12. února 2019

Kurz přežití s Taxify I.



Uznávám, i mě utáhli na nízké ceny. Taxify je služba, pardon, taxify je mobilní aplikace, díky které si levně přivoláte řidiče, aby vás dovezl tam, kam potřebujete. A to se občas i zadaří. 

Až zpětně vidím, že za relativně nízkou cenu jsem absolvovala už řadu kurzů přežití.
Jednou jsem si taky dala únikovou hru.
Mockrát jsem si pilovala orientační smysl, což se nám ženám vždycky hodí.
A mnohokrát jsem prošla kurzem asertivity i krizového managementu.
Chci říct. Kde jinde vás takhle vyškolí za 120 korun?
A ještě vás u toho dokonce i popovezou. 

Listopad 2018. Přijíždím Na Knížecí, autobusové nádraží. Prší a já v horečkách. Volám si Taxify a poctivě čekám na místě určeném pro taxíky. 

"Kde vy?" volá mi po deseti minutách mého čekání v dešti řidič.
"Spíš kde jste vy? Nikde vás tu nevidím!"
"Tady."
"Kde tady?"
"Je tu hódně autobusů."
Hódně nábytku, vzpomenu si na přiblblou televizní reklamu.
"Jasně, je to autobusové nádraží, ale kde jste konkrétně?"
Obcházím už nádraží celé. Celá promočená.
"No tady. Na nástupišti, u jedničky."

Běžím k nástupišti číslo jedna a ejhle, tady je. On vážně vjel mezi autobusy? 
Nastupuji a řidič okamžitě spustí. Ve sprše nadávek ho ovšem přeruší policie, která ho okamžitě odchytne s tím, že porušil rovnou několik zákazů vjezdu.

Po dvaceti minutách, kdy řidič protestuje a odmítá s policií spolupracovat, se konečně rozjedeme. Pokuta ho stála dva litry, které samozřejmě vyžaduje po mně. 

"Víte, já se moc omlouvám, ale mě vůbec nenapadlo, že vjedete mezi autobusy."
"Vy asi nebudete moc inteligentní, že jo?" ptá se mě znechuceně.
Pousměju se.
"Taky jste si mohla popojet tramvají, jede vám jich tady dost."
Očividně. Bylo by to do postele daleko rychlejší, říkám si v duchu.

Jakmile se vymotáme z Anděla, ptá se mě každých sto metrů, zda "sem vjet můžu."
"A proč byste nemohl?" nechápu.
"Se jenom ptám, ne?"
Až později mi dochází, že pán reaguje pouze na semafory: zelená jede, červená stojí. 
Ale značky zřejmě neumí a už je dost vystíhovaný z pokuty, a tak se raději ptá.
To už začínám být vystíhovaná taky.

Kurz krizového managementu snadno a rychle. 

"Kdybysem kvůli vám nedostal tu pokutu, tak vám to dám o stovku levnějc. Ale takhle ne. A doufám, že mi aspoň dáte pět hvězdiček, když už se mi to tak nevyplatilo," říká mi řidič na rozloučenou.

Pět hvězdiček? Tak určitěěěěě....

Máte vy nějaké veselé historky z jízd?
LvK

Žádné komentáře:

Okomentovat