Přeskočit na hlavní obsah

5 věcí, které jsem se naučila jen díky karanténě!


Karanténa pro mě byla naprostým životním restartem, který jsem tolik potřebovala a zároveň digitálním detoxem, který jsem potřebovala ještě o fous víc. Neozývala jsem se a vysloveně mi to dělalo dobře na duši. Oplakávala jsem odchod dědy a loučila se s řadou dalších věcí a s řadou dalších lidí. Prožila si maximální sociální distanc - v karanténě jsem byla většinou zcela o samotě a celé dny jsem třeba ani nikoho neviděla a s nikým nepromluvila - a taky jsem hodně spala. 

Původně jsem doufala, že během celé karantény něco zásadního vymyslím. 
Něco, za co jednou budu vážně vděčná.
Jak už to tak bývá - to se stává umělcům, vizionářům nebo kreativcům.
Očividně nejsem ani jedno.

Ale někde v té nekonečnosti dní o samotě jsem zjistila, jak moc dobře mi dělá, když si můžu najet na jasně daný režim, ve všem si udělat pořádek, zútulnit si byt a mít ze sebe radost. 

Karanténa mi přinesla 5 malých, ale zásadních věcí, o kterých jsem vlastně ani nevěděla, že dokážu ocenit.

1.) Online kurz: Yale University The Science of Well-being


Yale nabízí řadu online kurzů pro lidi z celého světa, v nabídce je i jejich populární "Psychologie štěstí" neboli The Science of Well-being. Jak už název napovídá, vědecké týmy (nikoli samozvaní guruové, šamani, kněžky a koučové) se už řadu desetiletí zabývají výzkumem štěstí - tedy co lidi dělá o něco šťastnějšími a PROČ je to dělá šťastnějšími.

Věděli jste například, že s určitým nastavením, zda si život budete užívat nebo jej protrpíte, zda budete optimistou či pesimistou je z 50% vrozených, ale ze 40% se o váš životní pocit postarají vaše aktuální myšlenky, činy, postoje a názory? Ptáte se, co je zbývajících 10%? To je těžký osud: zranění, ochrnutí, smrt blízkého. Ukazuje se tak, že těžký osud nás ovlivňuje pouze z deseti procent. Zbytek je v naší hlavě.

Zajímavými informacemi to tu jen překypuje. Kurz vysvětluje zákonitosti naší mysli docela jinak, než většina new-age knih a vysvětluje, proč naše mysl, vzpomínky a intuice fungují tak, jak fungují. Zároveň ukazuje, jak do našeho denního režimu vtěsnat dobré návyky, které nám zkvalitní život a postarají se o pocit většího naplnění. 

Navíc si poslechnete krásnou angličtinu a možná se přiučíte i pár nových slovíček.
Kurz je v nabídce i zdarma (a ještě si budete připadat jako Rory Gilmorová)

2.) Stará dobrá slovíčka


Už první víkend karantény jsem se vrhla na třídění. Třídím pravidelně kosmetiku, šatník, ale roztřídit veškeré dokumenty a papíry, do toho se mi, přiznávám, dlouho nechtělo. Teď byl čas. Byl to úlevný proces, ale hlavně: víte, co jsem našla?

Anglický slovníček, když jsem studovala na cambridgské zkoušky! A to je poklad všech pokladů. Veškeré mé dávné znalosti, za které jsem kdysi v Itálii utratila celý majlant, a dnes už si pamatuju zlomek. Jak se říká, že nejlepší investice je do vzdělání, tak já říkám, že vzdělání lze velice snadno zapomenout. Důkazem je mi právě tenhle růžový sešit. Dala jsem si ho na noční stolek a každý den, než zavřu oči, si projedu aspoň 5 slovíček - oprašuju, co jednou v té hlavě bylo. A mám pocit, že už nejsem tak moc marná. 

3.) Manuální práce: bílení


Nikdy jsem nepatřila mezi hospodyňky a doma jsem trávila jen minimum času. Nikdy mi úplně nezáleželo na tom, v čem žiju, ale jak žiju. I to "v čem" se s přibývajícími léty začalo měnit a teď chci žít jen tam, kde je mi dobře. 

Pustila jsem se tak do mnoha oprav - nedokonalosti na zdi jsem zasádrovala, se ségrou vybílila, pustila se do přesazování kytek, čištění odpadu, do řady nedodělávek, které čekaly jen na to, až bude čas. A povedlo se! Ze svého seznamu úprav jsem postupně každý den něco odškrtávala, až jsem se musela poplácat po zádech, že je všechno hotovo! 

Jediné, co mi nedělá dobře na duši je to, že to není vidět. Nebo že se tu furt sám od sebe generuje bordel.

4.) Žádná švadlenka, ale babička!


Začátkem karantény jsem vytřídila jak oblečení, které pošlu dál, tak oblečení, které potřebuju dát švadleně. Občas jsem se až příliš nechala unést výhodným nákupem ze skvělého materiálu (v second handu), až jsem přehlídla ten nepatrný detail, že mi daný kousek tak docela nesedí. 

Měla jsem tak hromádku sukní, šatů i kalhot, kde jsem potřebovala vyměnit zip, zúžit pas, zapošít, zkrátit...

Švadlenky měly zavřeno. Ale moje babička má stále dveře otevřené a ruce zlaté, a tak jsem ji o to poprosila a navezla jí celou hromádku. Babička si u toho pobrukovala a postarala se mi o prvotřídní kousky, které teď budu tahat až do roztrhání! Mám je prakticky upravené na míru.

5.) Netflix dokumenty, Aerovod a knihy


Karanténa přišla v době, kdy jsem měla jít na spoustu divadelních představení, na která jsem se těšila. Že jsou zavřená kina by mi tolik nevadilo, nejvíce jsem pocítila zavření divadel a kaváren. Doma jsem se sice naučila dělat v presovači relativně chutnou kávu, přesto chodím do své oblíbené Mana Café pro cappuccino.

Ale zpět ke kultuře. Nepěkně jsem po večerech propadla Netflixu, předplatila si i Aerovod, kde je řada úžasných dokumentů i celovečeráků, ale dala si slib, že pro mě televize neexistuje 5 dní v týdnu. Tedy pět dní v týdnu si čtu, dva dny se koukám na film. Dovolila jsem si jedinou výjimku: dokumenty o módě či životním prostředí, které můžu sledovat jednou týdně.

Možná jsem trochu autista, ale tenhle pořádek, kdy vím, kdy co můžu, mi dělá dobře. Nevymlouvám se a jedu podle předem dohodnutého plánu. Je to taková malá berlička, jak přečíst co nejvíce knih a přitom si dopřát nějaký guilty pleasure.



Ve finále tak můžu mluvit o pěti radostech, které mi zpříjemňovaly karanténu.
A možná jsem vůbec nic zásadního nevymyslela (to přenechávám vizionářům, géniům a umělcům), ale naučila jsem se, co mi dělá dobře. 
A to vůbec není málo.
Je něco, co karanténa udělala pro vás?
LvK



Komentáře

  1. JO,karanténa mě naučila,ujasnit si priority,udělat si pořádek,v hlavě,mít čas jen na sebe a samozřejmě moji
    chlupatou holčičku Ťapí. Nikdy jsem nesnášela bordel kolem sebe,takže jsem pořád uklízela a uklízela,ale
    uvnitř,jsem bordelu měla spoustu.
    Jak píšete,že Vám nikdy nezáleželo na tom,v čem žijete,ale,jak žijete,tak já osobně potřebuju mít obě věci v
    rovnováze. To,že je všechno v hlavě,jsem pochopila dávno. Díky tomu,se mi podařilo přestat kouřit. Je to pro mě neskutečné vítězství,jen doufám,že to vydrží. Přečetla jsem knihu Snadná cesta,jak přestat kouřit.
    Autor má zcela jinou metodu,než naši odborníci. Jsem nadšená a šťastná,že jsem to dokázala.
    Jen doufám,že nenarazím na nějakého kreténa,který mě tak rozhodí,že sáhnu opět po cigaretě,jako jsem to
    dělávala.
    Mě osobně karanténa nevadí,nepřívádí mě do depresí a stavu šílenství,jako některé lidi. Je mi prostě fajn.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je krásný komentář, děkuji.
      A gratuluji k tomu, že jste sekla s kouřením. To je velké vítězství. Věřím, že jste pevně rozhodnutá, a tedy vydržíte! Držím palce :-)

      Smazat
  2. Tak,včera jsem vytáhla z půdy,starý dřevěný žebřík,natřela ho nabílo,
    jela do zahradnictví nakoupit pár kytek,žebřík osázela. Na smeťáku uviděla stoličku,
    stála tam,dívala se na mě,stará,ošklivá,opuštěná,sebrala jsem ji,protože jsem věděla,že jí vdechnu nový život.
    Opět natřela bílou barvou. Vytáhla červený smaltovaný hrnec s bílými puntíky a zasadila,do něj mátu.
    Posadila na stoličku. Okolo postavila lucerničky a malý stromek v květináči.
    Vypadá to krásně. Pro ty,kteří nevědí,kde je pointa,tak v tom,že stáčí málo,zastavit se,nechat myšlenky volně
    plynout a něco z toho vždycky vyleze. Někdy je nápad nereálný,teda aspoň pro mě,někdy se do něčeho pustím a pak zjistím,že tohle jsem vlastně vůbec nechtěla,ale,když to vyjde,tak je to báječné. Stačil,starý žebřík a opuštěná stolička.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je úžasný! To je spousta realizovaných a krásných nápadů v jednom dni! To je vždycky velká radost.

      Smazat
  3. Už se těším,na ty překrásné tropické dny,kdy jiní nemůžou dýchat,ale já si to vyloženě užívám.
    Budu si připravovat mé oblíbené koktejlíky, s vůní máty a karibského rumu,dám si nohy nahoru a
    budu,jen tak žít. Vůbec nemusím k moři,přesto,že ho miluju. Koukám,že tady nikdo moc nepíše.
    Karanténa je asi dohnala k zoufalství.chichichi.

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tleskám: 4 nejlepší novinky přírodní kosmetiky roku 2019!

Rok 2019 byl mimořádně silný na poznání. Minimálně na poznání skvělých kosmetických bio značek.
Přesto jsem si řekla, že vyberu pouze 4 značky, které jsou na trhu nově a tento rok mě naprosto uchvátily. 

Už je určitě znáte. Mluví se o nich, píše se o nich a já je zmiňuji pravidelně: u 3 ze 4 jsem měla možnost poznat přímo výrobce a jejich filosofii, jako velké plus u všech čtyř značek vnímám i to, že k nám nepřiletěly přes půl planety, nýbrž maximálně od sousedních států a vždy jde o malé, poctivé výrobce, někdy i rodinnou firmu.

1.) dieNikolai

Země původu:Rakousko
Proč je miluju: 100% regionální a biodynamický produkt z Wachau
Pravdou je, že už jsem o dieNikolai psala loni touto dobou, jelikož jsou v Česku od podzimu 2018. Tento rok jsem však mohla poznat přímo výrobce a dvakrát zavítat tam, kde se to celé míchá - do biodynamických vinic ve Wachau, kde zrovna probíhala mimo jiné sklizeň šafránu. Zásady dieNikolai stojí na biodynamice, tedy pěstování bez chemických postřiků a s minimáln…

30 věcí, které jsem se naučila za 30 let

Jop. Je mi třicet. 
To je takový ten věk, kdy už by člověk měl mít aspoň rozum, když na moudrost si ještě musí počkat. Ale za 30 let jsem se naučila aspoň základních 30 věcí:


Že silonky mají být neviditelné.Že urputnost, lež a nenávist nikdy nevyhraje.Že mi rychlá chůze dělá sakra dobře, ale nesmí se tomu říkat sport. Že nechci žít/pracovat/přátelit se s těmi, které si před sebou musím neustále omlouvat. Že nedokážu žít bez kysaných mléčných výrobků, ať si kdokoli říká cokoli.Že co způsobím druhému, způsobí mi třetí. Že jsme všichni stejní, jen to máme každý nastavený jinak. Že je super udělat jednou za čas kompletní čistku - v lidech, v šatníku, v práci - a že je úleva chvilku nic nemít. Že prostě nejsem ranní ptáče a nemám s tím problém.Že je potřeba si to dělat hezký. Všude. Že hodní lidé se neopoustějí! Že ve všem můžeme klouzat po povrchu, nebo jít do hloubky. Ve všem. Že pavouci nejsou zlí, nejsou zlí, nejsou zlí!Že jsem pořád stejná, i když říkám, že ne. Že nemám chodit spát s …

Co bych letos doporučila Ježíškovi?

Na Vánoce vyvstávají dva problémy: člověk neví, co koupit těm druhým a zároveň neví, co si od nich má přát. Všechno máme, nebo si koupíme a spoustu věcí nechceme, aby za nás vybíral někdo jiný. (To podtrhávám, mami!)

Takže jestli máte podobné problémy, tak si pojďme přát něco z těch materiálních potěšení, které ovšem dávají smysl - jsou čistě přírodní nebo udržitelné a radost budou dělat někdy i po dlouhých desítkách let.
Niche parfém: Linda Landenberg: Lavender & wool  Jestli něčeho není dost, tak je to vůní. Parfémů. Ideálně niche parfémů, které používají kvalitní suroviny, z velké části přírodní, a které jsou tak neotřelé, že vás okolí identifikuje na míle daleko. Lavender & wool obsahuje francouzskou levanduli, lavandin, čokoládu, pačuli, mléčné tóny, kardamon, ale i pepř, šalvěj muškátovou, kmín či cedrové dřevo. Finální vůně je příjemně pudrová, lehce mýdlová, připomínající vůni vlněných svetrů a pytlíčků levandule v nich schovaných.  



Přírodní svíčka: L’ODAÏTÈS Přírodní …