Duben jedné Lucie (a na co se těším v květnu)

Na můj vkus to byl dost chladný měsíc. Pořád byly zachumlané dny v péřovce a těch slunečních paprsků bylo až tristně málo. Skončil ale nouzový stav a otevřely se okresy a to byla velká věc. I když stále hodně v samotě lockdownu, už jsem mohla za rodinou a také na výlet. 

Rok lockdownu...

Začátkem dubna se mě na Ženě ptali, jak jsem trávila rok lockdownu.
Sama nad tím občas přemýšlím...
A došlo mi, že se to až bojím vyslovit nahlas, ale já měla paradoxně docela dobré období. Byl to velice terapeutický rok, který jsem strávila hlavně sama se sebou, ale to pro introverty není přílišné přemáhání. Přečetla jsem přes 100 knih, dala si 5 online kurzů, vyzkoušela řadu nových věcí, daleko více se věnovala psaní a masážím! Ale už stačilo...

Jelo se na výlet!

Petra Nesvačilová a Adéla Elbel si míchaly vlastní čokoládovou masku pod dohledem vývojářky Míši. Mě zřejmě přistihli při ujídání čokolády. Typische. 

Vlastně první pracovní výlet byl do Plzně, do výrobny Cannoru, kde se představily novinky a míchala vlastní čokoládová maska s CBD. Jelikož už všechny novinky znám, dojímala jsem tam nad bylinkami a éterickými oleji a nostalgicky zavzpomínala na svoje studentská léta v Plzni. 

Vážně jsem tam téměř 10 let nebyla? Znáte ten pocit nostalgie, kdy se po dlouhých létech vrátíte na místo, kde jste vyrostli, studovali nebo toho hodně prožili? Já si vždycky chci nejdřív všechno projít v klidu sama, prozkoumat si dobře známé cesty, podívat se na všechna místa, která jsem měla ráda a pak o tom hodiny všem vyprávět. V Plzni jsme stihli jen projít centrum a mě potěšilo, jak dokonale si všechno stále pamatuju. Příště už se chci vidět se svými starými známými, ale na to už musí otevřít hospody! 

To nejlepší kafe...

...jsem si dala právě v Plzni. V nové kavárně The Frenchie naproti divadlu. Dokonalost! 

Ty nejlepší dny...

...se odehrávaly před barákem. Aspoň jednou týdně na sebe s kamarádkou, která bydlí doslova za rohem, houkneme, což znamená, že za "deset minut u Rajfky" a jdeme na kafe, sladké nebo víno. Obkroužíme náš hood, uvolníme stres a jdeme zase domů pracovat. 

To nejlepší, co jsem pro sebe udělala...

...byla zubní hygiena, díky které mám zase zuby o odstín bělejší a v perfektním stavu. Horší je, že jsem si tím zdůvodnila, že teď už si to jedno kafe denně navíc dát můžu.

Na co se těším v květnu?

Do OliOla. Dnes se téměř po pěti měsících otevírají kadeřnictví a salony krásy, takže se už nemůžu dočkat, až si zajdu na mani/pedi. Ne že bych si na to kdy potrpěla, ale teď to vážně potřebuju. Nejvíc se však těším až já sama budu moc zase jednou provádět pleťové terapie. Protože když jsem se na to loni vrhla, dvakrát se zavíralo. Snad budu mít do třetice větší štěstí. Před Vánoci jsme se radovali z nových biodynamických dieNikolai terapií, teď bude nově gua-sha! A já se těším, že se dostanu mezi lidi!

Na co se těšíte vy? 
LvK

Žádné komentáře:

Okomentovat