Je to nová příležitost. Uspěje každý, kdo má co říct a kdo krizi kreativně využije a objeví nové možnosti, říkají o nadcházející koronavirové krizi.
Jako na potvoru na mě zrovna v době karantény, kdy všichni vymýšleli, jak své služby nabídnout v nové situaci, padlo období ticha.
Už to znám.
Období ticha přichází pokaždé, když prožívám něco niterního.
Vlastně žiju docela stejně jako kdykoli předtím, pracuju úplně stejně, jen o tom nechci mluvit.
O sobě taky nechci mluvit.
Mluvte vy. Ze mě stejně nic nedostanete: v období ticha nerada cokoli vyprávím a sdílím.
Období ticha přichází pokaždé, když prožívám něco niterního.
Vlastně žiju docela stejně jako kdykoli předtím, pracuju úplně stejně, jen o tom nechci mluvit.
O sobě taky nechci mluvit.
Mluvte vy. Ze mě stejně nic nedostanete: v období ticha nerada cokoli vyprávím a sdílím.
Jak se máš? je otázka, na kterou mám připraveno spoustu odpovědí, jen žádná z nich není úplně ta správná. Čím víc se uzavírám sama do sebe, tím víc přemýšlím a mluvím v příbězích, které si umím vypointovat tak, jak zrovna chci. Ne tak, jak je doopravdy cítím.
Pokud byste taky mohli přispět svou troškou do knihy "Ze života introverta," tak víte, o čem mluvím.
Já se teď však rozhodla i přes období ticha mluvit víc. Naučila jsem se necuknout a říct i nepříjemnou pravdu. Cítím se, jako by mi - zatímco spím - roztáhli rolety, pustili na mě sluníčko a otevřeli dveře, ale ten průvan nepříjemnosti zvládám.
Pokud byste svou troškou do knihy introvertů přispět nemohli, pak s námi introverty a introvertkami, prosím, mějte strpení. Nejsme ledové královny. Nejsme odosobněné. Nelžeme. A to, že vám něco neřekneme, si vůbec neberte osobně. Určitě bychom rády, ale nejde to. Nejde vydat ani hláska z toho, co je osobní a niterní.
Ale já se každý den vědomě překonávám.
A možná nepřežiju nadcházející krizi, protože jsem za tu dobu nic převratného nevymyslela, ale zase jsem načetla spousty odborných knih a dělala tu každodenní mravenční práci, která není vidět, ale je znát.
A možná nepřežiju nadcházející krizi, protože jsem za tu dobu nic převratného nevymyslela, ale zase jsem načetla spousty odborných knih a dělala tu každodenní mravenční práci, která není vidět, ale je znát.
Není to vidět, ale je to znát.
To se, věřím, vždycky bude hodit. Zvláště nám introvertům!
LvK
To se, věřím, vždycky bude hodit. Zvláště nám introvertům!
LvK
Foto: Vojta Resler
Žádné komentáře:
Okomentovat