Ani nemusím sepisovat, co se událo v září, protože září jsem večery trávila v divadle.
Užila jsem si tři premiéry a jednu derniéru.
Je to nepopsatelná radost být zase mezi lidmi, vyrazit si s kamarádkou, obléci se do šatů, které rok smutně visely ve skříni nebo nasadit lodičky. Vyrazila jsem i do kina, na Rytíře spravedlnosti, další dánskou pecku s Madsem Mikkelsenem, ale divadlo je vždycky o trochu více povznášející zážitek.
Zapřísáhla jsem se, že do divadel budu chodit častěji. Pokud mi tedy můžete něco doporučit, budu jedině ráda. I když sleduji kulturní tipy, stejně na mě nejvíc funguje osobní doporučení.
Já za sebe přidávám tipy na následující hry:
DIVADLO BEZ ZÁBRADLÍ:
CABARET
Miluju atmosféru kabaretů: je to živelné, zábavné, nespoutané, sexy. Do kabaretu se pustili i v Divadle bez zábradlí, kde je naprosto neskutečný Karel Heřmánek v hlavní roli. Neskutečně těžká je i ženská role (Míša Tomešová a Rozálie Havelková), kde se zpívá, tančí, hraje, předvádějí se doslova akrobatické kousky a zároveň se rozehrává velké drama. Cabaret vás bude bavit od první do poslední minuty, nespustíte oči z pódia, je to totiž obrovská podívaná!
LATERNA MAGIKA:
ROBOT RADIUS
Je to 100 let od uvedení R.U.R. Karla Čapka, na což dobře navázala Laterna Magika v Robot Radius a postavila posledního žijícího člověka na zemi před úkol digitalizovat poslední zbytky lidství a tím stvořit novou umělou inteligenci na Zemi.
Vizuálně dokonalá podívaná, kde létají drony a obraz je ovládán pohybem těla, je také mrazivým zážitkem. Robot Radius experimentuje s digitálními technologiemi a rozšířenou realitou a je jen na nás, co vše dokážeme vnímat. Poselství je myslím jasné, choreografie dechberoucí, stejně jako výsledný dojem! Jestli jste ještě v Laterně Magice nebyli, tohle je ta inscenace, kterou bych začala.
DIVADLO BEZ ZÁBRADLÍ:
ILIADA
Hra pro jednoho herce. Homérův epos tu dostává trochu moderní plášť a těší se hezkým recenzím. Nedokážu ohodnotit samotné zpracování, nad hereckým výkonem Karla Heřmánka mladšího se ale tají dech. 90 minutový monolog, při němž sehraje nejzásadnější události před dobytím Tróji a vyjmenuje veškeré válečné konflikty v dějinách lidstva, je hodný Ceny Thalie.
NÁRODNÍ DIVADLO:KŘEHKOSTI, TVÉ JMÉNO JE ŽENA (derniéra)
Hra, kterou jsem stihla na poslední chvíli! Bylo to tak pěkné, milé, vtipné představení plné elánu, že jsem domů odcházela s úsměvem na rtech. Jestli něco z Národního divadla můžu ještě doporučit, tak je to tradičně Manon Lescaut, na které jsem byla před mnoha lety a Audience u královny, na kterou chci jít minimálně ještě jednou.
Chystáte se do divadla?
LvK
LvK
Žádné komentáře:
Okomentovat