Kvalita, ne kvantita. 5 zvyků, které mě naučily žít lépe.


Čím dál častěji uvolňuji prostor.
Nenabírám a nekupuju milion zbytečností.
Hlídám si materiály a šetřím si na kousky, které ukojí mou marnivost a parádivost, a přitom tu se mnou budou ještě řadu dlouhých let.

V poslední době jsem si osvojila 5 zvyků, které mi pomáhají třídit kvalitu od kvantity.

1.) Nejdříve vypotřebuju


Kolik máte na vaně sprchových gelů a šamponů? V dnešní době není problém dokupovat si neustále další - vše je tak dostupné, za pár korun, neustále se na nás valí nové limitované kolekce, které potřebujeme vyzkoušet (a syslit pro případ, že by se vážně přestaly vyrábět). S chemickou konzervací přicházejí i dlouhé expirační doby, takže nám to doma může ležet dlouhá léta bez povšimnutí.

U přírodní kosmetiky, která (zaplaťpánbu) tak dlouho po otevření nevydrží, se už dlouho řídím heslem, že jednu lahvičku nejdříve vypotřebuju, abych si vůbec další koupila. I tak se mi doma hromadilo nesmyslné množství kosmetiky, která čekalo na to, až přijde její doba.

Znáte takové ty stojánky na řasenky? Kolik řasenek se tam vejde? Jedna řasenka skoro nic nestojí, ale dohromady je v tom spousta peněz, s většinou z nich nejsme spokojené, nepoužíváme je a po létech je vyschlé vyhazujeme. 


Na jaře jsem se tak rozhodla nepřibírat na testování žádné nové značky, jakkoli jde o věci lákavé, dokud nevypotřebuji zásoby. Jak vypadá situace na podzim?

  • Velice rychle jsem vypotřebovala zásobu pleťových tonik.
  • Řada dekorativky, jako např. pudry a korektory, jsem opět už dokupovala.
  • Z pleťové péče jsem zvládla vypotřebovat zhruba 2/3 věcí. S poslední třetinou však vydržím minimálně ještě do jara. Krém mívám minimálně na tři měsíce.
  • U tělové péče mám pocit, že neubývá. I tady stačí maličko. Zásoby do léta mám určitě. 
  • Vlasové přípravky spotřebovávám pomalu, ale už sahám do rok starých zásob. I tak vydržím bez dalšího nákupu opět do jara. 
  • Spotřebovala jsem většinu malých cestovních balení, které jsem vozila na cesty. Do konce roku je cestovní taštička prázdná. Můj cíl je vůbec nebrat žádné cestovní balení, jen si věci přelévat do prázdných obalů. 
  • Co se týče odličování, stačí mi maličko, a tak tu stále mám dva neotevřené balzámy na čištění pleti. Čekají na mě v lednici. 
  • Poslední pleťová maska! Uf! 
  • Zásoby sprchových gelů mám minimálně na rok. 
  • Krémy na ruce jsem vypotřebovala tři. Ještě čtyři zbývají. 
  • Deodorantů od jara padlo šest. 

Že jsou to počty vysoké? Jsou. Jakmile začneme počítat, dostaneme se k číslům, která nás samotné překvapí. Přitom u přírodní kosmetiky platí, že stačí maličko, je vysoce koncentrovaná a spotřebovává se pomaleji, než její konvenční verze. 

2.) Maximalizuju minimalismus


Snižovat spotřebu lze samozřejmě i multifunkčností mnoha výrobků. Zvláště olejové balzámy lze používat na mnoho způsobů!

3.) Hlídám materiál


Naučila jsem se koukat po materiálech a složení. Elektronický kartáček nahradila přírodním kartáčkem s bambusovými štětinkami, jednorázové utěrky za bambusové utěrky, které mají ještě lepší savost a přitom se dají opakovaně prát a vydrží tak až 1700 použití. 

Na materiál koukám ale hlavně v případě oblečení a po syntetice sahám jen tenhdy, když není alternativa. Například u tenkých silonek. Nabídka krásných věcí z přírodních materiálů se však každým rokem rozšiřuje a není tak potřeba dělat moc kompromisů. 

4.) Šetřím si


Ano, přírodní materiály jsou dražší. I přírodní kosmetika musí nutně být. Otázka není proč je to tak DRAHÉ, nýbrž proč je konvenční kosmetika tak LEVNÁ. 
Už dávno nekupuju to nejlevnější. Raději toho koupím méně. I tak se ale zákonitě stává - a mám to hlavně u oblečení než kosmetiky - že je na mě cena daleko vyšší, než bych chtěla. 

Já vím, že dneska chceme všechno a hned. Instagram nám neustále servíruje něco, co potřebujeme. Často odolávám dlouho, ale pokud to splňuje všechna má kritéria (materiál, nositelnost, jak dlouho to vydrží, s čím to zkombinuji a hlavně zda to opravdu potřebuju), začnu si na to šetřit a přemýšlím o tom jako o investici. 

Nemám to hned, ale pokud je to nadčasové, není kam pospíchat. Z módy to nevyjde.
Rady na šetření rozdávat nemůžu, ale většinou to beru nejméně bolavou cestou - odepřu si jen to, bez čeho dokážu žít (aniž bych trpěla) a vše ušetřené dávám pravidelně stranou.

5.) Postupuju postupně


Každý krok a každá maličkost se počítá. Není nic ekologického na tom vše přes noc vyházet a zběsile dokoupit přírodní variantu. Ke všemu si musíme dojít postupně, dozrát k danému rozhodnutí. Mně tyhle věci vysloveně dělají dobře na duši, ale nemám ráda extrémismus, přehnanou péči a poučování. Všechno, pro co jsem se rozhodla, se dělo v tichosti mých myšlenek. Nesnažím se za každou cenu změnit celý svůj dosavadní životní styl, protože pak to stejně nevydržím a jak ujedu jednou, omluvím si to i podruhé, ale snažím se neustále přidávat do svého života maličkosti, které mi přijdou zodpovědnější a smysluplnější.

Co pomáhá vám?
LvK



Berlin: vintage obchody & bar, jehož budete chtít být součástí


Berlín je velice autentickou metropolí, kde stále pocítíte rozdíly východní a západní Evropy, má nezaměnitelnou atmosféru a spoustu míst, které se vám vryjí pod kůži.

Letošní návštěvu jsem jako vždy pojala nostalgicky a prošla si veškerá místa, která v Berlíně miluju. Včetně naprosto dokonalých a tématických vintage obchodů. Letos však za největší objev považuju Zwiebelfisch bar a jeho hmatatelný genius loci.

Co nezapomenutelného navštívit v Berlíně?



Jestli chcete objevit poklady 50., 60. nebo 70. let, poznat a osahat si ikonické retro kousky a vdechnout jim nový život, musíte do O.F.T. obchůdku nedaleko Friedrichstraße bahnhof. Najdete tu šílenosti i velice cenné starožitnosti. Dobře zorganizované vetešnictví, chtělo by se říct. Místy může připomínat garážový obchod se vším, co jen najdete po předcích na půdě: móda, nábytek, dekorace, šperky, rukavičky, kožešinové límce, psaníčka našich babiček, pásky...

Je to ujeté, šílené, šokující, ale nikdy ne nevkusné. Co se může zdát jako veteš je ve skutečnosti pečlivě vybrané tak, aby daná věc měla určitou hodnotu. O čem se domníváme, že tu bude stát pár euro, se tak může ukázat jako sběratelská raritka a stát pár set euro. Vintage obchod drží jednotnou estetiku a myšlenku a jak vám paní majitelka vysvětlí, spousta kousků, které u ní objevíte, mají sběratelskou hodnotu a jsou tak investicí.

K nalezení je tu opravdu všechno. Pokud se chcete pořádně prohrabat zbožím, budete potřebovat minimálně hodinku času. O.F.T. znám už skoro 10 let a je to má povinná berlínská zastávka. Ne vždy mám odvahu si tam něco pořídit, ale letos jsem si tři kousky odnesla!


Další z mých oblíbených zastávek po vintage obchůdcích je Berliner Modeinstitut, odkud jsem si před pár lety nechávala posílat věci do Prahy. Maličký krámek slouží zároveň i kostymérkám jako půjčovna kostýmů. Najdete tu i pár současných věcí, primárně si ale Modeinstitut drží styl pařížských večírků dob dávno minulých. Najdete tu dlouhé rukavičky, zdobené kloboučky a nejrůznější dekorace do vlasů, dlouhé večerní šaty i koktejlky, sponky do vlasů, brože, kožené střevíčky, šátky, kapesníčky...


První večer mě Zwiebelfisch něčím zvláštním přitahoval - atmosférou, lidmi, plakáty na zdech, přeplněností a místními, kteří tu živě diskutují. Bar špatně oblečených intelektuálů, kteří jdou za dobrým pivem. A zatímco ostatní bary v okolí zejou prázdnotou, ve Zwiebelfisch se vám lehce stane, že si budeme muset k někomu přisednout, abyste vůbec urvali místo. Jakmile si přisednete, stanete se součástí, prozradíte, odkud jste a místní vám začnou vyprávět neuvěřitelné příběhy z dob války, které mají s Českem spojené nebo slýchali od svých rodičů. Asi netřeba dodávat, že jsem se vracela každý večer.


Jaké jsou vaše tipy na "zažít Berlín"?
LvK

Štěstí



Když jsme si to malé štěňátko, kterému jsme začali říkat Deník, přinesli domů, měli jsme babičku už několik měsíců v nemocnici. Z umělého spánku se nemohla vzbudit, jakkoli jsme se snažili.

Chodili jsme si s ní povídat, vyprávět jí, co bylo ve škole a taťka ji chodil mýt a promazávat proleženiny, kterých už měla za tu dobu hodně. Že nás babička slyší a vnímá jsme mohli jen doufat.

Malé, hravé štěně yorkšíra ale navedlo taťku na nápad. Věděl, že jestli babička něco milovala, tak všechna zvířata v okolí - krmila každou kočku, která přišla. Přecpávala Zorku, předchozího psa, která vždycky čekala pod oknem, až jí babička hodí hrst piškotů. Tak ano, byla to babička, ta přecpávala všechny. Když umřel děda, potají, když jsme byli ve škole a naši v práci, si všechny ty kočky tahala domů.

Malé, sotva kilové štěně yorkšíra, tak dal taťka do kapsy a vzal ho ukázat spící babičce.
Dodnes si to neumíme vysvětlit, ale to byl ten jediný (a poslední) moment, kdy se babička vzbudila. A kdyby vzbudila! Deníka si hladila, drbala, muchlala, pusinkovala a mezitím konverzovala s taťkou, jako by se nic nestalo. Jako by neexistovala žádná propast času mezi tím, kdy usnula a mezi přítomným okamžikem. Věděla všechno. Že máme nové štěně, co jsme dostali pod stromeček i že jsem dostala kuli z matiky.

Jakmile taťka odešel, nadšený z toho zázraku, babička opět usnula.
Už se nikdy neprobudila. Tři měsíce na to zemřela.
Bude to 15 let.

Teď, když umřel i Deník, jsem si na to znovu vzpomněla.
Že toho s náma tolik prožil. Ale co on s náma: my s ním! 
Člověk má teď přes všechny ty slzy pocit neuvěřitelné bolesti a prázdna, ale pravdou je, že můžu být jedině vděčná za tak dlouhá léta neskonalého štěstí, které tak nějak automaticky nabíhalo pokaždé, když jsem jenom zaslechla jeho přibližující se ťapání.

Jen těch pusinek jsem mu dávala ještě málo.
LvK