Jak mi nový byt změnil život

Morning

S novým bytem se změnilo daleko víc, než jsem si vůbec dokázala představit. Vlastně se překopal celý denní rytmus, nastavení těla a poměrně zásadně to ovlivnilo i pocit životní pohody a radosti. V novém bytě mám větší touhu po vzdušných prostorech, minimu věcí, přehlednosti a jednoduchosti. 

1. Ranní ptáče

Strategicky dokonalá lokalita, kde mi z každého ze tří směrů jezdí množství tramvají, které mě bez jediného přestupu dovezou na druhý konec města, má svá úskalí. Zvlášť, pokud je máte přímo pod okny ložnice, kde je ještě točna a kde si to tramvaje musí hezky přibrzdit. Zatímco předešlý byt měl okna do vnitrobloku a ticho tam bylo silnější než na venkově, tady si v posteli můžu představovat, že jsem přímo uprostřed Time Square, že pode mnou pulzuje celý svět a že jsem přímo ve středu všeho dění. Pravda je však taková, že se mi začíná - chtě nechtě, čti nechtě - obracet denní režim. Vzbuzená jsem brzo ráno a i když jsem tomu první dva týdny odolávala, teď už chodím i brzo spát. Už před půlnocí. 

A jak jsem se radovala, že nemusím daleko na tramvaj, tudíž se zrychlím a budu chodit všude včas, stal se pravý opak: mám to takový kousek, že co bych pospíchala. Už měsíc chodím všude jako poslední.

2. Spousta slunce

Pokud se však vypotácím z postele, stojí ten výhled zato. Nikdy jsem nežila v tak prosluněném bytě, i oba apartmány v Itálii, v nichž jsem bydlela dva roky, byly ve srovnání s tímto tmavé kobky. Moje rána jsou tak dlouhá - jsem vzhůru o dost dřív, než kdy začínám pracovat, a tak si vychutnávám sluneční paprsky buď u pomalé snídaně nebo klidně ještě v posteli. 

Světlý byt, kam svítí sluníčko téměř po celý den, je neuvěřitelným dobíječem baterek. I přesto, že vstávám dřív, než bych si přála, vstává se mi o poznání lépe. Stárnu.

3. Ranní káva

Pořídit si kávovar místo sporáku bylo v mém případě jediné možné rozhodnutí. A správné. Sice jsem se naučila pít kávu denně, čemuž jsem se nenaučila ani v Itálii, zato se z ranní kávy stal rituál, který mi nikdo nesmí narušit: dávám si při něj dohromady vše, co ten den potřebuji udělat, anebo vymýšlím cokoliv dalšího. Je to moment, kdy vím, že ještě nic nemusím, ještě startuji...

4. Prostor

Zvětšila jsem úložné prostory - ne proto, že bych chtěla hromadit. Pravdou je, že spousta šuplíků je zcela prázdná a zaplňovat je nehodlám. Ve větším šatníku je však všechno přehlednější a já vidím prakticky každou věc, která mi tam leží a nemůžu tak na nic zapomenout, což se mi často stávalo. Mám teď více organizovaného prostoru a vlastně méně místa pro nepořádek. Pokud se tak něčeho nedotknu do jara, je jasné, že se mi dané oblečení k ničemu nehodí nebo že ho nosit neumím a mám ho poslat dál. Tam, kde se mu najde většího využití. 

5. Kytky

Zeleň jsem si dala jako předsevzetí pro nový byt, takže jsem spoustu květin nakoupila a vedle pracovního stolu mám nyní takovou svou skromnou oázu zeleně, která zatím nepomřela. A chci pokračovat: vzdušné prostory unesou hodně květin. Jen jim najít to správné místo!

6. Dlouhé koupele

Po mnoha letech mám byt s vanou! Vanu jsem nikdy nepovažovala za hlavní kritérium pro výběr bytu, ale jakmile jsem do ní teď zaplula, ukázalo se, že je to vynikající večerní rituál, jak si přečíst knihu a ukolébat se k spánku. Za těch pár týdnů, co tu bydlím, jsem přečetla všechny knihy, které ležely na nočním stolku a vsadím se, že bez vany by tam spokojeně ležely dodnes. Strávit aspoň hodinku koupelí je najednou něco, na co si vždycky udělám čas: střídám detoxikační solné koupele s olejovými směsi, které si míchám z éterických olejů pokaždé jiné. Daleko častěji si také vzpomenu použít pleťovou masku, peeling nebo můj milovaný cupping! A to bude, doufám, brzo znát! 

Jak vám změnil nový byt život? 
LvK

Foto: @Martin Vitek

2 komentáře:

  1. Ježiši,hoooodně. Přemýšlela jsem,jestli to mám vůbec napsat. Především jsem musela hodně rychle dospět. Přesto,že datumem narození jsem už dospělá byla,někde uvnitř,jsem byla pořád rozmazlený fracek. První noc ve starém,hnusném,studeném baráku,byla šílená.
    V koupelně beton,odporná vana a kamna na ohřívání vody,okolo nich samá pavučina. Nenáviděla jsem sebe a celý svět a hlavně ty hovada,co tady bydleli předemnou. Vyměnila jsem panelákový byt,za tuhle hrůzu,když se přijela maminka podívat,viděla jsem v její tváři zděšení. Chodila po baráku a nic neříkala. Pak se na mě podívala,objala mě a řekla,neboj Reni,všechno bude dobrý. V tu chvíli se mi strašně ulevilo,přece maminky mají vždycky pravdu. Večer to na mě zase dolehlo,seděla jsem v koupelně na tom zasraném,studeném betoně,zapálila cigáro a brečela a brečela,přitom popel klepala na beton a pak vzteky vajgla zadupala do betonu. Večer zapadalo slunce,bylo to v létě,já vešla do obýváku a viděla to,ten nádherný západ a přesto,že obyvák byl taky odporný,tak to bylo krásné. Netušila jsem do té chvíle,že v obýváku je okno na západní straně. Prioritou byla koupelna a záchod. Skoro po třech týdnech byla koupelna hotová. Vlezla jsem do vany,otočila kohoutkem a tekla teplá voda!!! Zázrak. Vyplácala jsem 80ti litrový bojler vařící vody. Bylo to jako znovuzrození.
    Pak šlo všechno postupně. Trvalo rok,než se ta barabizna dala do pořádku a já dokázala říct,tady jsem doma.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je krásný příběh! Ať jste stále doma a stále šťastně :-)

    OdpovědětVymazat