12. listopadu 2018

Život podle Lucie na pokračování. Sestra se stěhuje do Prahy.


Moje sestra si našla práci. V Praze. 
Celoživotně slibovala, že bude učit ve Vodňanech, aby mohla bydlet u babičky a byla tak správně vykrmována a nakonec tohle. Praha. Učitelka na prvním stupni. A ještě na sportovní škole. 

Dítě polní, odkojené hospodářstvím, vesnicí a čerstvým vzduchem jde do velkoměsta plného smogu, drog a rychlého občerstvení.

"Ale vrátíš se, viď?" utírala do kapesníku slzičky naše máti.
"Komu jednou předám barák, když už i ty odcházíš?" vzlykal pro změnu taťka.
"A komu já budu vařit?" ptala se dotčeně babička.

Ale co je naše trápení proti trápení jejího přítele, když se dozvěděl, že jej má sestřička následuje do Prahy a plánuje s ním společné bydlení. 


"Zachraňte mě," vzlykal pro změnu švagr. "Už teď by domů tahala všechny opuštěný zvířata a děti. Jí dám klíče a za chvíli máme útulek!" 
To je pravda. Dítě polní domů vždycky tahalo, co na poli našlo.
"Uděláme dohodu," říkal mi švagr. "V sudých týdnech bude u tebe, v lichých u mě. A na víkendy ji budeme posílat domů." 
"Ty sis ji vybral, tak si ji měj. Já ji stejně neuživím!"
"Budu ti platit alimenty! A to nemluvím o bonusech, co tě s ní čekají,"
dodal teatrálně a po dramatické pauze pokračoval: "bude ti každý den vařit, prát, uklízet a..." odmlčel se znovu a rozhlédl se mi po bytě, "umyje ti okna!" 

Nakonec jsme to vykomunikovali.
Tedy já to vykomunikovala.
Zítra jedou pro nábytek do IKEy.
Mladá láska zvítězila! 

LvK

PS: Vlastně on si ji nevybral, abych mluvila pravdu. To babička! Jednou si jela koupit pračku a nechala si tímto mladíkem poradit s výběrem. Mladík na babičku udělal takový dojem, že donutila mou sestru, aby se šla k pračkám nakrucovat. Tak to bylo! Proto dneska babičku pouštíme maximálně tak do Jednoty.

Žádné komentáře:

Okomentovat