záleží na příčině) a na překyselený žaludek.

(PS: Do 28.2. můžete na chlorofyl použít slevový kód lucievankoten15 s 15% slevou!) 

SugaVida


Zdravý cukr. Vypadá jak třtinový, chutná po karamelu, má velice nízký glykemický index, je jediným vhodným přírodním sladidlem pro diabetiky a pozor - obsahuje veliké množství minerálů jako je např. železo, hořčík, zinek, draslík, fosfor...

Cukr jsem doma neměla nikdy. Ani ten třtinový. Nápoje zásadně nesladím, tam mi cukr ani nechyběl, ale každé ráno si vařím ovesné kaše, kam jsem nikdy žádný cukr přidávat nechtěla. Stačily mi rozinky, které jsou už tak dost sladké. Přesto SugaVida hodila moje snídaně na úplně jiný level požitku a dochutila i případnou absenci sušeného ovoce. Vločky + Sugavida + mléko + máslo a víc ke štěstí nepotřebuju.

Ženšen pravý


O ženšenu už jsem tu psala mockrát, a tak se zákonitě musí objevit i v tomto článku. Protože pravdou je, že zásoby ženšenu doplňuju neustále. Ráno už mě z postele nezvedne ani kafe, jen ženšen. Je to silný antioxidant, adaptogen a právě v období chřipek je nepostradatelný pro své účinky na imunitní systém.

Chrání buňky lidského organismu, čímž zpomaluje stárnutí a rovněž vstřebává až 50% alkoholu v krvi, takže ideální terapie před spaním po náročném večeru. Ač dokáže nabudit a doslova rozhýbat mozkové závity, ještě se mi nestalo, že bych po něm neusnula. Popíjím ho tak celodenně.

Zambroza


Zambroza - nejsilnější antioxidant rozhodně neberu celoročně, ale menšího panáka si dávám hlavně v období chřipek, které se mi - ťuk, ťuk, ťuk - zatím vždy zdárně vyhýbaly. Případně sahám do lednice po Zambroze pokaždé, když někde prochladnu a bojím se následků. Je to veliká vzpruha a navíc velká dobrota - sladký koncentrát exotických ovocných šťáv neutralizující volné radikály a s vysokou dávku živin. Pomáhá všude tam, kam nemůže slunce, dostatek kyslíku, čerstvého vzduchu a kde lenost vítězí nad sportem! 

Skořice


Skořici všichni milujeme, všem nám voní a dokonce i víme, jak úžasné benefity našemu tělu přináší. V kosmetice se používá jako éterický olej, který je velice prohřívací, dráždivý a dokáže i popálit. Skořice jako koření dokáže výborně čistit i trávicí ústrojí od plísní a virů, ALE!

Většinou se u nás dá koupit skořice z Číny. Nevím, jestli jí lze označovat za "nepravou", ale obsahuje vysoké množství toxického kumarinu. Když ji koupíte vcelku, je tvrdá, dobrá ledatak na dekorace adventního věnce. Oproti tomu skořice "pravá", cejlonská, se sama drolí mezi prsty. Je úplně jinak aromatická a lehce pálivější a obsahuje kumarinu jen stopové množství.

A protože skořici miluju ve všem, využila jsem loňské cesty na Srí Lanku k tomu, abych si nakoupila zásoby. Dovezla jsem ji i přátelům a známým, protože společně s čajem je to to nejlepší, co ze Srí Lanky přivést. Doma mám ještě slušné zásoby a to jím skořici v ovesné kaši denně! Dezinfikuju!

Ptáte se, kde cejlonskou skořici v Česku najít? Těžko říct, já zatím narazila jen na firmu Sonnentor, která uvádí místo původu Cejlon.

Jaké vychytávky na imunitu/kurýrování užíváte vy?
LvK

Budoir dýchánky: U sebe v salonku nehostím přátele jídlem, nýbrž kosmetickým ošetřením se sklenkou vína!


Není to tak dávno, co jsem se rozhodla své přátele hostit u sebe doma v salonku netradičně - lymfatickou masáží obličeje. Můj byt je geniální, víte? Nedá se tam vůbec vařit! Zato hned za pracovnou je salonek, kde se dají pořádat malé "budoir dýchánky" na kterých nikdy nechybí láhev dobrého vína, mističky se zobáním a vůně éterických olejů. Momentálně jsem se naladila na pelargonii, která výborně nahradí vůni růže.

Mít větší prostor, určitě bych pořádala velké taneční dýchánky pro všechny své známé. Že netančím a že je to prostor maličký, kouzlím s ním jinak - pod patrem s postelí, kde spím, jsem si pro své přátele vymyslela prostor na kosmetické ošetření. Není to nic "super fancy", ale myslím, že je to kouzelné.

K hloubkovému čištění pleti s masáží, k níž mi slouží čistá přírodní kosmetika - tonika, séra, krémy - pak servíruji buď skleničku bublinek nebo, chcete-li, výborné detoxikační čaje. Že jde ale čiště o přátelské večery, které si žádají především uvolněnou atmosféru, už jsem mockrát na přání připravovala chlorofyl, ženšen, kolagen, kopřivovou limonádu nebo naopak panáka něčeho ostřejšího.

Mí přátelé to milujou. Navštěvují mě častěji než kdy předtím a aby se ujistili, že na ně použiju jenom to nejlepší, nosí mi všelijaké úplatky. Kromě večeří jsem si vysloužila už i kynuté buchty na snídani, domácí pálenku a od kamaráda dokonce tablet.

Jsou to vlastně kouzelné večery a nejde vůbec o kosmetiku nebo vůně. V domácím prostředí totiž vznikají ty nejvtipnější scénky a leckdy i ty nejlepší nápady a propojení. A to mi přijde v anonymní Praze, mezi chladnými minimalistickými hipsta prostory, vzácné. 

Zvete přátele k sobě domů?
LvK

Co nosím v kosmetické taštičce


Přiznávám, že má kosmetická taštička obsahuje primárně jen balzámy na rty a nejrůznější odstíny rtěnek. Nemám mastnou pleť, a tak jak se ráno nalíčím, tak večer většinou přicházím. Pokud se však balím na cesty, je tu pár zkrášlovadel, bez kterých se neobejdu. A že se mohou pyšnit přívlastkem "přírodní" snad nemusím dodávat!

Pudr.
S mou suchou pletí je to těžké - mnoho pudrů nesnese. Než jsem našla ty pravé, buď jsem raději nepoužívala nic nebo jsem už po pár hodinách přicházela s pocitem praskající kůže. Nesnesu čistě minerální pudry, které přirozeně velice vysušují a vyhýbám se mastku. Výborný přírodní veganský pudr, kde mastek supluje slína a minerály jsou doplněné o řadu výživných látek, jsem našla až u Cosm´etiky. Nosím oba odstíny - Porcelain i Light Sand - jelikož jsou namíchány přímo pro Středoevropanky. Dalším skvělé pudry nabízí Zuii, tam už je nabídka odstínů široká a mně nejvíce sedí Ivory. V tomto případě je tu jen minimum minerálů, jde totiž o květinový pudr v bio kvalitě, který skvěle zmatní, pleť vyživí a nevysuší.

Balzám na rty. 
Těch mám mnoho. Miluju bezbarvé balzámky EOS, vydrží asi nejdéle a momentálně jsem si oblíbila i lehce tónující balzám od Alverde.

Rtěnky.
Většinou kosmetiku nehromadím. Naopak ji kupuju vždy po jednom kuse a to v moment, kdy výrobek spotřebuju. Výjimkou jsou pochopitelně rtěnky, kde je potřeba pokaždé jiného odstínu. Miluju barvy vínové, tmavé nebo naopak nude a rtěnky s nádechem do oranžova. Do oranžova? Ano! Vím, že jsou nejméně populární a nejméně prodávané a spousta žen se jich bojí. Jakožto podzimní typ ale vítám tyhle barvy podzimu a s lehkým bronzerem jsou velice lichotivé. Nesluší mi naopak odstíny růžové, kterým se vyhýbám, jak můžu. Z přírodních značek jsem si zamilovala rtěnky Axiology (zlatý obal, odstín Valor) nebo Zuii.

Řasenka. 
Nebudeme si lhát - žádná přírodní řasenka vám neudělá řasy "mega extra super volume", ale to mně vlastně nedokáže udělat řasenka žádná. Pokud mi něco bylo dáno, tak dlouhé husté řasy to rozhodně nebyly. Vlastně mi to nikdy příliš nevadilo a jsem ráda, když řasy vypadají přirozeně. Hledám tak řasenky, které se nerozmazávají, mají menší kartáček, který by vyčesal řasu po řase. A nejspokojenější jsem už léta s řasenkou od Cosm´etiky. Majitelky citlivých očí ji navíc ocení proto, že zklidňuje i oči podrážděné.

Oční stíny. 
Mám vlastně jen variabilní paletku Cosm´etika, kde si měním barvy stínů podle ročního období (tedy dle opálenosti pleti) a bronzové duo stíny Zuii do kabelky Sunset: zlatá a měděná. Tyhle dvě barvy budou hrát prim hlavně v létě, i když měděná poslouží k vykreslení tvaru víčka a zlehka ji nanáším i místo dolní linky. Zlatou momentálně používám spíš na večerní události. V Cosm´etika paletce mám nejčastěji matně černou, matně fialovou a rozjasňující krémovou. I tady platí jako u pudrů - žádný mastek a výborná výdrž!

Tvářenka. 
Běžně používám jen matný bronzer, na cesty se mi však hodí do kapsy krémový rozjasňovač Zuii (odstín Helene). Nanáším ho štětečkem a dá se použít jak místo tvářenky (skvěle dodá barvu), tak i místo rtěnky. Multilíčidlo tak nosím stále u sebe.

Deodorant. 
Za mě jedině Naturalis. Utáhl mě na svou výdrž a úžasnou vůni. Je pochopitelně bez hliníku a obsahuje velkou dávku aloe vera (jako všechny produkty Naturalis), která zklidňuje i hojí. A funguje i mužům!

Vůně.
Mé oblíbené Durance parfémy se bohužel nedělají v cestovním balení, a tak pokud někam vyrážím, balím s sebou 15ml bio parfém Walden Different Drummer. Je to silná, intenzivní a kořeněná vůně, která se postupně rozvine do jemnějších tónů. Teď jsem si však nechala poslat sadu mini balení (5ml) všech parfémů, co značka Walden nabízí, abych si zjistila, co mi voní nejvíce a které si mám objednat ve větším balení. A těžce jsem se zamilovala do květinové vůně Two Eternities a Castles in the Air.

Tolik k mé kosmetické výbavě, u které až teď mi dochází, že se za posledních pár let příliš neobměnila. Snad to neznamená, že jsem konzerva, ale že jsem našla to něco, co mi opravdu funguje a to bez kompromisů na kvalitu!

Jaké poklady máte v kosmetické taštičce vy?
LvK


Když mám volný víkend


Jestli jsem někdy nejšťastnější, tak pokud mám naplánované volné víkendy. Ideálně sama doma. 
Přes týden běhám ze schůzky na schůzku a večery taky trávím doma minimálně, takže celý týdenní maraton zakončím v pátek o půlnoci a probouzím se v sobotu ideálně těsně před polednem.

Jsem vzteklá, když je víkend a já se probudím brzo! Dospávám za celý týden zpětně a vlastně i na další týden do zásoby. Ve všední dny se snažím vídat s přáteli, a tak jsem si nastavila, že víkendy jsem jenom já sama se sebou a pokud něco vysloveně nehoří nebo se někdo nehroutí, nevycházím vlastně ani ven. Je mi jasné, že většina lidí to má obráceně a s kamarády se vídá hlavně o víkendu, a tak mě mnozí za moji nesociálnost nenávidějí.

"Regenerační víkendy", jak jim pracovně říkám, jsou vlastně velice líné, neakční a nezajímavé.
Jakmile se vyhrabu z postele, což není vždy samozřejmostí, napatlám se pořádně mastnou maskou - a to jak pleť, tak vlasy. Vlastně jsem schopná si udělat i zábal nohou, rukou a když mě to popadne, namíchám si veškeré své lektvary a beru je i vnitřně.


Myslím, že to má na svědomí právě svědomí. To černé, co mi zbylo jako památka na hektický týden, kdy jsem se nestačila ani pořádně najíst nebo vyspat. 


V takto "regeneračním programu" pak zalézám k počítači, abych začala psát, anebo fotím (ne sebe). Loni jsem takhle dopsala knížku, letos se chci zaměřit na něco docela jiného. Celý tvůrčí proces samozřejmě prokládám návraty do postele, kde na mě čeká spousta knížek. Životopisy a beletrii neodkládám, možná jen do toho občas otevřu nějakou obrázkovou knihu o módě či designerech, dočtu kapitolu a vracím se k hlavnímu hrdinovi z beletrie (takže se pak nemůžu divit, že většina hlavních hrdinů v mé hlavě vypadá jak Karl Lagerfeld).

Přes víkend se snažím nepracovat, maximálně tak sama pro sebe (a na sobě). Emaily otevřít musím, ale jinak si sepisuju spíš úkoly, které mě těší, dělají radost a když si je splním, bude mi zase o něco líp. Je to velice kreativní, tvůrčí, osvobozující, naplňující, jen...

...jen opravdu nesmíte chodit neohlášeně na návštěvu. I don´t look my best. 

V podobně pomalém duchu utíká jak sobota, tak neděle a teprve až s příchodem pondělního rána se vracím zpět jak ke své lidské podobě, tak k nějakému slušnému oblečení a práci. To už jsem o dost klidnější a čerstvá, protože už jsem ze sebe přes víkend vytřískala maximum a teď vím, že je potřeba si od sebe zase na chvíli odpočinout a vrhnout se do víru velkoměsta! 


Hlavní je slézt z postele, což o víkendech nebývá samozřejmostí.
Občas jsem jak dítě a jedu v obrázkových knížkách. 
Už jsem vám říkala, že si všechno umím osladit? 
Plánuju další týden, nebo si dělám wishlist? 

Jak trávíte volné víkendy vy? Dejte mi vědět!
LvK


Otevíračka Sushi Time Rustonka




Že je Sushi Time mým zachráncem při každém větším hladu, víme už dávno.
Pamatuju, jak se otevírala pobočka na Andělu i v Quadriu.
Takže bylo logické, že když se otevírala pobočka další - v Rustonce (Invalidovna), musela jsem dorazit na slavnostní otevíračku, kde jsme mohli ochutnat celý sortiment - od nejrůznějších druhů sushi, po woky, rámeny, saláty, polévky i dezerty.

Samozřejmě veškerý sortiment dávno dobře znám a neuniknou mi nikdy ani novinky. Ale připomnělo mi to mou závislost a naprostou obsesi sushi z roku 2013, kdy jsem měla pocit, že bez octové rýže s rybou a sójovou omáčkou nepřežiju ani pár dní. Dnes už vím, že přežiju, přesto patří sushi mezi mé nejoblíbenější jídlo a ani ovocné knedlíky jej nedokázaly sesadit z trůnu.

Ač ze Sushi Time většinou jídlo jen objednávám - ať už pro sebe či pro návštěvy - a často kombinuji nejrůznější druhy maki rolek se sashimi, líbí se mi i jejich minimalistické prosklené interiéry, kdy Rustonka není výjimkou! Když budete mít cestu z Karlína, stavte se. Věřím, že si taky pochutnáte!








LvK