Home office: Co na sebe na doma?

1. Krásné prádlo je základ. Tencel je jemný jako hedvábí, přitom ekologicky méně náročný. 
2. Roztomilé kraťasy na spaní = Spinkačky.
3. Merino šaty místo tepláků, trička a svetru. Zahřejí a vyniknou. 
4. Ovšem jeden pořádnej huňáč...
5. Bambusové kalhoty i jako sportovní varianta tepláků.
6. Basic mikina, lehce kombinovatelná ke všemu.
7. A snad tedy jednu rudou rtěnku, odstín Red Poppy.
8. A SilverTech tričko třeba na jógu. Zůstává dlouho fresh a je z recyklovaných materiálů. 

Obdivuju všechny ženy, které se i na home office líčí a oblékají, jako by skutečně šly mezi lidi do práce. Já sama bych se o to mohla jen pokoušet. Vím, že je to pro mě stejně nereálné jako začít den ledovou sprchou nebo hodinou běhu. So healthy, so terrible. 

Je to hezký návyk.
Avšak můj byt, moje zrcadlo i můj počítač už mě viděly v mnohem horších stavech, než je nenalíčení, v mnoha kompromitujících a neestetických situacích horších než je nenalíčení. V momentech, které mám jen pro sebe, mi tak veškeré líčení přijde zbytečně zatěžující už tak namáhanou pleť. 

Teď, doba, kdy mnoho z nás má možnost/povinnost práce z domova, mi přijde jako ideální čas ulevit pleti, ulevit vlasům i šatníku. Mnohem raději tak do své domácí kanceláře usedám s pleťovou maskou, než s make-upem. Jedinou mou "beauty" výzbrojí, kterou jsem ochotná vzít na milost, je rtěnka. Když už. 

Co mám však ráda je pohodlné oblečení na doma, za které se nemusím stydět, když dorazí kurýr se zásilkou. Na jaře jsem vytřídila šatník s oblečením na doma a, well, raději nechci ani vzpomínat, s čím vším jsem se rozloučila. Víte, měla jsem náročnou pubertu. Barevně náročnou. Dominantní oranžová barva nedávala moc prostor pro příčetné kombinace s růžovou, zelenou, ani s odstíny červené či modré, přesto se podobné pozůstatky v mém šatníku nacházely do letošního roku jako důkaz, že se do nich stále ještě vejdu. A že hůř už bylo. 

Nevadí. Vzala jsem to z gruntu. Tento rok, který nás uvěznil doma, mě konečně donutil si i v domácím oblečení udělat pořádek. Teplý byt mi zase dal možnost nosit třeba i jen delší šaty, případně lehké svetříky, které jsem jinak nedokázala unosit. A navíc jsem našla spoustu krásných udržitelných kousků, které celý lockdown dokáží zpříjemnit. A zkrášlit. Když už make-up nehraje prim! 

Líčíte se na práci z domova? 
LvK

6 komentářů:

  1. Jo,líčím,ale tak dvakrát do týdne,když mám náladu.Mám podobné zelené šaty,
    zelenou moc nemusím,co se týká oblečení,takže je nosím doma.
    Myslím,že zelená nesluší každému,řekla bych,že nejvíce sluší zrzkám.
    Mám moc ráda krásné spodní prádlo,ale pořád ho šetřím,no nevím k čemu,ale je mi líto jej nosit,jen tak. Od maminky jsem dostala nádherné,bože,tak nádherné,ještě jsem ho neměla.Nejvíc mám ráda černou a červenou,to jsou moje favoritky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je krásný. S líčením aspoň dvakrát týdně bych mohla začít taky. Abych až skončí lockdown nevyšla ze cviku. A je pravda, že si spoustu kousků taky šetřím na lepší časy. Zase aspoň nenakupuju :-)

      Vymazat
  2. Já se denně líčím, je to takový můj ranní rituál. Nalíčit se, vypít kávou a zasednout k PC :) A vždycky tedy nahodím i nějaký reprezentativní vršek, abych na konferenční hovory vypadala použitelně. Ale je pravda, že od spodu dolů volím pohodlnější varianty, většinou legíny to jistí. Někdy bych si ráda oblékla i business šaty (můj standardní oděv do práce), ale to už mi na homeoffice přijde moc :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jste úžasná, můj obdiv!
      Myslím, že pokud máte konferenční hovory, tak byznys šaty v lockdownu ohromí o to víc :-)

      Vymazat
  3. Tak já se moc nelíčím ani do práce. Přepudruji se, lesk na rty a jdu - tedy šla jsem. Abych se přiznala, tak líčit se moc neumím. Když si dám make-up, tak si připadám hrozně. Přijde mi, že mi jsou nejednou vidět všechny póry a jsou 2x tak velké než normálně a pleť se mi leskne ještě víc. Zkoušela jsem i bb krémy, ale moc mi nesedly. Mě celkem málo co sedne na pleď. Už asi 3 roky jedu v havlíkovo apotéce a ta jediná mi vyhovuje. Možná bych měla zajít na kurz líčení, abych to uměla. Vlasy do práce nosím buď rozpuštěné nebo v culíku. Doma je zapletu do copu, udělám si drdol nebo culík.
    Oblečení jsem protřídila před 10 lety - vyházela všechny staré tepláky a koupila si v Tchibu dvoje černé kalhoty pro volný čas. Jsou úžasné a stále je nosím. K tomu většinou tričko na doma. Přes léto jsem v kraťasech. Nějak neumím doma nosit šaty. Nerada se loučím s oblečením a tak trička co již nemůžu nosit dopráce putují na hromádku na nákupy, na ven a pak putují z hromádky na doma. I když poslední roky moc trička do práce nenosím. Vyjímkou jsou proužková. Většinou nosím šaty nebo sukně a košile. Asi čím jsem starší, tím víc tíhnu k šatům a sukním. Jako náctiletá jsem sukně vysloveně nesnášela. Tam je většinou utahám. Ráda bych nosila doma hezčí kousky, ale jak píšou výše, nějak je mi jich na doma líto.

    OdpovědětVymazat
  4. Můj dnešní home office- vstaly jsme s Ťapí v 8.43 a to bych klidně dál spala,
    kdyby se Ťapí nechtelo čůrat. Honem z postele,vyčistit zuby,třikrát hrábnout hřebenem
    do vlasů,aby se neřeklo.Je zvyklá chodit ráno ven,přesto,že máme domek.
    Umýt pacičky,vyfénovat pacičky,namazat pacičky,to už byla nevrlá,protože to trvalo
    dlouho a měla hlad.Vydrbat vanu a pak teprve následovala kávička,když v tom zazvonil
    telefon a Renatka se lekla a kávičkou si polila tepláky. Co myslíte?
    Flek na teplácích již zaschnul,vlasy neučesané doposud,jen stažené v culíku,tepláky stále nasobě,xichtík neumytý,šmudla hadr.
    Vstaly jsme o hodinu a deset minut později,než obvykle a rozhodilo mi to celý den.
    Takže,místo práce a mytí,jsem si objednala kámen gua sha,dlouho jsem o něm přemýšlela
    vybrala jsem si instinktivně ametyst,aby toho nebylo málo,tak ještě Klara Rott,hydrolát a sametový peeling. Objevila jsem ho v pěkné slevičce a navíc dlouho jsem tuhle kosmetiku chtěla vyzkoušet.
    Teď mám další kávičku,raději kus dál od počítače,kdyby náhodou zase zazvonil telefon.
    Dnes mám fakt den blbec,mám pocit,že nestíhám a přitom píšu tady,telefonuju a mazlím se s Ťapí.
    Uklidňuju se,že den má přece 24 hodin,takže to zvládnu. Konečně se půjdu osprchovat,no pak si možná dám další kávičku.
    Jaké bude to zítřejší ráno? Tak to mě vážně děsí.

    OdpovědětVymazat