25. června 2018

#LucieVypráví: Famílie na módní přehlídce


Moje babička s dědou, kteří spolu brzy oslaví 50. výročí svatby, patří mezi ten typ důchodců, co se nezastaví. Oba ještě při důchodu dobrovolně pracují, oba fyzicky, a nenudí se ani po večerech. 

"Babi, tak já přijedu toho dvacátýho, jo? Uvidíme se?" ptám se do telefonu.
"Dvacátýho? Počkej, podívám se do kalendáře...tak dvacátýho nemůžeme, to jedeme do Krumlova do divadla."
"Tak ještě jednadvacet, dvaadvacet...?"
"Jednadvacet tu máme nějakou sešlost od hasičů, to ne. Dvaadvacátýho by to možná šlo, ale počkej, nešlo vlastně. To musíme na oslavu do Písku." 

"A nemůžeš přijet až toho dvacátýho příští měsíc? Protože tenhle víkend MUSÍME na ten wellness, pak tady má děda sraz se základkou, kam ale nechce, že tam budou jen samý starý báby, pak jedeme na muzikál do Prahy, další týden je tady pouť, pak jsme si říkali, že bysme zajeli do Plzně no a patnáctého příští měsíc už je tady zase nějaká zábava."

Byla jsem tak velice ráda, že babička - se svým nabitým diářem, za který by se nemusela stydět ani kdejaká popová hvězda - si našla odpoledne na to, aby přišla na módní přehlídku ve Strakonicích, kde jsem i já, jakožto rodačka, předváděla šaty. Pravda, musela jsem si babičku rezervovat tři měsíce dopředu. Pro jistotu jsem za ní poslala řidiče, svou sestru, aby ji nastrojenou přivezla na místo určení a babička tak neměla nutkání ještě-někde-něco. 

Když jsem vyšla na molo, babička - po vzoru Anny Wintour - seděla hned v první řadě, vždy prozkoumala celý outfit a když se líbil, znalecky pokývala hlavou. Vedle babičky seděla sestra. "Všechno to foť," šeptla jí do ucha babička, "ať mám co ukazovat!" Za babičkou seděla máti, která se celou přehlídku snažila fotit na mobil, což se jí - soudě dle výkřiků "Zase rozmazaný" nebo "Vono to neblejská?" - moc nedařilo. Vedle máti seděl chvilku náš taťka, který zase pro změnu prohlašoval pokaždé, když jsem vyšla "To je moje dcera!" případně: "A to jsem ji nedávno nesl z porodnice!"


Chyběl už jen děda, který musel zůstat v práci, a pes. 
Byla krutá zima, prudký vítr, náhlý déšť i krupobití. Babičce to však nevadilo. Měla svůj kulturně-společenský zážitek a navíc umocněný pokrevním poutem na mole. 

"Bylo to moc hezký," dojímala se babička v autě. "A moc hezky ses nakrucovala," dodala, aby mi mohla - se zamáčknutím slzy v oku - zákeřně vmanipulovat pětikilo. 

Je na tom něčí babička podobně?
LvK


Žádné komentáře:

Okomentovat