8. března 2018

Na návštěvě u Muchů! Bytem plným pokladů provází John Mucha


Svému blogu vděčím za hodně. Našel mi práci, našel mi spoustu přátel, množství koníčků a občas mě zavede i do míst, o nichž se mi ani nesnilo. Jako třeba na prohlídku domu Muchů, kterým nás provázel vnuk Alfonse Muchy John. V domě na Hradčanském náměstí Alfons Mucha sice nebydlel, ale najdete zde kromě originálů jeho obrazů i spoustu toho, za co slavný malíř utrácel. Celý interiér je tak pelmel nejrůznějších uměleckých sbírek, nábytku, starých spisů, oltářů a suvenýrů z cest napříč kontinenty i časem.

Část bytu, který Muchova rodina obývá od 50. let, věrně kopíruje Muchův původní pařížský ateliér, tudíž se už při příchodu dostáváme do dob secese. Fotit smíme, i posadit u Muchů se můžeme - dobová křesílka jsou úžasně pohodlná a zub času se na nich podepsal jen minimálně. Zrovna nám sice unikla část obrazů, která se právě vrací z výstavy z Madridu, díky tomu ale můžeme obdivovat kresby přímo na zdech, které jinak bývají skryté. Už jsem říkala, že je byt dodnes obýván?

"Ale trvá dobrý tři hodiny, než tady člověk jenom utře prach. O zbytku úklidu ani nemluvím," začíná John už na chodbě. John Mucha předsedá Nadaci Mucha/Mucha Foundation, neziskovce, jejíž cílem je chránit a zachovat rodinnou sbírku a pečovat o odkaz Alfonse Muchy a která loni oslavila 25 let od svého založení. Za léta existence uspořádala Muchova nadace více než 40 výstav po celém světě a představila Muchova díla více než 4 milionům lidem.

John začíná se svým vyprávěním už na chodbě, kde vypráví o výsleších svých předků za minulého režimu, které v těchto místech probíhaly. V té době totiž působila příliš omšele a nezajímavě a nikoho tak nenapadlo vejít dál. Z mrazivé chodby, která si příliš nezadala se zimou venku, nás John rychle vedl do dalších místností, kde už se dal odložit kabát.

A tady celý pelmel uměleckých sbírek začíná. Takový kaleidoskop napříč historií, příběhy i různými kulturami. Není obrazu, sošky nebo kusu nábytku, k němuž by John neměl nějakou historku. Tiše se rozhlížíme a ani nedutáme. Ani otázky nemáme. Místnosti je těžké rozlišit a každá z nich by se dala označit jednoduše salonkem k pití čaje o páté, teprve až s postelí, která kdysi patřila Emě Destinové, tušíte, že jste zavítali do ložnice. 

V jednom z těch několika salonků usedáme a John začíná vyprávět pro změnu o tom, jak lidé v zahraničí nebo zahraniční média reagují na Muchův odkaz a Nadaci Mucha. "Jednou se nás z nějakého amerického plátku ptali, jaké bylo nejoblíbenější dědečkovo jídlo. Nikdo jsme to nevěděl, ale schválně jsme těm nic netušícím novinářům řekli, že bublanina," směje se. Vypráví, že byl Alfons Mucha blízkým přítelem T.G.M. a výrazně přispěl k založení Československa a ukazuje nám první poštovní známky a první bankovky, jejichž byl Mucha autorem.

Dříve byl John bankéřem, dnes je prezidentem Nadace Mucha, jež se dlouhodobě také snaží o zajištění důstojného stánku pro Slovanskou epopej v Praze dle přání Alfonse Muchy. "Bojujeme," usmívá se a my se asi po hodince a půl loučíme.

Byla to strhující návštěva. A nádherné interiéry. Však posuďte sami...
LvK














1 komentář:

  1. Na madridské výstavě jsem byla před dvěma týdny (když končila, byly tam obrovské fronty na vstup) a byla skvělá!
    Martina

    OdpovědětVymazat