Urtekram Divoká růže: Řada, která provoní pokožku. A koupelnu.

 

Dánská značka Urtekram přichází s novinkami. A to se sakra voňavými novinkami. 
Pro Urtekram jsem kdysi pracovala, a tak je to značka mně blízká. Pamatuju si jejich základní řady tělové a vlasové péče, starý barevný design a rovněž ty vizuály: 

Záběry na čistou dánskou přírodu, na jednoduchost a půvabnou obyčejnost lidského bytí, na zrz modelku bez známky make-upu, která skvěle ztělesňuje skandinávskou krásu a produkty, které okouzlily celou Skandinávii.

Urtekram stále zůstává věrný svým zásadám, a přesto ušel velký kus cesty. Například 85% všech obalů vzniká z využití odpadu při zpracování cukrové třtiny. A kromě novinek vyšel Urtekram vstříc i zákazníkům, kteří volali po krásných, přitom přírodních vůní. 

Nová řada Divoká růže je toho důkazem. 
Urtekram vždy voněl jemně, neutrálně, nyní mě okouzlil vůní, která mi jen tak nezevšední. 

Krém na ruce, který nechci dát z ruky

Nečekala bych, že zrovna Urtekram mě uchvátí krémem na ruce, ale stalo se. Obsahuje aloe vera, bambucké máslo, řadu rostlinných olejů, růži damašskou, ale i třeba výtažek z magnólie. Je to krém, který oceníte při práci - rychle se vstřebává, zanechává příjemnou vůni a žádný mastný film. Rychle a velice příjemně zregeneruje dezinfekcí vysušené ruce!

Sprchový gel, který provoní koupelnu

Pokud už nějaké sprchové gely od Urtekramu znáte, víte, že dobře pění a zanechávají pokožku vláčnou. Ne jinak je tomu v případě Divoké růže, kde i kapka vytvoří bohatou, přitom šetrnou pěnu. Díky své vůni se z koupelny stává menší spa. Až tady jsem si uvědomila, že to je čistě ženská vůně, po které muž nesáhne, což beru jednoznačně jako výhodu.

Mléko nebo krém? 

Tělové mléko mě překvapilo: konzistencí je něco mezi krémem a mlékem. Je o něco hutnější, než na co jsem u Urtekramu zvyklá a maximálně mi vyhovuje, že nemám hned po aplikaci pocit suché a neošetřené pleti. Naopak: pokožka je voňavá a vyživená a ještě dlouho po koupeli vláčná. Vůbec bych se ho nebála zařadit mezi luxusní řadu, jelikož potěší i náročnou zákaznici se sušší pokožkou! 

Dodám, že Urtekram se pyšní certifikátem EcoCert a Vegan, což patří ke standardům značky. 
Znáte novou vůni? 
LvK

První jarní outfit: zavinovací šaty, snídaně a tulipány

Moje rána bývají pomalá. Nijak s tím nebojuju, nejsem ranní ptáče, které by se probudilo se spoustou energie a jeho nejproduktivnější hodinky by byly ty dopolední. Právě naopak. Jsem noční sova, která ožívá až s večerem a nejkoncentrovanější je až když ztichne celý dům. 

Rána jsem se však naučila zpříjemňovat - dlouhou snídaní, kávou, o víkendech snídaní do postele a čtením. Je to klidná chvíle, kterou si nechci krátit ani když mám dopolední schůzky. Některé věci ve svém rituálu prostě jen tak nepřeskočíte. Třeba jako snídani. Nebo ranní kafe. To se nehltá. 

A od té doby, co mi už od rána svítí sluníčko do oken, se mi daleko líp vstává. I když jsem unavená ze všech opatřeních a ze zavřených okresů, mám ten poslední rok vlastně dost terapeutický - zklidnila jsem se, naučila se se sebou lépe pracovat, lépe se motivovat i rozmazlovat. Svým vlastním zvráceným způsobem mi to prospívá. Dost jsem se toho naučila. 

Těším se na tento týden, kdy má konečně přijít jaro. To přivolávám třeba tulipány. A jarními barvami, pokud už někam musím. A těmito barevnými zavinovacími šaty od La Femme Mimi, které jsou z pevné bavlny, dělají skvělou linii těla a jsou...tak příjemné! Lehce kombinovatelné a veselé!

Což mi připomíná: La Femme Mimi má novou jarní kolekci. Rovněž plnou barev a krásných přírodních materiálů. A dnes bude možnost u mě na mém Instagramu vyhrát voucher v hodnotě 2000 Kč na nákup přesně toho jarního kousku, který vám jako první padne do oka. 

Soutěž přidám hned jak se proberu, vzbudím, nasnídám. Nasdílím ji u ranní kávy. 
Čím si krátíte čekání na jaro vy? 
LvK

Březnová výzva: Aktivity, které jsem (ne)zvládla II.

Březnovou výzvu - zkusit každý den nějakou dosud neobjevenou aktivitu - jsem si představovala jako jednu velkou zábavu. Pravdou zůstává, že je to spíš jedno velké utrpení pro všechny zúčastněné. Zvláště pro všechny zúčastněné. Musím se přiznat, že nejsem už úplně důsledná, i když třeba ve zkoušení nejrůznějšího cvičení bych trhla rekord. 

Teda svůj osobní rekord, nikoli světový. 
Děkuji teprve až čtenářce, která mi doporučila 7minutové cvičení na celé tělo, které je scientifically proven, že pomáhá a není potřeba cvičit dál. Naprosto jsem s tím souznila a patří to mezi mé největší objevy března. 

Rovněž jsem se učila míchat drinky. Spočítám na prstech půl ruky, kolik jsem za život vypila koktejlů, což jenom ukazuje, jak moc mě to láká, chutná a zajímá. Vždycky jsem si tím jen zkazila jen chuť. Při míchání jsem tedy nebyla příliš úspěšná, i když zamýšlené chuti jsem zřejmě docílila. Dodržela jsem poměry jednotlivých ingrediencí, jen jsem se ztratila v tom, kolik je jeden díl a namíchala jsem prakticky vražedný koktejl. 

Co se mi naopak povedlo, byl králík. Nerada to přiznávám, protože pakliže bych řekla, že se to občas povede, už mi nikdy nikdo neuvaří. Budou to požadovat po mně, kamarádky se mě budou ptát na recept a sdílet se mnou už jen tipy na "rychlé jídlo za 15 minut" "buchty, co se nepečou" "levně a chutně". A na to nejsem připravená. 

Jaká výzva je pro vás aktuálně ta nejdůležitější? 
LvK

Jarní, přírodní, svěží. Nobilis Tilia vytvořila parfém Srdcem!

 

Opravdu lze mít veškerou kosmetiku přírodní? Bez kompromisů? 
Asi záleží na člověku, ale za mě určitě ano. Už ano. Také si pamatuju doby, kdy jsem nemohla najít kloudnou řasenku bez dimethiconu nebo linku, která by mi na víčkách vydržela celý den. Ty doby už jsou naštěstí dávno za námi.

Dnes nemám ve své kosmetické taštičce nic, co by skutečně nebylo přírodní. Vůbec nevyznávám extrémy a pořád věřím, že pokud má člověk předat jakoukoliv myšlenku dál, musí jít mírumilovným příkladem bez odsuzování všeho jiného. 

Přesto pokud existuje přírodní alternativa (v čemkoliv), vždy po ní sáhnu tak nějak automaticky. Jednoduše kde kompromisy dělat nemusím, tam je nedělám.

Co 100% přírodní nikdy nebude? 

• Barvy na vlasy. Zvlášť pokud potřebujeme odbarvovat, zesvětlovat odstín. To henna neumí. Přesto existují šetrnější alternativy barev na vlasy, které neobsahují zbytečnou syntetiku, parfemaci, silikony. 

• Laky na nehty. Zatím nikdo nevymyslel lak na nehty pouze z čistě přírodních ingrediencí. Přesto - opět - existují šetrnější varianty, které lze s přimhouřením oka nazvat "přírodními laky" jelikož neobsahují např. 10 nejhorších látek. 

• Parfémy. Miluju niche parfémy, které sice nelze nazvat 100% přírodními, věřím však, že většina použitých složek je natolik kvalitních, že jde primárně o neškodnou syntetiku. 

Když se tedy podaří namíchat přírodní parfém (náročný hlavně na fixaci vůně), tak mám prakticky svátek. Jeden takový, u kterého se nemusíte bát příliš těžké vůně éterických olejů, je parfémovaná voda Srdcem od Nobilis Tilia. 

Sama už jsem o ní několikrát psala a vzbudila ohlasy. Nyní bych ráda věděla, jaké s vůní máte zkušenosti. Já na home office běžně parfém nepoužívám, ale pokud už někam vyrazím, vzbuzuje pozornost. A já ji cítím ještě večer z oblečení. 

Jaká je? 

Svěží. Citrusovo-kořeněná. Nemá "těžký zadek" jak říkám některým parfémům založených na éterických olejích, přitom není fádně citrusová. Jednoduše to není zaměnitelná vůně, má v sobě něco dráždivého a plného - snad je to kombinace lípy a šalvěje muškátové. Vzbudit má hlavně asociace rozkvetlé louky. 

hlava: citrusové lístky a zelená tráva, řebříček, bazalka

srdce: citrusy, lípa, řebříček, šalvěj muškátová

základ: lípa, mimóza, cedr, santal

Nutno dodat, že parfémovaná voda obsahuje 8-15% vonných složek, svou výdrží tak překoná toaletní vody, kde je vonných složek jen 4-8%. Pokud tak hledáte vůni jarní a přitom nechcete dělat kompromisy, tak Srdcem si nemůžete nechat ujít! 

Máte vyzkoušeno? 
LvK

Březnová výzva: Aktivity, které jsem (ne)zvládla.

Březen je měsíc experimentů. Zařekla jsem se, že každý den zkusím jednu aktivitu, kterou jsem nikdy nezkusila (nebo jí nikdy nepřišla na chuť) a uvidím, jestli nenajdu nějakou skrytou vášeň nebo - nedejbože - talent. 

V první polovině března říkám, že jsem neobjevila zatím ani jedno. Z těch nejvýraznějších věcí jmenujme například: 

Aerobic

Za mého mládí to byl takový hit, že kdybych snad šla s dobou, tak už dávno vím, jaká šílenost to je. Vracím se tedy k tomu nyní a to 30 minutovým videem na youtubem pro začátečníky. Půl hodina, říkám si, co to je pro svět? 

Na obrazovce mě vítá blondýnka s perfektně americkým úsměvem a představuje mi své kolegyně: mulatku a Asiatku. Chválím tu vyváženost. Trošku mi tam chybí nějaký muž, aby to bylo vyvážené ještě genderově, leč mužům to zřejmě nevadí, že při tomto videu nejsou v zastoupení. 

Nedivím se jim. Blondýnka s líbezným úsměvem začíná poskakovat a mě začíná bolet loni zlomený kotník. Ona má na sobě ultra upnuté všechno, já tepláky a triko. Furt jenom skáčeme z nohy na nohu a ona mě povzbuzuje slovy: You are doing sooo well, aniž by tušila, co před tou obrazovkou předvádím já. A jak vypadám. 

Po patnácti minutách je "water break" na deset sekund, abychom neztratily tepovku, že ano. Během těch 10 sekund mi vysvětlí, že hydratace je velice důležitá, otevře si svou designovou láhev, ze které si sotva cucne, a jde křepčit dál. Beze mě. Já u pauzy na vodu zůstala doteď. 

Sprcha studenou vodou

Trvalo to pár vteřin a řvala jsem u toho jak tur. 

Po čem muži touží

V rámci nějakého sebevzdělávání jsem si naordinovala, že proniknu do tajů mužské duše a že konečně zjistím, po čem muži opravdu touží. I kupuju tak největší z největších bestsellerů na Amazonu, který si koupilo už asi tak milion žen na světě, a nestačím se divit. 

Kniha má cca 100 stran a nejsou úplně hustě popsané. Manuál na provoz muže není o nic tlustější než manuál na ovládání vysavače. Zaraduju se. Nebude to složité. 

A není. Vychází mi z toho, že taková pořádná konverzace s mužem by neměla obsahovat příliš složité souvětí, nedejbože nějaké květnaté či nekonkrétní vyjadřování. Chce to jednoduché věty. Jako ze slabikáře. A pokud možno bez skrytých významů a emocí. Muži prý emoce mají, prý je to i dokázané, ale děsí je natolik, že by mohli až utéct, kdyby o nich slyšeli. 

A taky je tam moc hezké srovnání z přírody: když psovi zazvoníte zvonečkem pokaždé, když ho jdete nakrmit, jeho mozek si po čase zvonění spojí s večeří a začne se zvukem zvonečku slintat, i když mu nic nenesete.

Nevím, proč je to v manuálu na muže, ale potřebuju zvoneček. 

Nechat se ostříhat

Dlouho jsem čekala, až se budou moc otevřít salony, ale už se na mě nedalo dívat. Vlasy jsem si jednou střihla sama, to by zase taková výzva nebyla, ale svěřit se do rukou své sestry, to už chtělo odvahu. Abyste mě nechápali špatně - ona je fakt šikovná na ruce, i na střihání. Nejlíp střihá jorkšíry. 

Chopila se toho s vervou. Konečky mi pro jistotu ostříhala téměř až ke kořínkům. Muselo se dorovnávat. Vlasy, které konečně dorostly po prsa, se teď ohraničily ušima. Za těma už roztřepené prý nebyly. 

Ale nepanikařím. To doroste, než vyjdem z lockdownu. 

A na co se ještě chystám?
Třeba vařit, míchat drink, tančit, meditovat...
Nějaké vaše tipy (pokud možno nenáročné)? 

LvK

Líčení v dobách pandemie

Make-up, který vydrží i pod respirátorem. 
Protože paradoxně kvůli maskné, tedy akné vznikající pod maskou, make-up stále potřebujeme. Je to začarovaný kruh, ve kterém se sama učím pohybovat. 

Za rok, kdy se rouška stala neoddělitelnou součástí našich životů, jsem: 

1.) zjednodušila pleťovou péči. Dnů, kdy musím vyrazit ven i když mrzne, už příliš není, a tak mi od všeho stačí jen maličko.

2.) na maskné mi neuvěřitelně pomáhá správné čištění pleti ráno i večer. Vlastně tím zarazím každý vznikající vřídek. 

3.) když už potřebuju péči navíc, dám si masku. Myslím tu pleťovou, ne rouškovou. Mám na to teď spoustu času. 

4.) ven se líčím, jen když se mám s někým vidět. To z toho chci udělat událost. Nejsou příliš vidět rty ani tváře, o to raději si vykreslím linku a sáhnu po očních stínech, které jsem dlouho přehlížela. 

5.) zcela jsem se rozloučila s pudrem. Není ho potřeba. 

Jsou týdny, kdy se prakticky nenalíčím a pak...mám focení a udělám se o to hezčí. 
Abych si zase připomněla, jak velký rozdíl umí udělat rudá rtěnka. 
Se sebevědomím, s outfitem, s náladou. 

Při jaké příležitosti se nyní líčíte? 
LvK

rty: DAHLIA rtěnka, tváře: SUNNE bero, stíny: bronze, linka: deepest black, řasenka: darkest black, korektor: light beige
Foto: Vojta Resler 

Alenka v říši divů

Poslední dobou hledám zajímavé povlaky na dekorační polštářky, objednávám obrazy a hraju si se šátky. 
Základy mám. Udržitelný šatník už jsem sestavila, podobné to mám s celou domácností - není nic, co bych potřebovala nebo nutně chtěla. A pokud po něčem mé srdce prahne, tak po drobnostech, se kterými si můžu hrát. 

• Obrazy, díky nimž si chci nad pracovní deskou vytvořit celý svůj nový svět, když ten reálný vidím jen z oken. Takže fragmenty módy střídají fotky Londýna, Paříže, New Yorku a norských chatek. 

• Šátky Silky Gang, díky nimž vlastně nikdy nemám ten stejný outfit, i když vlastně neustále točím jen svých pár oblíbených věcí. V nejbližších týdnech mě čeká pravidelné jarní třídění šatníku a díky karanténě vidím zbytečnost některých kousků, u nichž jsem si to dlouho nechtěla přiznat. Naopak mě začaly bavit doplňky o to víc - zabírají daleko méně místa, přitom jsou daleko hravější. 

• Zajímavé povlaky na polštáře, na ty dekorativní. Stále je hledám. Jsou to drobnosti, ale v mém světě, který se aktuálně skládá převážně z práce z domova, jsou to estetické radosti, které můžu podle nálady a ročního období vesele vyměnit. 

Tenhle outfit - vlněný svetr, šortky i baret - nosím s vlněným kabátem během teplejších podzimních nebo jarních dní. Střídám jen barvu baretek a motiv šátků. Tento, pojmenovaný po Alence v říši divů, je snadno zkombinovatelný prakticky se všemi basic kousky a je navíc velice ženský. 

A těch odstínů rtěnek, se kterými si rozumí! 

Jaké doplňky nosíte nejraději vy? 
LvK

Březnový lockdown: každý den něco nového!

V březnu nás všechny čeká doslova domácí vězení. 

V té čiré hrůze, že už se nedostanu vůbec nikam, jsem se ptala sama sebe, co hodlám po večerech dělat. 

Co jsem si vždycky říkala, že vyzkouším, až na to budu mít čas? 

Věděla jsem to naprosto přesně, ty sliby jsem znala: začnu cvičit, začnu číst, znovu se položím do studia angličtiny...

Po roce covidu, který nás všechny ochromil, jsem některé věci skutečně začala dělat. Co tedy dál? Co kdybych objevila něco nového, co mě bude bavit? 

A tak jsem si řekla, že každý den v březnu budu dělat něco nového. Netradičního. Neobjeveného. 
Třeba jako vařit. 

A sepsala jsem si 31. činností, které chci vyzkoušet. A mám první poznatky: 

1. den: Zkouším malovat

Moje kariéra malířky skončila někdy ve druhé třídě, kdy jsem na výtvarce kreslila ptáčka. Což o to, ptáček by to byl i hezký, dal se rozeznat zobák od očíček, ale byl tu jiný problém. Pták mi přepadával na jednu stranu. Dost mě to trápilo. Nevěděla jsem, jak ho vyrovnat tak, aby nepadal na zobák. 

A tak jsem dostala spásný nápad. Na druhou třídu geniální, přišlo mi. Nakreslila jsem mu další dvě nožičky vzadu, aby se srovnal. Za ptáka se čtyřma nohama jsem dostala pětku. 

A upřímně: moc se toho nezměnilo. Malování mě nebaví, protože "nevidím" proporce. Jediné, co mě bavilo, bylo kreslit šaty, byť uznávám, že mám svoje limity a Lagerfeld ze mě asi nejspíš nebude. Ale umím slušně obreslovat. 

2. den: Zkouším zpívat

A tahle disciplína mě docela bavila. Hlavně proto, že jsem se mohla pomstít všem sousedům okolo, jejichž rykot slýchávám celé dny (a rykot jejich dětí!). Bylo to trochu škodolibě úlevné, ale pomohlo to. Jelikož jsem nezvládala karaoke, zpívala jsem si do písniček, které bych teoreticky mohla zvládnout. Bavilo mě to tak, že jsem si dala hodinku zpěvu všech největších odrhovaček. 

A ani jsem nemusela pít. 

3. den: Zkouším jógu

Vím, že je jóga děsně super, jenom...I´m not that type. Sport nikdy nebude mým životním posláním, koníčkem, vášní a nikdy mi nespustí endorfiny. Paradoxně jediné, co mi dělá dobře, je fitko, kde si odkroutím pár svých strojů, které už bezpečně znám, a víc po mně nemůže nikdo chtít. 

Půl hodinka jógy z youtube JE fajn. Minimálně prvních šest minut, kdy se prodýchávám a posledních pět, kdy se vydýchávám. Jinak odpočítávám každou minutu, kdy už bude utrpení konec. Věřím, že si k sobě s jógou najdeme cestu, jen to bude jindy. 

Lektorka se mě furt snaží zrelaxovat a zmeditovat do bezvědomí, ale upřímně: na to mi stačí lockdown. 

Trochu se děsím, co si na sebe vymyslím další dny. 
Pokračování příště....
LvK