Benefiční večer: Hvězdy pro UNICEF

Minulý týden jsem měla tu možnost zavítat na jedinečnou módní přehlídku, která kromě spojení 9 předních českých návrhářů a známých osobností z řad hereček a zpěvaček posloužila dobré věci.

Přiznám se, že se mi nejdříve příliš nechtělo, volných večerů bez make-upu je poslední dobou čím dál méně, leč naskytla se příležitost více než lákavá, a tak jsem v sedm večer stála před Národním muzeem hudby a těšila se na benefiční večer Hvězdy pro UNICEF, jehož výtěžek šel na vzdělávací program "Škola v krabici." Každá krabice obsahuje vše potřebné pro základní výuku 40 žáků a učitele. Nakonec se díky tomuto večeru vybralo 102 535 Kč.

To nejlepší z celého večera, včetně jednotlivých modelů a osobností, jste mohli vidět u mě v instastories. Jelikož je však jejich životnost ohraničená pouhými 24 hodinami a tahle akce si pozornost opravdu zaslouží, rozhodla jsem se jí věnovat samostatný článek.

Pojďme si tedy ukázat modely nadcházející sezóny a představit návrháře, kteří za nimi stojí!


Petr KALOUDA

Vystudoval modelářství a návrhářství oděvů na SPŠT v Brně, Textilní a oděvní design na TU Liberec. Je držitelem titulu Výtvarník sezóny. Svoji tvorbu prezentuje v ČR i v zahraničí. V současnosti působí jako pedagog na SŠUD a VOŠ Brno, věnuje se autorské tvorbě a spolupráci s oděvními firmami.

Iška FIŠARKOVÁ

Trojnásobná držitelka nejprestižnějšího ocenění v české módní branži - Výtvarník sezóny (1996, 2005 a 2007). Napínavé kontrasty na svých modelech vytváří nejen z materiálů, barev a linií, ale i rafinovanou hrou mezi mužským a ženským principem. V současnosti pracuje se svou dcerou Adélou, která studuje obor módní návrhář na střední škole a je rozhodnuta jít v matčiných šlépějích. Z této spolupráce vznikla kolekce, která vzdává hold muži, jehož song ovlivnil několik generací. Takže vězte, že "bez Dajány nedospěješ."

Yvona LEITNER

Jednoduchost, nedbalá elegance, smysl pro detail, střídmost, vtip, šmrnc - to jsou základní principy její tvorby. V roce 1999 se stala Výtvarníkem sezóny. V současné době učí na SŠDaM v Prostějově a dvakrát ročně vytváří svou originální kolekci pod značkou LEITNER.

Miroslav BÁRTA

Vystudoval VOŠON a SPŠO Praha Holešovice. Během studií se zaměřoval na budoucí povolání a absolvoval zahraniční stáže a projekty vedené odborníky v oděvním průmyslu. První zkušenost velkého projektu byla pro společnost Wella, kde jako oděvní výtvarník tvořil kostýmy pro vlasovou show. Po ukončení studí se zaměřil na svůj obor a po malých krůčcích zakládal svůj ateliér. Jeho tvorba je zaměřená na pohodlnost, praktičnost a osobní styl. V průběhu roku tvoří vzorkové kolekce pro klientky, na základě kterých se tvoří modely přímo pro ně.

 JAROSLAVA

Značka JAROSLAVA Jaroslavy Procházkové se zabývá úletovou módou specifickou pro náročnou klientelu, která má zájem o nadčasový styl čistoty designu, výraznou, kultivovanou barevnost a kvalitní zpracování. Každá kolekce se skládá z mnoha prvků, jejichž kombinacemi vzniká nekonečně dlouhá řada různých outfitů vhodných jak pro běžné používání, tak i pro slavnostnější momenty. Používá kvalitní italské příze, většinou přírodní s příměsí elastických vláken, což zaručuje elastické, nemačkavé a praktické vlastnosti každé řady.

Tatiana KOVAŘÍKOVÁ

Jedna z nejúspěšnějších českých módních návrhářek. Vystudovala Střední textilní školu v Brně, obor návrhářství. V roce 1995 založila značku TATIANA, pod kterou presentuje svou tvorbou. Typickým znakem jejím tvorby je kombinace kvalitních materiálů, smyslu pro detail a krejčovského zpracování na vysoké úrovni. Je oblíbená díky svému citu pro jednoduchost, detail a nadčasovost.

Helena FEJKOVÁ

Rok 2018 je pro Helenu Fejkovou 28. rokem aktivní práce v oděvní tvorbě. Své modelové kolekce nyní připravuje především pro svou novou galerii na Vinohradech, která je určená nejen veřejnosti, ale i konkrétním zákazníkům hledajícím dobré zpracování, kvalitní materiály a především originální design, podporující jejich osobní výraz a image. SALUTE CHRISTIAN DIOR! To je letošní inspirace Heleny Fejkové pro malou kolekci prvně předvedenou v Muzeu hudby v Praze v rámci této přehlídky. 

Gábina PÁRALOVÁ

Renomovaná česká módní návrhářka. Svůj první salon otevřela v Brně v roce 1996. Pražské zákaznice se dočkaly v listopadu 2010, kdy byl otevřen reprezentativní salon v Praze na Jakubské ulici. Její osobitý rukopis a styl oceňují a vyhledávají její stále klientky, mezi které patří například Tatiana Vilhelmová, Tereza Kostková, Simona Babčáková. Pravidelně tvoří modely pro moderátorky České televize a její casual modely pak můžeme vidět na Nově na hrečce Kláře Oltové. 

Liběna ROCHOVÁ

Oděvní designérka, držitelka ocenění Grand designér a oděvní designér 2015 za kolekci "Oděvní partitury." Cena za Vynikající design a nominace do Síně slávy Czech Grand Design 07 za unikátní tvorbu a podporu mladých UMPRUM, kde v roce 2012 získala docenturu a v roce 2017 profesuru. 2x do roka představuje limitované sezónní kolekce, 1x ročně inspirativní přehlídky. Svou tvorbu prezentuje autorskými přehlídkami a inspirativními kolekcemi u nás i ve světe (New York, Paříž, Los Angeles, Lyon, Bombay atd.)

Pokud chcete UNICEF v podobných projektech podpořit, tak lze tady.

Ukázkami svých prací mě nejvíce nadchl asi první jmenovaný Petr Kalouda, ale i Yvona Leitner a samozřejmě Tatiana Kovaříková a Liběna Rochová. 

Který z návrhářů oslovil nejvíce vás?

LvK

Reportáž: Slavnostní premiéra filmu Hastrman

"Ondřej Havelka má ještě zelenější boty než já," byla Milošova první věta, co mi řekl, když dorazil s celým týmem do Lucerny, aby zahájili slavnostní premiéru filmu Hastrman. Herci včetně Karla Dobrého a Simony Zmrzlé, režisér Ondřej Havelka, producent Čestmír Kopecký a autor románu Hastrman Miloš Urban se rychle vraceli z předchozí projekce filmu pro novináře a po zahájení filmu v Lucerně běželi ještě na premiéru do Světozoru. Nebylo moc času Milošovi ke zfilmování díla ani pogratulovat, natož se na cokoli ptát.

Jedno ovšem bylo jasné a bylo to děsivé: Jak autor, tak režisér měli stejný nápad - doplnit formální oblek dle dress codu hastrmansky zelenými botami. Miloš outfit doladil ještě zelenou kravatou, Ondřej Havelka zase zeleným kapesníčkem. Jestli chtěli originálně rozbít černo-šedou nudu obleků, pak tu stáli na pódiu dva a oba stejně zelení. 

Tak nějak se uvedl Hastrman do českých kin. Předcházela tomu bitka o lístky, jelikož jestli se stejnojmenného románu, za který dostal v roce 2001 Miloš Urban Magnesii Literu, ujal Ondřej Havelka, obsadil do hlavní role charismatického Karla Dobrého a krásnou Simonu Zmrzlou, bylo jasné, že půjde o filmovou událost roku. Dlouho tu nic podobného nebylo. 

Karel Dobrý celou roli hastrmana odehrál především svým obličejem a grimasami, což bylo v jeho podání natolik úchvatné, že nám trvalo několik dní, než jsme se z některých scén vzpamatovali. Simona Zmrzlá v roli Katynky byla taky naprosto boží, však ji hned druhý den v bulváru označili za jednu z našich nejkrásnějších hereček. Pěkná role byla napsaná i Jiřímu Lábusovi, který - jak jinak - ve filmu působil jako ten vtipný element. 

Proč si zajít na Hastrmana? 

Je to jeden z těch filmů, co ve vás zůstává. Je tam spousta touhy, spousta lásky a spousta emocí. Režisér Ondřej Havelka přidal filmu humor, a tak ač jde o romantický thriller, najde se rovnou několik scén, při nichž se od srdce zasmějete. Především je to pak příběh jedné lásky a jedné krajiny 19. století. 

Hastrman, napůl ryba a napůl člověk, přijíždí do Severních Čech, pod Vlhošť, aby tam našel tolik vytoužený klid. S Lábusem ho mít sice nikdy nebude, ale ještě víc než Lábus ho bude rozptylovat krásná a na tu dobu emancipovaná Katynka. Miluje ji. Ukrutně po ní touží. Ale snaží se v sobě zkrotit to zvíře, které možná čas od času někoho utopí. Musí utopit.

V neposlední řadě chcete vidět Karla Dobrého v hlavní roli. Karel totiž vůbec není dobrý. On je výborný. Můžete se ostatně podívat na trailer:

Proč si přečíst Hastrmana? 

Už proto, že se z filmu nedozvíte, jak to bylo dál.

Kniha má dvě části - první se odehrává v 19. století a druhá začátkem 21. století, kdy se hastrman vrací zpátky pod Vlhošť a zjišťuje, že hora, rybníky i příroda jsou člověkem zničeny. A začne se mstít. Nebo snad bojovat za přírodu...?

Hastrman s filmovou obálkou.

Druhá půlka knihy je tak velice ekologická a mně, bio blogerce, jsou tyhle myšlenky samozřejmě velice blízké. 

Jak se píše: Hastrman je korektiv lidské pýchy. To vám dojde až zpětně, kdy si uvědomíte, že hastrman ctí nevinné, ale poradí si s každým, kdo se nedokáže poklonit přírodě. 

Jestli mě pak nějaká z myšlenek knížky ovlivnila, pak ta, že přihlížet a zavírat oči před zlem nelze. Že mlčení je tichý souhlas a tichý souhlas z nás dělá spoluviníky. 

Hastrman je vlastně obrovský dobrák. Snaží se být věrný svým zásadám, ale jelikož je napůl člověk a napůl netvor, často neví, jestli se přidat na stranu přírody nebo na stranu člověka. 

Slavnostní premiéra 

Tři premiéry za den, do toho křest a autogramiáda nového vydání knihy Hastrman s filmovou obálkou. Byl to náročný den. Pro ně. Já byla pouze v roli partnerky autora, a tak jsem si mohla dopřát ten luxus a celý den se nechat hýčkat v OliOla studiu, kde premiéru pojali ve velkém a kromě barvení se mi postarali i o večerní líčení a wet look. 

Za wet look a make-up děkuju OliOla studiu.

Za sáčko pak La Femme MiMi

Jelikož měl Miloš boty zelené, bylo jasné, že moje boty musejí být červené, abych se nezpronevěřila hastrmanskému zadání. K hastrmanovi rovněž patří frak, který jsem žádný dobře padnoucí nenašla. Naštěstí mě zachránila La Femme MiMi, která má ve své kolekci i delší šedé sako s rafinovaným zapínaním tak, aby z něj opravdu nic nevykouklo a perfektně lemovalo postavu. Mnoho lidí mi říkalo, že je to model velice odvážný - jen přeci se nosí nejčastěji s kalhotami, ale zde absence kalhot byla myslím odůvodnitelná - přesto působil velice decentně a umírněně. Šedé sako, červené botky a mokrý look jsem pak už jen doplnila měděným psaníčkem a rudou rtěnkou. 

After party se pak nesla ve znamení rybího rautu, což měl být vtípek, jelikož se z rybích dobrot vyklubaly dobroty veganské. My, co jsme však horlivě diskutovali nad filmem, jsme se však spokojili se skleničkou (či dvěma) vína. 

Hastrman byl náležitě oslaven a zapit.
Zelené a červené boty odcházely až dlouho po půlnoci...
Hastrman je jeden z nejlepších filmů posledních let a věřím, že si získá srdce mnoha diváků.
Tak ať si získá i to vaše! :-)

LvK

Matikářky

Těžko říct, jestli jsem se matikářek víc bála já nebo ony mě.
Přesto jsem se minulý týden osmělila a k jedné si v metru přisedla.
Zrovna opravovala písemky, čtvrtleky, řekla bych. Stoh mnoha prací jí ležel na klíně a ona pravou rukou zvládala seškrtávat rudou propiskou všechnu lidskou kreativitu, která se nevešla do vzorečku. 

Už na první pohled bylo jasné, že ti nebozí studenti tu zápasili nejen s čísly, ale i s různými závorkami, neznámými, s čísílky nad čísílky a se spoustou dalších hieroglyfů. Jednoduše matematika tak, jak si ji všichni dobře pamatujeme. Nebo spíš nepamatujeme.

A že zrovna tohle učivo si pamatuju živě dodnes. Kvůli tomuhle mi hrozilo, že mě matikářka nepustí k maturitě. Obě čtvrtletky za pět, jedna menší písemka taky za pět a to, co jsem onehdá předvedla u tabule při zkoušení, jen ukazovalo, že jsem reálně skončila někde mezi malou a velkou násobilkou.

Ráda bych tak snad jen podotkla, že jsem nakonec odmaturovala a to rovnou s vyznamenáním, nicméně  skutečnou zkouškou dospělosti bylo právě to, obhájit si puštění k maturitě.

Učitelka v metru koutkem svého soustředěného oka zaregistrovala můj pohled.
Můj vyděšený pohled plný bolestivých vzpomínek.
Zamračila se.

"Pardon," dodala jsem omluvně s úsměvem. "Já jen, že si tohle dost dobře pamatuju. Hrozný, kvůli všem těmhle závorkám mě málem nepustili k maturitě."
"Gratuluju k maturitě, slečno," dodala bez náznaku intonace a zájmu v hlase tak, jak to umějí jen matikářky. "Tohle je učivo osmé třídy."

A tohle taky uměj jedině matikářky - vychutnat si vás s opovržením v hlase klidně ještě desítky let po škole.
OK. Bojím se jich víc já.
LvK

Podzimní typ i na jaře

Já jsem ten podzimní typ i na jaře. 
A ani na jaře to se svlékáním vršků nepřeháním. Spíše by se dalo říct, že jen pozvolna ubírám na vrstvách a svetrech. Ještě v zimě jsem si oblíbila rozšířené třičtvrteční kalhoty, na které jsem dlouho odvahu neměla. V zimě jsem je nosila k vysokým botám, teď ke kotníčkovým a nejvíc se těším, až je obléknu k jehlám. U podobných střihů mám ráda buď délku splývající se zemí, anebo délku minimálně centimetr nad kotníky, kterou zdůrazní buď vyšší bota nebo odhalené lýtko.

Kalhoty a boty byly v tomto případě stěžejní, v šatníku si rychle našly zbytek outfitu - vínový rolák rovněž s třičtvrtečními rukávy a hořčicovou koženou bundu, kterou jsem loni nestačila unosit. Tímto jsem tak dala do podzimu sbohem kabátům a kožíškům a najela na vlnu bundiček - kožených i džínových - které vybízejí zase k úplně jiným stylům a a mnohem odvážnějším barvám.

Zatím tak zazimovávám, čeká mě návštěva čistírny, vlněné svetry si však ještě ve skříni chvilku nechám...

Tričko: Oasis

Kalhoty: Zero

Bunda: PepeJeans

Kabelka + boty: vintage
Brýle: Lindex

Jak jste jarním teplotám přizpůsobili svůj šatník vy?
LvK