18. října 2018

Ukázka z knihy: Zrzina


Byla to vlastně Zrzina, kdo nás dal zase dohromady. Zrzina byla Robinova kočka. Byla obrovská, zrzavá, extrémně chlupatá a extrémně osobitá. Žila s ním v jedné místnosti a další spolubydlící pouze tolerovala. Od první návštěvy mi bylo jasné, že Zrzina není mazlivé zvíře. Pokud jste ji chtěli pohladit, okamžitě se ohnala - buď škrábla, nebo kousla.

Robin ji miloval. A ona jeho. Čím častější se mé návštěvy stávaly, tím víc jsem si dělala srandu z toho, že ho Zrzina reprezentuje – byla popudlivá, nenechala na sebe sáhnout a radost nebo lásku na sobě nikdy nedala znát. Uměla být taky trochu urážlivá a pouhým pohledem si dokázala zjednat pořádek.
Ti dva k sobě jednoduše patřili. A hluboce se milovali, ač jim pohlazení bylo cizí. V době, kdy jsem se k nim nastěhovala – záměrně říkám k nim, jelikož Zrzina byla stejně silná osobnost jako Robin – už mě Zrzina vzala na milost. Nebyla jsem jí úplně proti srsti.

Má práce v PR mi umožňuje, abych pracovala z domova prakticky kdykoli, kdy je potřeba. Takže zatímco Robin odešel do práce, já zalezla do peřin s noťasem v ruce a celý den pracovala. Pochopitelně mi dělala společnost tahle zrzavá lady, které v té době bylo asi deset let. Přemýšlela jsem mockrát nahlas a celé dny si s ní povídala, hladila ji a vždycky, když jsem si šla udělat další várku čaje, jsem jí dala pusu. 

Byly dny, kdy jsme z peřin nevylézaly. Ona mi spokojeně předla na nohou či u hlavy a já ťukala tiskové zprávy a brala telefony.

Zrzina mi tála pod rukama. Dokud byl doma Robin, byla chladná, odměřená a člověk se jí musel doprošovat. Jakmile za ním zabouchly dveře, měnila se tahle obří kočka v hravé mazlivé kotě, které se ode mě nehnulo na krok. Například koupelnu běžně nenáviděla. Měla ji spojenou s mytím, které nesnášela. Do koupelny tak nezabloudila ani omylem a nikdy se tím směrem ani nepodívala. Až do té doby, než jsem se tam šla líčit. Nejdřív sedávala ve dveřích, pak si přisedla na kobereček a sledovala každý můj tah řasenkou. Sledovala mě bedlivě a měla jsem pocit, že miluje, když jednotlivé kroky komentuju: „Teď si, má milá zlatá, naneseme trochu zdravíčka.“ „Boha jeho. Úplně křivá linka, podívej, vidíš to? Já se dneska snad nevypravím.“ „Todle? To je rtěnka. Až ti dám pusu při odchodu, tak ji budeš mít taky.“ „Ty hele, neměla bych si tu hlavu umejt? Co myslíš?“

Zrzina předla, občas mňoukla a nikdy ze mě nespustila oči. Stejné to bylo při oblékání, kdy mi schvalovala outfit, jak by řekla každá správná blogerka. Vždy, když jsme byly spolu, se nechala nejen hladit, pusinkovat a mazlit, ale dokonce se vždy sama lísala a nastavovala mi čumáček.

Naší vzájemné „dívčí“ lásky si samozřejmě začal všímat i Robin. Zrzina totiž byla zamilovaná. „Ty ji mazlíš, a ona u toho ještě přede? Zrzino! Ty potvoro! Já chci taky! Já se deset let snažím o to, aby byla mazlivá,“ říkával mi Robin zoufale, „a nic. A pak přijdeš ty a úplně mi tu kočku zblbneš! Co jsi to za člověka?“

Robin žárlil, a tak si Zrzina dobře hlídala, aby před ním nade mnou příliš emocionálně neslintala. Přesto to poznal a já si ho za to často dobírala. „Vidíš? Ta kočka kopíruje naše chování. Ty jsi citově oploštělej, a tak na sebe nenechá ani sáhnout, ale se mnou se dneska šla líčit až do koupelny.“
„Kecáš. To říkáš jenom proto, abys mě naštvala. Abych žárlil. Ona do koupelny nikdy nevkročí.“

Co se péče o kočku týkalo, měli jsme to jasně rozdělené – já se starala o předek, on o zadek. Tedy já zodpovídala za krmení, on za její záchod. Vyčesávali a koupali jsme ji společně, byla přece jen velká a dost silná na to, aby se jednomu dokázala vysmýknout. Vyčesávání těžce nesnášela, při koupání trpěla a pak byla uražená ještě několik dní, dokud jí kožich nepřestal vonět šamponem.

A protože jsem se starala o její stravování, měly jsme jasně daná pravidla: masovou kapsičku dostávala vždy v půl deváté ráno a maso vždy před půlnocí. Jako mnoho domácích mazlíčků i Zrzina v sobě měla zabudované hodiny a nezpozdila se ani o minutu. Jakmile padla půl devátá či půlnoc, začala mňoukat jak na lesy.

Onu osudnou noc, kdy jsme se s Robinem opili a skončili zase v posteli, mě přišla ráno – i po těch týdnech odloučení – přesně v půl deváté láskyplně vzbudit a dělala, jako bych od nich nikdy neodešla. Celou noc mi spala u nohou či hlavy a já ji zase mohla pusinkovat a mazlit, jak jsem jen chtěla.
„Úplně mě to rozsekalo. To, jak si pro tebe přišla."

Pokračování v knize. Koupit ji můžete třeba tady! 
LvK


1 komentář:

  1. Díky za ukázku. :) Moc ráda si knihu přečtu, snad se k ní dostanu brzy, protože teď toho mám na čtení kupu. :D Ale věřím, že jo! :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat