5 cestovatelských pravidel pro každou metropoli


S výlety do Kodaně a Londýna jsem si uvědomila jednu důležitou věc.
Že dělat si itinerář cesty, jak nás aspoň na hotelovce učili, je potřebné pro průvodce.
Ale že já chci jen nasadit boty, projít si celé město a objevit si vlastní kouty, místa a podniky.
Mám vlastně svých 5 základních pravidel pro cestování tak, jak ho mám nejradši.
Bez stresu.

1.) Neboj se velkoměsta

Nejvíce vzpomínám na krásy metropolí, kde jsem se před příletem nedívala do mapy MHD a předem nezjišťovala, jak se kam dostanu. Jakmile mapu otevřu, mám úzkostný pocit, že jednak se ztratím už při příletu, jak mi tamější doprava přijde nelogická, a jednak mě přepadne pocit, že nemám možnost všechno stihnout projít a objevit.

Často přitom platí, že vše důležité najdeme v centru či v širším centru, které je možné projít obyčejně pěšky. Ba dokonce by byl hřích si to neprojít pěšky a hledat autobusy, tramvaje či metra jen ze strachu, že něco nestihnu či že se ztratím. 

Takže i v maličké a kouzelné Kodani (602 tisíc obyvatel) jsem neustále hledala busy, divoce přebíhala na tu správnou stranu a nechala se dovézt na místa, kam jsem klidně mohla dojít a to v bez stresu a s kávou v ruce.


2.) Nasaď pohodlné boty

Pamatuju si na první návštěvu Moskvy (12,5 milionu obyvatel). Bylo mi necelých 23 a nic moc jsem neřešila. Nasedla na první metro a nechala se dovézt tam, kde se křížilo nejvíc linek - tam bude centrum, došlo mi. Vyšla jsem hned u Rudého náměstí, které se tak stalo mým hlavním bodem pro další cesty. Každý den jsem se od Rudého náměstí pěšky vypravila jiným směrem, dokud jsem nenarazila na všechno, kam mě lákal průvodce.

Co tím chci říct? Chce to pohodlné boty, ve kterých zvládnete ujít i desítky kilometrů, protože to reálně za den nachodíte. Městskou se nechte dovézt do centra (nebo na první zastávku, kam vás to bude táhnout) a choďte.

Často objevíte řadu památek, které byste těžko hledali, kdybyste tam chtěli dojet, a po pár dnech pro vás už centrum nebude rozdělené jen podle stanic metra, nýbrž pochopíte, jak která ulice/část na sebe navazuje a kam vás dovede. Snáze se pak zorientujete, pokud se ztratíte, a uvidíte celé to velkoměsto v souvislostech. Tam někde začíná genius loci!

3.) Googluj

Když večer dojdu domů, dávám si dohromady, co jsem ten den viděla. Pokud mi něco, co mi říká průvodce, že vidět musím, chybí, druhý den už si tam cíleně dojedu. To už se města tolik nebojím a často i vím, odkud mi tam jede jaký spoj.

A pokud na svých pochůzkách objevím něco, o čem netuším, co může být, googluju. Google dneska monitoruje každý náš krok, a tak ví daleko líp, kde jsem, než já.

Už léta mám pak cestovní zápisník, kam si tyhle mnou objevené poklady zapisuju a píšu si, jak se tam dostat. Jsem taky už léta závislá na Swarm appce.

4.) Trošku se ztrať  

Když jsem teď v Londýně (8,7 milionu obyvatel) hledala Tower Bridge, špatně jsem zahnula. Nedržela jsem se turistů. (Pokud o městě nic nevím, držím se turistů, ti mě spolehlivě dovedou za vším důležitým, zvláště zájezdy.) Já ale zahnula do uličky pod jakýsi železniční most, která mě - byť v centru - dovedla k malým lokálním podnikům, kde nepotkáte turistu, obchod s kýčovými suvenýry ani předraženým fish and chips.
Našla jsem malou klidnou část, skoro až by se chtělo říct malou vesničku uprostřed velkoměsta, kde potkáte jen místní, kde je klid a minimum dopravy. Ne, neprozradím, kde to bylo. Najděte si svoji uličku! 

5.) Nasaj atmosféru

Když si ráno řeknu, že potřebuju vidět 10 pamětihodností, zpanikařím, že to nemám možnost stihnout. Když ráno vstanu s tím, že vystoupím v centru a celé si ho projdu, zjistím, že za šest hodin chůze jsem viděla 10 pamětihodností a objevila ještě dalších pár míst, která mi přirostla k srdci. 

Je to rychlejší, než si myslíme.
A když mám čas, nechám se zavést schválně na opačnou stranu města - na okraj. To jsou přesně ta místa (a má je každá metropole), která se turistům neukazujou - sídliště, nákupní centra...

Nebývá na tom nic moc hezkého, ale zajímá mě to, protože na tom asi nejvěrněji vidím, jak si tu lidé opravdu žijí a to nehledě na nablýskané centrum. Nečekám od toho nikdy nic, ale občas jsem mile překvapená! Výjimkou mohou být v některých městech nebezpečné čtvrti, kterým je dobré se vyhýbat. I to nám často ale nejlépe řeknou místní!

Šesté pravidlo by mohlo být - vychutnej si to. I kdyby letadlo mělo uletět.
Jaká jsou vaše cestovatelská pravidla?
LvK

Žádné komentáře:

Okomentovat