3. května 2018

...a bude kniha...


Dopsala jsem knihu. Konečně. Zhruba po čtyřech letech od nabídky z nakladatelství.
Když mě z Motta oslovili, zda bych své příběhy nevydala knižně, netušil nikdo z nás, že poskládat pár blogových postů bude trvat tolik let.

Když mě oslovili, byla jsem velice šťastně vdaná, bavila mě práce, kterou jsem dělala a čekalo mě ještě mnoho vzrušujících cest do zahraničí. Mohla jsem to vydat už tehdá, knihu obohatit nějakým citátem od Coelha a v každém rozhovoru uvádět, že "se snažím inspirovat své čtenáře, aby si více věřili, mysleli zásadně pozitivně, nebáli se a šli za svými sny, protože se opravdu plní," přičemž bych se teatrálně a se slzou v oku podívala směrem na skleněnou "sošku" Blogerky roku 2013.

Nemám ráda motivační knížky ani návody na život. Pokud jen přeci podobné knihy dostanu, odnáším je do nedalekého parku, kde je malá knihovna. Lidé už si zvykli, že se tam občas objeví zajímavý titul, který si můžou vzít anebo poslat knihy, které už přečetli, dále do světa.

Ne, nemám ráda motivační knihy. Já miluju životopisy lidí, kteří něco opravdu dokázali. Často tím, co považovali za svou povinnost, ne za svůj sen. Myslím, že právě osudy podobných lidí dokážou kromě motivace předat ještě mnoho cenných myšlenek a morálních hodnot.


I přes osobní spokojenost jsem tenkrát nedokázala najít knize konec. Rozumějte, tu hlavní nosnou myšlenku. Poselství, které by měla předat. Rok jsem nad tím přemýšlela a konce všemožně a nemožně šroubovala. A nikdy to nefungovalo.

Jestli jsem si přála konec, tak jsem ho dostala. Skončilo, co mohlo.
Poslední část knihy tak byla ještě jednou přepisována a často vznikala při osamělých a smutných večerech.
Přesto jsem nechtěla knihu končit beznadějí a čtenáře opouštět v tom nejhorším.

A tak jsem řadu měsíců zase hledala happy-end.

A našla jej!
Souhlasím, chtělo by to něco velkého, když už. Svatbu, dítě nebo minimálně nějaký větší hmatatelný úspěch, ocenění. Jo, tak přesně to tam není. Přesto je konec plný naděje, radosti a příslibu v lepší zítřky. Tím, že se člověk vrátí zpět ke kořenům. A tím to nekončí. Tím to naopak celé začíná!

Tak abyste neřekli, Coelho bude: "Když si velice přeješ, celý vesmír se spojí, aby ti tvé přání vyplnil."
Knížka Život podle Lucie bude u vašich knihkupců v srpnu!

LvK


5 komentářů:

  1. Gratuluji! Je velké umění nebát se, něco začít a ještě to i dokončit (nebo lze říci i ukončit?).p.

    OdpovědětVymazat
  2. Gratuluji a mám z tebe radost! Jsi fakt dobrá.

    OdpovědětVymazat
  3. No do háje, já už zapomněla, že se kniha chystala, moc se těším! Od Motta jsem právě četla motivační knihy, zejména pro ženy, bakalářská práce je na světě ... a já už nikdy motivační knihy nechci číst. :D

    OdpovědětVymazat