29. října 2018

Po půlnoci na zahrádce


Bylo po půlnoci, když jsem zaklapla noťas a šla mýt nádobí. Na zahrádce, která patří k baráku, se začalo štěbetat a svítit. Od té doby, co se na zahrádce nesmí kouřit, tam prakticky nikdo nechodí. Zaplaťpánbu. Slyším totiž každého slova, jelikož bydlím hned nad ní.

Občas tam zavítají dva pánové. Jestli jsem kdy myslela, že chlapi na pivu nadávají hlavně na politiku a fotbal, pak jsem se mýlila. Tady si pánové stěžují vždycky zásadně jenom na ženský.
Je to vlastně dost podobné jako když jdou dvě kamarádky na víno. Jen jednodušší.
O dost jednodušší. 

Kamarádky probírají každé slovo, co jim jejich polovička řekla za poslední dva roky (jako důkazní materiál používají printscreeny dávných konverzací na Facebooku), analyzují to, probírají minimálně tři různé možnosti toho, co to mohlo znamenat a pět různých variant, jak se k tomu postavit. A tedy: připravit si všemožné důkazy, argumenty a připravit si do zásoby i nějaké to ultimátkum pro případ, že by snad muž chtěl taky argumentovat. 
Kamarádi muži, na té zahrádce se mi to ukazuje jasně, řeší jen to, že se něco stalo a co mají dělat, aby byl doma zase klid.


Teď po půlnoci stáli na zahrádce dva starší manželé. Paní si zapálila, což mě lehce namíchlo, protože jsem ten první byt, který se tím okamžitě mění v zakouřené doupě. Podruhé však zapálili lampion a než ho pustili, něžně si dali pusu a něco si švitořili do ucha.

Zatímco já tam ruce ponořené ve dřezu, oni zřejmě slavili nějaké výročí. Šli to oslavit hned pár minut poté, co odbila půlnoc. Mé srdce zjihlo a odpustila jsem jim i ty cigarety. Lampion se mi pak vznášel nad okny ještě ve chvíli, kdy jsem vylezla ze sprchy.

Občas je ta zahrádka fajn. Občas se člověk přesvědčí, že i z těch problémů: "Co tím jako chtěl říct?" "Víš, co mi řekla?" nebo "Mám já tohle vůbec zapotřebí?" jsou někdy i výročí a lampiony a švitoření i v důchodovém věku!

LvK


Žádné komentáře:

Okomentovat