Březnový lockdown: každý den něco nového!

V březnu nás všechny čeká doslova domácí vězení. 
V té čiré hrůze, že už se nedostanu vůbec nikam, jsem se ptala sama sebe, co hodlám po večerech dělat. 

Co jsem si vždycky říkala, že vyzkouším, až na to budu mít čas? 

Věděla jsem to naprosto přesně, ty sliby jsem znala: začnu cvičit, začnu číst, znovu se položím do studia angličtiny...

Po roce covidu, který nás všechny ochromil, jsem některé věci skutečně začala dělat. Co tedy dál? Co kdybych objevila něco nového, co mě bude bavit? 

A tak jsem si řekla, že každý den v březnu budu dělat něco nového. Netradičního. Neobjeveného. 
Třeba jako vařit. 

A sepsala jsem si 31. činností, které chci vyzkoušet. A mám první poznatky: 

1. den: Zkouším malovat

Moje kariéra malířky skončila někdy ve druhé třídě, kdy jsem na výtvarce kreslila ptáčka. Což o to, ptáček by to byl i hezký, dal se rozeznat zobák od očíček, ale byl tu jiný problém. Pták mi přepadával na jednu stranu. Dost mě to trápilo. Nevěděla jsem, jak ho vyrovnat tak, aby nepadal na zobák. 

A tak jsem dostala spásný nápad. Na druhou třídu geniální, přišlo mi. Nakreslila jsem mu další dvě nožičky vzadu, aby se srovnal. Za ptáka se čtyřma nohama jsem dostala pětku. 

A upřímně: moc se toho nezměnilo. Malování mě nebaví, protože "nevidím" proporce. Jediné, co mě bavilo, bylo kreslit šaty, byť uznávám, že mám svoje limity a Lagerfeld ze mě asi nejspíš nebude. Ale umím slušně obreslovat. 

2. den: Zkouším zpívat

A tahle disciplína mě docela bavila. Hlavně proto, že jsem se mohla pomstít všem sousedům okolo, jejichž rykot slýchávám celé dny (a rykot jejich dětí!). Bylo to trochu škodolibě úlevné, ale pomohlo to. Jelikož jsem nezvládala karaoke, zpívala jsem si do písniček, které bych teoreticky mohla zvládnout. Bavilo mě to tak, že jsem si dala hodinku zpěvu všech největších odrhovaček. 

A ani jsem nemusela pít. 

3. den: Zkouším jógu

Vím, že je jóga děsně super, jenom...I´m not that type. Sport nikdy nebude mým životním posláním, koníčkem, vášní a nikdy mi nespustí endorfiny. Paradoxně jediné, co mi dělá dobře, je fitko, kde si odkroutím pár svých strojů, které už bezpečně znám, a víc po mně nemůže nikdo chtít. 

Půl hodinka jógy z youtube JE fajn. Minimálně prvních šest minut, kdy se prodýchávám a posledních pět, kdy se vydýchávám. Jinak odpočítávám každou minutu, kdy už bude utrpení konec. Věřím, že si k sobě s jógou najdeme cestu, jen to bude jindy. 

Lektorka se mě furt snaží zrelaxovat a zmeditovat do bezvědomí, ale upřímně: na to mi stačí lockdown. 

Trochu se děsím, co si na sebe vymyslím další dny. 
Pokračování příště....
LvK

1 komentář:

  1. To jsem,zrovna chtěla napsat,co třeba malovat.
    Člověk se přenese někam jinam,je potřeba pořád něco vymýšlet,aby se
    jeden nezbláznil. Je to už moc dlouhé a hlavně,nevidím,že by to někam vedlo.
    Já,hodně chodím s Ťapí,takže jsem každý den venku.
    Potřebuju dýchat čerstvý vzduch,dost čtu,což jsem moc nedělala.
    Jinak,zatím nevyšiluju,neblázním z toho,beru věci,tak,jak jsou.

    OdpovědětVymazat