18. října 2018

Ukázka z knihy: Zrzina


Byla to vlastně Zrzina, kdo nás dal zase dohromady. Zrzina byla Robinova kočka. Byla obrovská, zrzavá, extrémně chlupatá a extrémně osobitá. Žila s ním v jedné místnosti a další spolubydlící pouze tolerovala. Od první návštěvy mi bylo jasné, že Zrzina není mazlivé zvíře. Pokud jste ji chtěli pohladit, okamžitě se ohnala - buď škrábla, nebo kousla.

Robin ji miloval. A ona jeho. Čím častější se mé návštěvy stávaly, tím víc jsem si dělala srandu z toho, že ho Zrzina reprezentuje – byla popudlivá, nenechala na sebe sáhnout a radost nebo lásku na sobě nikdy nedala znát. Uměla být taky trochu urážlivá a pouhým pohledem si dokázala zjednat pořádek.
Ti dva k sobě jednoduše patřili. A hluboce se milovali, ač jim pohlazení bylo cizí. V době, kdy jsem se k nim nastěhovala – záměrně říkám k nim, jelikož Zrzina byla stejně silná osobnost jako Robin – už mě Zrzina vzala na milost. Nebyla jsem jí úplně proti srsti.

Má práce v PR mi umožňuje, abych pracovala z domova prakticky kdykoli, kdy je potřeba. Takže zatímco Robin odešel do práce, já zalezla do peřin s noťasem v ruce a celý den pracovala. Pochopitelně mi dělala společnost tahle zrzavá lady, které v té době bylo asi deset let. Přemýšlela jsem mockrát nahlas a celé dny si s ní povídala, hladila ji a vždycky, když jsem si šla udělat další várku čaje, jsem jí dala pusu. 

Byly dny, kdy jsme z peřin nevylézaly. Ona mi spokojeně předla na nohou či u hlavy a já ťukala tiskové zprávy a brala telefony.

Zrzina mi tála pod rukama. Dokud byl doma Robin, byla chladná, odměřená a člověk se jí musel doprošovat. Jakmile za ním zabouchly dveře, měnila se tahle obří kočka v hravé mazlivé kotě, které se ode mě nehnulo na krok. Například koupelnu běžně nenáviděla. Měla ji spojenou s mytím, které nesnášela. Do koupelny tak nezabloudila ani omylem a nikdy se tím směrem ani nepodívala. Až do té doby, než jsem se tam šla líčit. Nejdřív sedávala ve dveřích, pak si přisedla na kobereček a sledovala každý můj tah řasenkou. Sledovala mě bedlivě a měla jsem pocit, že miluje, když jednotlivé kroky komentuju: „Teď si, má milá zlatá, naneseme trochu zdravíčka.“ „Boha jeho. Úplně křivá linka, podívej, vidíš to? Já se dneska snad nevypravím.“ „Todle? To je rtěnka. Až ti dám pusu při odchodu, tak ji budeš mít taky.“ „Ty hele, neměla bych si tu hlavu umejt? Co myslíš?“

Zrzina předla, občas mňoukla a nikdy ze mě nespustila oči. Stejné to bylo při oblékání, kdy mi schvalovala outfit, jak by řekla každá správná blogerka. Vždy, když jsme byly spolu, se nechala nejen hladit, pusinkovat a mazlit, ale dokonce se vždy sama lísala a nastavovala mi čumáček.

Naší vzájemné „dívčí“ lásky si samozřejmě začal všímat i Robin. Zrzina totiž byla zamilovaná. „Ty ji mazlíš, a ona u toho ještě přede? Zrzino! Ty potvoro! Já chci taky! Já se deset let snažím o to, aby byla mazlivá,“ říkával mi Robin zoufale, „a nic. A pak přijdeš ty a úplně mi tu kočku zblbneš! Co jsi to za člověka?“

Robin žárlil, a tak si Zrzina dobře hlídala, aby před ním nade mnou příliš emocionálně neslintala. Přesto to poznal a já si ho za to často dobírala. „Vidíš? Ta kočka kopíruje naše chování. Ty jsi citově oploštělej, a tak na sebe nenechá ani sáhnout, ale se mnou se dneska šla líčit až do koupelny.“
„Kecáš. To říkáš jenom proto, abys mě naštvala. Abych žárlil. Ona do koupelny nikdy nevkročí.“

Co se péče o kočku týkalo, měli jsme to jasně rozdělené – já se starala o předek, on o zadek. Tedy já zodpovídala za krmení, on za její záchod. Vyčesávali a koupali jsme ji společně, byla přece jen velká a dost silná na to, aby se jednomu dokázala vysmýknout. Vyčesávání těžce nesnášela, při koupání trpěla a pak byla uražená ještě několik dní, dokud jí kožich nepřestal vonět šamponem.

A protože jsem se starala o její stravování, měly jsme jasně daná pravidla: masovou kapsičku dostávala vždy v půl deváté ráno a maso vždy před půlnocí. Jako mnoho domácích mazlíčků i Zrzina v sobě měla zabudované hodiny a nezpozdila se ani o minutu. Jakmile padla půl devátá či půlnoc, začala mňoukat jak na lesy.

Onu osudnou noc, kdy jsme se s Robinem opili a skončili zase v posteli, mě přišla ráno – i po těch týdnech odloučení – přesně v půl deváté láskyplně vzbudit a dělala, jako bych od nich nikdy neodešla. Celou noc mi spala u nohou či hlavy a já ji zase mohla pusinkovat a mazlit, jak jsem jen chtěla.
„Úplně mě to rozsekalo. To, jak si pro tebe přišla."

Pokračování v knize. Koupit ji můžete třeba tady! 
LvK


15. října 2018

Úklid v kosmetické taštičce: Jak roztřídit kosmetiku a čemu se raději vyhnout úplně


V sobotu ráno jsem se probudila s tím, že se celý den mohu poflakovat.
Poflakování je velká sláva!
Vzbudila jsem se ovšem s tím pocitem, který mě neodbytně doprovází celým rokem: že musím vyhazovat, dělat čistku ve svých věcech, uklízet v životě, v šatníku, v kosmetických taštičkách i zásuvkách.

Zasedla jsem tak doprostřed místnosti a zvesela vysypávala jeden šuplík po druhém.
Zaměřila jsem se především na kosmetiku. Už léta se snažím řídit heslem, že nesmím otevřít lahvičku, dokud nespotřebuju tu předchozí a to platí jak u krému, tak i sprchového gelu.

Protože zbytky kosmetiky - jakkoli může být bio - se nedají zrecyklovat a to v žádném obalu. Žel, ani tuba od pasty nepatří do tříděného odpadu, pakliže je nevymytá, znečištěná zbytky pasty. To samé platí i o papírových a skleněných obalech. Papírové obaly navíc bývají často navoskované. 


Snažím se tak předcházet nevypotřebované kosmetice, nedejbože prošlé. Přesto jsem u sebe objevila spoustu neřestí, za které se stydím!

  • Milion vzorečků. Zařekla jsem se, že už je od firem nebudu brát. Vzorečky jsou lákavé: poznáme vůni, konzistenci a nula účinků. Recyklovat se nedají. Vždy je s sebou vozím na dovolenou v dobré víře, že je na cestách použiju a hle: našla jsem jich po kosmetických taštičkách v takovém množství, že kdyby byl jeden vzoreček koruna, už mám vilu.
  • Rtěnky. Rtěnky jsou mor. I já mám pocit, že s každou sezónou potřebuju nový odstín, leč mé nálezy v šuplících ukazují, že mám od každého odstínu aspoň tak tři kusy. Zařekla jsem se tedy, že než je vypotřebuju, nebudu brát ani kupovat další. Pro mě vrchol sebekontroly. 
  • Kosmetické tamponky. Všude. V každé kapse každé taštičky. Přitom opět: nelze recyklovat. Nakoupila jsem tak odličovací tamponky pratelné i ty z bio bavlny. 
  • V jedné z nenošených kabelek jsem objevila zcela nový nepoužitý pudr. Zřejmě jsem jej koupila a dokonale na něj zapomněla. V prosinci mu bude končit expirace. Vážně jsem si pořídila pudr, aniž bych ho potřebovala? 
  • Krémy s ucpanými pumpičkami. Pumpičky u krémů jsou všeobecně dobré z hygienických důvodů, oleje zároveň chrání před oxidací. Na druhou stranu: pokud je pumpička napevno, nikdy nevymyjeme zbytky krému a lahvička tak poputuje do směsného odpadu. Naučila jsem se na klasická balení, kdy krém nanáším pomocí špachtliček.
  • Našla jsem rovněž pár kusů běžné konvenční kosmetiky, se kterou si příliš nevím rady. Dokonce jsem našla micelární vodu nejmenované značky. Tu jsem uvítala: odmašťuje tak dokonale, že na některé flíčky na oblečení bude parádní! 
  • Mimo kosmetický svět jsem tu našla stovky debilních reklamních předmětů všeho druhu: firemní klíčenky, píšťalky, placky, sluneční brýle, balonky a další zbytečnosti, které už rovněž odmítám přijímat. Mně je vážně příjemnější odcházet z akce s prázdnýma rukama než s taškou plnou nicneříkajících kýčovitých firemních předmětů. 

Do debordelizace jsem se pustila s takovou vervou, že jsem se už po hodině bála, aby mi tu zbyl nějaký nábytek. Zbavila jsem se i mnoha kabelek, bot a oblečení, respektive poslala to dál. Už mě nebaví přeplněný prostor a věci, které raději schovávám na dně šuplíků. 

Výsledkem byly další dva pytle tříděného odpadu, taška s oblečením a čtyři volné police, které snad už nezaplním shromažďováním.

Tímto bych měla komplet debordelizaci bytu úspěšně za sebou. Pro tento rok. 
Chci věřit, že až se na ni vrhnu zase na jaře, situace nebude už nebude až tak zlá.
Protože chci věřit, že tímhle jsem vyhodila život do vzpomínek za posledních pět let. 
Ulevilo se mi. 
Šla jsem to oslavit. 

LvK

12. října 2018

Olejové šampony: Mohou být řešením na lupy, ekzémy a seboreu ve vlasech?


Seborea, lupénka, atopický ekzém a lupy.
Onemocnění kůže, se kterými si stále nevíme rady. Děsivé je, že se mohou objevit kdykoli během života a neexistuje na ně žádná opravdu účinná léčba. A pokud ano, tak co pomůže jednomu, nemusí zabrat druhému.

Z kosmetického hlediska platí, že si nestačí pořídit jeden krém, jednu mastičku. Ke zmírnění příznaků pomáhá se zaměřit na péči komplexní: vyloučit výrobky na bázi minerálních olejů (paraffinum liquidum), které vysuší ještě více, dráždivé látky jako jsou syntetické vůně, chemické konzervanty a především agresivní odmašťující pěnidla. A zde bývá často kámen úrazu: můžeme se důsledně promazávat po sprše, ale to, čím se myjeme, považujeme často za neškodné. Opak bývá pravdou: mnoho sprchových gelů na trhu zvládne odmastit i traktor!

Jenže co dělat, když trpíme lupénkou, lupy, seboreou ve vlasech?
Velkou úlevou by mohly být olejové šampony.

Mají mnoho výhod:


  • Obsahují jen velice šetrná pěnidla, nenarušujeme tak lipidovou rovnováhu kůže.
  • Zamilují si je vlasy husté, pevné, vysušené. Dále lidé s lupy, ekzémy a lupénkou. 
  • Oleje působí příznivě nejen na pokožku hlavy, která je postižená šupinkami, ale i na zdraví vlasu - vlasy nejsou přesušené, jsou lesklé, daleko pevnější, netřepí se a nelámou se. 
  • Lze je použít i jako velice šetrnou péči pro nejmenší.
  • V případě, že nám nebudou vyhovovat je můžeme jednoduše používat místo sprchového gelu: olejové výrobky dokáží skvěle umýt a přitom pokožku dokonale ošetřit. Ušetříme tak za tělová mléka po koupeli.

A mají i své nevýhody: 


  • Aplikace není jednoduchá. Je potřeba se je naučit používat a aplikovat jich velice málo a důkladně opláchnout. Ideálně naředit s vodou a tímto oplachem vlasy umýt. Stačí málo a zůstane nám mastná kštice. 
  • Nejsou vhodné pro každého. Jemné vlasy po nich splihnou ještě víc. 

Ač mám vlasy jemné, co nesnesou ani příliš vydatné masky a kondicionéry, nechala jsem si na otestování poslat Alepia olejové šampony. Přinejhorším, říkala jsem si, je použiju jako sprchový olej. Alepia mě však zlákala nejen svým složením, ale mnoha nadšenými ohlasy právě od lidí, kteří lupénkou, ale i lupy a seboreou ve vlasech trpí. 

Některé šampony mě zmastily už co jsem se na ně podívala, jiné mile překvapily a nechaly vlasy perfektně umyté a v perfektním stavu. Vybrala jsem tedy ty nejzajímavější: 

Alepia šampon 15% nebo 40% vavřínového oleje: 



Vavřínový olej je antibakteriální, výborný antioxidant, chrání pokožku před vysušením. Působí i proti komárům a vším. Pomáhá bojovat proti lupům, čistí a zklidňuje podrážděnou pokožku hlavy a pečuje o poškozené vlasy. Tento dar přírody se využije i všude tam, kde se objevuje atopická pokožka, akné nebo černé tečky.

Varianty jsou dvě: šampon s 15% nebo dokonce s 40% oleje. 

Jak na něj: Opravdu nanášet jen naředěný s vodou, lehce ve vlasech promnout a dobře opláchnout. Doporučují se i octové oplachy. Jemné vlasy to nesnesou vůbec, lidé s lupami a lupénkáři jej prý milují. Já je používám do sprchy. 

Obsahuje rovněž vavřínový olej, ale také med. Nepění a přidat ho můžete miminku do vany pod tekoucí vodu i jako mycí gel nebo lázeň, v tomto případě už není potřeba "mydlit" (šampon prakticky nepění), jen spláchnout. Pomáhá rovněž dětičkám s ekzémy a lupénkou kdekoli po těle. 

Jeden ze tří šamponů, který jsem snesla i já. Růžový jíl lehce stahuje mastnotu olejů a já jej používala prakticky celé léto. Podle výrobce dokonce pomáhá hlavně rychle mastícím se vlasům. I zde ale musím upozornit, že čím méně, tím více účinku. Na jedno použití stačí množství o velikosti hrášku - šampon pěnit nezačne, ale vlasy nechá čisté a lesklé. 


Olej z černého kmínu (černuchy) je ideální pro pokožku se sklonem k alergickým reakcím ( může účinně zmírňovat některé alergické projevy). Další vlastnosti, která je nutné zmínit je antioxidační a dezinfekční schopnost. Olej posiluje vlasové kořínky a zabraňuje vypadávání vlasů. Působí i proti kožním infekcím a ekzému. 

Byla jsem odvážná a tuhle modrou lahvičku si s sebou zabalila na cesty do Pobaltí (proto ta odřená etiketa), kde jej vesele používal i přítel. O tom, že je šampon olejový, jsem před ním pomlčela, jinak by se lekl a naběhl by do první litevské drogerky pro nějaký pořádný dryák. Nevěděl a pochvaloval si. Opět - velikost hrášku je zásadní!

A zde dobrá zpráva! Toto není olejový šampon, tohohle se netřeba bát. Základní složkou je Shikakai, indická ajurvédská bylina, díky které mají indické ženy takové krásné, silné a hedvábné vlasy. Šampon ani trošku nepění, obsahuje jen velice jemné nedráždivé tenzidy, které jsou šetrné jak k vlasové pokožce, tak i životnímu prostředí. Běžná pěnidla jsou totiž špatně odbouratelná, pokud vůbec. Moje jemné vlasy jej milují - nejsou mastné (ani když mi ujede ruka), jsou však pružné, lesklé a nelámou se. Za mě vítěz! 

Alepia šampony jsou novinkou na českém trhu, ze zahraničí mají úžasné reference právě od lidí s kožními problémy. Budu tak ráda, pokud mi napíšete svoji zkušenost s nimi. Sama jsem nadšená ze složení, ale je jasné, že je nelze vůbec doporučit plošně a všem. 

LvK

8. října 2018

Burleska k narozeninám!


Nevíte, co svému muži ve středním věku, za dárek k narozeninám?
Často to bývá prekérka: nepotřebuje nic, všechno má a po čem touží, tomu my ženy nemůžeme rozumět, tudíž si to radši koupí během roku sám. Navíc ani na stará kolena neumí ocenit měkké dárky, překvapení a snahu!

Nicméně, z praxe mám ověřeno, že čím více svíček na pomyslném dortu, o to více muž uvítá zážitek a ideálně takový, o kterým se mu ani nesnilo. Já si letos vymyslela burlesku. 

Oslavenec Miloš, povahou mírný, hodný a stydlivý kluk, vstupoval do sálu pomalu, rozvážně a nedůvěřivě, nicméně dostal už předtím ode mě dárek, přípitek a večeři, a tak byl ochotný podstoupit veškeré nebezpečí. Nejdříve obdivoval sál a - jak bývá jeho dobrým zvykem - šel omrknout interiéry celé budovy. Když na chodbě zahlédl jednu z tanečnic, rychle se vrátil ze svých pochůzek a šel se k baru předpít.


Royal Burlesque začala a já od první chvilky mohla oči nechat na kostýmech, nádherném prádle a akrobatických číslech tanečnic. Nikdy jsem na burlesce předtím nebyla a abych byla upřímná, příliš jsem si od toho neslibovala. Miluju pochopitelně styl Dity von Teese, ale nebyla jsem si jistá, zda podobné úrovně lze dosáhnout i v našich podmínkách. Trochu jsem se bála, že tu burleska sklouzne k lacinosti, podbízivosti a hloupému humoru. Byla jsem však rychle vyvedena z omylu, aspoň u většiny čísel: tanečnice sice smyslně odhazovaly svršky a vše, co je tížilo, zvládaly však k tomu vykouzlit ohnivou show, humorné scénky i drsnou akrobacii. Některé slečny by s přehledem mohly konkurovat i baletkám. Až na pár současných hitů, které dokonale rozproudily davy, si burleska držela prvorepublikového ducha a s publikem cudně koketovala.

Miloš, staromilec a estét, sledoval nakonec celé představení s nadšením, které najednou přebilo i radost z dárku a skvělé kachny k večeři, a jen očkem sledoval moje reakce. Když jsem pokývla hlavou jako souhlas, že se smí koukat dál, rozzářeně se zazubil. Nemusím snad ani dodávat, že správně pochopil (a dokonce i verbalizoval), jak jsem úžasně velkorysá a že takhle krásný narozeniny mu ještě nikdo nepřipravil. Přesně!

A jak poznamenal závěrem: "Najednou jsou ty narozeniny hezký i v tom pozdním věku!" 

Byli jste někdy na burlesce?
LvK

4. října 2018

Září jedné Lucie

Říjen je určen jen na dospávání ze září. A to člověk ani nemusí mít děti, aby se nezastavil.
Září bylo boží! Až na ten fakt, že jsem se stala zase o rok starší...

Září začínalo Mercedes-Benz Prague Fashion Weekem.

Za fotky děkuju Moda.cz 
Outfit: @denisadovala
Fashion Week uzavírala premiéra dokumentu Alexander McQueen. Opravdu estetická podívaná, hezky zpracovaný příběh. Oproti životopisné knize byl dokument velice oslavující a málo kritický vůči McQueenovi. Zatímco z dokumentu jsem měla dojem, že byl pouze obětí svých vnitřních strachů a démonů, kniha ho vykresluje i jako zdatného manipulátora, který pro své vnitřní strachy a démony dokáže ničit ostatní. Zajímavý kontrast. Doporučuji obojí. 


V OliOla jsme ještě za slunečného dne nafotili nové čelenky do vlasů: mají v sobě drátek, a tak drží i na jemných vlasech. Mají spoustu barev a vzorů, lze je různě uvázat, různě nakombinovat a je to takhle jednoduché: 



Poprvé jsem se rovněž podívala do slavné Vily Tugendhat a mohla na ní oči nechat. Doufám tedy, že to nebyla moje poslední návštěva, chtěla bych si to celé vychutnat ještě jednou. Obrovský zážitek! 


Září bylo prakticky bez víkendů. Jednu sobotu jsem jela do Brna na aromakonferenci, kde mluvili profesoři a profesorky z Bratislavy, Lublani, Brna i Vídně a já doufám, že jsem - především o oxidaci rostlinných olejů - pochytila všechno správně. Dva týdny na to jsem zase jela do Sušice a měla tam s Kamilou Vodochodskou workshop - Kamila o udržitelné módě, já o přírodní kosmetice. Nádherná akce! 

18.9. se konal křest mé knihy a to byl teprve doják. Že se lidi nevešli do místnosti mě ve skrytu doše možná potěšilo, že se ukázali staří přátelé mě potěšilo hodně, ale co mě dojalo bylo, že někteří vážili cestu až z Ostravy, Plzně a Strakonic a přišli rovněž lidé neznámí - čtenáři, kteří si našli čas a přišli se i představit. To bylo milé zjištění - že to taky někdo čte tady. A tam na papíře. 

Takhle to vypadalo celý večer: Hrbila jsem se nad knížkama a furt mi docházelo víno. 
Všichni se rovněž mohli přesvědčit, že moje sestra je krásná holka. Přesně jak píšu v knížce. A že její apetit je bezedný. Jop. Bylo tam občerstvení. Než přišla. 
A taky se všichni mohli přesvědčit o tom, že Honza Kubů není urban legend. Existuje! A dokonce si se mnou dal autorské čtení. Dost mi to připomínalo naší besídku na základce.  
Mými milými a milovanými kmotry byl Miloš Urban a Františka Čížková. 
Top: @DenisaDovala, o účes se postarali v @OliOla 

Františka řekla, že jí první půlka knížky připomíná Betty MacDonald a o to víc bavila půlka druhá: temná, reálná, drsná. Po křtu mi zůstal proslov, který si připravila a dojalo mě to tak, že hledám rámeček na jeho zarámování. Miloš prohlásil - tak, jak jsme se to doma hezky učili - že každá kapitola je skvěle vypointovaná a že si čtení moc užíval. Takže...už máte taky svůj výtisk? 

Na křtu rovněž vznikl tento rozhovor pro noviny Právo. Koupila si ho i babička, která se dodnes chlubí, že má vnučku v Rudém Právu.

Ještě týden po křtu mi voněl byt kytkama.


A pak jsem měla narozeniny: #JeštěNeTřicet.

Nemůžu úplně garantovat, že jsem o rok moudřejší, zato mám pocit, že se mi začíná zpomalovat metabolismus. 

LvK



1. října 2018

Stres vepsaný ve tváři: čím zklidnit vystresovanou pleť a uvolnit napětí v obličeji


Stres se podepisuje nejen na zdraví těla, ale i na zdraví pokožky.
Vystresovanou pleť považujeme většinou za zašedlou a bez života, ale pravdou je, že problém může být daleko závažnější, stejně jako napáchané škody. Dlouhodobý stres se nám může na obličeji nesmazatelně podepsat i předčasným stárnutím, tmavými kruhy pod očima a dokáže změnit i rysy obličeje. Tudíž je to poměrně rychlá cesta ke strhanému výrazu, který ani sebelepší make-up nezachrání.

Jak dokáže stres změnit kůži? 


Stres oslabuje naši imunitu a potažmo tedy i kůži. Při stresu se v pokožce uvolňuje hormon kortizol a pokud je dlouhodobě ve větším množství, pleť se stává propustnější a náchylnější. A zde záleží i na genetické výbavě, k čemu je náchylná: k akné? K ekzémům? K podrážděnosti? K otokům? Ke pnutí a dehydrataci?

Jednoduše řečeno: kůže zrcadlí naše zdraví, ale i vnitřní nepohodu. A rysy v obličeji pak ukazují na naše dlouhodobé rozpoložení. Pokud půjdete na masáž obličeje ke kosmetičce, zeptejte se jí, kde máte zatuhlá místa. Zatínáte čelisti, když musíte hodně věcí překousnout? Nebo nedokážete uvolnit a úplně povolit koutky rtů od neustálého křečovitého úsměvu? Nebo se vám z mračení rýsuje pořádná rýha mezi obočím? 


lymfatická masáž obličeje mě naučila pozorovat, kam si kdo "ukládá" stres a napětí. Já například měla dlouhá léta nateklé čelisti. Projevovalo se to velkými bolestmi a otoky. Až zpětně vidím, jak moc se to projevilo i na tvaru a výrazu obličeje. Samozřejmě mám tendence i dnes zatínat zuby, ale jakmile se při tom přistihnu, vědomě povoluji celý obličej, promasírovávám bolavé části a zacvičím si sestavu jógy obličeje.

Obrovská změna ve výrazu tváře nastane taky pokaždé, když zcela uvolníme a promasírujeme koutky rtů. Konec konců, i obličej má svaly a náš výraz nám ukazuje, které svaly používáme nejvíc a na které zapomínáme.

Vystresovaná pokožka se ovšem dokáže projevit kdekoli po těle. Ve vypjatých situacích se nám může rozjet i lupénka, rosacea nebo vitiligo.

Jak se můžeme bránit? 


Teorie je jednoduchá, praxe horší. Základem je pochopitelně pitný režim, jelikož je to jediný zdroj vláhy a hydratace pleti. Vitamíny, minerály a strava bohatá na antioxidanty je samozřejmostí. Do kosmetické výzbroje proti stresu řadíme produkty bohaté na vitamín E a A a antioxidanty v podobě přírodních extraktů a bylinek. Velkým pomocníkem v náročném období budou samozřejmě i oleje, jelikož právě ty dokáží zabránit ztrátám vody v pleti.

Takže...? 

Weleda, certifikovaná přírodní kosmetika, přichází s celou mandlovou řadou, která spojuje veškeré potřebné látky dohromady a stará se tak o pleť vystresovanou, citlivou až podrážděnou. Základem je vždy mandlový olej z BIO farmy ze španělské Valencie, který je nabitý vitamínem E, A a F a množstvím minerálů. Právě mandlový olej používáme při svědění kůže na zklidnění. Je naprosto nedráždivý, určen pro všechny typy pleti, vhodný i pro nejmenší. Právě mandlový olej je dobrým nosičem dalších látek - v tomto případě švestkového oleje obsahující karoteny a řasu puchratku kadeřavou, která je velice protizánětlivá, hojivá a je rovněž silným přírodním antioxidantem.


Už řadu týdnů testuji celou mandlovou řadu - btw: po mandlích voní nikoli díky mandlovému, leč díky švestkovému oleji - a vybrala jsem vám tak svoje 3 nejoblíbenější produkty:

Mandlový pleťový olej:


Co by to bylo za Lucii, kdyby nedoporučila olej na všechno. Zde se ovšem nenechme mýlit - nejde o jednodruhový mandlový olej, jak bychom se mohli domnívat. Jde o velice funkční synergickou směs mandlového a švestkového oleje a výtažek z květů trnky. Upřímně nejsem příznivec používání jednodruhových olejů na pleť, vždy je pro pleť přínosnější mít více látek, které vzájemně zvyšují svou účinnost. Weleda olej je velice jemný, nemastný a příjemně voňavý.

Tip: Lze jej použít i k odličování, kápnout jej do krému, použít jako masku nebo klidně i pod make-up.

Mandlové čisticí mléko: 


Je to právě odličování, kterým můžeme vystresované pleti ulevit nejvíc a tedy: jemnou masáží pokaždé, když se odličujeme. Zde naneseme trošku mléka (krému) na vlhkou pleť a krouživými pohyby masírujeme pleť a klidně i okolí očí. Mléko nedráždí a bez podráždění vyčistí jak pleť hloubkově, tak odstraní i oční make-up. Vždy pak kroužíme od vnějšího do vnitřního koutku oka a nikoli obráceně! A už vůbec ne agresivně tahat víčko tamponkem!

Mandlové tělové mléko:


Že miluju po sprše olejová másla, tak pokaždé, když potřebuju okamžitě vklouznout do šatů, sahám po tomhle mandlovém mléce: je lehké, vstřebává se okamžitě, zároveň je však příjemně krémové konzistence a kůži zahalí do jemné vůně mandlí.

Vystresovaná pleť může mít mnoho příčin, leckteré ani nedokážeme ovlivnit. Vždy však můžeme aspoň částečně zmírnit tempo, dbát na prevenci a pomáhat si kosmetikou, která neničí (naopak podporuje) obranyschopnost kožního pláště. 

LvK