Sobota jako každá jiná


Málokdy teď dokážu říct, co je zrovna za den a kolikátého je. Dny mi pomalu splývají a lehce se liší jen počasím za okny. 

Soboty jsou však vždycky fajn. Přijede ségra, uvaří mi oběd, já jí kafe a jsme spokojené obě. Ona se na mně může kulinářsky vyřádit, protože ví, že jsem vděčný strávník a přitom mě u toho může krmit všemi svými nově nabytými vědomostmi o zdravém stravování. 

Takže zatímco se nacpávám BIO hovězím s bramborovou kaší s mlékem bez laktózy, poslouchám, jak je cukr jed, laktóza je jed, lepek je jed a alkohol už je naprostá smrt, a přesto mi chutná. Často mi ještě přinese domácí kváskový celozrenný žitný chleba se všemi těmi semínky bohatými na všechny ty minerály a vitamíny, občas mi udělá pudink (z rostlinného mléka, of course) a když vypadám opravdu zbědovaně a hladově, napěchuje mi ještě mrazák hovězím vývarem. 

Abych sestřičce oplatila její péči o mou trávicí soustavu, věnuju jí péči pleťovou, kosmetickou a hýčkající. Vyžádá si masáž těmi nejdražšími oleji, peelingy a maskami, které mi v koupelně najde a málokdy odejde bez přídavku. 

Bydlíme od sebe pár zastávek tramvají, takže se naštěvujeme v teplácích a rovněž nemáme potřebu se nějak líčit. Až jsem si nedávno říkala, jak se těším, až se zase nalíčíme, načešeme, hodíme se do gala a ... půjdeme třeba do divadla. Abychom se vůbec vzájemně poznaly! 

Chodívaly jsme do divadla. A když se do Prahy nastěhovala, náš plán byl objevit a projít všechny skvělé kavárny v okolí. Chodívaly jsme na lívance se zakysanou smetanou a karamelem, na cappucina s pořádnou pěnou a na avokádové toasty. Málokdy jsme vyrazily v kalhotách, vždycky v sukních a rudých rtěnkách. Lívance jsme namáčely do poslední kapičky sladké omáčky a do posledního kopečku šlehačky, až se talíře prakticky nemusely mýt. 

Uznávám, domácí strava JE zdravější. Budu mít pevné nehty, vlasy, zdravou pleť...
Ale chybí mi ta atmosféra nového prostředí okolo. První lok kafe, které je úplně jiné, než co mám doma já, první sladké sousto kynutého těsta, které rozhodne, kolik hořké kávy k tomu vypijete a všudypřítomní hosté ťukající do svých laptopů. 

Protože dokud kavárny neotevřou, budu maximálně tak o BIO pudinku bez laktózy, bez lepku a bez cukru. 
Takže aspik.
Bože, vraždila bych za lívance.

LvK

Žádné komentáře:

Okomentovat