Vánoce udržitelně: Dárky, které si přát od Ježíška


Vánoční stromečky už jsou rozsvícené, na každém větším náměstí vánoční trhy, kolem kterých nelze projít, aniž by vás neovanula hřejivá vůně skořicového trdelníku, pečených kaštanů a svařáku. Je tedy nejvyšší čas si něco přát. Anebo hledat inspiraci, co komu letos nadělit pod stromeček. 

A tak jsem se opět podívala po svých oblíbených obchodech a značkách a našla spoustu krásných věcí, které by mohly udělat radost. Jsou buď lokální, udržitelné či 100% přírodní. 

Kosmetické sady:

Nobilis Tilia: Sada Luxus hodný královny



Jak už sám název napovídá, dárková sada Nobilis Tilia nabízí královské anti-age ošetření (výrobky jsou přímo z Anti-age řady de luxe). Věřím, že oblíbená česká značka nadchne jak maminku, tak babičku či tchyni. Najdete tu totiž silné duo produktů, které vyhladí jemné vrásky, zpevní kontury, zároveň pleť hydratuje a pěstí: a tedy Bioaktivní liftingové sérum a Bioaktivní omlazující krém. Ranní i večerní péče pro zralou pleť je plná aktivních látek a voní po vzácném esenciálním oleji z růže damašské. 


dieNikolai: Sada Regenerační tělová péče



Rakouská kosmetika dieNikolai, která vyrábí jen dle nejpřísnějších standardů biodynamické kvality, nabízí nejrůznější druhy kosmetických balíčků. Pro kamarádky mám ověřenou například Sadu Regenerační tělové péče, která obsahuje Lipové sprchové mléko (po kterém okamžitě zapomenete na všechny sprchové gely) a Regenerační tělové mléko - jemné, nemastné, přitom božsky výživné. dieNikolai se nepodílel na Black Friday, až do 18.12. však naděluje dárek: ke každému nákupu nad 1000 Kč dává džus s vinných hroznů (opět biodynamický) zdarma. Zdravější forma šťávy pro děti či ledových čajů je příjemně osvěžující a sladká jen tak akorát! 

Weleda: Skin food potěšení set



Set jak pleťové, tak tělové péče, na který nedám dopustit zvláště v zimě. Skin food je Weledin ikonický zelený krém, který jistě dobře znáte. Díky své oblíbenosti se dočkal řady obměn: řada Skin food se rozšířila o verzi light, tělové máslo, mléko či balzám na rty. Skin food set nabízí zelený SF krém originál a Tělové mléko. Oba produkty jsou vynikající zejména pro suchou pleť, která potřebuje jak hydratovat, tak promastit a chránit před mrazy. 


Balade en Provence: Tuhý denní krém s pouzdrem na cesty



Francouzská tuhá kosmetika Balade en Provence přišla letos s novinkou: denní i noční sadou, ve které kromě krému najdete i plechový obal na cesty. Já do tohoto seznamu vybrala sadu denní, se Slaměnkovým tuhým krémem, jelikož slaměnka patří mezi TOP produkty značky a neznám člověka, který by na ni nepěl chválu. Krém v kostce se postará o udržení hydratace pleti, vyživí, rozjasní a sjednotí. Sama jsem překvapená, že ač jde o bezvodou kosmetiku, je to příjemně lehký a nemastný krém. A díky absenci vody je vynikající na hory! A abyste sadu už nemuseli balit, dostanete k ní krásnou taštičku. 


Puaree: Vánoční balíček Magnolia


Pro pleť do 35 let je určen balíček Magnolia od české značky Magnolia. Dostanete jej slavnostně zabalený, a tak už stačí jen nadepsat jmenovku. V balíčku najdete komplet péči 3 produktů: Hydratační mlhu s lactobacily, Pleťové sérum i Pleťový denní krém Plumeria. Tohle trio mi dělá opravdu dobře: zvláště obdivuju krém Plumeria s dračí krví, po kterém byla pleť dokonale vláčná celý den. Kosmetické trio je plné antioxidantů, pleť chrání i vyživuje. 

Sonnentor: Dárkový box Vánoce



Pokud vás kosmetika nechává v klidu a hledáte něco, co zahřeje jak na těle, tak na duši a ještě udělá ohromnou radost pod stromečkem, tak Sonnentor připravil velký Dárkový box Vánoce. Najdete v něm výběr (nejen) vánočních biočajů, ale i čajový adventní kalendář, díky kterému ochutnáte 24 nejrůznějších druhů čajů a bylinných směsí. Kromě biočajů v boxu objevíte i Perníkové koření, Keksy ze špaldové mouky, Jablečný kouzelný punč a možná i něco na dobrou náladu, která vás pak bude provázet celou zimu. 

Pár udržitelných kousků jednotlivě...



Miluju hedvábí, neznám na těle příjemnější materiál! Nová kolekce La Femme Mimi je plná hedvábných kousků a v nejrůznějších barvách - kimona, topy, sukně i šaty. Sama bych nevěděla, po čem sáhnout, ale tahle modrá varianta topu je tak neskutečně slušivá snad úplně ke všemu. A co teprve ty šaty, ach ach...

CANNOR: Kolagen s kyselinou hyaluronovou


Letošní novinka české značky Cannor - kolagen s kyselinou hyaluronovou - je kolagenový drink, který mi chutná ze všech nejvíc. A ani po měsících užívání jsem se ho nepřepila: je totiž bez sladidel, jen s lehkou citronovou příchutí, takže mám pocit, že si dávám vodu s citronem. Je v něm obsažena i acerola (vitamín C) pro optimální vstřebávání denní dávky a inulin. Potěší pod stromečkem každého, kdo potřebuje zpevnit nehty, podpořit rychlejší růst vlasů, především pak ty, co kolagen potřebují k fyzické kondici, po úrazu anebo si jen chtějí ubrat pár let a vrásek...

Codex: Bia Nourishing facial oil



Pokud nevíte, co si máte přát pod stromeček vy, tak můžu doporučit extrémně rozmazlující pleťový olej Bia od značky Codex (víte, že značku založila zakladatelka původem z Česka?). Používám jej už přes půl roku a stále mám stejné balení. Jak miluju pleťové oleje, tak tohle je veliký unikát a nikdy předtím jsem nezakusila podobnou konzistenci: při aplikaci působí téměř voskovitě, okamžitě se však vstřebá bez pocitu mastnoty. Je to velké blaho pro pleť, kterým můžete obohatit svou denní péči v kterékoliv roční období. Suchý olej se stará jak o vláhu, tak mikrobiom pleti a i díky tomu je vždy sjednocená, vypnutá a zářivá. 

Casa Akbal: Běhoun na stůl Tassel


Domácí dekorace vyráběné a ručně tkané v Jižní Americe a tradičními postupy, na to se Casa Akbal specializuje. Najdete tu povlaky na polštářky, ubrusy, koberce a nejrůznější plédy a deky z čisté bavlny. Já se však zamilovala do běhounu na stůl Tassel, který je minimalistický, takže ideální i do našich evropských domovů, a přitom výrazný a efektní. 

Silky Gang: Hedvábná šála twilly Galaxie modrá


A co by to bylo za seznam bez mých oblíbených hedvábných šátečků. Ale pozor, Silky Gang se letos rozrostla o velkou řadu novinek. Například o Hedvábné šály, kterým já říkám kravata, protože je tak opravdu můžete uvázat. Vesmírný motiv v jednoduchých barvách okoření každý outfit, kabelku a poslouží i jako samostatný doplněk. Šála je ideální pro všechny, co neumí vázat klasický čtvercový šátek a přitom dokáží vymyslet milion kombinací a vázaní šále! Velice šik je rovněž jako stuha ve vlasech. 

Krásný adventní čas!
LvK


Paříž udržitelně: Second handy a vintage obchody

Co by to byla Paříž bez croissantu, kávy v kelímku, bagety a vintage obchůdků, kam Pařížanky nosí své již nepotřebné oblečení? Tentokrát jsem šla v Paříži po stopách běžných i luxusních second handů, kde se dají objevit netušené poklady, se kterými vás pustí přes hranice. 

BIS Boutique Solidaire

BIS Boutique mi už před mnoha lety ukázala Kamila Boudová a pamatuju si přesně, co jsem si tam koupila. To tričko v romantické starorůžové a s tříčtvrtečními rukávy, které mám v šatníku dodnes a které mám na tolika fotkách. A pak krémový vlněný svetřík! Second hand, kde za rozumné ceny najdete nádherné kousky a často z krásných materiálů má v Paříži rovnou 3 pobočky a na své návštěvě Paříže ho tak nesmíte minout.

Printemps Haussmann Vintage

Jeden z největších francouzských módních domů ukrývá v posledním patře obrovský prostor věnovaný cirkulární a vintage módě, což je obrovský krok dopředu. Najdete tu drahé, zato naprosto ikonické kousky od věhlasných značek i lokálních francouzských návrhářů. Dechberoucí je nejen samotný prostor, ale i terasa s výhledem na centrum Paříže. 

Vintage Désir

Vintage Désir v Marais, umělecké čtvrti, je tak maličký a plný lidí, že už tady na těch pár metrech čtverečních zažijete atmosféru celé Paříže. Aspoň máte ten pocit, když si mladičký pár skládá outfit před jedním malým zrcadlem. Najdete tu hodně retro kousky (ideálně pro milovníky 80. let) za dobrý peníz a přitom u toho pošlapete špičky místní pařížské umělecké smetánce! 

Re.love Vintage Paris

Jejich kamenná prodejna je estetický ráj, kde kromě oblečení z druhé ruky najdete i doplňky do domácnosti, dekorace i nábytek. A koukám, že si některé šik kousky můžete pořídit i online

Rose Market Vintage

Příjemný vintage butik, kde objevíte spoustu ikonických i zapomenutých kousků od světových značek: Celine, YSL, Chanel, Dior...kabelky, boty, šaty z hedvábí i menší výběr šperků. Je to stylovka mezi úzkými pařížskými uličkami plných kaváren. Určitě stojí za návštěvu. Aspoň pro tu inspiraci.

Retro Chic

Chanelky z druhé ruky. Kousek od Rose Market Vintage objevíte tento second hand zaměřený na drahé kousky věhlasných značek. Všechny ty božské šaty z magazínů a přehlídek pod jednou střechou. Osahat si tu můžete skutečnou "haute couture", tedy vysokou krejčovinu a kochat se dokonalým zpracováním všeho, na čem necháte oči. 

Kilo Shop

Naopak pokud milujete velké second handy, kde si koupíte oblečení za pár korun na váhu, budou se vám líbit pobočky Kilo Shop. U každého kousku je uvedena cena za kilo a vždy to vychází na příjemnou částku. Ač jsem si původně myslela, že jde tak trochu o hrabárnu, mýlila jsem se. Najdete tam třeba i pravý norkový kožich z pozůstalosti v perfektním stavu, který vyšel na pár tisícovek korun. Takže mějte oči na stopkách! 

Le Popup

Second hand na adrese 59 Rue Condorcet je příjemný zlatý střed: není veliký, nabídku má omezenou, ale najdete tu krásné kousky, řadu z nich z čistě přírodních materiálů a držící styl minimalismu, za rozumnou cenu. 


A hledáte butiky udržitelné módy v Paříži? O několika z nich jsem psala v minulosti, když jsem byla na návštěvě za Kamilou poprvé. 6 let starý článek si můžete přečíst zde. 

Máte nějaké tipy na oblíbené vintage obchůdky v Paříži? Klidně ráda seznam doplním!
LvK

 

Ráno v Paříži

Probouzí mě sluníčko na tváři. Že bych nezatáhla závěsy? Jistě že ne, proč taky. Výhled na rezidenční čtvrť Paříže přímo z postele přeci nemám každý den. Sice mě můžou vidět sousedé od naproti, ale jsem zachumlaná až pod bradu a na očích mám masku na spaní, takže pokud mě jen přeci někdo vidí, určitě mi závidí tu pohodu. Můžu si vstávat, kdy chci. 

Tohle je Paříž a v Paříži, slyšela jsem, se brzy nevstává. A navíc - farmářské trhy, které mám pod okny, se teprve staví a připravují, a tak mám čas se protáhnout a odpovědět na pár emailů, než si tam skočím pro kafe a croissant. 

V plánu mám projít celý Montmartre, zastavit se na oběd a uvidíme, co všechno zvládnu projít do večeře. Muzeum módy má bohužel vyprodáno na další dny, ale Louvre mě čeká den následující. Projít si chci i uměleckou čtvrť Le Marais, možná to stihnu ještě dnes! 

Když mi kamarádka, Kamila Boudová - určitě ji znáte, je to průkopnice udržitelné módy jak v Česku, tak ve Francii - psala, jestli ji nechci na pár dní přijet navštívit a pohlídat jí byt, trvalo mi přibližně 3 minuty, než jsem koupila letenky. 

Zatím jí hlídám byt a až se vrátí, vyrazíme do víru velkoměsta! Na svých pochůzkách si dělám seznam těch nejlepších second handů a vintage obchůdků, kam Pařížanky odkládají přebytky svých šatníků a brzy vám je sem sepíšu. 

Protože odjet z Paříže bez jediného vintage kousku by bylo stejně smutné jako Paříž bez makronek! 
Dejte mi minutku, jdu se obléct a vyrazím. 
LvK

Magazín KOSMETIKA, ročník 1947: Kosmetické salony na kolečkách i pěstící rituály Eskymaček

Radost byla veliká: v antikvariátu jsem po Listu paní a dívek našla další poklady. S nádhernými titulkami. Magazín Kosmetika a to rovnou několik čísel, ročníky 1947 - 1948. Celý magazín je velice odborný, věnovaný mezinárodnímu kosmetickému průmyslu 40. let, vydávaný nejspíše pro výrobce a prodejce kosmetiky. 

Pojďme se tedy kosmetickému byznysu poválečné doby podívat pod pokličku. 
Z čísla 2, roku 1947 přepisuji toto půvabné sdělení:

Magazín Kosmetika, ročník 1947

Krása se prodává i do domu

"Ano, v Pittsburku v Pennsylvanii jsou takové ambulance krásy. Auto, zařízené jako salon krásy a vybavené všemi potebnými prostředky, přijede na přání do domu, také do odlehlých farem, aby i tamní ženy měly příležitost dát se vhodně ošetřit. 

Tyto salony na kolečkách úřadují ve dne v noci, a jsou i pro muže. Stává se, že některá paní zavolá v pět hodin ráno ambulanci krásy, aby setřela stopy prohýřené noci. I po dlouhých jízdách před důležitými poradami a schůzkami bývají tyto salony volány na pomoc. 

Pěstění krásy ve Spojených státech není ničím neobyčejným. Mnozí lidé však kroutí hlavou, když slyší, že i v Mandžusku jsou kosmetikové, kteří sídlí ve stanech na ulicích. Mandžuské ženy, které navštěvují tyto salony krásy, asi neruší okolnost, že hledí na ně spousta lidí, když si dávají dělat trvalou ondulaci nebo barvit obočí. 

Je velmi zajímavé, že salony krásy Eskymáků jsou velmi hojně navštěvovány. Poptávka se však omezuje jenom na trvalou ondulaci, pro kterou mají prý zvlášť vhodné vlasy. Obličeje si obyčejně pěstí sami, natírají si je olejem. Rouge a pudr nejsou v módě a užívají jich jen některé excentrické dámy. Předplacení v saloně krásy stojí pět tažných zvířat a platí na tři návštěvy měsíčně. 

V Havaji se pěstení krásy obyčejně omezuje na lakování konečků nehtů na rukou a nohou. Používají přitom všech barevných odstínů od růžové barvy po nejtmavější červenou barvu, vidíme někdy dokonce stříbrné a zlaté nehty. Barví si také obličeje a rty, při čemž zvlášť hezky vynikají krásné obličeje domorodých žen."   

Co myslíte - měly by dnes salony na kolečkách šanci na úspěch? 
LvK

Novinky Nobilis Tilia a vylepšená receptura Hyaluronového séra

Tvář bez make-upu po ránu. 
Pleť jen s novinkami od Nobilis Tilia, které mají pleť jemně odlíčit a maximálně zhydratovat. 
A tak jsem je mile ráda otestovala a zařadila do své (pod)zimní péče. 

Nová ložnice? Ale vůbec ne!


Moje ložnice je teď celá nová. Vlastně ne, není vůbec nová, jen mám pocit naprosté novoty, protože do ložnice přibyla nová barva - světlemodrá - nových lůžkovin. A to vám je změna! Dosud jsem si vystačila s jedinou barvou - bílou. Třeba to nádherné bílé damaškové povlečení, které jsem předloni našla úplně nové, neotevřené u babičky. Původně to bylo povlečení od prababičky, kupované možná ještě za minulého režimu, ale jak už to tak chodí u většiny babiček - nakupuje se do foroty, dobře se to uloží a někdy se na to na desítky let zapomene. Bílý damašek si tenkrát po všech těch letech našel mě. 

5 radostí podzimu

Podzim nepatří mezi má oblíbená období, ale naučila jsem se ho zpříjemňovat.
Letos u mě vede těchto 5 drobných radostí!

Radost z antikvariátu: List paní a dívek z roku 1931

Minulý měsíc jsem na Mezinárodním dudáckém festivale ve Strakonicích objevila nový antikvariát.
A v něm naprostý poklad: oblíbený prvorepublikový ženský časopis List paní a dívek, který vycházel od roku 1924-1942. A jelikož miluju staré magazíny a v těch módních jsem ležela celou pubertu, nemohla jsem tam plátek, který je i podepsaný (patřil slečně Hájkové) nechat. 

V roce 1931 stál 1 Kč, v roce 2022 mě vyšel na 250 Kč. 

Jako PRistku mě vždy zajímají i reklamy a zde jsem si vážně přišla na své: inzeráty nabízející prášky pro zářivě bílé prádlo, zhubnutí lýtek do 30 minut, lék na poruchy měsíčků nebo masti na lišeje v obličeji. Detailně jsem rovněž pročetla seznamku tehdejších jinochů hledajících si nevěstu (ach, to musely být časy) anebo soutěž o "ideální" dívku.

A protože List je půvabný i pro svou tehdejší elegantní módu, pojďme se na něj podívat. 

Podzimní šatník: přírodní materiály

Ráno hustá podzimní mlha a zima, odpoledne sluníčko a teplo. 
Umět se do podobných dní obléct je poměrně umění. Pořád si ale říkám, že na podzim - narozdíl od zimy, od které si nikdy příliš neslibuju - mi to stále ještě může slušet. A že právě pro teplotní skoky miluju přírodní materiály snad ještě víc než v perném létě! 

Co mi dělá dobře na podzim: kyselina hyaluronová 3x jinak

Foceno pro La Femme Mimi

Nikdy nevím, jestli je to nadcházejícím podzimem či nadcházejícími narozeninami, které mi říkají, že mé číslo života zase o jeden rok poskočilo, nicméně vždycky od září měním spoustu věcí: 

Co mi pomohlo: Periorální dermatitida.


O působení a fungování BIOFÁZE jsem tu psala před 2 lety. 
Tehdy mi pomohla verze Calendula, která je určena přímo pro podrážděnou pleť.
Jestli jsem si myslela, že už ji nikdy nebudu potřebovat, tak letos na jaře jsem ji přivítala opět na své kosmetické poličce. Zkusila jsem už všechno, a tak se znovu s důvěrou obrátila na to, co mi předloni tolik pomohlo. 

Skandinávie den poslední: Kodaň & Chlast

Je 5:00, když zastavujeme u Malé mořské víly v Kodani, nad kterou se začíná svítat. 
Je to jeden z mála momentů, kdy je víla zcela osamocena - bez všudypřítomných turistů. Nicméně jsme v Dánsku a je sobota ráno. Většina Dánů ještě ani nešla spát a pokud ano, tak jim můžeme dát dobrou noc tady na lavičkách. 

7. den: Stockholm

Po týdnu putování severem přijíždíme tam, kam jsem se těšila nejvíc: do Stockholmu. Neznám totiž krásnějšího města na světě a kdyby mělo Švédsko jen o fous přívětivější zimy, okamžitě se tam stěhuju. 

Skandinávie 5. a 6. den: Bobřík odvahy a kamzík v Bessegenu


5. den byl kritický: žádal si ode mě totiž fyzickou aktivitu. A to já k smrti nerada. Posilněni snídaní šampionů: paštikovou pomazánkou s toastovým chlebem, jsme vydali se na "menší procházku", tedy na hřebenovou túru na BESSEGGEN nad jezerem Gjende. V den, kdy extrémně pršelo a foukalo, se průvodce Vojta rozhodoval, zda z bezpečnostních důvodů nezmění náš plánovaný cíl. Nezměnil, bohužel. 

Sušice: Jaká místa navštívit, co vyzkoušet a kde si pochutnat

S radostí jsem přijala nabídku Destinace Sušicko, která mě pozvala na zážitkový víkend a připravila spoustu zajímavého programu: kavárenského povaleče například posadili k hrnčířskému kruhu nebo nechali vyrábět skleněné korálky. Světe div se, nikomu nebylo ublíženo. 

Skandinávie 4. den: Geiranger Fjord & Tonda


Probudí mě zima. Je pár stupňů nad nulou, když se probouzíme do čtvrtého dne našeho poznávacího zájezdu. Dneska budeme sedět valnou většinu dne v autobuse, pojedeme totiž na Geiranger Fjord, kde nastoupíme na výletní loď a projedeme se kolem známých vodopádů: Sedmi sester a Nápadníka. 
A jelikož už jsem zmínila autobus, musím zmínit i řidiče Tondu. 

Je to klasický postarší bručoun, ne příliš ochotný a už vůbec ne milý, má však jednu velice zajímavou úchylku. Nemyslím to nějak špatně - všichni jsme nějakým způsobem poznamenaní. Všichni jsme na něco přecitlivělí. Všichni máme nějakou tu libůstku, že ano. A tak jedině kvituji, že Tonda se za tu svou nestydí: je háklivý na svůj autobus a s každou muškou, která se rozplácne na předním skle, dostává tik. 

"Deset minut pauza na čůrání," hlásí Vojta, náš průvodce, když Tonda staví na benzínce. 
Stavěli jsme před půl hodinkou, jsme vyčůraní na půl den dopředu, nikomu se nechce, raději bychom pokračovali, ale víme: pauza není kvůli našim životním potřebám. Pauza je kvůli tomu lejnu, co přiletělo na boční stranu skla, které musí Tonda bezpodmínečně vyčistit a celé sklo znovu přeleštit. 

Tonda miluje leštění. A nestydí se za to. 
Zatímco tak postáváme na mírném dešti na parkovišti a dožadujeme se od Tondy buď granulovaného čaje, instantní kávy či Radegastu, Tonda nemá čas. Leští přední sklo, boční skla, případně okna autobusu v případě, že by si na sklo někdo položil hlavu a zanechal tam mastné kolečko kožního mazu nebo stopu po slině. 

Pakliže čůráme o něco déle, vezme vlhký hadřík a začne utírat prach z palubní desky. A pokud by pauza trvala déle jak 20 minut, přestříká Tonda volant dezinfekcí a začne horečně leštit i volant. Pozor, teď se bavíme o každé čůrací pauze.


Jakmile nás vysadí na místě, kde máme strávit celý den, do žil se mu vlívá radost ze života: bude zametat, vytírat, luxovat každou sedačku, vyprazdňovat síťky před námi ("protože taková síťka stojí 1100 Kč a pokud zjistím, že ji někdo vytáhl, nechám mu ji zaplatit!"), třídit odpad a pokud si - nedej bože - necháte na sedačce svetr, což ho zřejmě činí naprosto nepříčetným, úhledně vám ho složí do komínku a dá do úložného prostoru. 

Geiranger Fjord je nádherný kus přírody a i když prší, koukáme všichni s otevřenou pusou. Na nějaký norský deštík je Tonda připraven a když nastupujeme do busu, tak nám přistaví červený kobereček a bez řádné očisty obuvy nás nepustí dovnitř a jdeme pěšky. 

Když dorazíme do kempu, abychom si mohli pochutnat na vybrané české gastronomii, začíná Tondovi teprve pré: může vzít celý autobus mejdlem! Ještě o půlnoci, když jdeme do sprch, se v buse svítí a Tonda leští. Zrovna vykartáčoval každé sedadlo a nyní kartáč pečlivě obírá od každého jednoho chlupu a vlasu. 

Kdy Tonda spí, nevíme. V šest ráno, když se znovu řítíme se umejt, už je Tonda na nohou a se slzami v očích sleduje, jaké stopy mu norský "deštík" přes noc provedl na právě vyleštěném skle. 

"To bude dobrý," utěšujeme ho, zatímco si důkladně otíráme boty do červeného koberce. 
A to ještě nevíme, že nás čeká kritický 5. den. 
O tom zase až příště! 
LvK


Skandinávie 3. den: Lunchmeat a Údolí trollů

"Na večeři bude rizoto. Je tu někdo, kdo nejí maso?"
"A z jakýho masa to bude?"
"No," pyšně dodá český kuchař, který sem do Norska přijel jen o den dříve než my, aby nás tu - uprostřed norské divočiny - mohl oblažovat ryze českou kuchyní, "takový výběr masa šéfkuchaře."

"Takže lunchmeat," zamumlá si nad nudlovou polívkou z pytlíku Bětka.

Na mou duši, je to lunchmeat. 
A najít lunchmeat v rizotu je - jak se ukázalo hned druhého rána - ta lepší varianta. Na snídani nás totiž čeká toustový chleba s lunchmeatovou pomazánkou. Možná se tu nespravedlivě ofrňuju nad lunchmeatem a byla to paštika, kdo ví. Ale nebyla to jen tak ledajaká paštika. Byla to paštika s margarínem umě vyšlehaná do jakési pěny, která neklesala. 

Dva plátky okurky, čtvrtinka rajčátka a proužek papriky. K tomu čaj, u kterého se nedalo určit, zda je to čaj černý či ovocný, protože nejspíš šlo o delikátní směs obou, a nemohla chybět ani čerstvá ranní káva. Poctivá Jihlavanka, kdo by chtěl turka, nebo poctivý granulátek s troškou sušené smetany pro ty, co preferují cappuccino. 

Majitel campu, statný Nor, nad námi v horách chová krávy, jejichž mléko prodává mlékárnám na tradiční norský karamelový sýr Gudbrandsdalsost a my si tu do kávy sypeme sušené mléko dovezené z Čech. Úplně vidím, jak se mi ta kráva, co mě přes okno pozoruje, vysmívá. 

Je 5°C, prší tak, jak pršet umí jen v norské divočině a my plni optimismu, že ne, my na dovolené rozhodně nepřibereme, čekáme, až na nás dojde řada v umývárkách a budeme si moc opláchnout svůj plastový talířek a plastovou mističku a těšit se, co v nich na večeři najdeme. Někdo tu slibuje knedlo-zelo-vepřo. Zlý jazykové tvrdí, že budou párky s toustovým chlebem od snídaně.

Naštěstí nás ten den čeká Údolí trollů, což je dechberoucí podívaná a přísahám, že jsem syta jen z těch zážitků. Asi určitě jsem nikdy neviděla hezčí přírodu než je údolí Romsdalen. Skalní převisy, vodopády a serpentiny mě už jen při sledování zaměstnají natolik, že ani pusu nedovírám. V jednom turistickém obchodě chci Marvovi koupit malou plyšovou postavičku trolla na rozkousání, ale zjistím, že tam vaří kávu, a tak se nechám vést svými jednoduchými pudy a na Marva zapomenu.

K večeru přijíždíme do secesního městečka Ålesund, už se vyčasilo a vypadá to, že se tu možná i lehce spálíme a opět nevycházím z údivu nad tak půvabným městem a říkám si, jak krásně se tu místním asi žije. Pak si uvědomím, že mě čeká podobné štěstí dnes u večeře. Osud tomu chce, abych objevila karton piva v akci. 

Osud totiž ví, co pro nás má připraveného na plastovém tácu, a tak nám dává jedinečnou příležitost - nikoli zvrátit nezvratitelné, nýbrž smířit se s tím, co nedokážeme ovlivnit. Ano, jsou párky. 

Naše silná čtyřka - já, máti a Bětka s Honzou - si z toho však nic neděláme a bezostyšně si bereme pivo s sebou na večeři. Smích nás přejde opět druhý den ráno: párková pomazánka. "To bude párek s pomazánkovým máslem," soudí Bětka, jakmile ochutná. 

"Je to jasný," dodá pološeptem a nakloní se k nám. "Sem posílaj vařit ty, co jsou v Česku hledaný. Protože takhle vařit se naučil leda ve Valticích," dodá. Smíchy vyprsknu zbytek neidentifikovatelného čaje a skoro se zakuckám. 

Mou nutriční výživu tu zajišťuje dezert - mramorová bábovka z Lidlu, která je natolik vyhnaná práškem, že netvrdne ani po třech dnech v ubrousku. Dva plátky bábovky jsem směnila na černém trhu za dvě nohy párků a to byl dobrej kauf. 

Mám bábovku v ubrousku a pivo. Přežiju. 
S těmito slovy na jazyku usínám, když se choulím do spacáku. 
V noci je na nule. 
Ale jak říká Bětka: "Bude hůř!"

O tom zase až zítra.
LvK

Skandinávie 2. den: Oslo a zásoby z domova

Vyspinkané dorůžova se ráno znovu balíme, svlékáme prostěradla a povlečené peřiny a řadíme se v hodinu určení u autobusu. Je krásný sluneční den a my se chystáme do norské metropole - Osla. Tam jsem byla jen ve své mysli při čtení detektivek o Harrym Holeovi, což prakticky znamená, že přesně vím, co se kde na jakým rohu stalo za vraždičku nebo kde se objevila jaká končetina. 

Můj původní plán - tedy vydat se po stopách Harryho Holea - padá, když si uvědomím, že bych zřejmě jen obcházela místní putyky. Je teprve 2. den zájezdu a už si můžeme ukázat prstem na čtyřčlennou rodinku, která bude celou dobu zdržovat. Čekáme 30 minut, nikoliv aby se rodinka mohla pěkně obléci na tu slávu, nýbrž aby se jednotlivě a následně společně a pak po dvojicích mohli všichni členové klanu nafotit selfie tyčí u autobusu, bez autobusu, u chatky, v chatce, u sprch a umýváren, u krmelce pro zvířátka, s kuframa i bez kufrů. 

"Se posaď, já už snídám pivo, tohle nedám," říká mi Bětka.
To ještě neví, že zdivočelá rodina se selfie tyčí se stane koloritem našeho zájezdu a není tak potřeba na ní plýtvat tak vzácných zásob piva nafasovaných z domova. Protože až čas ukáže, že selfie tyč je v pohotovosti s každou benzínkou a jinou zastávkou na čůrání. 

Co se zásob z domova týče - moc jsme si toho s máti nepřivezly. Máme trochu jídla jen na dny strávené na fjordech, ve městěch je vždycky příležitost se občerstvit. Pokud tedy nejste druhá rodinka zájezdu, která sice nemá žádnou selfie tyč, zato je připravena na nejhorší: v nehostinné norské divočině by se svými zásobami jídla přežila nejen zimu, ale ještě by se těšila ze štědrovečerní večeře. Jsem totiž přesvědčená, že jsem u nich koutkem oka zahlédla i ešus s vánočním cukrovím. 

Já měla šatičky, svetříček a šáteček a strašnou chuť na kafe. To jsem si dala hned u radnice a s  croissantem v ruce vyrazila k přístavu. Zatímco jsme snídaly - zase jsme se odpojily od naší skupinky - přijela loď, a tak jsme nastoupily. Koukám na kopec Holmenkollen, kde žila Rachel s Olegem a na skokanský můstek, kde Harry dopadl Sněhuláka. 

Oslo je okouzlující. Menší, než jsem si představovala, lehce zakaboněné, ale bez deště. Supermoderní, přesto s půvabnou architekturou a typicky norskými chatkami. V Oslu trávíme jen jeden den, musíme se totiž dopravit do kempu, kde budeme přespávat 4 noci. Slibuju si, že se sem ještě podívám někdy po vlastní ose. 

Teď už jenom počkáme, až se rodinka vyfotí s autobusem a můžeme vyrazit. 
Čeká nás dobrodružný večer: čeká nás totiž kempová polopenze a dneska to bude velká, ba přímo opulentní večeře. Na přivítání. 

Jakmile dorazíme na chatky, každý dostaneme svou plastovou mističku, plastový talířek a plastový tác s informací, že Jar a houbičku na nádobí jsme si měli přeci přivést, protože si nádobí po sobě každý myje sám. 



Potřebuju pivo, abych se na tu slávu správně naladila. 
"Co máte za pivo, prosím vás?" ptám se řidiče, který je taková naše pojízdná záchrana v místech, kde sobi dávají dobrou noc.

"Radegast."
"Jen ber," slyším za sebou Bětku, která už má pivo v každý ruce a míří do jídelny, "nic lepšího už dneska mít nebudeš."

A měla pravdu. 
Ale o tom zase až zítra...
LvK


Skandinávie 1. den: Sever tě zocelí!

Jsem zvyklá sama jezdit a cestovat po světě, považuju to za to nejlepší, co pro sebe člověk může udělat. Vyrazit na desetidenní zájezd se svou máti je to nejodvážnější, co člověk vůbec může udělat. Ale jak se říká - a internet je toho plnej - vykroč ze své komfortní zóny a zázraky na sebe nenechají dlouho čekat. Anebo cirhóza jater, říkám já. 

Vemte si ešusy, v chatkách si lze uvařit, hlásí z cestovky. 
Slovo ešus jsem slyšela naposledy v 90. letech, kdy jsem s ním chodila babičce do JZD pro obědy. Měla takový pěkný, hliníkový. Vsadím se, že bych ho na půdě našla dodnes. Já beru s sebou jen hliníkovou krabičku na tuhou kosmetiku a dvě nachlazené plzně v plechu, které otevírám jen co vyjedeme z Prahy. Mají mi pomoci přečkat tu první noc v buse.

Čeká nás totiž 10 dní a 3 noci v autobuse na cestě po Skandinávii. Mám jen menší kufřík, sotva se mi tam všechny ty vlněný svetry vešly, ale máti je ryze praktičtější žena a veze ještě teplá pyžama, prostěradla, polštáře a deky. Přespávání v chatkách zní jako dobrodružství, zvlášť, když je máte s někým cizím sdílet. 

Po první noci, kdy ještě všichni v autobuse mlčí, protože se vzájemně nikdo nezná a ještě si všichni hrajeme na slušný, hezký, voňavý a milý, dorazíme do Gothenburgu. Ve 2. největším městě Švédska nás vítá příjemných 24 stupňů a prudké slunce. 

Říkám průvodci, že vyrazíme celý den s máti sólo. Organizované prohlídky mě nikdy nebavily, ráda poznávám město svým tempem, vysvětluji. Pravdou je, že za léta cestování jsem si vypěstovala radar, který mě v každém zcela neznámém městě zavede mimo turistické uličky, kde je to nejlepší jídlo, pití a kde - přísahám bohu - je vždycky nějaký sekáč s neskutečným úlovkem. 

Máti je nejdříve nedůvěřivá.
"Všichni jdou a my nejdem?" "To se tu neztratíš?" "To se tu domluvíš?" "Jak se dostaneme zpátky?" 
Jakmile ale zaplujeme na ranní kávu - sluníčko a prakticky tropické počasí lidi vyhnalo na brunche ve velkém - už je v klidu. 

Vyrážíme na okružní jízdu lodí, na procházku městem, k přístavu, pak na další plavbu lodí, procházku parkem i do botanické zahrady. Večer nasedáme na autobus, který nás má převést do Norska na ubytování. 

Večer překračujeme Svinesund Old Bridge, státní hranici mezi Švédskem a Norskem, a jedeme se ubytovat. Máti se bojí pavouků, já zimy. 

Vedle nás má spát ještě jedna dvojice. Bojové podmínky vás zocelí, říkali.
A je to pravda. Ten večer nás však zocelil Jägermeister. 
"Ahoj, já jsem Bětka, tohle je Honza, holky pojďte, dáme si panáka." 
Skleničky jsem měla pouze na prosecco (místo ešusů), já bláhová, ale to v porovnání s tím, co nás čekalo další dny, to nic barbarského nebylo. 

"My nejsme pár, on je můj ex, ale zájezd jsme si koupili ještě před covidem, ten to zrušil, tak jedeme až teď. Ale já se otočím hubou ke zdi. Holky, šup, hoďte to tam, dáme ještě jednoho. Vy jste matka s dcerou?" 


Bylo rozhodnuto. Bude to dobrej zájezd.
Sever nás zocelí. A když ne sever, zvládne to Bětka. 

Po "jégrovi" jsme šly spát, aniž by nás zajímali nějací pavouci.
Kde by se tu vzali, říkala jsem si, beztak by tu zmrzli. 

LvK