Suchý leden. Jaký byl?

Kamarádky mi často vyprávějí, jak díky suchému lednu/únoru zhubly, přestaly být nateklé v obličeji a měly daleko více energie. Já jsem opět ten typ, kterému se nestalo ani jedno z výše jmenovaného. Přeměřila jsem se všude, a nezhubla jsem ani o centimetr. Obličej mám stále stejný a příliv energie mě opouští s každým prodlužováním nouzového stavu. 

Trošku alibisticky si tak říkám, že je to jasný důkaz, že po alkoholu nenabírám. Zatím. Ne že bych chtěla hubnout. Po náročných Vánocích, kdy se cukroví zapíjelo svařákem, jsem si potřebovala dát chvilku voraz. Ulehčit zažívání, ulevit játrům. Vyvážit to předchozí obžerství, které si vlastně před Vánoci ani nechci odepírat. 

Leden, celý strávený doma v lockdownu, jsem nejen nepila, ale odlehčila i stravování. Denně jsem si dělala silné vývary a ranní ovesné kaše místo koláčků. Alkohol mi paradoxně příliš nechyběl. Chuť si dát večerní skleničku jsem neměla snad nikdy. Na procházkách, kde bych si nejraději u okýnka koupila svařák pro zahřátí, jsem se spokojila s kávou nebo čajem. 

Přes veškerou svou disciplínu se však s tělem nic velkého nedělo. Kromě spánku. Po čaji jsem usínala o trošku hůř než po víně, zato jsem spala daleko líp a déle. Vlastně o dost déle. Samotnou mě překvapilo, že zmizel lehký ranní spánek a nevzbudilo mě ani řvoucí dítě sousedů. Dokonce jsem prospala i několik kurýrů, co mi vezli ráno balíček. Jednoduše: spala jsem jak zabitá a spala jsem dlouho. 

To beru jako veliký benefit, byť jsem čekala podle zkušeností lidí jen přeci trochu víc. Primárně mě ale hřeje pocit, že jsem to dala a to ještě o fous déle, než jsem původně zamýšlela. Myslela jsem, jaké velké překonávání to nebude, přitom to nebylo nic těžkého. Měsíc bez cukru bych zvládala daleko hůř (naštěstí takové ambice nemám, zvlášť ne v zimě!)

Možná si to ještě v dalších letech zopakuji. Uvidíme.
Pořád mi z toho vychází, že všeho střídmě je daleko lepší cesta - a to samozřejmě platí i pro cukroví a svařáky před Vánoci. 

Dobré jídlo mám spojené se skleničkou dobrého vína, je to umocnění gastronomického zážitku, významného momentu, životní situace. A tyhle chvilky si nechci nechat vzít. Na ty totiž ještě dlouho vzpomínám! 

Drželi jste suchý leden/únor? 
Jak se projevil na vás? 
LvK

Žádné komentáře:

Okomentovat