24. září 2018

Proč (ne)chodit se spisovatelem

Autorka tohoto blogu se spisovatelem Milošem Urbanem. Takže článek based on true story. 

Na střední při hodinách planymetrie jsem vykřikovala, že si nikdy nenajdu žádnýho matematika. A vzala si ekonoma. Pak jsem prohlašovala, že si nikdy nenajdu žádnýho umělce. Podle mých kamarádů to bylo dobré rozhodnutí: zpěváci jsou děsní kurevníci a herci zase šílení egocentrici, říkali. Jen před spisovatelama mě nikdo nevaroval.

A tak vás teď musím varovat já.
Chodit se spisovatelem totiž není žádnej med.

Pár plusů to má...
  • Celoživotně můžete toužit, že budete jeho múzou. Něco jako Adele pro Klimta. Nebo že vydá aspoň něco jako Dopisy Olze, ze kterých všichni pochopí, jak okouzlující a zajímavá osobnost jste a co všechno pro něj znamenáte. Můžete po tom toužit celoživotně, naděje umře až ve chvíli, kdy po rozchodu vaši osobu nechá v knížce znásilnit, brutálně zabít a rozřezat.
  • Neoplýváte sex-appealem? Vůbec nevadí. Každý lepší spisovatel má natolik bujnou fantazii, že si domyslí jak sex-appeal, tak klidně i křivky Kim Kardashian. 
  • K tomu, aby vytvořil nějaké dílo, nepotřebuje bubny, nepotřebuje bandu debilních kamarádů, nepotřebuje nic zkoušet a ani se nepotřebuje vracet domů až nad ránem. Ne. Stačí mu doma židle, stůl, počítač a víno. 
  • Spisovatelé jsou sofistikovaní: ženu nebalí, ženě se dvoří. Zprávy od nich jsou úsporné, jelikož po pracovní době se už fakt nechtějí rozepisovat. V takto úsporných "větách" vlastně ani nepoužívají slovesa, takže vám leccos může připadat jako sexy šifra. Nikdy se však nezapomenou rozloučit větami typu: "Jsem v úctě," nebo: "Líbám na ruku."
  • Pakliže se však zhádáte do krve, vědí, v čem je jejich silná stránka a napíší vám takové vyznání, že pak sami chvíli přemýšlí, zda to není to nejlepší, co kdy napsali a zda to ještě nevydat knižně. 
  • Se spisovateli vás - aspoň v českých končinách - nikdo nemůže nazvat zlatokopkou. 

Ale má to i určité mínusy:

  • Každý správný spisovatel občas už ani neví, kdy si vymýšlí a kdy mluví pravdu. A přitom za to ani nemůže. Dialogy: "To jsem ti tedy rozhodně neříkala!" "Ne? Tak se mi to zdálo? Mělas na sobě takový žlutý šaty s červenýma motýlkama." "Já nemám žádný žlutý šaty s motýlkama!" "No tak že bych si to vymyslel?" jsou na denním pořádku. 
  • Spisovatel, zvláště pak pokud píše detektivky, nikdy nic nepochopí jednoduše. Vždy mu v hlavě naskočí ten nejdivočejší možný scénář, ze kterého pak sám zpanikaří. 
  • To, že ke své práci nepotřebuje tým lidí ani pařby do rána, ještě neznamená, že je o to míň umělec. Naopak. Spisovatelé jsou křehké duše. Dokáží sice popsat stohy papíru svou nejnovější novelou, jakmile ale musí vyplnit složenku nebo vystavit fakturu, mají problém. 
  • Ano, mladá generace už příliš nečte. Přesto je to se slavnými spisovateli jako s rockovými hvězdami - motají se kolem nich fanynky, které se umějí nabídnout. Tyto fanynky pracovně rozdělujeme do dvou skupin: mladé ambiciózní a nepříliš bystré studentky, které by rády vypracovaly svou diplomovou práci o díle vašeho kluka-spisovatele,
  •  a na fanynky, které už dílo vašeho kluka vážně přečetly a líbí se jim převážně ty postelové pasáže. Tady je důležité a potřebné sdělit svému klukovi-spisovateli, že jste to právě vy, kdo ho má jak přečteného, tak načteného. A že tudíž znáte DETAILNĚ nejen ty postelové, ale i ty mordovací pasáže. 
  • Spisovatelé jsou živí ze svých vnitřních světů. Furt vás tak budou tahat po galeriích, muzeích, vernisážích, divadlech a filmech, ale vždycky to budou komentovat. "No jasně, vrah bude ten policajt a nakonec se ještě ukáže, že to je otec toho dítěte. Klasicky vystavěný příběh."
  • Jakmile se ponoří do psaní nového příběhu, tak trochu se stává hlavním hrdinou. Trochu se toho bojíte, zvlášť, pokud hlavní hrdina má někoho zabít. Pokud pak třeba číšník v restauraci u otevírání vína zaslechne, jak vám spisovatel vypráví o tom, jak pokročil s dějem okolo hlavních postav, může lehce znejistět: "Nevím co s tou Petronelou. Potřebovala by zamordovat, ale mám ji docela rád, a tak ji toho asi ušetřím. Ještě nevím, co s ní provedu." 
  • Musí každý den psát. Odepsat si aspoň tu hodinku, aspoň tu stránku. A jakmile ho něco napadne, musí okamžitě domů k počítači. Ať už dělá cokoli a kdekoli. Těžké chvilky jsou to pak v případě, že jste si naplánovali romantický večer s filmem, dobrým jídlem či vanou plnou pěny. Nápad je daleko silnější než vůle a věřte, že divokou fantazii divokého spisovatele nezadržíte. Zdrhne po posledním soustu, uteče z vany nebo uprostřed filmu. Až si to odepíše, celý blažený (zatímco vy už jste nejnasranější) se vrátí. 
  • Být partnerkou spisovatele je těžký úděl. Jeho knihy budete vždycky číst jinak, tak nějak osobněji. Třeba když mezi řádky vyčtete, že se mu ve skutečnosti blondýnky líběj, nebo že (na vás) vidí a dokáže dokonale popsat i to, co normálně raději nepřizná: každý zatracený ďůlek na zadku nebo dvoudenní strniště všude možně.

Že mínusy převažují nad plusy?
Možná se vám to jenom zdá. A možná jsem to tak napsala schválně.
Spisovatelům a blogerkám nesmíte veřit ani slovo!

LvK

6 komentářů:

  1. Lucinko, tak tohle se Ti vážně povedlo! Hltala jsem každé Tvé slovo a můžeš si k plusům připsat další bod" pozitivní ovlivňování Tebe, jako pisatelky. Čtu Tě už dlouho a vždycky se mi Tvé články líbily. Poslední dobou k nim ale přibylo ještě něco navíc - zkušenosti, nadhled a jakási "vyzrálost"! Krásný den a moc se těším na další tvůj příspěvek!

    OdpovědětVymazat
  2. Lucie, dokonalé - jako vždy, jste opravdu úžasná!
    Jiřina z N.
    trvalkadahlia.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezký článek! Pobavil a mnoho věcí objasnil, ale nevím, nevím zda jim věřit...

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásně napsané! Opravdu to umíte hezky podat.

    OdpovědětVymazat
  5. Lucko, holka zlatá, ty se vážně nenudíš :-)
    El.

    OdpovědětVymazat